Seznamka
Papež František přichází na biskupskou synodu
Autor: Flickr.com / M. Mazur / Creative commons
Proslulý americký novinář, spisovatel literatury faktu a trojnásobný laureát Pulitzerovy ceny Thomas Friedman píše ve sloupku pro deník New York Times, jak si při četbě novin uvědomil, že dva světoví vůdci, kteří v něm víří nejvíce vášní, jsou papež František a ruský prezident Vladimir Putin.
Jeden je vším, co byste si u vůdce přáli, a druhý vším, co byste nechtěli.
Jeden vládne více než miliardě katolíků, a druhý vládne devíti časovým zónám. Ten první nás neustále překvapuje, jak dokáže být empatický, a ten druhý překvapuje tím, jaký se z něj stal prvotřídní hňup a zločinec.
Ale ani jednoho z nich nemůžeme ignorovat a oba mají na dnešní svět mimořádný vliv. Ale poslechněme si samotného Thomase Friedmana.
Papež František
Nejdříve papež. V době, kdy se tolik vůdců na celém světě snaží polapit svou politickou štěstěnu využíváním lidského rozhořčení a sporů, máme papeže, který žádá své stádo, aby udělalo něco pořádného, co se vymyká jeho pohodlí, a žádá katolíky, aby byli vstřícnější k homosexuálům a lidem, kteří se rozvedli.
Františkův apel odmítli na nedávné vatikánské synodě konzervativní biskupové, když je předtím papež požádal, aby přistoupili na to, že homosexuálové mají nadání a schopnosti, které mohou nabídnout křesťanskému společenství. Papež přidal otázku, zda dokážeme přivítat tyto lidi a zaručit jim bratrské přijetí.
Ale jak poznamenal úvodník v listu New York Times, už samotná skutečnost, že František přikázal vůdcům církve, aby se vyrovnali s těmito problémy, je zřejmě mezníkem ve vatikánských dějinách.
Papež žádal vůdce křesťanského společenství, aby přestali odmítat své bližní, a současně varoval před nepřátelskou nepružností – to znamená před snahou uzavřít se uvnitř toho, co je psáno, a nedovolit, aby člověka překvapil Bůh.
Vladimír Putin
Autor: kremlin.ru / Wikimedia Commons
Vladimír Putin
Nepřátelská nepružnost? Na kterého vůdce se hodí tato slova? Podívejte se na Putinovo nedávné počínání – jeho vojsko se nepřímo zapletlo do sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou a jeho bezpečnostní služba se nejen snaží ukousnout kus Ukrajiny, ale pokouší se nahlodat i Estonsko, Gruzii a Moldavsko, a to všechno pod rouškou ochrany lidí, kteří mluví rusky.
Komentátor deníku New York Times byl proti rozšiřování Severoatlantické aliance, protože byl přesvědčen, že většina velkých problémů se nedá vyřešit bez pomoci Moskvy. Když bylo Rusko na konci studené války slabé, NATO se rozšířilo.
Západ tím přispěl k ruské politice, která po čase ochotně přijala Putinovu zvěst, že se Západ spikl proti Rusku. Ale tato zvěst je lživá. Západ nehodlá přivést Ukrajinu do NATO. A přihlaste se, kdo si myslíte, že Evropská unie chystá vpád do Ruska.
Putin využívá tyto obavy ze dvou důvodů. Za prvé má zadřenou obrovskou třísku – ne, promiňte, má tam celé skladiště dřeva – v podobě roztrpčení z toho, že Rusko už není globální velmoc, jakou kdysi bylo.
A místo aby obnovil ruskou velikost tím, že by využil jeho tvořivých lidí – poskytl jim vzdělání, vládu práva a vstřícnou politiku, aby se uplatnil jejich skutečný potenciál – rozhodl se pro zkrat, chopil se kohoutků s naftou a plynem a uchvátil moc, která patří lidu.
A místo toho, aby Putin pomáhal tvořit Rusko, které by bylo příkladem pro jeho sousedy, spoléhá se na surovou sílu, kterou si může ještě pořád koupit za naftu a plyn. Navenek brojí proti Severoatlantické alianci, ale ve skutečnosti se bojí rozšíření Evropské unie.
Bojí se, že Ukrajinci raději přijmou její trh a demokratická pravidla než své historické svazky s Ruskem, protože vědí, že v Unii je čekají možnosti, jakých by se v Rusku nikdy nedočkali.
Když Putin uchvátil Krym a vystupňoval nacionalismus, nechránil tím Rusko před Severoatlantickou aliancí. Chránil jen sám sebe před viry Evropské unie, před vlastní odpovědností a před potřebou srozumitelné politiky. Kdyby se tyto hodnoty ujaly na Ukrajině, mohly by se rozšířit až do Moskvy a podkopat jeho kleptokracii.
Thomas Friedman v deníku New York Times pokračuje, že normálně by se o to nestaral, ale svět se nyní dělí na oblasti řádu a zmatků. Svět řádu potřebuje spolupráci, aby zamezil neřádu a změnil ho.
A když Putin podněcuje neřád na ruských hranicích a nespolupracuje, když má být obnoven řád na Blízkém východě, tak je to skutečný problém.
A co je ještě horší, země, kterou Putin nejvíce ohrožuje, je Rusko samo. Pokud se tamní situace zhorší – a jeho ekonomika už klesá pod západními sankcemi – svět neřádu bude mnohem větší.
Kam vede svět František, a kam Putin
Proto tak záleží na tom, kam povede svět Putin a kam papež. Komentátor listu New York Times se více soustředil na Putina, protože si myslí, že ze světa dělá horší místo. Kdyby chtěl lépe rozumět Evropě i Blízkému východu, tak by stačilo, kdyby přidal třeba jen unci slušnosti a spolupráce.
Američané se také mohou hodně poučit z papežovy pokory, ale říkejte si, co chcete, přece jen hodně pomáhají světu, když chrání lidi před džihádisty v Iráku nebo bojují s ebolou v Africe.
Mohli by toho určitě udělat víc, ale Putin by měl udělat mnohem víc.
Předseda olympiády pro mentálně postižené sportovce Timothy Shriver řekl, že dobří vůdci si nestanoví malé, sobecké a snadno dosažitelné cíle, ale ty odvážnější a velkorysejší, které se dosahují těžko. Když chcete vést jiné lidi, neobejdete se bez pokory a velkomyslnosti.
Jan Černý je spolupracovníkem Českého rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/)
