František mírotvorce

Jorge Mario Bergoglio, první papež pocházející z amerického kontinentu a první z Tovaryšstva Ježíšova
Autor: Flickr.com / Jeffrey Bruno / Creative Commons

Papežova blízkovýchodní cesta se nesla nejen ve znamení očekávaného mezináboženského a ekumenického dialogu, ale i jeho nečekané mírové iniciativy ohledně vztahů mezi Izraelem a Palestinou.

Františkova pouť  do Svaté země se konala jako připomínka 50. výročí historického vzájemného objetí mezi papežem Pavlem VI. a konstantinopolským patriarchou Atenagorem, jež prolomilo nevraživé mlčení trvající po mnohá staletí. Nakonec se však více mluvilo o nečekaném pozvání, které František adresoval palestinskému a izraelskému prezidentovi.

 „Na tomto místě, kde se narodil Kníže pokoje, bych rád vyslovil svoje pozvání Vám, pane prezidente Mahmúde Abbási, a panu prezidentovi Šimonu Perésovi, abyste se spolu se mnou spojili v intenzivní modlitbě k Bohu za dar pokoje. A jako místo konání tohoto modlitebního setkání nabízím svůj dům ve Vatikánu,“  řekl František po mši svaté na náměstí Jesliček v Betlémě (zde ji v minulosti celebrovali již Pavel VI., Jan Pavel II. a Benedikt XVI.). Obě strany Františkovo pozvání přijaly.

Mírové nitky začal papež splétat již na palubě letadla směřujícího z Říma do Ammánu, kde v sobotu dopoledne započal svoji cestu. Mezi sedmdesátkou novinářů, kteří s ním letěli, byl i Izraelec David Cohen Cymerman a Palestinec Imad Freij. Když je František viděl sedět vedle sebe, poprosil Cymermana, aby během cesty chránil svého arabského kolegu.

Požehaný Jordán

Pouť do Svaté země byla teprve druhou zahraniční apoštolskou cestou papeže Františka. Zatímco účast na Světových dnech mládeže v Rio de Janeiru v létě 2013 zdědil po svém předchůdci, cestu na Blízký východ si vybral sám. Její program částečně kopíroval průběh cesty Benedikta XVI., který sem zavítal přesně před pěti lety, v květnu 2009. Ani on nevynechal setkání s jordánským králem Abdulláhem II., jehož Svatý stolec považuje za důležitého spojence v tomto komplikovaném regionu. František ocenil ochotu Jordánska přijímat utečence z okolních zemí.

Během pobytu v Jordánsku, který trval necelý den, František celebroval mši svatou na stadiónu v Ammánu (podobně jako Benedikt XVI.) a potom se přesunul do 50 kilometrů vzdálené Betánie u Jordánu, kde kdysi Jan Křtitel pokřtil Ježíše. Stejně jako Pavel VI. požehnal řeku a udělal si znamení na čele její vodou.

Nejprve Palestina, potom Izrael

Na rozdíl do Benedikta XVI. následně v neděli ráno František nezavítal nejprve do Izraele, ale do palestinského Betléma, který je od Ammánu vzdálený jen 75 kilometrů.

Zatímco předchozí papež se vyhýbal citlivému slovnímu spojení „palestinský stát“, František ho použil, jak si povšiml portál Vatican Insider. Palestinskému prezidentovi Mahmúdu Abbásovi určitě zalichotilo, když ho František označil za muže pokoje a tvůrce pokoje. Stejné slovní spojení použil při promluvě k jordánskému králi.

Mahmúd Abbás však nebyl ani zdaleka tak diplomatický jako František. „Kéž náš lid dosáhne úplné nezávislosti s Jeruzalémem jako hlavním městem! Vaše svatosti, viděl jste zeď nenávisti, kterou postavil Izrael,“ řekl Abbás ve své promluvě.

U zmíněné zdi se František cestou z prezidentského paláce na náměstí Jesliček v Betlémě nečekaně zastavil. Vystoupil z otevřeného džípu, aby se u ní pomodlil. Na závěr se jí dotknul rukou a čelem, jako to dělají židé u jeruzalémské Zdi nářků.

Ve své homilii na místě Ježíšova narození František upřel svoji pozornost na utrpení dětí: „Ve světě, který denně zahazuje tuny potravin a léků, existují děti, které marně pláčí, protože mají hlad nebo je trápí snadno léčitelné nemoci. V době, která hlásá ochranu nezletilých, se obchoduje se zbraněmi, jež jsou dávány do rukou vojákům, kteří jsou ještě dětmi, a obchoduje se s produkty vyrobenými malými dětskými otroky. Jejich pláč je dušen: musí bojovat, pracovat a nemohou plakat. Ale pláčí pro ně matky, Ráchele dneška oplakávají svoje děti a nejsou k utišení (srov. Mt 2,18).“ Za oltářem se přitom vyjímala obrovská malba dítěte Ježíše zavinutého do arabského šátku, k němuž jako tři králové přistupují Pavel VI., Jan Pavel II. a Benedikt XVI.

Po skončení mše a obědě s několika palestinskými rodinami se František osobně setkal se třemi stovkami dětí v místním utečeneckém táboře.

František: Palestinci mají právo na stát

Do 65 kilometrů vzdáleného Tel Avivu se František přesunul izraelským vojenským vrtulníkem. Na letišti ho očekávala kompletní izraelská vláda v čele s premiérem Benjaminem Netanjahu a prezidentem Šimonem Peresem, který s papeži udržuje nadstandartně dobré vztahy. “Opakuji proto výzvu, kterou z tohoto místa vznesl Benedikt XVI.: kéž je všeobecně uznáno právo státu Izrael na existenci, mír a bezpečnost v rámci mezinárodně uznaných hranic. Ať je rovněž uznáno, že palestinský lid má právo na svrchovanou vlast, aby žil důstojně a mohl svobodně cestovat. Řešení dvou států kéž se stane realitou a nezůstane pouhým snem,” řekl František ve své promluvě a osobně pozdravil křesťany v Nazaretě a Galileji, kam na rozdíl od Benedikta XVI. nezavítal. Přitom právě tam žijí nejkompaktnější křesťanské komunity.

Z Tel Avivu Františkova cesta pokračovala do 60 kilometrů vzdáleného Jeruzaléma, kde se v Bazilice Božího hrobu, společně spravované několika církvemi, střetl nejen s konstantinopolským patriarchou Bartolomějem I., ale i zástupci dalších křesťanských církví, včetně anglikánů a luteránů. Šlo o historicky první ekumenickou bohoslužbu na místě, kde byl pochovaný Ježíš Kristus. “Vzájemně se v lásce objímáme, abychom pokračovali na pouti směrem k plnému společenství v lásce a pravdě,” popsal sílu okamžiku patriarcha Bartoloměj. Na to mu František odpověděl: “... odložme bokem rozpaky, které jsme zdědili z minulosti a otevřeme naše srdce působení Ducha Svatého, Ducha lásky.” Postoj vzájemné otevřenosti zpečetili i podepsáním společné deklarace.

V pondělí, poslední den pobytu ve Svaté zemi, se papež setkal s jeruzalémským velkým muftim, navštívil památník holocaustu Jad Vašem a pomodlil se u Zdi nářků. Setkal se také s kněžími, řeholníky a řeholnicemi a odsloužil mši svatou ve Večeřadle. Odlet do Říma byl naplánovaný na 19:00.

Se souhlasem autora převzato z portálu Postoy.sk.