Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / Creative commons
Podle šetření mezinárodního sdružení specialistů na sociologický výzkum WIN/Gallup v 65 zemích světa se k nějaké formě náboženského přesvědčení přihlásily dvě třetiny respondentů.
Autoři studie osobně či telefonicky vyzpovídali v době okolo Velikonoc 63.000 lidí.
Země s nejvyšší religiozitou
Nejnáboženštější zemí se stalo buddhistické Thajsko, kde se za věřící považuje 94 % obyvatel. Jen 1 % se tam hlásí k ateismu.
Na druhém místě byla Arménie, nejstarší země se státem uznaným křesťanstvím. Následovala Gruzie, která má shodný počet věřících – okolo 93 %, přičemž jen 1 % se označilo za ateisty.
Na čtvrtém a pátém místě byly muslimské země Bangladéš a Maroko.
Z našich sousedů religiozitou vyniká Polsko, kde je věřících 86 %, bez vyznání 10 % a jen 2 % ateistů.
V evropském kontextu je podle Daily Telegraphu pozoruhodné Rusko, kde ani 70 let bolševické propagandy zjevně nezlomilo duši národa – za věřící se tam označilo 70 % dotázaných (o 14 % více než v USA), za osoby bez vyznání 18 % a za přesvědčené ateisty jen 5 %.
Ve výzkumu naneštěstí chybí některé silně náboženské země, které s šetřením nesouhlasily, například Írán nebo Srí Lanka, kde bylo podle zatím posledního Gallupova průzkumu dokonce 99 % věřících.
Nevěrecké země
Co se bezvěreckých zemí týče, na pátém místě je Nizozemsko, kde věří 26 %, 51 nikoli a ateistů je 15 %.
V Česku se k víře přihlásilo ještě méně, jen 23 % respondentů. Za nevěřící se považuje 43 % a vysokých 30 % se přihlásilo k ateismu, což zajišťuje naší zemi čtvrtou příčku.
Na třetím místě je Švédsko, které vyniká množstvím nábožensky indiferentních lidí – je jich téměř 60 %.
Na druhém místě je Japonsko a na prvním suverénně Čína, kde se k víře hlásí jen 7 % lidí, 26 je bez víry a 61 se hlásí k ateismu.
Věřící a nevěřící odsouzeni ke koexistenci
Podle katolického magazínu Crux je však paradoxem, že Čína je současně křesťanskou velmocí budoucnosti.
Podle profesora Fengganga Yanga z americké Indiany bylo v roce 2010 v Číně přes 70 milionů křesťanů, což činí z Říše středu sedmý „nejkřesťanštější“ národ planety.
Demografické odhady počítají do roku 2025 až se 160 miliony věřících a do roku 2030 s 247 miliony. Tou dobou možná Čína předběhne co do počtu křesťanů i Spojené státy.
Pro ty, kdo nejsou seznámeni s komplikovanou sociologií izraelské společnosti, může být překvapivé, že 65 % Izraelců se označilo za nenáboženské lidi či ateisty, zatímco k víře se tam hlásí „jen“ 30 %.
Na Západním břehu a v pásmu Gazy je to téměř přesně naopak, 75 % věří a 18 % nikoli.
„Největší nadějí pro mírové uspořádání na Blízkém východě tak není zlepšení vztahů mezi muslimy a judaisty, nýbrž mezí sekularizovanými vrstvami společnosti na obou stranách konfliktu,“ míní Crux.
Výsledky celkově potvrdily klasickou tezi, podle níž je náboženství takzvanou „antropologickou konstantou“, tedy něčím, co k člověku patří. A zdaleka není na ústupu, protože dvě třetiny dospělých nad 34 let se považují za věřící.
„Počet nábožensky cítících lidí zůstává vysoký, a navíc jsme zaregistrovali zvýšenou religiozitu ve věkové skupině okolo 25 let, což znamená, že dlouhodobě statistiky jenom porostou,“ řekl listu ředitel společnosti WIN/Gallup Jean-Marc Leger.
Na druhé straně na světě žije 1,5 miliardy nenáboženských lidí a 770 milionů ateistů, což jsou zřejmě rovněž historicky nejvyšší čísla.
Sekularizovaní lidé budou jistě poukazovat na to, že podle šetření je náboženství do jisté míry záležitostí nevzdělaných vrstev. Mezi lidmi bez jakéhokoli vzdělání je 80 % věřících, zatímco mezi univerzitně vzdělanými je jich jen necelých 60 %.
Ještě větší vliv má bohatství – nejvíce náboženskosti obecně vykazují ženy v domácnosti, zatímco lidé ve stálém zaměstnaneckém poměru se o spirituální otázky zajímají nejméně.
Ve skupinách lidí s nejnižším příjmem je ateistů maximálně okolo 8 %, zatímco ve vyšší střední třídě je až 25 % bezvěrců.
Podle magazínu Crux je hlavním výsledkem šetření fakt, že sekularizace i religiozita jsou hluboce zakořeněnými hodnotami, u nichž ani v 21. století nelze čekat posun jedním či druhým směrem.
„Věřící i nevěřící jsou odsouzeni k vzájemné koexistenci. Musejí žít vedle sebe a lze říci, že kvalita života se bude odvíjet od toho, jak dobře spolu dokážou vycházet,“ končí magazín.
Rostislav Matulík je spolupracovníkem Českého rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/)
