Seznamka
Korán a Bible
Autor: Daniel Bartoň
Jak je to s násilím v Koránu? Tomuto tématu se věnoval březnový článek na stránkách britských Timesů – jeho podtitulek uvádí doslova: „Ježíš říká: milujte svoje nepřátele. Kde je zdrženlivost islámu?“
Autor článku Gavin Ashenden cituje slova egyptského prezidenta Sísího, který se v zásadním novoročním projevu zeptal, jak souvisí islámská víra s tím, že muslimské národy jsou zdrojem strachu, nebezpečí, zabíjení a destrukce.
Je možné, zeptal se Sísí, aby miliarda a šest set milionů muslimů chtělo pobít zbytek obyvatel světa jen proto, aby oni mohli žít? Egyptský prezident se ptal, jak se dá najít v současnosti mechanismus, který by vedl ke zdrženlivosti v rámci islámu.
Jeho projev ale nevyvolal žádnou teologickou debatu mezi muslimy. Jedinou odpovědí byla hromadná vražda 21 koptských křesťanů v Libyi.
Abychom pochopili mlčení umírněných muslimů, musíme se dívat na islám z jeho vlastního hlediska, nikoliv přes „křesťanské brýle“, poznamenává autor.
Studia Koránu muslimskými teology jsou zaměřena na aplikaci tohoto učení do života, nikoliv na zpochybňování jeho autority či vnitřní integrity.
Reformace je evropský a výsostně křesťanský koncept. Myslet si, že cosi podobného by se mělo stát s islámem, je pouhý západní šovinismus, tvrdí Timesy.
Ježíš v evangeliích zjednodušil situaci, když vysvětlil, které principy mají prioritu. Na prvním místě je oslava Boha, na druhém dobro bližního. Co se týče nepřátel, ty je třeba milovat a odpouštět jim.
Islám tak jasnou přímočarost postrádá. Korán obsahuje na jedné straně verše, jež jsou mírumilovné a smířlivé vůči „lidem Knihy“, to znamená židům a křesťanům. Na druhé straně obsahuje ale i verše volající po násilí a odplatě. Kterým z nich mají dát muslimové přednost?
Určitý klíč nabízí chronologie Mohamedova života. Islám se zrodil v násilí. Mohamed čelil útokům obchodníků z Mekky, které kritizoval, a po čase je porazil. Pro jeho počáteční období v Mekce byly charakteristické smířlivé verše.
Jak ale rostlo násilí, utekl do Mediny. Zrodily se verše volající po násilí a odplatě vůči nepřátelům islámu. Byly tedy charakteristické pro jiné období jeho života.
Existují dva principy, jež určují interakci těchto aspektů v islámu. První se označuje slovem „naš“ a dává přednost násilným veršům Koránu před smířlivými. Díky němu jsou často umírněné hlasy v muslimských komunitách potlačeny voláním do zbraně.
Druhý princip má co do činění s mocí. Křesťanská kultura je zvyklá na potřebu oddělovat politiku a náboženství. Ježíš se vyhnul uchopení politické moci v zájmu změny lidského srdce.
Islám ale takové odlišení nezná. Duchovní a politická moc jsou jedno. Má v sobě element politické totality, neboť dělí svět na dvě části. Na muslimský svět, který je v neustálém boji se zbytkem světa, až dokud „všechna náboženství nebudou patřit Alláhovi“ – řečeno slovy Koránu.
Proto vám Džihádista John, britský bojovník v řadách Islámského státu, který nechvalně proslul stínáním západních rukojmí před kamerami, odpoví na otázku, proč dělá to, co dělá, veršem z Koránu: Když se utkáte s nevěřícími v boji, odsekněte jim hlavy.
Západní média mluví o radikálním nebo extrémním islámu. To je ale nepochopení islámského dilematu. Islám a Korán mají dvě tváře. Jednu mírnou a druhou násilnou.
Násilí Islámského státu se tím pádem nechápe jako radikalismus, neboť vyplývá z Koránu. Monoteistická náboženství povzbuzují dobro v člověku a pomáhají omezit jeho sklony k násilí.
Mechanismus judaismu spočívá v omezení odplaty na „oko za oko, zub za zub“. Ježíš vyzývá nekompromisně k lásce vůči nepřátelům.
Kde je ale, abychom si připomněli povzdech egyptského prezidenta Sísího, mechanismus omezení násilí v islámu? Touto otázkou končí článek Gavina Ashendena na stránkách britských Timesů.
Anna Budajová je spolupracovnicí Českého rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/)
