Čtrnáct let po 11. září kampaň proti teroru dokonala vše, co si bin Ládin vysnil

Pohled amerického bloggera Toma Engelhardta na výsledky "války proti teroru"

Ze světa / Rostislav Matulík / 16. září 2015
Čtrnáct let po 11. září kampaň proti teroru dokonala vše, co si bin Ládin vysnil

Usáma bin Ládin
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons

„Dokážeme po čtrnácti letech ještě věřit, že jsme opravdu zažili 11. září? Nebyl to všechno jenom sen?“ ptá se na stránkách nejstaršího amerického magazínu Nation blogger Tom Engelhardt, autor alternativních webových stránek tomdispatch.com, které provozuje od listopadu 2001.

Bilance 14 let válek

Autor se snaží o bilanci 14 let válek, intervencí, vražd, únosů, nekontrolovaného posilování americké bezpečnosti i eskalace islámského extremismu na Blízkém východě a v Africe. 

„Máme za sebou 14 let astronomických výdajů, bombardování, ukvapeného nasazování armády a 14 let opakovaných porážek, zklamání a katastrof. 14 let zuřivého pronásledování zrádců a hypertrofie americké bezpečnosti, že už ani Američané netuší, co jejich vláda dělá. 

14 let soustavné demobilizace občanské společnosti. 14 let velmi neamerického pojetí vlastenectví, 14 let sledování a odposlouchávání – a to vše do té míry, že by to udivilo i totalitní vládce 20. století. 

14 let, během nichž se nemožné stalo možným – nejprve přišla druhá afghánská válka, pak druhá a třetí irácká válka a nakonec i první syrská válka,“ píše blogger pro magazín Nation

Úspěch Usámy bin Ládina

Toho všeho dosáhl osamělý teroristický vůdce Usáma bin Ládin s hrstkou stoupenců, pouhým půl milionem dolarů a devatenácti sebevražednými únosci, kteří většinou pocházeli ze Saúdské Arábie. 

S minimem zdrojů zařídili geopolitický trik prvního řádu. Změnili vše a největší supervelmoc planety přiměli k tomu, aby jednala přesně tak, jak chtěli oni. 

„To je do značné míry potřeba ocenit,“ připouští autor v magazínu Nation. Psychologicky vzato bylo 11. září 2001 dokonalou ukázkou chirurgicky přesně cíleného útoku, o jakém v následujících letech nepřestávali snít američtí stratégové a generálové. Jediný úder – a vše se rozběhlo jakoby samo od sebe. 

„Nevím, jak je to možné, ale přinejmenším v tomto ohledu nám naši nepřátelé rozuměli lépe, než my sami sobě. Usáma pak mohl klidně sedět v Abbottábádu a z velkého povzdálí sledovat, jak Spojené státy plní vše, co si přál a mění svět jednoznačně k horšímu. Po 14 letech vlastně pořád ještě úplně nechápeme, co jsme to tehdy udělali,“ míní autor. 

A ještě dnes nás dráždí neuvěřitelnost oněch chvil. Prašné trosky na Manhattanu připomínaly spíše záběry z původní verze filmové Planety opic. 

Apokalyptický moment uprostřed New Yorku

„Naše kultura zažila svůj apokalyptický moment a změnilo ji to k nepoznání. Místo, kam udeřila dvě unesená letadla, jsme pojmenovali Ground Zero, což byl termín do té doby používaný pouze pro epicentra výbuchu jaderné bomby.“ 

Ve své zraněné a zjitřené fantazii jsme se považovali za terč pomyslného nukleárního útoku, za největší oběť planety, která jenom zázrakem přežila – a nyní má svrchované právo na odplatu. Usáma vnutil americké politice i všeobecné mentalitě pocit, že nyní je možné udělat cokoliv. 

„Nevypustil přitom jen své běsy války, ale i ty naše. Potřeboval je, aby v muslimském světě vyvolal totální chaos. Jemu se totiž chtěl mstít především,“ míní Engelhardt. 

I po 14 letech si pamatujeme, jak zmatené byly špičky celé země. Co na tom, že Georg W. Bush ještě 6. srpna 2001 řídil zpravodajský brífink s názvem Bin Ládin je připraven udeřit v USA. Nikdo z přítomných agentů CIA a FBI si prostě nedokázal představit, co se může stát, ačkoliv všechny dílky neznámé skládanky drželi už tehdy v rukou. 

Vše ale bylo tak nepředstavitelné, že jsme nevěřili ani tomu, co jsme viděli sami na vlastní oči. 

„Pamatuji si, že jsem cvičil v ložnici a zíral na první záběry dýmu stoupajícího z věží. Jediné, co mě napadlo, byla podobnost s incidentem, kdy bombardér B25 v roce 1945 málem nabořil do Empire State Building,“ píše autor. 

Globální válka proti teroru

Ani dnes se nám nechce věřit, že George W. Bush a jeho věrní využili zbabělou a odpornou vraždu téměř 3000 lidí k jedné z nejpřehnanějších reakcí v historii. Rozjeli globální válku proti teroru, která přinesla tak či onak boje do téměř 60 zemí světa. 

Jediné, na co mysleli v okamžicích po úderu, byla otázka, jak přinést Pax Americana na Blízký východ a jak zničit všechny tamní diktátory jako v nějakém filmu o Jamesi Bondovi. 

„Ani dnes se nepřestávám divit, jak rychle vzplanuly válečné nálady a jak bezmezně důvěřoval Bílý dům možnostem americké armády,“ píše Engelhardt. 

Prezident Bush tehdy dokonce hovořil o vzniku „největší osvobozenecké armády, jakou kdy svět viděl“, a jeho ministr obrany se holedbal, že USA mohou vést dva velké válečné konflikty současně. 

I v záznamech Pentagonu je doloženo, že šéf Pentagonu Donald Rumsfeld v první reakci nařídil připravovat útok na Irák, ačkoliv dobře věděl, že za 11. zářím je Al-Káida. „Smeťte je všechny, ať už v tom mají prsty, nebo ne,“ zapsal tehdy ministrův poradce osudová slova. 

V onom „nebo ne“ se skrývá tragédie celé éry, která následovala. Američané se rozhodli neoplatit jenom Bin Ládinovi, ale smést i Afghánistán, Irák a kdoví co ještě. 

Oblíbeným rčením tehdy byla věta „Na Bagdád chce táhnout každý, ale opravdoví chlapi půjdou na Teherán.“ 

Kolik protektorátů si tehdy Američani vlastně vysnili? A koho by napadlo, že armáda jediné supervelmoci světa v boji proti pár tisícovkám džihádistických extremistů nevyhraje ani jednu válku, neporazí žádného nepřítele a nedotáhne úspěšně ani jednu okupaci. 

Čtrnáct let po 11. září kampaň proti teroru dokonala vše, co si bin Ládin vysnil

George W. Bush
Autor: Wikipedia.org / Eric Draper / Wikimedia Commons

Rozhodně by si tehdy nikdo nepomyslel, že americké vojsko navzdory opakovaným prohlášením nebude schopné vyvázat se vojensky z Iráku a Afghánistánu, ačkoliv oficiálně je vyklidilo už v roce 2011. Jen se pak potichu a rychle vrátilo. 

A zcela jistě by nikoho nenapadlo, že americká politika po 11. září povede ve zničených částech Iráku a Sýrie ke vzniku chalífátu zvaného Islámský stát, který svou značku úspěšně vyveze od Libye přes Nigérii až do Afghánistánu. 

„Kdybyste někomu tohle říkali 12. září 2001, myslel by si, že jste se zbláznili,“ píše Engelhardt. A určitě by nikoho nenapadlo, že jediným strategickým úspěchem Američanů bude robotické zabíjení ve velkém. 

„Stali jsme se terminátory planety, kteří s pomocí bezpilotních letounů značky Reaper, tedy Smrťák, a Predator, tedy Lovec, odpalují z bezpečné vzdálenosti rakety Hellfire neboli Pekelný oheň, ačkoliv americké zákony tento způsob boje zakazují,“ píše blogger. 

Zlomové 11. září - pro USA

A tak je dnes člověk v pokušení myslet si, že 11. září se stalo především masovým pohřebištěm všech atraktivních aspektů amerického života, které Spojeným státům svět záviděl a toužil po nich. 

Změna samozřejmě nepřišla hned a bujení státní moci nezačalo až s únosem tří nešťastných letadel. Vojensko-průmyslový komplex bytněl už dlouho předtím, než na scénu dorazilo devatenáct mladíků s plastovými noži na řezání papíru. 

O americkém světovém pořádku se v Bílém domě snilo dávno, a dost možná si někdo zafantazíroval i o novém Pearl Harboru, který by celý ten proces urychlil. 

„Jen a jen díky Usámovi bin Ládinovi jsme tak byli dopraveni v této neblahé kondici do nejnepravděpodobnějšího ze všech století – jedenadvacátého,“ míní autor. 

11. září a zabití tisíců nevinných jednoznačně představuje mezinárodní zločin a hanebnou amorálnost prvního řádu. Na tom se Američané shodnou a mají pravdu. 

Mocenské vakuum na Blízkém východě

Potíž je, že se dodnes nikomu ve Washingtonu nechce převzít sebemenší zodpovědnost za mocenské vakuum, vytvořené následně na Blízkém východě. Přitom vedlo ke vzniku prvního skutečného teroristického státu v moderních dějinách, a to nemluvíme o milionech uprchlíků a zhroucených zemích. 

„Ani po 14 letech totiž žádná z těchto katastrofálních chyb nepřipravila většinu Američanů o pocit, že žijí ve ,výjimečné‘ a ,nenahraditelné‘ zemi, která je sídlem i symbolem omračující dobroty a nevinnosti,“ končí své kritické zamyšlení na stránkách amerického magazínu Nation blogger Tom Engelhardt. 


Rostislav Matulík je spolupracovníkem Českého rozhlasu Plus (http://www.rozhlas.cz/plus/portal/)

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jste spokojeni s výsledky voleb?
Ano, bude líp!
10%
 
Ne, ale neuhneme!
70%
 
Komunistům odzvonilo!
4%
 
Klidná síla se Starosty!
13%
 
Pustili jsme je na ně!
3%
 
(Počet hlasů celkem: 341)