Seznamka
kněžské svěcení Petra Živného
Autor: archív Petra Živného
Drahý Fridolíne,
vzpomínám na onen zimní večer roku 1975, kdy jsi vstoupil do sakristie dominikánského kostela sv. Jiljí v Praze, kde jsem konal službu ministranta. O. Jiljí Ludvík Dubský, O.P. měl za pár minut jít k oltáři. Diskrétně, beze slov ti předal klíče od malé kaple blahoslavené Zdislavy. Měl jsi tmavý kožíšek, teplou šedivou šálu, odkráčel jsi pevným krokem a bylo vidět, že tyto prostory dobře znáš. Již tenkrát jsem cítil, že něco tajemného vyzařuješ. Pak se ke mně pan farář naklonil a pošeptal mi do ucha: „To je tajný biskup Fridolín a bude v naší kapličce dnes večer křtít a biřmovat.“ Dobře jsem věděl, že oba dva velmi riskujete. Obdivoval jsem Vaše hrdinství a já Ti dnes děkuji za Tvoji neobyčejnou statečnost.
Později se mi zdálo, že naše církev sténá pod tlakem cílevědomého ateistického boje. Stále více jsem objevoval její skrytou činnost a začal jsem docházet k závěru, že moje místo bude bohužel jinde než v krásných pražských barokních chrámech. Ty jsi mi dal důvěru, ty jsi mě jako první pověřil v Církvi službou a vložil na mě své svaté ruce. Prožil jsem tyto chvíle s hlubokým dojetím. Ještě více jsem byl šťastný, když po letech přišla zcela nečekaná svoboda a mohl jsem po tvém boku - již veřejně - působit ve farnostech Hradecké diecéze. Prožíval jsem s tebou radost, když vznikaly tvoje české Emauzské domy, které nebyly pouze ubytováním pro lidi na periferii, nýbrž jejich skutečným domovem. Děkuji ti za přijetí do tvé rodiny.
pozdrav pro novokněze od biskupa Zahradníka
Autor: archív Petra Živného
SUMMARY CLANDESTINE PRIEST ORDINATION BY BISHOP FRIDOLÍN ZAHRADNÍK
Neodepřel jsi mi své přátelství, i když jsem později pohrdl svojí „rodnou matkou“ a naivně si myslel, že u „macechy“ najdu společnou řeč i svoji osobní realizaci. V dobách mého osobního temna zářilo světlo tvého morálního příkladu: věrnost pokladu víry a katolické tradici a tvoje pevné mravní křesťanské zásady. Slib manželský i kněžský jsi vzal vážně. Byl v tobě vždy soulad mezi slovy a činy. Když jsem se vrátil do přístavu Pravdy, prožíval jsi spolu se mnou velkou radost otce, ke kterému se vrací jeho syn. Děkuji ti za tvoji trpělivost a lásku.
Připravoval jsi mě na doby zkoušek i utrpení, kterému jsi byl vystaven i ty. Přitom jsi zdůrazňoval, že ta bolest největší je způsobená nepochopením a nemožností komunikace se spolubratry v kněžské a biskupské službě. Učil jsi mě, že i když uděláme to nejlepší, musíme říci, že jsme služebníci neužiteční, kteří nečekají na odměnu, pochvalu, vděčnost našich představených i duší, které nám byly svěřeny. Děkuji ti za odpuštění i schopnost nést na sobě kříž bezmocnosti a opuštěnosti.
Kněžský čtvrtek dne 19. 11. 2015, kdy jsi vydechl naposledy, myslím, že jsi slyšel Ježíšova slova: „Cokoliv si, Fridolíne, během svého života udělal jednomu z těchto nejmenších, udělal jsi vlastně pro mne, protože když jsem měl hlad, dal jsi mi jíst, když jsem měl žízeň, dal jsi mi napít, když jsem byl ve vězení, přišel jsi mě navštívit, když jsem byl nahý, oblékl jsi mě.“ Ano, to byl ten okamžik, když Pán Tě poznal, poděkoval Ti jménem všech trpících a uvedl tě do věčné slávy.
Děkuji ti za tvoje vedení, které vycházelo z tvého hlubokého zakotvení v Bohu: není vůbec důležité čím jsme, ale jací jsme a nikoliv co děláme, ale jak to děláme. A proto, jako muž spravedlivý, věřím, že nyní záříš jako slunce v náručí nebeského otce. Děkuji ti za všechno a děkuji Hospodinu, že jsem se mohl s tebou setkat.
Související články:
Moje vzpomínka na biskupa skryté církve Fridolína Zahradníka
