Seznamka
Tento článek je věnován některým autorům, kteří přispívají na Christnet a vira.cz, a mnohým diskutujícím.
Přemýšleli jste někdy, co by si myslel člověk, kterého byste vzali z jiného kulturního prostředí a času do Evropy, posadili k internetu a zadali mu jednoduchou otázku: „Řekni mi, co si myslíš o křesťanských církvích a křesťanech?“
Dle obsahu webů, které se zabývají křesťanstvím, by člověk tabula rasa musel nutně dojít k závěru, že lidé, kteří mají co společného s křesťanstvím, jsou lidé, kteří jsou posedlí sexem, neustále musí řešit, zdali by římskokatolický kněz měl být celibátník (a co je nejzajímavější, většinou tuto otázku řeší laici, ne samotní kněží), vůbec je nezajímá heterosexualita a manželství, ale jsou přímo posedlí tématem sexu mezi lidmi stejného pohlaví a milují/nenávidí peníze. K tomu ještě může přidat, že jsou zajímaví sebemrskači, kteří se rádi pitvají ve skutcích minulých, ale o současnosti téměř nemluví, pokud nemluví o sexu, homosexualitě či celibátu atd..
Jako katolík vnímám svoji víru především jako víru v Krista Ježíše. S ním mám spojena slova jako láska, manželství, věrnost, služba, oběť, závazek, pokolení…
Musím se přiznat, že jsem již otrávený ze všech laiků, kteří mají problém s homosexuály, celibátem a penězi v církvi. Jsem otrávený, protože otravují lidi kolem, vně ale i uvnitř církve.
Přečtu-li si evangelia, jsem si jist, že Kristus nám přišel říci: „Dívejme se do duše své a naplňme ji láskou, pomocí druhým, obětováním se pro Krista.“ Přišel nám ukázat, že rodina tvoří základ společnosti, láska mezi manželstvím je jednou z forem naplnění života, služba duchovního, je oběť pro Krista a darování se nám laikům.
Nerozumím tomu, proč v poslední době se musí tolik lidí neustále vyjadřovat k tématům v církvi, která jsou kontroverzní, a tak málo, která jsou nosná. Proč my lidé, jako křesťané, jejichž hlavní poslání je láska k druhým, v poslední době musíme s gustem útočit na naše církve a kritizovat je?
Proč raději nepíšeme o krásných věcech? O službě Bohu, lidem, církvi. CO chceme dát našimi články a příspěvky světu? Co chceme říci lidem, kteří v Boha nevěří? Že dílo Krista je žumpa a lidé na ní se podílející jsou „špatní lidé“? Proč nepíšeme raději o lásce a porozumění než o nenávisti mezi církvemi? Proč nepíšeme články o manželství, o jeho funkci, náročnosti, cestách, východiscích? Je nutné se tolik věnovat homosexualitě? Není důležitější se věnovat rodině? Pastoraci v ní? Kde jsou naše děti (protože v kostelech moc nejsou)? Je opravdu tolik homosexuálů v církvi, aby se jim věnovalo tolik času a prostoru? Nebo snad touží tolik homosexuálové být věřícími a přijímat svátosti? Jsou jich zástupy před kostely a jen čekají, až řekneme, že homosexualita je super? Je nutné se tolik věnovat debatě o celibátu? Není to spíše otázka pro samotné kněze? Proč články o zrušení celibátu nepíši kněží, ale laici? A co nějaký seriózní výzkum, který by nám řekl, že pokud celibát zrušíme /zdobrovolníme (protože to mi přijde mnohem smysluplnější) budeme mít 1000 nových povolání? Pokud to tak je, proč nemáme tedy více jáhnů? Vždyť to je přeci model, o kterém tvrdíme, že bude fungovat. Ženatý muž, co má duchovní povolání. Kde jsou ty zástupy ženatý lidí, co se mohou opájet sexem (protože mi přijde z článků a diskuzí, že sex se vnímá jen z pohledu ukojení a ne potomstva) a zároveň chtějí sloužit Bohu?
Studuji kanonické právo na J. Pavla II. s 50 kněžími. Jsme spolu každý měsíc 3-4 dny po 5 let. A přijde mi, že kněz je dnes lovnou zvěří laiků i medií. Pohladí-li při pastoraci dítě, hned se na něj někteří dívají jako na pedofila. Pokud půjde s kamarádem pravidelně na pivo nebo bude o sebe pečovat, třebas tím, že bude užívat krémy, je hned homosexuál. Pokud mu bude na faru chodit uklízet mladá žena, hned bude v podezření ze sexu s ní. Kázání se nám často nelíbí, vrchnost také ne, o biskupech už ani nemluvě. Kněz je pod drobnohledem 100 a více farníků, kteří velice milují klepy.
Osobně bych nechtěl být knězem (a to jsem chtěl být), zvláště tehdy, kdybych si přečetl víra.cz či Christnet. Nenapadlo věčné kritiky (a diskutující) psát také články o tom, jak se jejich farář snaží? Jak těžké má podmínky? Bez rodiny a s věčným vědomím, že může být přeložen? Nemá ten luxus, že si může budovat pevné přátelství, protože neví, jak dlouho zde bude. Je tolik kněžích a tak málo dobrých článků a diskuzí o nich. Téměř mi přijde, že dobrý kněz je perla v kupce hnoje!
Vadí mi lidé, co věčně (byť i někdy věcně správně) kritizují, ale nepřinášejí lásku kolem sebe. Diskuze je potřebná a nutná, kritika je v současnosti někdy více než vhodná, ale jsou opravdu jen témata sex, homosexualita, peníze? Špatná pastorace a špatný život kněží?
Zamyslete se upřímně, zdali byste sami chtěli být kněžími. V dnešní době! Je materiálně „lehká“, ale duchovně velmi těžká. A myslíte si, že články plné kritiky (a pak ty diskuze!) pomáhají kněžím být tací, jací chceme, aby byli? Či znáte snad někoho, kdo by dnes chtěl být knězem? A myslíte si, že tento „adept“ poté, co si přečte vaše články a diskuze plné „moudrých nápadů“, „zlepšováků“, chytrých řečí, odsuzování, hanění, posměchu, výsměchu, napadání, se bude chtít stát knězem a postavit se k oltáři, aby Bohu sloužil? (Ano, jemu asi ano, ale určitě ne pod Vaším dohledem).
Strom se pozná po ovoci. Máte za to, že články a diskuze, které dnes plodíte, jsou semínky, z kterých vyroste krásné jablko (kněz či řeholnice/ík) či dobrý křesťan?
Nebylo by lepší psát články plné naděje a lásky? O kráse kněžského /řeholního povolání? O nutnosti manželství? O snoubencích? Nebo o tom, jací bychom sami byli kněžími v dnešních podmínkách a situaci? Abychom dali nápad, námět, jak to dělat lépe těm, co jsou už v duchovní službě. Ne však psát plky, ale konkrétně, jak teď zavřeme svůj životní krám, vzdáme se všeho, a co budeme konkrétně dělat jako kněží.
Či už nás opravdu zajímá, jako svět kolem nás, jen mamon, sex a homosexualita?
Ronald Němec, Ph.D., je advokát, šťastný manžel a hrdý otec. Studuje 3. rokem kanonické právo na univ. Jana Pavla II. v Polsku.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.
