Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet

K reakci pana kardinála Dominika Duky na mé poznámky k Národnímu eucharistickému kongresu

České církve / Martin Vaňáč / 27. října 2015
K reakci pana kardinála Dominika Duky na mé poznámky k Národnímu eucharistickému kongresu

Adorace na Zelném trhu v Brně
Autor: Člověk a víra / Dominik David

Oceňuji klidný tón reakce pana kardinála Dominika Duky a čas, který jí při svém pracovním zatížení věnoval. Rovněž oceňuji, že přijal několik mých poznámek k televiznímu přenosu hlavní bohoslužby Národního eucharistického kongresu v Brně jako zamýšlený příspěvek k reflexi působení katolické církve v České republice a představil svůj pohled na věc. Nemám v úmyslu zabředat do nekonečné výměny názorů prostřednictvím médií, přesto si dovolím zareagovat.

 

Přijímám vysvětlení pana kardinála ohledně kolize termínů eucharistického kongresu a synody biskupů („Ano, věděli jsme v té době, že v roce 2014 bude probíhat synoda, ale upřímně řečeno nenapadlo nás, že bude rozdělena do dvou etap a ta druhá bude probíhat právě v době, kdy se v Brně koná eucharistický kongres.“). Vycházel jsem ze skutečnosti, že vyhlášení synody biskupů dne 8. října 2013 doprovázela informace, že „podle nového projektu by synod netrval pouhé tři týdny, nýbrž tři roky, a sestával by se z několika etap. Po úvodním zasedání v Římě by synodní otcové návrhy k projednávaným tématům konzultovali v místních církvích a poté se vrátili k závěrečné diskusi opět do Vatikánu“ (viz zpráva Vatikánského rozhlasu z 8. října 2013). Tato zpráva byla ještě upřesněna zvláštním sekretářem synody, kterým byl jmenován arcibiskup Bruno Forte, že „papež František svolal zasedání mimořádného synodu na říjen příštího roku, v roce 2015 mu bude následovat řádné shromáždění.“ (viz zpráva Vatikánského rozhlasu ze 17. října 2013). Předpokládal jsem tedy, že se jednalo o již známé skutečnosti v době rozhodnutí ČBK o konání Národního eucharistického kongresu (tj. na společném zasedání české a slovenské biskupské konference ve dnech 22. – 24. října 2013 na Vranově u Brna).

 

Ohledně mé kritiky homilie papežského legáta kardinála Paula Josefa Cordese pan kardinál Dominik Duka uvedl: „Homilie tak vycházela z tradičního pojetí a mohou pana Vaňáče ujistit, že se pochopitelně liší od evangelického biblicky motivovaného kázání – exegeze textu.“ Možná pana kardinála zmátlo moje působiště (ETF UK) nebo si prostě jen nevšimnul, že uvedenou homilii jsem nesrovnával s evangelickým kázáním nýbrž s dokumenty katolické církve, konkrétně s charakteristikou homilie uvedenou ve třetím vydání Všeobecných pokynů k římskému misálu z roku 2002. Nevím přesně, co pan kardinál myslí pod označením „tradiční pojetí“ homilie. Vím o tradici samostatných kázání, které byly populární zvlášť od vrcholného středověku a konaly se mimo rámec bohoslužby (např. před farní bohoslužbou). Již před II. vatikánským koncilem se kázání opět začleňovalo do bohoslužby, i když často bylo vnímáno jako přerušení mše (mešní roucha odkládána, svíce zhášeny – viz např. hesla Kázání a Homilie v knize Berger, Rupert. Liturgický slovník). V apoštolské konstituci papeže Pavla VI. vyhlašující římský misál obnovený podle rozhodnutí II. vatikánského sněmu Missale Romanum (1969) je homilie uvedena mezi prvky, které nepřízní doby zanikly a nyní „byly obnoveny podle starobylé tradice svatých otců“. Biblický charakter homilie zdůrazňují Všeobecné pokyny, které jsem citoval v původním článku. Samozřejmě můžeme najít celou řadu dalších dokumentů katolické provenience, které kladou důraz na kvalitu homilie. Např. posynodální apoštolská exhortace papeže Benedikta XVI. o eucharistii, zdroji a vrcholu života a poslání církve Sacramentum Caritatis (2007) v čl. 46 uvádí: „V souvislosti s důrazem na Boží slovo je nutno zkvalitnit úroveň homilie. I ona je „důležitý liturgický prvek“. Jejím úkolem je napomáhat plnějšímu porozumění a lepší účinnosti Božího slova v životě věřících. Proto si vysvěcení služebníci mají „pozorně připravit homilii na základě náležité znalosti Písma svatého“. Je třeba vyhýbat se všeobecným a abstraktním homiliím. Žádám vysvěcené služebníky, aby v homilii kladli přečtené Boží slovo do úzkého vztahu k slaveným svátostem a k životu obce tak, aby se Boží slovo stalo skutečně oporou pro život církve. Zároveň je zapotřebí myslet i na katechetický a povzbuzující cíl homilie.“ Pozornost homilii věnoval rovněž papež František v apoštolské exhortaci o hlásání evangelia v současném světě Evangelii gaudium (2013) a naposledy se homilií důkladně zabývá Homiletický direktář, publikovaný v únoru letošního roku, který je odpovědí na žádost účastníků synody biskupů o Božím slově v roce 2008. Tedy podle těchto požadavků, které jsou uvedeny v dokumentech katolické církve, jsem posuzoval kvalitu homilie papežského legáta. Zároveň doufám, že důraz na Boží milosrdenství není jen nějakým „módním vlivem“, ale trvalou výzvou pro katolickou církev a její působení, zvlášť v kontextu mimořádného Svatého roku Milosrdenství.

K reakci pana kardinála Dominika Duky na mé poznámky k Národnímu eucharistickému kongresu

Dobový tisk o Celostátním sjezdu katolíků v roce 1935
Autor: Martin Vaňáč

 

Dále pan kardinál Dominik Duka uvedl: „Srovnání s Celostátním sjezdem katolíků v roce 1935, které spíše provedl doc. Šebek v České televizi, ovšem také trochu kulhá. Šebkovy údaje, že se sjezdu účastnilo 500 000 katolíků a z toho 300 000 bylo na mši na Strahově, jsou čerpané ze zdroje, který je mi záhadou. Už proto, že kapacita strahovského stadionu pro tribuny i diváky na hřišti je zcela jiná.“ Stačí však nahlédnout do dobového tisku, abychom tuto „záhadu“ rozluštili. Ostatně počet účastníků sjezdu byl už tehdy předmětem sporů. Např. ranní vydání Lidových novin z 1. července 1935 přineslo údaj „přes 100.000 účastníků“, oproti tomu titulek Národních listů z téhož dne hlásal „Sjezd téměř půl milionu věřících“, olomoucký Našinec uvedl „čtvrt milionu katolíků na strahovském stadionu“. Nejvyšší čísla uváděl lidovecký tisk. Lidové listy z 2. července uvedly celkový počet půl milionu s odkazem na informaci Československých státních drah, že jen ve dnech 28.-30. června bylo z pražských nádraží vypraveno 117 zvláštních vlaků, kterými přijelo 342 tisíc lidí. Účast na strahovském stadionu Lidové listy odhadly na 350 tisíc. Královehradecký týdeník Štít uvedl ve vydání ze 4. července zřejmě nejvyšší údaj „přes 500.000 účastníků“, který vycházel z informací sjezdového výboru o počtu prodaných odznaků a legitimací. Tato čísla samozřejmě mohou být nadsazená, ale údaj o 250-300 tisících účastnících bohoslužby na Strahově a celkové účasti mezi 400-500 tisíci bývá nejčastěji uváděn. Pro mne je naopak záhadou, proč měl pan kardinál potřebu takto zpochybňovat komentář renomovaného historika Jaroslava Šebka, který svým vystupováním v médiích mnohdy zachraňuje dojem z vystupování církevních představitelů. Samozřejmě je možné kritizovat způsob, jakým Jaroslav Šebek televizní přenos komentoval, ale těžko zpochybňováním údajů, které jsou snadno ověřitelné. Vím o zálibě pana kardinála v historii i o jeho znalostech a přehledu, také proto jsem této zřejmě zkratkovité reakci neporozuměl. Mimochodem ve svém srovnání s katolickým sjezdem z roku 1935 jsem nesrovnával počty, ale šlo mi o skutečnost, že tehdejší akce vědomě usilovala o určitý přesah a celospolečenské působení v kontextu vzrůstajícího nacionalismu.

K reakci pana kardinála Dominika Duky na mé poznámky k Národnímu eucharistickému kongresu

Lidové listy 2. července 1935
Autor: Martin Vaňáč

 

Přestože nejsem příznivcem takové akce, na které mi katolická církev přišla jako příliš zaměřená na sebe sama, resp. na svého „katolického ducha“, respektuji, že pro jiné katolické věřící měla smysl jak osobní účast, tak možnost jí sledovat prostřednictvím rozhlasu a televize. Osobně se mi více líbí akce typu Noc kostelů nebo letošní Dny víry v pražské arcidiecézi, na kterých se křesťané učí hledat způsoby, jak oslovit lidi a mluvit s nimi o křesťanství, církvi a víře srozumitelným způsobem.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články

Nenalezeny žádné záznamy.

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?