Seznamka
Joel Ruml
Autor: Christnet.cz / Jan Kašper
Setkali jsme se v Praze v kavárně Velryba v Opatovické ulici. Tudy jsi jako student denně chodil, ze semináře v Jirchářích do Jungmannovy, kde tehdy byla evangelická fakulta. Věděl jsi tehdy, že naproti semináři byla hospoda, přezdívaná „U Kalvína?“
Ano, věděl. Moc jsem tam nechodíval, jen občas pro točené pivo. Jinak spíš U Šupů ve Spálené.
Jaký je nyní osud bývalého bohosloveckého semináře? Již se nepočítá s možností pospolitého života evangelických teologů?
Budova je opuštěna bývalým nájemníkem, skončila nájemní smlouva. Je uzavřeno výběrové řízení. Výběrová komise navrhla nájemníka nového. Budova bude rekonstruována. O pospolitém soužití studentů jsme debatovali před dvanácti lety a z rozhovorů vyplynulo, že studenti o takový život nepříliš stojí. Chtějí žít odděleně, nebo se studenty jiných oborů. Nehledě na to, že model semináře, jak jej známe ze socialistických časů, by bez dotací (ale od koho?) nebyl možný.
Může být určité napětí mezi zaměstnáním faráře a povoláním k němu. Obvykle převažovalo povědomí o této službě jako celoživotním závazku.
Nedovolím si odhadnout, kolik lidí do povolání faráře vstupuje s vědomím služby na celý život. Častěji slyším, že celoživotně to garantovat nemohou. Což je dost výrazná změna v přístupu ke kazatelskému povolání proti minulosti.
Jaké závazky má evangelická teologická fakulta dnes vůči ČCE?
Pouta existují přes osobnosti profesorů, sdílenou víru a evangelickou teologii. Církev přijímá za své faráře absolventy Evangelické teologické fakulty s ukončeným studiem. Ovšem o nějakých závazcích ETF UK vůči církvi lze mluvit jen stěží. Církev čeká kvalitní výchovu budoucích církevních pracovníků.
Po převratu ČCE otevřela několik škol. Není tomu tak, že na těchto akademiích vyučuje málo evangelických učitelů a učí se nemnoho evangelických studentů?
Studentů i učitelů je na evangelických akademiích jen menšina. V současné době se mi však zdá, že škol je třeba otevřít víc. Církev jim ale musí dát ducha, ideu a formovat výchovu dál. V zatím založených školách chybí postup ze základního studia přes vyšší na vysoké školy. Nově otevřené školy by měly vytvářet tuto potřebnou návaznost. Přispěla by k tomu, aby daná generace dělala autentickou zkušenost s církví a vírou, delší dobu zůstala v kontaktu s vírou a evangelickou podobou křesťanství. Po dobré základní Bratrské škole v Holešovicích by se tak měla otevřít další kontinuita vzdělávání. Tuto návaznost dosavadní akademie nenaplňují.
Jak se daří evangelické konzervatoři v Olomouci a její součinnosti s ČCE?
Konzervatoři se daří, také funguje součinnost s církví. Neklidné časy jsou již minulostí, nynější ředitel vedení školy zvládá a konzervatoř má své místo i ve vztahu k církvi. Konzervatoristé také dost často vystupují ve sborech církve.
Ve společnosti je oceňováno, že církve působí v oblasti charitativní péče. Diakonii ČCE se daří na řadě sborů. Nehrozí, že diakonie takříkajíc přeroste matce církvi „přes hlavu“? Nebude suplovat její základní funkce?
Hospodářsky a rozpočtově obhospodařuje Diakonie větší sumy než církev, nemůže ale církev zastoupit v tom, co je základním posláním církve: zvěstovat slovo Boží, sloužit svátostmi, přivádět ke Kristu. To není posláním diakonie a nebude. Přerůstá matku, zakladatelku, jen finančně.
V čem vidíš do budoucna svébytnost evangelické církve? I Komenský kdysi napsal závěť Jednoty bratrské. Jednota končila pod vnějším tlakem. Nehrozí nám dnes něco podobného, zevnitř?
Nemyslím si, že evangelická tradice v nejčistším jádru by měla ztratit důvod existence: důraz na život z evangelia, na důstojnost každé lidské bytosti, demokracii a svobodu, to vše vyplývá z důsledné a držené teokracie, bude třeba pro zachování života stále.
Ve vnímání společnosti se mnohé mění. Bývá nám vytýkáno, že církev reaguje pod tlakem až následně a nejasný bývá její postoj. Římskokatoličtí kněží se mne ptávají, zda v ČCE neslouží na farách farář/ka v homosexuálním páru, či farář/ka v heterosexuálním páru bez vzájemných závazků.
Je to tak, že život je rychlejší. I zákonodárná moc tvoří regule proto, že život dohání. Pokud jde o ony otázky, jaké jsou poměry na evangelických farách, to je pro mne stejně problematické jako ptát se na poměry pod střechami římskokatolických far. Čímž pochopitelně neomlouvám křiklavosti, které se mezi evangelickými duchovními dějí a neměly by být a bývá z nich smutno.
Úřady dnes mívají své mluvčí, ty sám většinou mluvíš do médií za sebe.
Veřejnost je ráda, když instituce podpůrný či jiný hlas vydá. Veřejnost však vyžaduje heslovitá vyjádření. Mně je bližší vyjádření trošku více zabývající se souvislostmi, není dobře věc jen odškrtnout, nýbrž o jevech a problémech přemýšlet, takže i když je vítaný populistický bonmot, mám raději zevrubnější vyjádření. S tím, že ho někdo nevezme, počítám, ale jsou i tací, kteří si dají práci a popřemýšlí.
Ovšem, pro společnost schází profesionálně zdatný, ekumenický server. O něco podobného usiluje Christnet.eu. Znám tvou výtku, že informace ze světa evangelictví domácího i světového tam je pozadu oproti informacím římskokatolickým. Práce Christnetu je výlučně nesena obětavými jedinci a potřebuje podporu. Není však naší chybou, že finanční podpora evangelických církví je minimální a ČCE nulová? Nemůžeš ve své funkci neblahé situaci ještě prospět?
Ať Christnet napíše, nejlépe osobně nabídne, co čeká od ČCE. Myslím, že za poslední dlouhá léta se nestalo, abychom dostali od Christnetu oficiální nabídku spolupráce. Co mohou nabídnout, co chtějí, to mohou sepsat a vysvětlit. Potřebujeme jistotu, že poslané peníze a nasazení lidí se „neutopí“. Máme ekumenické a zahraniční oddělení. Vede je tajemník Gerhard Frey-Raininghaus. Je zde nová mediální pracovnice Jana Vondrová. Ostatně - má Christnet vůbec odkaz na letošní Husovské slavnosti? Vypadá to spíše, že ho menšinové dění příliš nezajímá nebo o tom neví, a to je výsledek té nespolupráce.
Profesor Amedeo Molnár kdysi prohlásil, že papež může být dobrý, ale vždy narazí na mechanismus kurie, jenž se nenechá změnit a bývá často neprůchodný pro jeho nejlepší plány. Se Synodem a Synodní radou se to tak nemá? O mechanismu synodu se traduje, že vše se předpřipraví ve výborech (je důležité si je obsadit) a synodálové ve spěchu pak schválí všechna doporučení, na projednání v plénu již objektivně není čas.
Je třeba připomenout, že komise jsou složené ze synodálů, každý si ji může vybrat, synod je schválí a komise působí 4 roky. Na synodu je možnost rozpravy a doplňujících návrhů. A šestičlenná Synodní rada je dostatečný útvar k tomu, aby bylo možno diskutovat o učení a strategii, postupech a cestách jistým směrem a k určitému cíli. Proto ani synodní senior netouží být v roli papeže a sám rozhodovat o učení, to by se hrubě protivilo presbyterně-synodnímu charakteru církve.
Existuje i v evangelictví něco jako pragocentrismus a odstup Prahy od ostatní církve?
Taková tendence zde je a prospělo by všem, kdyby se odstup Prahy od ostatní církve zmenšil, stejně jako odstup ostatních od Prahy.
Nemají ti pražští evangelíci větší vliv v církvi?
Někdy se mi zdá, že by možná mít chtěli, ale nemají.
Jaké logo bys volil pro církev?
Před dobře deseti lety jsme oslovili grafiky, vznikaly návrhy, řešil to synod, vše zůstalo bez rozhodnutí. Nic se nepředpisuje a používají se zavedené vzory. Mně se líbí to logo, které běžně užíváme na Synodní radě, modernější forma otevřené Bible s kalichem.
Není to ale úděsně staromilské? Necítí dnešní mládež naprosto jinak a ve výhledu k příštímu století, nestálo by zato spolupracovat s mimořádně nadanými, pravda mladými umělci, grafiky, nebo prostě lidmi, kteří se vyznají v dnešním projevu obrazového sdělení, ideogramu, jenž odpovídá potřebám internetového vidění a představách o piktogramu? Nejde ani tak o zobrazované motivy, jako jejich provedení, jež by nemělo kořeny ve 20. a spíše 19. století…
Možná to je „úděsně staromilské“, ale alespoň je něco. Nejistý výsledek demokratické debaty v církvi o logu, která – odhaduji – sotva kdy dospěje k nadšenému a všeobecnému přijetí jediného, moderního, nadčasového, mladého ideogramu, jásavě předjímajícího vyznání víry 21. a 22. století, mně brání věřit, že jediné a pravé logo brzy vytvoříme.
Z čeho máš nyní radost a co tě trápí?
Radost: vypadá to, že své synodní období přežiji bez výrazné devastace a tím pádem mám radost ze všeho, co ukazuje, že život je pěkný. Trápí mne, když se setkávám s věcmi, jež život komplikují, či jím pohrdají. Potěšilo mne, že na základě mého působení se ozvali lidé, kteří chtěli vstoupit do církve a mohl jsem je odkázat na příslušný sbor. Co se nepovedlo?
Na co se těšíš, až nebudeš vázán funkcí?
Těším se na to, že budu moci být ještě farářem na sboru, bude-li zájem.
Jaký svůj erb a jaké heslo by sis zvolil ?
Erb: Pampeliška ve fázi květu i odlétajících padáčků s příslibem pro budoucnost. A heslo: „Nebát se přítomnosti, nebát se budoucnosti. K naději patří i pokojná zvědavost vůči budoucnosti.“
