Seznamka
Farář Vymětal (vpravo) a další účastníci setkání "Za společný život"
Autor: Facebook Iniciativy Společně žít v míru
Miroslav Brož a Mikuláš Vymětal jsou často společně k vidění na akcích na podporu národnostních i náboženských menšin. S kolegy z občanských iniciativ Konexe a Společně žít v míru se snaží postavit kampaním a útokům proti romským obyvatelům ghett nebo vystoupením iniciativy Islám v ČR nechceme či Dělnické strany sociální spravedlnosti. Snaží se nabídnout opačnou cestu pokojného soužití a vzájemného respektu mezi lidmi různých tradic, kultur, sociálního postavení i náboženského vyznání. A současně s tím veškeré podněcování k nenávisti pojmenovat jako zlo. Svou snahu každý z nich odůvodňuje jinak. Oba se ji pokusili popsat v rozhovoru pro Magazín Christnet.eu.
Kde nebo u koho je zakotvené Vaše přesvědčení, Váš postoj k lidem a ke světu, ke kterým se veřejně, nejednou v kritických situacích stavíte po bok, jako k svým bližním?
M. Brož: Tu otázku o motivaci, otázku na to, proč to vlastně dělám, dostávám celkem pravidelně a neumím na ni moc dobře odpovědět. Od malička se pohybuju mezi Romy, mezi chudými Romy v severních Čechách. Hrozně moc mi jako gádžovi vadí, co se tady v České republice Romům děje. Segregace, diskriminace, prasečí výkaly v místě romské genocidy, v posledních letech nenávistné demonstrace. Když se v sobotu odpoledne v nějakém českém nebo moravském městě odehrává násilná demonstrace, kdy agresivní dav bojuje několik hodin za pokřiku hesel „pusťte nás na ně“ nebo „cikáni do plynu“ s policejními těžkooděnci a snaží se skrze ně probojovat k domům obývaným Romy, tak já v takový den prostě nedokážu jen tak sedět doma, relaxovat a ignorovat probíhající události, nebo je jen pasivně a zkresleně sledovat na facebooku. Musím tam jet. Prostě mi to přijde přirozené, jsem tak vnitřně nastavený. Naštěstí nejsem sám, ale jsou i další takoví.
M. Vymětal: Přesvědčení je dost složitá věc, vyvíjí se různými osobními setkáními i studiem. Určitě přitom svou roli hraje i víra a to, že jsem evangelickým farářem a kážu o lásce k bližním. K formování mého přesvědčení kromě některých konkrétních křesťanů přispěli i humanisté 20. století - Albert Schweitzer, Mahatmá Gándhí, Martin Luther King a "náš" Přemysl Pitter. Ke svým aktivitám zažívám různou formu podpory - od těch, kterých se mé aktivity týkají, až po křesťany z různých církví. To mě posiluje i morálně.
Co konkrétního Vás přimělo, abyste se angažovali při podpoře vzájemnosti v soužití různých lidí?
M. Brož: Já to asi takhle vnitřně nevnímám – že bych se angažoval při podpoře vzájemnosti v soužití. Své aktivity vnímám jako aktivity na podporu lidí a komunit v krizi, ve chvílích, kdy jsou ohroženi rasismem, nenávistí. A k těm aktivitám mě přiměla závažnost situace. Prostě jsem se byl podívat na protiromské demonstraci, měl jsem z toho šok, nedokázal jsem si představit, že je něco takového v České republice v dnešní době možné. A bylo mi jasné, že musím něco začít dělat. Jsem přesvědčen, že většina „slušných lidí“ si vůbec nedokáže představit, co se odehrávalo ve Varnsdorfu, Duchcově a dalších místech, znají to jen zkresleně a zdálky z médií a facebooku, kdyby věděli, co se děje, začali by se angažovat také.
S protimuslimskou nenávistí mi to teď přijde stejné - protimuslimská nenávist je protiromská nenávist přes kopírák. Na protimuslimských demonstracích můžeme vidět stejné tváře jako na těch protiromských. Proti oběma komunitám je aplikován princip kolektivní viny.
M. Vymětal: Když jsem se začal rozhlížet v situaci, zažil jsem okamžik, při němž jsem pocítil svou bezmoc - když se chystalo bohoslužebné shromáždění v Krupce, které mělo za cíl zabránit pochodujícím extrémistům v proniknutí do sídliště, kde žijí romské rodiny s dětmi, nabídl jsem se jako farář. Protože však na místě byli již dva jiní faráři, nakonec jsem do Krupky nejel - a chystal letní tábor pro děti na úplně jiném místě. Když jsem pak telefonoval kamarádům, zda mám ještě přijet, slyšel jsem odpověď "už je to jedno, už na nás jdou". Výsledkem byl pak podobně tvrdý policejní zásah jako předtím v Novém Bydžově, který po sobě nechal řadu zraněných. Právě to, že jsem nebyl v té špatné chvíli na špatném místě, mě motivovalo se začít výrazněji angažovat.
Miroslav Brož při projevu u památníku v Letech u Písku 13. 5. 2013
Autor: Romea.cz
V čem tu největší potřebu společného veřejného vystoupení vidí muslimové a Romové? Jaký je hlavní důvod jejich vystoupení, či naopak obav?
M. Brož: Romové v místech, kde se konají protiromské demonstrace, mají pocit, že jsou úplně sami. Že jsou všichni proti nim - v davu, který se snažil zaútočit na jejich domy, vídají své sousedy. Když jim někdo přijde na pomoc v době ohrožení, je to pro ně velmi důležité minimálně psychologicky. Na vlastní oči mohou vidět, že ne všichni jim chtějí ublížit, že jsou i lidé, kteří s nimi solidarizují.
V komunitě, která během protiromské demonstrace čelí krizové situaci fyzického ohrožení, probíhá celá řada jevů a dějů, které jsou oproti období klidu krizí velmi akcelerované- komunita musí začít společně plánovat, efektivně komunikovat, objevují se noví lídři a nové společné cíle. Pod tlakem komunita opouští nefunkční vzorce chování a komunikace a neuvěřitelným tempem se učí nové a funkční. Může probíhat emancipace komunity a to je to, co chceme podpořit.
M. Vymětal: Nejprve bych rád zdůraznil, že muslimové ani Romové nepředstavují jednotnou masu, takže mají také velmi různé názory. Leckteří by se při různých pochodech a shromážděních nenávisti, zaměřených proti nim, raději schovali - což je pochopitelné a radí jim to jak policie, tak i sociální pracovníci (protože pak se situací mají nejméně práce). Pokud k tomu dojde, tak to ovšem extremisté hodnotí jako svoje vítězství. Velmi si cením naopak statečných představitelů menšin, kteří dokáží povstat na svou obranu - jako byly tři muslimské ženy, které přišly protestovat na Staroměstské náměstí protestovat proti antiislamistickému shromáždění Úsvitu, kde bylo přibližně 600 účastníků.
Máte i nějakou negativní osobní zkušenost s příslušníkem některé z menšin, za jejíž místo ve společnosti se zasazujete?
M. Brož: Mezi Romy mám spoustu přátel. Samozřejmě jsme mezi sebou měli spory, snad i konflikty, s některými jsem snad i udělal negativní zkušenost, to prostě k životu patří. Nikdy by mě však nenapadlo si myslet, že ty naše spory byly zapříčiněny naší rozdílnou etnicitou. Že ten konflikt vznikl, protože jsou Romové a já gádžo. To je právě to zjednodušující rasistické uvažování.
M. Vymětal: Řekl bych, že mám podstatně víc negativních zkušeností s příslušníky většin než menšin. S příslušníky menšin jsem vlastně žádný hlubší konflikt nezažil - menší samozřejmě ano, ty patří k životu. Životně se také snažím nebýt obětí, která své neúspěchy zdůvodňuje těmi druhými - a proto nikdy nedojde pomoci.
Mikuláš Vymětal (vpravo)
Autor: Romea.cz
Jak na Vaše angažmá reagují lidé z majority? Oficiální místa na straně jedné – a vaši známí na straně druhé?
M. Brož: Když se člověk staví na stranu menšiny nenáviděné většinou společnosti, popularitu a uznání si tím nezíská. Má to více rovin. Naše občanské sdružení Konexe dlouhodobě kritizuje naprosté selhání politiky sociální integrace Romů v ČR v posledních desetiletích. Nahlas říkáme, že situace romských komunit se zhoršuje den za dnem, rok za rokem, bez ohledu na to, že na pomoc Romům byly utraceny a stále jsou utráceny obrovské prostředky. V ČR byl vytvořen průmysl sociální integrace, skrze který tečou miliony evropských dotací. Celé je to velmi podobné jako stavební zakázky. Snažíme se být pískem v soukolí integračního průmyslu, proto nejsme populární u velkých státních institucí, velkých neziskových korporací, které jsou na tyto penězovody napojeny nebo je obhospodařují. Populární nejsme samozřejmě ani mezi většinovou protiromsky a také protimuslimsky naladěnou společností. A potom je tu ten osobní rozměr – třeba mým rodičům se vůbec nelíbí, co dělám. Bojí se Romů i muslimů i o mě. Není to snadné. Naštěstí mám podporu své ženy.
M. Vymětal: Na jednu stranu se setkávám se silnou podporou od mnoha lidí, kterým jsou zřejmě mé aktivity sympatické. Na druhou stranu jsem ovšem některým trnem v oku, takže na mě dochází soustavně různé stížnosti a podobně. Spousta lidí ovšem má také jiné zájmy, radosti i starosti, takže se bavíme o "úplně obyčejných" věcech.
Jaký je Váš výhled k vzájemnému soužití? Jak mohou (nebo mohli by) lidé žít spolu v rámci různých vyznání, tradic, pohledu na svět?
M. Brož: Jsem optimista. Věřím, že vedle sebe a spolu mohou žít lidé různých kultur, ras a náboženství. Mohou vzájemně spolupracovat, obohacovat se navzájem, společně žít v míru. V některých obdobích a v některých částech světa se to z různých důvodů nedařilo, nebo nedaří. Myslím, že povinností každého člověka, nejen křesťana, je usilovat o mír mezi lidmi.
M. Vymětal: Společné soužití znamená schopnost naslouchat druhému, vážit si ho, snažit se do něj vžít a komunikovat s ním. Tam, kde se to děje, se lidé svými kulturami navzájem obohacují. Dobře to umí například mnoho lidí v západních státech s protestantskou tradicí. Na druhou stranu ti, kteří nevyjdou se svými sousedy jiné barvy pleti či kultury, mívají obvykle problémy i s lidmi svého kulturního okruhu. Kdo je tolerantní, je tolerantní ke všem - a nesnášenliví lidé jsou postrachem také všech lidí bez ohledu na původ a názory.
A jaká je dnešní realita? Co jste se od Romů či muslimů, se kterými se potkáváte, dozvěděli třeba o jejich všedním dni? Tedy dni, kdy se nekonají demonstrace, kdy lidé žijí svými osobními a rodinnými starostmi i radostmi?
M. Brož: O životě muslimů v ČR toho moc nevím. Vím, ale že život většiny Romů v severních Čechách, kde žiju, není vůbec jednoduchý. Diskriminace, segregace, bída, ghetta.
M. Vymětal: Uvědomil jsem si, jak je pro Romy důležitá rodina. Rodina je to, co jim umožňuje žít důstojný lidský život i v podmínkách časté chudoby a opovrhování druhými. Romy jsem poznal jako pracovité lidi, kteří ale často dostávají od společnosti velmi málo šancí - a někteří si na to tak uvykli, že to pokládají za normální. Často, když při společném setkání vyprávějí Romové o svém všedním dni či když pozoruji, co musí snášet někteří muslimové, stydím se za svou barvu tváře i za to, že jsem věřícím náboženství, které většina pokládá za O.K.
