Na straně demokracie, lidských a občanských práv a svobod

Závěrečný díl cyklu předního českého historika o proměnách vztahu římskokatolické církve, státu a evropské společnosti v 19. a 20. století

Historie / Tomáš Petráček / 17. ledna 2014
Na straně demokracie, lidských a občanských práv a svobod

Pius XI., vlastním jménem Ambrogio Damiano Achille Ratti
Autor: Wikipedia.org

Článek je pokračováním několikadílné série, šestou část naleznete zde.

První světová válka znamená radikální přeměny v uspořádání evropských záležitos­tí. Papež Benedikt XV. přispěl zřejmě jediným mírovým plánem, který mohl reálně ukončit válečné běsnění. Už jeho předchůdce Pius X. odmítl požehnat rakouskému válečnému snažení se slovy, že on jako papež žehná míru. Vznik nových nástupnic­kých států po rozpadu ruského, německého a rakouského impéria a krize, do které se dostalo křesťanství v Evropě a vůbec evropská tradice tváří v tvář dosud nevída­nému válečnému běsnění, vytvořily novou situaci. Dvacátá léta s sebou nesou ná­stup agresivně proticírkevních ideologií komunismu a nacismu, takže je patrné, že budoucnost bude řešit konflikty jiného typu než zápas o charakter republikánského zřízení či návrat monarchické formy vlády.

Církev v tuto dobu vedl nekompromisní papež Pius XI., za jehož vlády církev čelí řadě mocenských útoků na místní církve. Na sklonku jeho pontifikátu, v břez­nu 1937, je ve třech následných encyklikách doktrinálně odsouzen militantní antiklerikalismus v Mexiku, komunismus i nacismus. Oběti francouzských katolíků bě­hem první světové války připravily terén pro smíření s republikou, které symbolicky vyjádřilo svatořečení Johanky z Arku (1920).[55] Papež Pius XI. nehodlá déle mlčet k ateismu a protikřesťanským prvkům Action française, roku 1926 nařídí katolíkům distancovat se od hnutí a v prosinci 1926 nechá zanést na index zakázaných knih několik Maurrasových prací. Církev tím vyjádřila svoji nezávislost na konkrétních politických proudech. Papež uzavře římskou otázku Lateránskými dohodami roku 1929 a prioritu Boží vlády nad lidmi před všemi nároky politických režimů potvrdí zavedením celocírkevního svátku Krista Krále roku 1925.[56]

Na straně demokracie, lidských a občanských práv a svobod

Druhý vatikánský koncil
Autor: Wikipedia.org / Lothar Wolleh

Jako katalyzátor změny postoje a přístupu v řadě otázek posloužila zkušenost s to­talitními režimy a druhá světová válka. Po celé období piánské epochy mělo římské vedení církve nedůvěřivý a nepřátelský vztah k myšlence demokratické vlády lidu či dokonce k republikánské formě státního zřízení. Celkově je jasně patrná podpora legitimistických, autoritativních proudů a hnutí typu Action française. Během své dlouhé diplomatické dráhy však papež Pius XII. tváří v tvář totalitním režimům po­znává, že demokracie je budoucností lidstva, a ve svém vánočním poselství z roku 1944 říká slova, pro která by se zjevně s řadou svých předchůdců dostal do vážných problémů.[57] Jak konstatuje švýcarský historik Philippe Chenaux: „Pius XII. se trva­le zapíše do dějin jako první papež, který uznal ‚mravní hodnotu demokracie‘ [...] Demokracie přestala být vnímána prostě jako jeden z mnoha způsobů vlády, ale spí­še jako systém hodnot (‚ideál‘), který je v souladu s postuláty přirozeného zákona a v dokonalé shodě s duchem evangelia.“[58]

Definitivním potvrzením příklonu církve k moderním demokratickým formám vlády byl Druhý vatikánský koncil.[59] Od té doby patří katolická církev mezi nej­výraznější instituce bránící koncept lidských a občanských práv a svobod, včetně konceptu demokratické vlády založené na svobodných volbách, aniž by se přitom vzdala svého prorockého poslání zdvihnout kritický či vyjasňující hlas k různým kontroverzním otázkám. Pokud jde o samotné politické zřízení, klade církev důraz na důležitost právního státu a respektování práv a autonomie církve ve společnosti. Křesťanské hodnoty a pravidla soužití se mají prosadit svojí vnitřní silou a díky svě­dectví života křesťanů a místní církve. Jen okrajové skupiny v církvi sní o obnově církevního státu či nastolení konfesijní monarchie, která prosadí křesťanské normy mocenskými prostředky.

Autor je církevní historik, kanovník kapituly Všech svatých, člen Komise pro nauku víry ČBK. Přednáší na KTF UK Praha a PdF UHK Hradec Králové. Je autorem knihy Bible a moderní kritika.



[55] Srov. Cholvy – Hilaire, op. cit., s. 236–245; Scot, op. cit., s. 331–334.

[56] Srov. Viviano, op. cit., s. 50.

[57] Celé vánoční poselství najde český čtenář v knize Papež Pius XII., Mír ze spravedlnos­ti. Výbor projevů pronesených ve válečných letech 1939–1945, ed. A. Mandl, Praha 1947, s. 191–204.

[58] Viz rozhovor s tímto historikem „Papež musí mluvit jako papež“, Salve 18, 2008, č. 3, s. 49–53. Stejně mluví H.-G. Justenhoven, „Papež Pius XII., průkopník mírové etiky ve 20. století“, tamtéž, s. 55–62.

[59] Rémond, op. cit., s. 200–205.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jste spokojeni s výsledky voleb?
Ano, bude líp!
10%
 
Ne, ale neuhneme!
70%
 
Komunistům odzvonilo!
4%
 
Klidná síla se Starosty!
13%
 
Pustili jsme je na ně!
3%
 
(Počet hlasů celkem: 351)