Seznamka
Jaromír Kos Jiráska
Autor: archiv autora
V Katolickém týdeníku proběhla rozsáhlá gender diskuse vyvolaná adventním pastýřským listem slovenských biskupů. Tématicky by se k ní hodil i článěk Jiřího Zajíce uveřejněný nedávno na Christnetu pod velice přiléhavým titulkem Když kněz není panáček, ale skutečný chlap. Genderové hledání identity, tedy spíše bloudění identitou, se nevyhýbá ani věřícím a není jen doménou žen, ale i mužů, chlapů, a tedy i kněží. Ovšem pohled do vlastních řad je samozřejmně nejtěžší.
Feministickým hnutím hozenou rukavici zvedl již před řadou let elegantním způsobem Richard Rohr. Sám kněz a mnich se ve svých knihách začal vypořádávat s mužstvím. Napřed svým, a potom svých věřících bratří i neveřících přátel. Dělá to, pravda, dosti americky. V jeho knihách se to hemží indiány (Evropanovi nabízí rytíře), na jeho přednáškách zní bubny a podstatnou součástí jeho exercicií jsou iniciační rituály. Je to akraktivní a přitom hluboké, je to ukotvené ve víře a ne dogmatické. Rohr autenticky vypráví příběh svůj i příběhy svých přátel, drží prst na tepu doby, a proto přitahuje.
Jít s duchem doby se ovšem snaží mnoho kněží i v našich malých českých poměrech. Podnikají vysokohorské a polární výpravy, jezdí na motorkách či na koni, padají s rogalem či padákem, píší blogy a webové stránky, exhibují před mikrofony a kamerami... a to vše předkládají věřícím i nevěřícím jako součást své profesní a osobnostní výbavy, to vše najdeme na jejich facebookových a jiných profilech. Dělá to vše z kněží chlapy?
Starší generace farářů hledala jiný recept na mužství. Stavěli lešení až na špičku kostela, učili se hrát na kytaru, tábořili s dětmi v lese a pálili slivovici. Dělalo to vše z kněží chlapy?
Dnes už jen z knížek či ze vzpomínek pamětníků známe příběhy kněží pronásledovaných, vyslýchaných, vězněných a mučených. Kněží, kteří těžce pracovali v koncentrácích či mimo pastoraci, přitom tajně studovali, a jak to šlo, sloužili navzdory zákazům. Dělalo to z kněží chlapy?
Anebo vede cesta kněží k plnému mužství skrze ženu? Příběhy duchovních, kteří vztah se ženou přiznali, a museli opustit službu, se mezi věřícími jen šuškají, přesto alespoň jeden zaslechl určitě každý katolík. Příběhy utajených vztahů s milenkami, či dokonce tragédie emocionálního a sexuálního zneužívání jsou i mezi věřicími totálním tabu. Dějí se však nejen v Německu a Itálii, ale i u nás, kde se o tom jen stále ještě nesmí mluvit ani psát. A dělá toto z kněží chlapy?
Pak prý zbývá ještě cesta velkého přátelství se ženou, o které se ve své knize rozhovorů Život je sacra zajímavej zmíňují kněží Vácha a Satoria. Zůstávají ale pouze u zmínky. Mají snad tito kněží recept na mužství?
Snadněji než recept na mužství kněze asi najdeme faráře, který chlapem prostě je, aniž by na tom nějak strategicky pracoval, aniž by to nějak prezentoval. Možná že mužství kněze je charizma, dar Ducha. Možná právě autentický duchovní život je recept, který udělá muže třeba i z panáčka či velebníčka.
Je však škoda, že se mnozí kněží, stejně jako většina chlapů, bojí přiznat vlastní bloudění a chyby, vlastní slabost. Je škoda, že se kněží, stejně jako většina chlapů, bojí slz a lpí na své představě superkněze-supermana. Je škoda, že tím kněží komplikují život a pastoraci sobě i věřícím. Naštěstí se i mezi těmi obyčejnými faráři, které nevidíme v televizi, kteří nepíšou knihy ani články do novin, najdou normální chlapi, co svůj strach z žen a dětí, z nevěřících i ze své vlastní neschopnosti neschovávají za masku duchovnosti a suverenity. Chlapi, kteří se nebojí ušpinit a třeba i ztrapnit či dostat ránu, kteří umí přiznat prohry a nestydí se za zranění a jizvy. Dejme přednost takovýmto pastýřům tak jako papež František dává přednost církvi, která má modřiny, je zraněná a špinavá, protože byla venku v ulicích, před církví, která je nezdravá z toho, jak je omezená, a z toho, jak lpí na své vlastní bezpečnosti (Evangelii Gaudium).
Autor vystudoval ekologii a po revoluci teologickou fakultu v Č.Budějovicích. 20let pracoval v sociální oblasti především s rizikovou mládeží, bezdomovci a vězni (z toho 10let jako zaměstnanec církve). V současnosti se živí prací v lese a učí se kamnářem. Žije poblíž trapistického kláštera Nový Dvůr.
