Seznamka
Donald Trump
Autor: Wikipedia.org / Gage Skidmore
Vzestup Donalda Trumpa v klání o republikánskou nominaci na prezidenta je mimo jiné založen na přízni amerických konzervativců, kteří mu dávají přednost před jinými republikánskými kandidáty (Cruz, Kasich a Rubio) (Ted Cruz i Marco Rubio mezitím oznámili ukončení své kampaně. -pozn.red.-), jejichž náboženský zápal je mnohem výraznější. Bylo to vidět při primárkách v několika státech, nejzřetelněji v Michigenu. (8. března 2016 - pozn.red.-) Je zajímavé, že tohoto kandidáta – xenofobního a nacionalistického miliardáře – volí většina katolických republikánů, kteří buď nevědí, nebo je nezajímá, že papež František pouze o tři týdny dříve při zpátečním letu z Mexika řekl, že Trumpovo poselství „není křesťanské“.
Fenomén katolického „trumpismu” odkrývá několik vnitřních rozporů a hluboce zakořeněných tendencí amerického katolicismu. První má co do činění s vývojem americké katolické církve a s jejím politickým příklonem. Obamovo zvolení v roce 2008 jasně ukázalo rozvrstvení hlasů katolíků nejen podle ideologických a sociálních linií, ale také podle linií etnických. Při posledních dvou prezidentských volbách hlasovali bílí katolíci ve velké většině pro republikány a barevní katolíci pro demokraty. Trumpův úspěch (který se v počátečním období Obamova prezidentování proslavil útoky na nového prezidenta kvůli tomu, že se nenarodil ve Spojených státech a není tedy zvolen legitimně) u konzervativních katolíků je tedy součástí trendu, který byl dobře viditelný již v předchozím desetiletí uvnitř americké církve – církve, která má dosud bílé vedení (leadership), ale v níž ještě před polovinou století bude většina věřících barevná (tvořená Latinoameričany, Asiaty a malým procentem Afroameričanů).
Druhým prvkem je změna role problematiky prolife vs. prochoice ve vztazích mezi církví a politikou v Americe. Po 40 let, od jejich legalizace Nejvyšším soudem roku 1973, byly pro americkou církev klíčovou otázkou potraty. Její biskupové se po roce 1980 přimkli k republikánům, zvláště pro jejich protipotratový postoj. Svedeni do jisté míry uměle vykonstruovanou pozicí Republikánské strany, se nyní katoličtí biskupové cítí být stranou opuštěni, v situaci, kdy za ni možná bude kandidovat osobnost, které nedělá potíže distancovat se od vžitých názorů strany v této otázce. Prolife agenda vymizela nejen z Demokratické strany, ale také z velké části Republikánské strany. Trump získává hlasy většiny konzervativních katolíků navzdory svému více než vágnímu postoji k potratům. Sociální, ekonomické a migrační otázky přeskočily uvnitř bílého konzervativního katolicismu v důležitosti otázku potratů. Ten se teď upíná na Trumpa, protože má strach ze ztráty „bílé nadvlády“ ve společnosti, stejně jako z odprůmyslnění a zchudnutí americké střední třídy.
Ilustrační foto
Autor: Pexels.com
Třetím prvkem je úpadek politické kultury amerických konzervativních katolíků. Podporu Trumpa katolíky nelze vysvětlit jen obavami a úpadkem bělošské americké střední nižší třídy, ale je třeba ji vidět v kontextu úpadku neokonzervativní katolické inteligence ve Spojených státech za pontifikátů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Na jedné straně „viktimologie“ vypracovaná americkými konzervativními biskupy a katolíky ohledně náboženské svobody katolíků, kteří se cítili být pronásledováni Obamovou administrativou, nalezla svoji náhražku v etnickém a nacionalistickém viktimismu Trumpa namířeném proti Latinoameričanům a proti Číňanům. Na druhé straně tu existuje kultura morální exkomunikace politického protivníka, která je teď výrazným Trumpovým rysem (navíc k ní přidává teatrální prvky, jež dovádí mediální cirkus kolem amerických primárek k dokonalosti).
Počátkem 90. let americký konzervativní katolicismus vyloučil morálně a politicky Billa Clintona a v roce 2008 to samé potkalo Obamu – jen s tím rozdílem, že „exkomunikace“ vynesená nad Obamou nebyla jen politická a morální, ale také občanská a nikoli bez rasistických podtónů, vytrvale namířená k delegitimizaci jeho prezidentství. Libertariánská rétorika Tea Party ve stylu „vezměme si zpět svoji zemi“ (jinými slovy - vezměme si ji zpět z rukou afroamerického prezidenta) je velmi podobná Trumpově xenofobii – dvě věci, na něž američtí biskupové nejsou schopni reagovat, tehdy ani teď. Od libertariánsko-liberální rétoriky je jen krůček ke smrti pro katolickou morálku klíčové ideje, kterou je „společné dobro“. Republikánská strana tento krok učinila během posledního desetiletí. Z určitého úhlu pohledu lze říci, že Trump je pouze vrcholem ledovce této perverze, která je nejen morální, ale i teologická – morální a sociální hloubka poselství kandidátů blízkých náboženské pravici, jako jsou Cruz a Rubio, není o moc více křesťanská, než morální analfabetismus Trumpa.
Čtvrtý bod. „Americký problém“ papeže Františka vynesl na světlo pokrytectví a rozporuplnost amerického katolicismu. Františka nesleduje velká část amerických biskupů ani amerických konzervativních katolíků. Částečně kvůli Františkovu poselství a částečně proto, že v posledním desetiletí se vynořil jistý zvláštní rys amerického katolicismu. Podle „americké rovnice“ to, co je dobré pro Ameriku, je dobré všeobecně; americký katolicismus žije v podobné iluzi. 7. března dva nejznámější američtí neokonzervativní katoličtí intelektuálové, George Weigel a Robert George, zveřejnili výzvu pro konzervativní katolíky, aby nevolili Trumpa. Ve výzvě podepsané i dalšími akademiky nejenže nikde necitují papeže Františka (přestože se o Trumpovi vyjádřil velmi jasně), ale stavějí svoji anti-trumpovskou argumentaci na takovém výkladu sociálního učení církve, jenž je výkladem amerického neoliberálního kapitalismu: základní tezí je, že Trump není pro katolíky vhodný, protože Trump není vhodný pro americký kapitalismus.
Massimo Faggioli
Autor: Stthomas.edu
Kromě toho tento dokument líčí Obamovu administrativu jako období hlubokého pokřivování ústavy (nikoli však kvůli používání dronů – více o této otázce například zde – pozn.red.) a škod na americké sociální a ekonomické neoliberální struktuře, ze kterých se Amerika musí vzpamatovat, aniž by však přitom utekla k Trumpovi. Jedná se o apel odhalující pokrytectví amerického neokonzervatismu, který Obamovi neprominul nic (a hlavně ne zákon o reformě zdravotnictví), zatímco Georgu W. Bushovi prominul všechno, včetně katastrofálních válek na Středním východě, používání mučení, zničení sociálních solidárních politik a té trochy sociálního státu, který existoval v Americe na konci Clintonova prezidentského období.
Morální exkomunikace svolávaná na Obamu od roku 2008 a nyní na Hillary Clintonovou ze strany amerického konzervativního katolicismu, se nyní obrací proti té stejné intelektuální a politické elitě, která si hrála na čarodějnického učně kouzlícího s nejrůznějšími etnickými a ideologickými postoji, aby delegitimizovala Obamovo prezidentství. Není divu, že se tato americká střední nižší bělošská třída, na niž Republikánská strana zapomněla, nyní obrací k Trumpovi. Ten se nebojí namířit prstem rovněž na katastrofy Bushovy éry. Svým způsobem lze říci, že katolíci sympatizující s Trumpem předkládají zemi a americké katolické církvi účet za morální a intelektuální bankrot, z něhož nebude snadné - pro jednu z nejdůležitějších církví globálního katolicismu – se vzpamatovat.
Přeložila Helena Hladilová s laskavým svolením autora z italského originálu publikovaného na webu The Huffington Post.
Massimo Faggioli - církevní historik, narozen r. 1970 v italské Ferraře. V roce 2002 získal titul PhD po absolvování studia církevní historie na Univerzitě v Turíně. Mezi lety 1996-2008 se podílel na vědecké práci v Nadaci pro náboženské vědy Jana XXIII. v Boloni a od roku 2009 působil na Univerzitě St. Thomas v USA, nyní vyučuje na Univerzitě Villanova ve Filadelfii. Mezi jeho publikace patří: „Vatican II: The Battle for Meaning” (Paulist, 2012); „True Reform: Liturgy and Ecclesiology in Sacrosanctum concilium” (Liturgical, 2012).
