Seznamka
V Adventu jsme znovu promýšleli Mesiášův příchod. Mnoho zbožných v Izraeli bylo přesvědčeno, že se dají do služeb Mesiáše. Tím víc nás překvapuje, jak málo lidí bylo při jeho narození Bohu k ruce. Dobrá, na kloučkovi nebylo k vidění nic výjimečného. Ale jak to, že po Ježíšově působení to nebylo o mnoho lepší, zůstalo mu jen, obrazně řečeno, „sedmdesát“ učednických rodin.
Jistěže bylo náročné zůstat věrný Ježíšovi, když ho nejvyšší církevní autorita prohlásila za největšího zločince. Vzpomínám si, jak nebylo snadné se uprostřed církevního davu hlásit k Janu Husovi, když „byl ještě kacířem“. Zkuste se dnes v církevních kruzích hlásit k Hansi Küngovi (a to není prohlášen za heretika), hned budete zařazeni mezi podezřelé. Stát za pronásledovaným není snadné. Proto se ptáme, jak bychom se tenkráte zachovali my. A kde dnes stojíme?
Jak to, že se tak moc liší kariéra dvou kněžských synů: Kaifáše a Jana Baptisty? Kaifáš byl odmala neochvějně přesvědčen, že bude horlivě sloužit Mesiáši. Který ženich připouští, že by se mohl rozvést? Apoštol Petr se cítil dotčen Ježíšovým tvrzením, že svého Mistra zapře. Mnoho křesťanů upřímně vyznává Ježíše a přece jedni souzní s římským biskupem Františkem a druzí ne. Jedna bude vzata, druhá ponechána.
Adventní osobnosti nám ukazují směr. Čím asi Alžběta a Marie vyhrály konkurz na matky jedinečných synů? Co splňoval Simeón a Anna, že jim bylo zjeveno o jakémsi klučíkovi, že je Požehnaný?
Byl někdy Simeón v synagoze vyvolán ke čtení z knihy Micheáše nebo to místo třeba jen slyšel, a řekl si: „Tak Mesiáš bude nejprve tříbit vlastní lidi a ne pohany, jak to říkají naši kazatelé. Prosím tě Bože, pomoz mi, abych Mesiáše rozpoznal a neminul se s ním.“
Mnoho vdov se v Izraeli modlilo a postilo - za doby Eliáše i za doby Ježíšovy.
Ale jen vdova ze Sarepty se ujala pronásledovaného Eliáše… Jen jedna vdova vítala malého Mesiáše. „Sloužila Bohu posty a modlitbami. „Ne každá modlitba se Bohu líbí,“ učí Ježíš. Podle něj je modlitba konzultací. Začíná pečlivým nasloucháním. Ne každý půst je Bohu milý. Půst podle Ježíše znamená nechat všeho, když se něco nedaří, a hledat příčinu chyby. V běžném životě tak jednáme, (běda, kdyby na Štědrý den nešla televize, většina lidí by všeho nechala a snažila by se, aby stroj pracoval).
Jak to, že církev - všichni pokřtění - ztratila v naší zemi popularitu? Nevyhlásili jsme poplach, neodsunuli jsme své náboženské programy stranou, nepozvali odborníky, nesvolali jsme pracovní poradu k hledání příčiny. Neptáme se Boha, kde chybujeme. Opět jsme slyšeli Janovo volání: „Jdete na opačnou stranu, obraťte se!“ Ježíš to později zopakoval - opět to uslyšíme na třetí neděli v mezidobí. Pokolikáté? Jan i Ježíš vyřkli na adresu starších a kněží: „Plemeno zmijí! Nemyslete si, že z obrácení vyklouznete a vykličkujete jako hadi.“ (Vždy se při těch slovech přikrčím, týkají se i mě).
Zatímco saduceové vybízeli k poutím do chrámu a obětem, Ježíš proti „náboženskému průmyslu“ rázně vystoupil. Zatímco farizeové horovali pro více modliteb, postů a dodržování tradice otců, Ježíš vyzýval ke vztahu s Bohem, k milosrdenství a věrnosti Duchu božímu. Evropu nezachránil před válkou a komunismem ani humanismus, ani demokracie, ani tehdejší křesťanství Evropanů - bylo slabé.
Dnes se už dopředu strašíme z muslimských přistěhovalců, prý budou naše ženy znásilňovat a nakazí nás hroznými nemocemi. Bojíme se, že prý přijdeme o koledy a vánoční stromky, nikdy u nás nebylo slyšet tolik koled jako dnes, začali je hrát už před Adventem a k čemu? Plamenně teď kázat v bezpečí kostelů nad pokleslostí naší kultury není tak těžké.
Neptáme se, co si o naší krizi myslí Bůh? Počítáme s Kristem?
Natrojeným stromečkem křesťanskou kulturu neudržíme.
Vytýkáme mladým, že neumějí přijmout odpovědnost za sebe a za druhého a nevstupují do manželství – že se neberou. Potřebují na nás vidět příklad. „Chození do kostela“ není cílem, jen prostředkem. Kde jinde než u nás mají vidět, že má smysl se držet Boha a křesťanských hodnot? Potřebují u nás vidět, jak se pěstuje odvaha v době, kdy ještě nejde o život. Co je občanská a křesťanská statečnost? (Možností bylo dost: proti hracím automatům, proti šikaně v zaměstnání, lží politiků …) Koho jsme se zastali? Jsme připraveni k případnému střetu s mocí?
Vidí na nás mladí úctu, odpovědnost a bázeň před Bohem? Sílu křesťanské naděje?
Proroků a těch, kteří s nimi stáli ve věci Boží, nebylo nikdy moc.
P. Václav Vacek je farářem v Letohradě.
