Angela Merkel - včera, dnes a zítra?

Angela Merkel, kancléřka Spolkové republiky Německo, první žena v tomto úřadu
Autor: Wikipedia.org / Alexander Kurz / Creative Commons

Kniha První život Angely M., autorů Ralfa Georga Reutha a Günthera Lachmanna (Ikar 2013, 269 stran), přináší sumu materiálu, dokumentující dráhu farářské dcerky, od školních let po vstup do politické arény NDR a následně sjednoceného Německa v dresu CDU.  

1) Rodinné zázemí

Otec Angely, syn polského vysídlence Ludwiga Kazmierczaka, si nechal po válce jméno poněmčit na Ludwig Kassner. Je až neuvěřitelné, že se o něm neví nic z doby války. Ani to, zda vůbec sloužil v nacistické armádě. A pokud ano, pak kde, či zda snad upadl do zajetí. Jeho syn, Horst Kassner, studoval reálné gymnázium a v roce 1948 absolvoval teologii na universitě v Heidelbergu. Po smrti Stalina došlo v NDR k mírnému rozvolnění ve vztahu státu k evangelické církvi, což Kassnera zaujalo. V této době se seznámil se studentkou učitelského ústavu Herlind Jentzschovou, s níž se za rok oženil. Rok po svatbě se jim narodila Angela Dorothea Kassnerová. Poté se přestěhovali do NDR.  

Farář Horst Kassner patřil k levicovým protestantským kruhům, které nesouhlasily s Adenauerovou politikou západní integrace. Po přestěhování do NDR nastoupil do farnosti v Quitzově. Působil prý jako „kritický racionalista, neplýtval zbožnými slovy, svým vystupováním připomínal pruského důstojníka a byl šedou eminencí brandeburské církve. Byl předmětem zájmu Stasi, není však doloženo, že by se s ní vážněji zapletl...

Rodině se nedařilo nejlépe. Úřady NDR zakázaly matce Angely pracovat. Zůstala v domácnosti a manželům se narodilo druhé dítě, syn Marek. Kassner spolupracoval s teologickým seminářem ve Finkenwalde. Po roce 1960 Walter Ulbricht před Lidovou sněmovnou prohlásil, že „křesťanství a humanistické cíle socialismu nejsou v protikladu. Kassner zde začal nacházet „správnou alternativu k západnímu kapitalismu“. Blízkou se mu stala Křesťanská mírová konference (KMK), kterou Bonn nahlížel jako „maskovanou komunistickou organizaci“. Autoři hodnotí situaci v zemi, z níž vzešla světová reformace tak, že stát se snažil udělat z církve přisluhovače a nastávala její vnitřní eroze a docházelo tak ke skutečné „dekristianizaci“.

2) Ambiciózní studentka

Angela vstoupila do pionýra. Byla doma instruována, že „farářovy děti musí být vždy ve škole vždy lepší než ostatní“. Později složila i “Jugendweihe" (mládežnický slib, chápaný mj. jako podmínka pro studium na střední škole). Byla vzornou žačkou a zaujala i úspěchy v ruském jazyce, což potvrdilo její vítězství v celostátní olympiádě. Angela se později vyjádřila, že „nesnášela jako mor, když se jí někdo ptal na povolání jejího otce“.

Jaký byl její vztah ke křesťanství? Farářské dítě, konfirmace a víc už nic? Sama o tom nikdy nemluví. Tak jako kdysi jezdila na nejrůznější konference s komunisticky ideologickým podtextem, tak i dnes jako kancléřka navštíví Kirchentag a pohovoří k neutrálnímu tématu, nikoli křesťanskému. Jistě, nyní je předsedkyní politické strany, jež má křesťanství ve štítě. Autor sám si klade otázku, zda se člověk stane věřícím tím, že vyrůstá na faře.

Merkelová již v maturitním věku jako „propagandistka FDJ“, jak se její funkce ve svazácké organizaci nazývala, se účastnila školení a během roku musela studenty seznámit se zadanými politickými tématy. Po maturitě studovala teoretickou fyziku na universitě v Lipsku. Jen zcela mimořádně navštívila studentský, evangelický sbor, bez jakýchkoli závazků. Navštěvovala studentské neformální debatní dýchánky fyziků a chemiků. Pokračovala ve svazáckých aktivitách. Sama si ovšem na to, že by konala propagandu a byla aktivistkou, nevzpomíná; jen na to, že pořádala čtení knih a kupovala lístky do divadla.

Nejen její někdejší svazáčtí kolegové, nýbrž i pozdější ministr dopravy CDU Günther Krause to vidí jinak: „Samozřejmě byla tajemnicí pro agitaci a propagandu. A ve své funkci nepropagovala idealistický světový názor CDU, ale marxismus-leninismus. Jako farářova dcera z hlediska prosazování marxismu - leninismu byla hodně užitečná. A to popírá. Ale je to pravda.“

V roce 2011 po šesti letech kancléřství obdržela nejvyšší státní vyznamenání USA. Bývá udělováno za mimořádné zásluhy, jimiž prospěla k bezpečnosti USA, ke světovému míru či ke kulturnímu nebo jinému významnému veřejnému úsilí. Přitom vyslovila sama „vděčnost těm, kteří nasadili život za svobodu“. Což se jí vlastně vůbec netýkalo. Naprosto nebyla německým Václavem Havlem. O sobě neřekla nic a také neměla o čem. Nezmínila při svém projevu vůbec konkrétní německá protestní hnutí, ani jednu mimořádnou osobnost, mluvila obecně „o lidech“. Když už, tak se jindy vyjádřila o NDR jako o zemi, kterou „nepokládala za svou vlast“.

Ale to, co se o ní ví z doby před převratem, tomu protiřečí. Potvrzuje to její vyjádření: „Byla jsem v FDJ ráda (!). Na Západě se přehlíží, že NDR nebyla jenom politika.“ A dále – mnohé z informací o jejím životě v NDR, jsou z důvodu ochrany údajů - nepřístupné(!). Navíc, mnohé podklady jsou do velké míry zničené. Sama však uvedla, že v době studií nabídku spolupráce se Stasi rozhodně odmítla. Našla však svůj vztah k socialismu a reformní sovětské gorbačevovské politice. Pozoruhodné je i to, že v době studií vycestovala na pobyt do SSSR a v přelomu let 1984/85 na tříměsíční pracovní stáž v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV do ČSSR. Angela Merkelová napsala také padesátistránkovou práci na téma „Co znamená socialistický způsob života“. Leč práce kdesi zmizela.

Merkelové studentská láska se odvíjela od roku 1974, kdy se seznámila s Ulrichem Merkelem a o tři roky později vztah dovršili církevním sňatkem, na němž trvala, v Templinu, kde její rodina žila. Oproti tomu k jejímu druhému sňatku s kvantovým chemikem Joachimem Sauerem došlo v roce 1998 a žila s ním mnoho let. Sňatek se udál v naprostém utajení samotné dvojice na matričním úřadě, bez hostů a po kritice špiček CDU ohledně ohrožení její kariéry.

3) Od političky NDR k političce Spolkové republiky Německo

V době, kdy bylo zřejmé, že díky Gorbačovovi dojde ke změnám, se začala Merkelová angažovat v hnutí Demokratischer Aufbruch /dále DA,/ „demokratické probuzení“. Naději v ně vkládali reformní komunisté a také se na něm mnozí podíleli. Jedním z ideových podkladů byla při vzniku DA debata kolem díla Heberta Marcuse: Alternativa. Podle návštěvníků z NSR Angela dříve tvrdila, že „pokud chceme reformovat NDR, pak ne ve smyslu Spolkové republiky“. Po sjednocení tvrdila, že v třetí cestu a socialismus s lidskou tváří nevěřila a otázka socialismu pro ni byla uzavřená a nechávala ji chladnou. Ve volbách v roce 1990 kandidovala za DA, získali však jen 0,92 %.

Pokračovala dalším sblížením s Lotharem de Maizière (dlouhodobý stranický funkcionář východoněmecké CDU - obdoba naší ČSL - roku 1990 se stal po dobu několika měsíců posledním předsedou vlády NDR před sjednocením Německa). Když začala jednání o sjednocení Německa, Merkelová sloužila týmu jako koordinátorka. V Moskvě byla důležitou i pro znalost ruštiny. Podstatné bylo, že po volebním neúspěchu se strana DA, jejíž byla Merkelová členkou, sjednotila 4. 8. 1990 s východoněmeckou CDU. Tím byla otevřena cesta, aby po sjednocení východoněmecké CDU se západoněmeckou CDU mohla Merkelová vstoupit plně do německé politiky.

Autoři bohatě popisují zákulisní praktiky, jež umožnily postupný, ale nezadržitelný vzestup Merkelové vzhůru na politickém kolbišti CDU. Nejprve odpadl její protektor Lothar de Maizière, když mu bylo prokázáno, že byl agentem Stasi (východoněmecká StB), s přízviskem „Czerny“. Mezitím se již Merkelová stala „černým“ Kholovým koněm, když potřeboval podporu i v nových spolkových zemích. Po Kohlově aféře s financováním strany odpadl i on a překvapivě se otevřela cesta k vedení strany CDU pro Angelu Merkelovou, která podle autorů „chladně využila vakua, které vzniklo odstoupením Kohla z vedení strany“. Dokázala opouštět staré přátele pro nové. Kniha umožňuje rozpoznat Angelinu „optiku“ i meze, odhaluje ji jako „enderáckou političku“ v zenitu existence NDR, z níž se stala „vůdkyně“ současného Německa. Odkud otec Angely, zvaný též „rudý pastor z Templinu“ vyšel a nechtěl se tam vrátit, tam se ona, která byla zprvu se svým otcem v souladu, proti svému původnímu naturelu vrátila a to jako pragmatická politička a nyní kancléřka světové mocnosti.