Druhá otázka zůstává otevřenou, zároveň částečně odpovídá na prvou. M.L. King byl kazatelem a vedl hnutí za rasovou rovnost. Na jeho volbu prezidentem nešlo ani pomyslet. Dnešní prezidentský kandidát se snaží vyvarovat rasového podtextu již v jiné době, kdy snad barva pleti nemusí při volbě vadit. V USA je také podstatné, že Obama výrazně a nikoli formálně akcentuje křesťanskou motivaci. Blízký je Kingovi v důrazu na sociální otázku. Dosti nešťastně se objevily spekulace, působící jako návod, že by Obama mohl jako King i skončit. Od května 2007 je zřejmě proto pod ochranou Secret Service, tak časně, jako nikdo před ním. Významného prezidentského kandidáta je třeba představit.

Plným jménem Barack Hussein Obama (nar. 4.8.1961); druhé jméno je po otci Baracku Hussainovi Obamovi seniorovi, který zemřel r. 1982. Pocházel z Keni, syna měl ze svého druhého manželství s Američankou Stanley Ann Dunham na Hawai. Barack sr. měl šest dalších dětí, o nichž není mnoho známo. Jako dítě žil Barack jr. na Hawai. Po rozvodu rodičů (1963) žil se svou matkou a od roku 1967 s ní a nevlastním otcem v Jakartě. Barack navštěvoval místní školy, v letech 1967-1970 římskokatolickou, poté rok školu státní, s muslimským základem. Po návratu do USA studoval nejprve na Columbia University. Idealistický mladý muž Barack Obama se roku 1985 pustil do tvrdé práce na okraji společnosti a obdivuhodně uspěl. Byl zdatným aktivistou, který dokázal příslušné úřady naklonit k podpoře užitečných programů pro lidi na dně společnosti, ale také je dotáhnout do konce.

Pozoruhodnou postavou, která hned z kraje výrazně ovlivnila Obamův život, byl jeho „otcovský“ přítel Jerry Kellman, římský katolík (!), hluboce věřící člověk. Připravil pro něj 7 zásad: „1. Naslouchej lidem ve své čtvrti; 2. Postřehni, co lidmi hýbe, co z jejich osobních zájmů je veřejnou záležitostí; 3. Přiveď lidi, kteří mají velké problémy s těmi, kteří mají vliv k jednomu stolu; 4. Pomoz jim najít sebedůvěru a společnou řeč; 5. V případě nutnosti organizuj protest; 6. V konfliktní situaci pomoz nalézt kompromis; 7. Jako organizátor komunity vedeš druhé ke svépomoci. Inspiruješ, potřebuješ spolupracovníky a prostředníky.“

A jeho žák se již ve svém mládí uvedenými zásadami řídil. Třiadvacetiletý Obama s církevní podporou založil v Chicagu poradní centrum. Pomáhá v něm deklasovaným dělníkům a lidem na okraji společnosti. Pohybuje se v polorozpadlém ghetu, jeho většina obyvatel nemá nemocenské pojištění. Pouští se do podporu jejich potřeb, vede řadu protestních akcí, včetně úspěšných demonstrací. Prostředkuje však především setkání odpovědných činitelů s těmi, o jejichž práva se bere. Vyhledává a sezve k jednáním zástupce podnikatelů, policie a představitele města. Radnice nakonec vyčlenila dva miliony dolarů na sanování nevyhovujících bytů. Zažil ovšem i několik neúspěchů a potýkal se s neporozuměním místních činitelů, kteří však postupem času uznali užitečnost jeho práce. Ta po jeho odchodu žel zpustla, když se jí neujal žádný následovník.

O Obamovi doslova platí, že z drsného dna se odrazil strmě vzhůru. Zprvu z „černého gheta“ na Harvard (1988-1990), kde si doplnil právnické vzdělání, aby dále mohl pomýšlet na výraznější kariéru právníka či politika. Během studií jej zaujal Saul David Alinsky, pokládaný za kontroverzního autora. Je hodnocený jako organizátor občanské společnosti a teoretik aktivismu. Studovala jej se zájmem i Hillary Clintonová, údajně se však jej varovala ve svých pracech byť jen citovat, kdežto Obama ano. Připomíná se Alinskyho sarkastický výrok "konzumuji, tedy jsem“ i jeho obava z úskalí demokracie v rozvinutém kapitalistickém systému.

Pozoruhodné je však i Alinského náboženské pozadí. Vyrůstal v židovském chicagském ghetu (označovaném i za slum), v přísně vedené, ortodoxní rodině, jíž se posléze vymkl a vystudoval archeologii, kriminologii a sociologii. Jeho celoživotní snahou bylo sociologické studie uplatnit v praxi, přičemž vycházel z římskokatolické (!) sociální nauky. Byl to princip subsidiarity, podle něhož rozhodnutí a zodpovědnost musí aktivně jednat na tom stupni politického systému, který je nejblíže občanům. Stal se nejen teoretikem aktivismu, nýbrž i praktikem řady programů, hnutí a akcí. Mezi osobnostmi, které prospěly jeho práci, byl i chicagský římskokatolický biskup. Alinsky měl být i vězněn. Velkých úspěchů dosáhl již ve 40. letech, k největším však patřil zápas za zlepšení životních podmínek v chicagském černošském ghetu (1958) a dále prosazení rasové rovnosti pracujících ve firmě Kodak v Rochestru (1964). Tím stál plně na straně Martina Luthera Kinga a jejich odkaz Obamovi je zřejmý. Naplnil jej i v tom, že se stává vždy prostředníkem smíření, pokud jen trochu lze.

Nadmíru vyhraněný, až ostrý černošský politik by nebyl pro bělochy přijatelný, ani volitelný. Jeho rozhodnost a zároveň vstřícnost okořeněná humorem mu vždy otevíraly cestu k lidem. Během studií publikuje v odborném časopise a pracuje posléze ve vedení redakce, po absolutoriu se vrací do Chicaga a věnuje se advokátní praxi, specializuje se na problematiku lidských práv. Učí také na chicagské právnické fakultě. Posléze se stává (2004) senátorem za stát Illinois. Tím nakročil k dalšímu postupu ve své politické kariéře. V roce 2007 vstoupil do boje o prezidentskou kandidaturu v Demokratické straně, v níž posléze proti Hillary Clintonové uspěl.

Barack spolu s manželkou vytvářejí ideální, svěží, sebejistý pár a spolu s dětmi vytvářejí obraz, odpovídající klasické představě příkladné křesťanské rodiny (dcery Malia Ann a Natascha). Bulváru, ani protivníkům se nepodařilo zatím najít na tomto obrazu nějaký kaz. Manželka Michelle, s níž je Barack ženat od roku 1992 (setkal se s ní jako praktikant ve státní správě při své práci), přitom otevřeně přiznala, že zprvu byla proti Barackově prezidentské kandidatuře. Věděla, že život manželky politika je tvrdý. Také se jí letos muselo dotknout, když byla zveřejněna sprostá kresba s jejím manželem v turbanu a ji se samopalem.

Vedou se ovšem spory o to, je-li Obama pro konzervativní, křesťanské voliče přijatelný. Také, je-li „dost“ věřící. A zda nemá při sobě něco z rané výchovy ovlivněné islámem. Média přinesla zprávu: „Obamův otec i dědeček (ale i nevlastní otec, nevlastní babička a nevlastní sourozenci) jsou všichni muslimy. Uvádí se také, že když se svým otčímem a matkou žil v Indonésii, byl pokaždé registrován ve školách jako muslim (i v římskokatolické škole sv. Františka z Assisi, roku 1968, pod otčímovým příjmením Soetoro a jménem Barry; totéž se opakovalo, když se rodina přestěhovala a „Barry“ v další – teď už veřejné – škole byl opět registrován jako „muslim“).

Obamova matka Anna pocházela z rodiny, která byla původně baptistická, ale rodiče se přiklonili k unitářství. O Obamově matce se posléze uvádí, že se stala atheistkou. Sám Obama se ve své autobiografii „Sny pocházející od mého otce“ zmiňuje o tom, že chodil do muslimské školy a učil se recitovat Korán.

Uvedli jsme, že pro jeho život byla důležitá podpora „otcovského“, katolického přítele Jerry Kellmana. Protestanty uspokojilo, že jistým obratem pro Obamu byl kontakt s reverendem Jeremiahem Wrightem ml., jehož kázání „Odvaha naděje“ (o rozporuplném světě s jeho chamtivostí, spory, bídou, hladem, apartheidem a apatií) se ho hluboce dotklo a toto motto užil pro titul své knihy. Změna byla zřejmá i v tom, že začal pravidelně navštěvovat bohoslužby černošského sboru Church of Christ, jehož je členem. Před dvaceti lety zde měl být pokřtěn. Sám se později vyjádřil, že „reverend Wrihgt mne přivedl na novou cestu a naléhavě mi představil Ježíše Krista, což bylo nejlepší vzdělání, jehož se mu dostalo“. V čele kostela stojí mimo jiné heslo, vyznání: „Beze studu černý, neomezeně křesťanský.“ Je zde možno slyšet slova o tom, že rasismus existuje dodnes, dnešní generace si užívá nadvládu bílých a Spojené státy jsou bílé. Samorostlý kazatel z vyhraněného, černošského sboru se však časem stal pro prezidentského kandidáta přítěží. Sám Wright mu měl v osobním rozhovoru povědět, že uspěje-li, musí se od něj distancovat. Nutností se to stalo poté, co se kazatel vyjádřil, že vláda USA je rasistickou a nese spoluvinu za teroristický útok z 11. září. Důvodů pro znepokojení podává reverend veřejnosti spoustu. Například, když v kázání o ukřižování Krista opakovaně zdůrazňoval, že to byli běloši, kteří jej umučili s opakovaným dodatkem „Je to v Bibli!“. V tisku se objevily titulky: „Obamův reverend je kazatelem nenávisti“. Otřesený Obama poté prohlásil: “Osoba, která se takto vyjádřila je jiná, než ta, kterou znám posledních dvacet let. Nemluví mým jménem. A již vůbec ne mé volební kampaně. My s ním nic nekoordinujeme. Ostře odmítám jeho postoje. Očekával jsem od něho duchovní podporu, nikoli politické rady“.

Sám Obama se zdá být uměřený, ovšem neváhá také přitvrdit hesly typu: „Dokážeme naši zem smířit, naši planetu zachránit!“. Zbývá ovšem mimo jiné překlenout statistickou mez, podle níž voliči v průzkumech upřednostňují Afroameričana, aby prokázali, že nejsou rasisté. Nakonec dají stejně hlas bělochovi. A nakonec – osobností, kterou je třeba po Hillary ještě překonat, zůstává republikán John McCain.

Svůj údajný hendikep v oblasti mezinárodní politiky se zdá již Obama vyrovnal dvěma cestami po Evropě, Izraeli a Blízkém Východě, z nichž zvláště poslední byla mimořádně úspěšnou. Chce dostát volání po „změně“. Tu uměli naplnit málokteří předchozí prezidenti. Evidentně Franklin Delano Roosevelt a John. F. Kennedy. Snad svým způsobem i Ronald Regan. Obama chce být jedním z nich.

Autor je farářem Českobratrské církve evangelické v Brandýse nad Labem. Publikuje v církevním i denním tisku.