Seznamka
Jaroslav Šebek
Autor: Tisk.cirkev.cz
Oceňuji velmi věcný ráz debaty, která se nyní odehrává na christnetu k tématu Národního eucharistického kongresu v různých kontextech a souvislostech, do níž se zapojil kardinál Dominik Duka a historik Martin Vaňáč. Do této debaty jsem byl vtažen také já, když se vůči mé zmínce o počtu věřících na Katolickém sjezdu právě Dominik Duka ohradil. Na svůj komentář v rámci vysílání České televize jsem si připravoval faktografické podklady z mnoha zdrojů, mimo jiné i ty, které se týkaly velkého shromáždění našich věřících před osmdesáti lety, jež bylo spojeno také s velkou eucharistickou adorací.
Znovu bych chtěl zopakovat, že účast 300 000 věřících byla uváděna ve velkém množství katolických a nakonec i nekatolických periodik, a je možné ji tedy dobře doložit z různých zdrojů, jak se o tom zmiňuje i příspěvek Martina Vaňáče. Ocenění mohutné účasti na Katolickém sjezdu můžeme najít i ve vatikánském archivu, kde se o něm pochvalně vyjádřil i sám tehdejší papež Pius XI. Samozřejmě, že musíme číst účast věřících v tehdejším dobovém kontextu, mezi účastníky bylo šest národností, Češi, Slováci, Němci, Poláci, Maďaři, Rusíni z Podkarpatské Rusi. Katolický sjezd byl ukázkou obnoveného sebevědomí katolíků v samostatném státě, i přihlášení se k idejím demokratické republiky a vlasteneckým postojem, a to zejména ze strany českých a moravských věřících (návazně se totiž velká pouť konala i na Velehradě). Historie se však nikdy nezopakuje ve stejných kulisách a více než kde jinde platí, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Historie, nejen církve, je ale určitě inspirací a podnětem. Katolický sjezd však nelze poměřovat s Národním eucharistickým kongresem, který se konal ve zcela jiných podmínkách. Tímto jsem se snažil vysvětlit zpochybňující námitky ze strany pana kardinála Duky z historizujícím kontextům Katolického sjezdu roku 1935. V komentáři jsem zároveň vyjádřil svůj názor, který považuji za legitimní, že jeho konání kolidovalo s významnou akcí světové církve v podobě pokračování loňské synody o rodině, tedy s velmi důležitou debatou o významných otázkách, které zajímají katolické věřící (proto si jen kladu otázku, zdali nebylo možné tuto domácí nejvýznamnější duchovní akci lépe načasovat, třeba na měsíc červen, kdy by mohla být slavena v době, kdy se koná také Slavnost Těla a Krve Páně. Nezpochybňoval jsem však v žádném případě konání kongresu, zmiňoval jsem naopak přípravu na něj ve farnostech a bohatý doprovodný program, který ho doprovázel.
Chtěl bych však vyjádřit současně svůj názor, že nyní jsou velmi důležité i další debaty v naší církvi. V české společnosti se projevuje polarizace občanských postojů, roste agresivita názorů, hlavně verbální, část představitelů politické elity podléhá populistickým tendencím, veřejnost má oprávněné obavy z uprchlické vlny, což ale různé skupiny využívají ke svým účelovým politickým cílům, přihlašování se ke křesťanským hodnotám je motivováno mnohdy jen strachem, bez duchovního rozměru. A to je samozřejmě jen malá výseč problémů, na něž by naši církevní představitelé měli ve veřejné debatě reagovat (zajímavé vystoupení měl například kardinál Duka během svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi). Hlas z křesťanského prostředí by měl vést ke kultivaci debaty, k její racionalitě a k hodnotovému zakotvení. A tento hlas se může opřít i o zkušenost blízkosti Boha, jak ji zažívali biskupové, kněží i všichni další věřící při brněnském eucharistickém kongresu.
Autor je historik.
Titulek redakční.
