Vy jste sůl země

bratr Alois, představený komunity v Taizé
Autor: Wikipedia.org / Creative Commons

Být zde společně v České republice, ve středu Evropy, je velká radost. Už dnes, v tento první den setkání, chceme poděkovat všem, kdo nám připravili tak vřelé přijetí.

Už jednou jsme tu evropské setkání měli: v roce 1990, rok po nezapomenutelné sametové revoluci, která byla chvílí svobody, kdy se hroutily hranice. Lidé střední a východní Evropy nám ukázali, že je možné i to, co nečekáme. My v Taizé jsme za to stále vděčni a myslím, že zdaleka nejsme sami.

Vzpomínka na toto velké osvobození nabízí naději, že i nyní, v dnešním světě plném napětí, je možná pokojná budoucnost. Naše setkání jasně ukazuje, že ve všech národech jsou lidé, kteří si přejí mír.

Během dnů našeho setkání se budeme modlit za ty, kteří trpí násilím a válkou – lidi z Ukrajiny, středního Východu a dalších míst. Libanonci, kteří jsou zde s námi, v sobě nosí strasti svého regionu. Jejich vlast hostí tisíce utečenců z Iráku a Sýrie. Chtěl bych jim říct: pamatujte, že my všichni jsme vám v srdci a v modlitbě blízko.

Během našeho evropského setkání v roce 1990 nám řekl prezident Václav Havel toto: „V této chvíli přichází ‚pouť důvěry na zemi‘, aby nám pomohla najít prameny víry a nové duchovní hodnoty, které jsme ztratili v desetiletích totalitního režimu.“

To platí i dnes! Aby Evropa mohla žít v míru a přispívat k pokoji ve světě, musí samozřejmě být budována na užších ekonomických a politických vztazích. Ale tato motivace musí tryskat z hlubšího pramene.

Pro nás je tento zdroj v pokoji, který nám předává Kristus. Chtěli bychom být kvasem mezi lidmi. K tomu je nezbytné, abychom Boží pokoj přijali do svých srdcí.

V následujících měsících nás povedou tato slova evangelia: „Vy jste sůl země.“ Kristus nás varuje: dávejte pozor, aby sůl neztratila chuť! Nesmíme se poddat malomyslnosti a pesimismu.

Jak ale můžeme přijmout Kristův pokoj, který nám Bůh chce dát? Boží přítomnost vždycky necítíme. Věřící může někdy zažívat noc víry. Když čelíme tajemstvím, která nás přesahují, může se naše důvěra v Boha mísit s pochybnostmi.

Přijmout Kristův pokoj – neznamená to mít prostou důvěru v něčí přítomnost? Děti mohou takovou důvěru ukazovat přirozeně. My, dospělí, se k tomu musíme rozhodnout. A tato volba musí být učiněna celým naším bytím, myslí i pocity.

V průběhu života naše důvěra bývá křehká, ale roste, když ji sdílíme s ostatními. Někdy zažíváme chvíle světla, jasnosti a radosti. Chápeme, že toto je přítomnost Ducha svatého, Ducha vzkříšeného Krista, který přebývá v našich srdcích.

V těchto dnech obnovíme svou víru v Ducha svatého, který nám předává Kristův pokoj. Ten si nemůžeme nechat jen pro sebe. Stává se z něj laskavost k ostatním, odmítnutí nespravedlnosti a nasazení celou svou silou, abychom ze země udělali místo, kde mohou všichni žít.

Existuje velké množství způsobů, jak se přiblížit zdroji Kristova pokoje. Je to modlitba, i když třeba jen ubohá. Také krása přírody nebo krása, kterou nám odhaluje umění.

Abychom mohli být solí země, je nezbytné, abychom v sobě udržovali živou „chuť do života“. Ale jak? Budete o tom mluvit zítra ráno. Radostně a celou svou silou se snažme najít nějaké odpovědi. Ježíš nás ubezpečuje: „Hledejte a naleznete.“

zdroj: www.taize.fr/cs