Vrtěti kardinálem?

Zamyšlení nad nedávnými mediálními výstupy Milana Norberta Badala, ředitele odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství, osobního sekretáře kardinála Duky, tajemníka mediální rady ČBK, administrátora farnosti Hostivice, člena Rady ČRo

Areopag / Martin Vaňáč / 13. srpna 2016
Vrtěti kardinálem?

Milan Badal je osobním tajemníkem arcibiskupa Dominika Duky a od roku 2010 je členem Rady Českého rozhlasu
Autor: Khalil Baalbaki

„Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“ (Mt 5,13) Na biblická slova o soli, která pozbyla chuti, jsem si vzpomněl, když jsem v uplynulých dnech četl reakce českých církevních představitelů na vraždu francouzského kněze v kostele Saint-Étienne v Rouvray nedaleko města Rouen na severu Francie. Nejaktivněji v médiích vystupoval Milan Norbert Badal, ředitel odboru vnějších vztahů – tiskového střediska pražského arcibiskupství, osobní sekretář kardinála Dominika Duky, tajemník mediální rady České biskupské konference (ČBK), administrátor farnosti Hostivice, člen Rady Českého rozhlasu (ČRo).

 

Od islámu k Badalovi aneb snadno a rychle odvážným člověkem, co se nebojí říct pravdu

Poprvé Badal reagoval živým telefonátem do vysílání Studia ČT24 v den vraždy, v úterý 26. července podvečer. Čin označil za výsledek dlouhotrvajícího vývoje ve Francii a v Evropě (což ilustroval chybně uvedenými údaji – viz dále), obvinil politiky a média ze zamlčování pravdy kvůli politické korektnosti a odmítl rozlišování „špatného islamismu a úžasného islámu“. Jeho krátké a emotivní vystoupení (použil výrazy „něco šíleného“, „naprosto skandální“ atd.) mělo velký ohlas. Na jedné straně se stal velmi populárním v prostředí, které se dlouhodobě věnuje šíření propagandistických a protiislámských postojů. Na facebookovém profilu „We Are Here At Home .com“ (k jeho činnosti viz například Neovlivni.cz) bylo video z vysílání zveřejněno s komentářem „člověk, co pojmenoval dnešní události přesným jménem a měl odvahu říct další věci, se kterými režie rozhodně nepočítala! sdílejte“ a dosáhlo téměř 600 tisíc zhlédnutí a 15 tisíc sdílení (podobnými čísly se Badal později chlubil). Z druhé strany sklidil za své vystoupení kritiku od Tomáše Halíka, který ve svém prohlášení uvedl: „Hlavním spojencem v této válce džihádistů proti Západu jsou lidé, kteří nedovedou rozlišit mezi islámem a džihádistickými teroristy (např. „konvičkovci“ v našich zemích, ale ozvalo se to i ve vystoupení pracovníka pražského arcibiskupství pátera Badala v ČT24).“ Od Badalových slov se distancoval jeho řádový představený, provinciál dominikánů Benedikt Mohelník. Ten na facebookovém profilu centra Dominikánská 8 zveřejnil odkaz na český překlad homilie pařížského arcibiskupa kardinála Andrého Vingt-Troise ze mše za oběti teroristického útoku z 27. července s komentářem: „Tímto se také jednoznačně distancuji od výroků fr. Norberta Badala OP v médiích a výroků jim podobných. Tyto postoje považuji za naprosto nepřijatelné a ve svých důsledcích nebezpečné.“ K tématu se vyjádřil také orientalista Bronislav Ostřanský, autor Atlasu muslimských strašáků. Uvedl, že ztotožňovat islamismus s islámem je „hloupý, a navíc krátkozraký přístup“. Vysvětlil, že „rozlišování mezi islámem a islamismem vyplývá z reálné potřeby rozlišovat mezi naprostou většinou muslimů, pro které islám tvoří – tak či onak – jejich duchovno, víru, inspiraci, tradice či identitu, a těmi, kteří jej chápou jako východisko i náplň politických aspirací.“

O dva dny později, 28. července, Milan Badal publikoval na webu Parlamentní listy text ve formě rozhovoru. Zopakoval svá předchozí tvrzení a přidal několik dalších (např. oblíbenou konspirační teorii, že bezmoc EU vůči uprchlíkům mu připadá jako záměr). Podstatou tohoto textu je, že posouvá téma všech dalších mediálních výstupů a celé diskuse. V jejím centru už nestojí terorismus ani islám, ale Milan Badal, stylizovaný přesně podle komentáře We Are Here At Home .com, tedy jako odvážný člověk, který se nebojí říct pravdu, a je za to pronásledován a ponižován. Nejprve sugestivní otázka: „Zastávají podobný názor i špičky české katolické církve a nebyl jste náhodou za ta upřímná slova, která veřejnost dost ocenila, vyplísněn svými nadřízenými?“ Badalova odpověď: „Jsem svobodný člověk, mluvím vždy sám za sebe a mám příčetného šéfa.“ Dotaz na názor „špiček české katolické církve“ zůstal nezodpovězený. V reakci na kritiku Tomáše Halíka uvedl: „Pan profesor Halík má právo na svůj postoj, já na svůj. Dal bych přednost v zásadě nehledět na to, kdo něco říká, ale co říká. Tak jsme se to učili ve škole v případě Tomáše Akvinského, skutečného teologa. U nás si mnozí osvojili mentalitu započatou nacisty a zdokonalenou komunisty – boj proti názoru znamená ponížit, pomluvit a zlikvidovat jeho hlasatele.“ Tímto tvrzením legitimizuje jakýkoliv názor nebo zdroj informací a stylizuje se do role ponižovaného a pomlouvaného za své názory.

Badal tvrdil, že mluví „sám za sebe“, média jeho vystoupení spojovala s pražským arcibiskupstvím. Stačí se podívat na titulky článků z 27. července: „Jsme pro ně nevěřící psi. Když nás zavraždí, jdou do ráje! To je islám,“ uvedl v České televizi vyslanec pražského arcibiskupství (extra.cz), „Mezi islámem a islamismem není rozdíl, vzkazuje pražské arcibiskupství“  (echo24.cz) nebo „Úředník z arcibiskupství se v ČT opřel do muslimů, argumentoval daty z protiuprchlického webu“ (aktuálně.cz). V případě Tomáše Halíka nikdo jeho kritiku pana prezidenta v Interview ČT24 z 22. dubna 2016 neztotožňoval se stanoviskem České biskupské konference. Přesto krátce po odvysílání dal kardinál Duka pokyn k vydání sdělení Tiskového střediska ČBK, že prohlášení Tomáše Halíka „jsou jeho soukromými názory, nikoliv oficiálním stanoviskem ČBK“. V případě Milana Badala podobné upřesňující sdělení pražského arcibiskupství vydáno nebylo. Nepochybně proto, že z titulu své funkce je právě Badal poslední instancí pro jakýkoliv mediální výstup pražského arcibiskupství, včetně textů kardinála Duky. Používání dvojího metru je zřetelnější, když si připomeneme, že svůj krok proti Halíkovi v pozdějším rozhovoru kardinál Duka odůvodnil tvrzením, že Halíkovo vystoupení bylo „emotivně přeexponované“. Emotivní mediální výstupy plné chyb mu zřejmě nevadí.

 

Jasné ne papeži Františkovi: On má svou linii, ale lidé to cítí jinak a chtějí uklidnit

Vystoupení Milana Badala v internetové televizi DVTV, zveřejněné v úterý 2. srpna, působilo velmi zmateně. Přes snahu opravit čísla útoků ve Francii je ani po týdnu nedokázal uvést správně (viz dále). Na jasnou otázku, zda bude v pořadu vystupovat jako zástupce arcibiskupství pražského nebo jako občan Milan Badal, odpověděl vyhýbavě, že je pouhý zaměstnanec pražského arcibiskupství. Za 20 minut redaktor dotaz zopakoval a Badal znovu odpověděl, že v pořadu nevystupuje jako tiskový mluvčí. Přesto v odpovědi na další otázku začal odpovídat v plurálu („My s ním jednáme“, „Naše idea byla“). Podobně se zamotal při vysvětlení názorů kardinála Duky. Na dotaz, zda nadřízený kardinál Duka souhlasí s jeho názory, Badal odpověděl: „Nemá proti nim žádné připomínky.“ Redaktora zajímalo, zda spolu s kardinálem diskutují. Badal odpověděl: „Vzhledem k tomu, že se v jeho blízkosti pohybuji 30 let, tak vlastně vím, co si myslí on, on ví, co si myslím já.“ Na pozdější otázku, zda pražský arcibiskup sdílí papežův názor na islám, odpověděl opět vyhýbavě: „To se musíte zeptat pražského arcibiskupa.“ Když redaktor připomněl uvedených 30 let v jeho blízkosti, reagoval příznačným stočením pozornosti opět pouze na své vlastní názory: „Já mám prostě svoje pochybnosti.“

Jen málo dotazů v tomto rozhovoru zodpověděl Badal zcela jednoznačně, jako to učinil na otázku ohledně papeže Františka. Redaktor citoval některá papežova slova z tiskové konference na palubě letadla cestou z Polska. Papež tehdy odmítl ztotožnit násilí pouze s islámem: „Nelíbí se mi, když se mluví o islámském násilí, protože násilí vidím každý den, i když listuji novinami tady v Itálii: jeden zabije svou snoubenku, jiný tchýni... A jsou to násilníci, kteří jsou pokřtění katolíci! Jsou to katoličtí násilníci....Kdybych mluvil o islámském násilí, měl bych mluvit také o katolickém násilí.“ Badalova reakce byla jasná: „To je papežův názor.“ „Sdílíte ho?“ „Ne.“ Pozoruhodné bylo zdůvodnění odmítavého stanoviska: „To, co říká Svatý Otec, je pochopitelně na jeho místě jasné. On je papež, já jsem administrátor v Hostivicích. Čili on musí držet jakousi linii. Já držím linii, že prostě tady jako havran krákám a byl bych velmi rád, kdybych se mýlil. Byl bych šťastný, kdybych za 30 let nesloužil mši někde ve sklepě a neříkal: Já jsem vám to, hoši, vždycky říkal.“ „Něco takového tady opravdu hrozí, v Česku?“ zeptal se redaktor. „Lidé to tak cítí,“ odpověděl Badal. „Jak to víte, že to lidé takto cítí?“ „Minimálně třeba z ohlasů na ten rozhovor. To mi nepsali jako věřící, to byla tak polovina. Ale polovina nevěřících, kteří mají strach o své děti, o vývoj, což je naprosto pochopitelné. Chtějí nějakým způsobem uklidnit. Chtějí, aby třeba stát řekl: Ano, uděláme to a to opatření, abychom prostě zabránili horšímu.“ Je otázkou, s jak reprezentativním vzorkem Milan Badal pracoval, když se jeho vystoupení nejvíc šířilo prostřednictvím webu We Are Here At Home .com. Zvláštním způsobem reaguje na přání lidí, kteří chtějí nějakým způsobem uklidnit. Pokud by jim k uklidnění nestačilo znepokojující Badalovo proroctví o mši ve sklepě za 30 let, o chvíli později nabídl neméně znejisťující vizi, že situace se může radikálně změnit: „Možná, že za rok nepřijde nikdo. Ale možná, že za 5 let sem budou proudit stovky tisíc.“

Když odpovídal na dotaz ohledně Tomáše Halíka, tak si Badal postěžoval, že mu pan profesor nezavolal a nepozval ho do hospody. Místo toho proti němu vydal „jakousi fatwu“. Halíkova reakce „se velmi podobá způsobu, jakým se tzv. vedl dialog za socialismu v nějaké propagandě. Jste onálepkován jako nepřítel, s vašimi názory nikdo nepolemizuje, prostě ty jsou špatné apriori. A je potřeba vás nějakým způsobem zdiskreditovat, pošpinit, poplivat tím, že se dáte do stejné úrovně třeba jako docent Konvička.“ A ještě dodal: „Kompetence, kterou má Tomáš k tomu, aby mluvil o islámu, je úplně stejná jako moje. On není religionista, já taky ne. Jestliže on se setkává s nějakými imámy na různých konferencích, vede s nimi intelektuálně zajímavé debaty a z toho něco usuzuje, prima. Já mám úplně stejnou kompetenci, protože jsem dva roky den co den žil s muslimem na koleji, když jsem studoval na filozofické fakultě. Když si udělám legraci, že jo.“

Vrtěti kardinálem?

Jindřich Forejt
Autor: Wikipedia.org / Creative commons

Zcela s vážnou tváří se Badal dovolává autority kardinála Raymonda Lea Burkeho, o kterém mylně tvrdil, že „je prefektem kongregace čili ministr spravedlnosti“ (zřejmě myslel Vatikánu). Ve skutečnosti funkci prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury Burke nevykonává už od listopadu 2014. Redaktor reagoval odkazem na loňské prohlášení Papežské rady pro mezináboženský dialog, kterou přece jen považuje za „oficiální orgán, který má na starosti mezináboženský dialog“. Badalovi ocitoval slova: „Existuje vůbec ještě prostor pro dialog s muslimy? Odpověď zní: Ano, a to více než kdy jindy. Zejména kvůli tomu, že většina muslimů se neztotožňuje s probíhajícím barbarstvím.“

 

Milan Badal jménem kardinála Duky: Neskandalizujte Badala!

Tato drobná zmínka o loňském prohlášení Papežské rady pro mezináboženský dialog je velmi důležitá pro porozumění dalšímu kolu mediálních výstupů Milana Badala. Podnětem bylo publikování „Zamyšlení kardinála Dominika Duky“ v Parlamentních listech v pátek 5. srpna a především poznámka v závěru stejného textu, zveřejněného na blogu kardinála o den později: „Text byl původně napsán se záměrem uveřejnění v Katolickém týdeníku. Žel se do nadcházejícího, ani do žádného z plánovaných čísel nevešel. Text jsem tedy před publikací na blogu na Aktuálně.cz exkluzivně poskytl serveru Parlamentní listy. Další úvahu nad tím ponechávám na laskavém posouzení čtenáře.“ Šéfredaktorka Katolického týdeníku Kateřina Koubová v úterý 9. srpna odmítla spekulace o cenzuře pana kardinála i tvrzení, že by článek nebylo možné publikovat v příštím čísle. Ve stejný den promluvil Milan Badal v reportáži ve večerních zprávách TV Nova na téma „Špičky katolíků se hádají o to, jestli je islám nebezpečný“, poté byl hostem ve vysílání Událostí, komentářů na ČT24. Ve středu 10. srpna ráno se Milan Badal účastnil duelu s Tomášem Halíkem ve vysílání Českého rozhlasu Plus.

„Znám loňské výroky papežské rady,“ zní věta v zamyšlení pana kardinála. Věta, která prozrazuje, že tento text není reakcí na vraždu francouzského kněze, nýbrž na nepřesvědčivé vystoupení Milana Badala v DVTV z 2. srpna. Nejde jen o jednu větu, celý text je v podstatě pokračováním polemiky s kritiky Milana Badala a dodatečnými odpověďmi na dotazy redaktora Martina Veselovského. Tento stylisticky neupravený text nese nejenom známky rychlého sepsání. Ve srovnání s předchozími Badalovými výroky je jeho podíl na tomto textu zřejmý (např. „Chceme-li vyvrátit něčí názor, zničíme jeho nositele podobně, jak se to dělalo v nacistickém a komunistickém režimu.“). Opět v něm vidíme špatnou práci se zdrojovými informacemi, např. tvrzení, že kardinál Vingt-Trois ve své homilii za oběti teroristického útoku 27. července řekl, že „k tomu, abychom přemohli zoufalé poselství islámu, musí katolická víra působit evangeliem.“ Nic takového však francouzský kardinál neřekl (viz celý text homilie). Jedná se o přesnou citaci z článku, který převzal internetový server RC Monitor z pochybného zdroje (Churchmilitant.com) a publikoval 2. srpna pod názvem „Pařížský arcibiskup nazval Alláha Bohem smrti“. Co se týká RC Monitoru, už díky pouhé existenci českého překladu celé homilie bylo snadné poukázat na překroucenou citaci slov francouzského kardinála a redakce článek ze svých stránek 4. srpna odstranila. Máme tak další doklad pro dataci vzniku kardinálova zamyšlení (tj. po 2. srpnu).

Jaký byl vlastně smysl kardinálova zamyšlení, které pracovníci odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství zaslali k publikaci ve čtvrtek 4. srpna, jak na facebookovém profilu Katolického týdeníku informoval Josef Nerušil? Odpověď poskytl Milan Badal v Událostech, komentářích ČT24 z 9. srpna. Redaktor se ho zeptal, kam mířil kardinál Dominik Duka vyjádřením: „Rád bych, abychom neskandalizovali ty, kdo v dobré víře hovoří o obavách z budoucího vývoje či o příčinách toho, co Evropu potkává.“ Badal odpověděl: „Mířil tím na to, co se odehrálo po mém vystoupení v televizi.“ Na redaktorovu žádost o upřesnění („Popište to, ne všichni sledují 24 hodin denně ČT24.“) Milan Badal s těžko skrývaným úsměvem při vyslovení čísel uvedl: „To jistě, nicméně mělo to 17.000 sdílení a 600.000 zhlédnutí čili předpokládám, že to pár lidí skutečně vidělo.“ Poté se stylizoval do role „mučedníka“ a uvedl: „Mám-li nějaký jiný názor, je to prostě jiný názor, který můžu říci a nemusím za to být okamžitě popraven nějakými bojůvkami katolického Talibanu... jsou tu lidé, kteří mě okamžitě odsoudili, onálepkovali jako zločince... proč nikdo neřekl věcné důvody, v čem jsem se mýlil.“ Ve skutečnosti Badala nikdo „neonálepkoval jako zločince“. Naopak on v tomto svém vystoupení použil pro své kritiky nálepky „katolický Taliban“ nebo „papežův podržtaška“. Poslední označení je komické, jak s ohledem na mediální prezentaci papeže, který si nosí vlastní tašku sám, tak ve srovnání s historickým označením katolických křesťanů jako „papeženců“, zvláště pak v podání osobního sekretáře kardinála, který veřejně deklaruje svůj nesouhlas s tímto papežem.

V textu kardinálova zamyšlení není jmenovitě uveden Tomáš Halík. V kontextu předchozích prohlášení Milana Badala, zvlášť toho v DVTV, předpokládám, že následující pasáž je adresována především Halíkovi: „Kladu si ovšem otázku, jak chceme vést dialog s islámem či nevěřícími, když nedovedeme často vést dialog ani mezi sebou uvnitř církve. Namísto dialogu, poctivého hledání pravdy nálepkujeme protivníky jako blázny, vylučujeme je ze společenství slušných lidí a útočíme na jejich čest prostřednictvím pomluv.“ Škoda, že s ohledem na zachování dobrých sousedských vztahů neadresoval kardinál Duka tato slova veřejně také panu prezidentovi. Nemám na mysli prezidentům projev k policejnímu sboru po návštěvě čínského prezidenta, v němž jejich práci přirovnal k psychiatrům („bráníte projevu duševně nenormálních lidí a v tom jste tak trochu podobní psychiatrům“). Myslím na prezidentův výrok během veřejného shromáždění ve Velkém Meziříčí adresovaný Tomáši Halíkovi „Kde ten flanďák bere tu drzost?“ Zřejmě nikdo z českých církevních představitelů proti tomu veřejně neprotestoval a o týden později během bohoslužby na národní pouti na Velehradě, jako by se nic nestalo, řečnil šéf protokolu prezidentské kanceláře a možná budoucí velvyslanec ČR ve Vatikánu Jindřich Forejt. Zřejmě další doklad dvojího metru pražského arcibiskupství.

 

Papež je výborná autorita, ale máme svobodu a staré dokumenty

Termín „papežův podržtaška“ zazněl v Událostech, komentářích ČT24 v Badalově odpovědi na otázku ohledně postoje k papeži: „Papež je určitě výborná autorita... V této otázce se vyjadřuje k dílčím událostem, nenapsal nikdy žádný text o islámu nebo islamismu, vyjadřuje se k dílčím otázkám... my v katolické církvi máme svobodu, čili můžeme věřit jenom to, co papež říká v otázce víry a mravů ex cathedra, což není tento případ.“ Dále Badal dodal: „Kdyby to slyšel papež, tak nebude mít žádné námitky. To jsem si naprosto jistý. Ale jeho podržtaškové v České republice z toho udělají strašlivou aféru.“ Nevím, zda se jedná o elementární neznalost, nebo o Badalův úmysl použít oblíbenou argumentaci tzv. tradicionalistů odmítajících postoje katolické církve a jejích představitelů po II. vatikánském koncilu. Papeže Františka mnozí z nich nesnáší hned od jeho prvního vystoupení bezprostředně po volbě (stačil jim k tomu jeho prostý pozdrav buona sera, tj. dobrý večer). Reakce mnohých z nich na facebooku nebo internetových diskuzích ukazuje, že právě tuto skupinu věřících Badal s úspěchem oslovil.

Ještě o kus dál zašel Badal ve stejném pořadu poté, co jej druhý host pořadu, religionista Ivan Štampach, upozornil na vyjádření katolické církve o islámu v dokumentech II. vatikánského koncilu: „Můj přítel Odilo zmiňuje dokumenty, které jsou staré 40 let. To znamená, teď nastala trošíčku jiná situace a bojím se, že budeme muset reflektovat ne ty akademické debaty, které přinesl II. vatikánský koncil, ale budeme muset reflektovat skutečnost, která nás potkává.“ Je detail, že se ve skutečnosti jedná o dokumenty staré dokonce 50 let. Zajímavější je, že na rozdíl od Badala je katolická církev považuje za stále aktuální. Odvolávají se na ně při každé příležitosti všichni papežové. Naposledy tak učinil papež František během katecheze k 50. výročí k vydání deklarace Nostra Aetate dne 28. října 2015: „Poselství deklarace Nostra Aetate je stále aktuální.“ Ze změn, které od doby vzniku dokumentu nastaly, vyvozuje papež František odlišné závěry než Milan Badal: „V důsledku násilí a terorismu se rozšířil postoj podezřívat či dokonce zavrhovat náboženská vyznání. Ačkoli žádné náboženství není imunní proti riziku fundamentalistických či extremistických deviací u jednotlivců či skupin, je třeba skutečně vidět ty kladné hodnoty, které náboženství žije a nabízí a které jsou zdrojem naděje. Je třeba pozvedat zraky a pokračovat v cestě. Dialog založený na důvěřivém respektu může přinést semena dobra, která se stanou zárodkem přátelství a spolupráce v mnoha oblastech.“ Připomínám, že slova z Nostra Aetate citoval také Badalův nadřízený arcibiskup Dominik Duka při setkání s velvyslanci islámských zemí 7. dubna 2011 s dovětkem: „Tato slova dokumentu II. vatikánského koncilu ukazují, že urážka víry způsobená islámu je také urážkou víry nás křesťanů.“

 

Zamlčené útoky na mešity ve Francii

Nepřesné nebo účelové používání informací bych ilustroval na uvádění údajů o útocích na náboženské objekty ve Francii. Jsou buď smutnou ukázkou neschopnosti odboru vnějších vztahů zjistit spolehlivé údaje, nebo ještě smutnějším vědomým překrucováním faktů. V prvním prohlášení kardinála Dominika Duky z 26. července je uvedeno: „Musím však také s odkazem na statistiky OSN s bolestí konstatovat, že v samotné Francii bylo v roce 2014 zaznamenáno téměř 600 útoků na křesťanské kostely, modlitebny a synagogy. Oproti roku 2013 se jedná o zvýšení počtu útoků o téměř 80 %.“ V pozdějším telefonickém vstupu téhož dne se Badal zmiňuje o 467 útocích na křesťanské kostely. Ve výzvě předsednictva ČBK z 29. července se dočteme: „Nešlo o výjimečný čin osamělého šílence, ale o čin, který jen dovršil stále narůstající počet útoků na křesťanské kostely, modlitebny a synagogy po celé Evropě. Útoků, o nichž většinou mlčí jak média, tak politici. Jen ve Francii bylo v roce 2014 zaznamenáno na 600 takovýchto útoků žhářství, vandalismu apod., což v těchto dnech vyvrcholilo i lidskými oběťmi.“ Chtělo by se říct, zda je lepší údajné mlčení médií, nebo takto neověřené informace. O týden později v rozhovoru pro DVTV Milan Badal alespoň některá tvrzení opravil: Čerpal ze zdrojů francouzského ministerstva vnitra (tedy nikoliv OSN, jak bylo uvedeno v prvním prohlášení kardinála Duky) a údaj 79% nebyl meziroční nárůst, ale podíl útoků na křesťanské kostely v roce 2014. Zároveň chybně uvedl, že zbylých zhruba 150 útoků do celkového počtu 600 byly útoky na synagogy.

Vrtěti kardinálem?

Papež František
Autor: Flickr.com / M. Mazur

Stačí se podívat na stručné shrnutí údajů francouzského ministerstva vnitra z roku 2015, abychom zjistili hned několik omylů. Útoky na náboženské stavby a hřbitovy křesťanů, židů a muslimů jsou pravidelně zaznamenávány od roku 2008. Mezi lety 2008–2014 došlo k celkovému nárůstu útoků o 80 % (tento údaj byl zřejmě chybně interpretován jako meziroční nárůst), přičemž k největšímu meziročnímu nárůstu došlo mezi lety 2008 a 2009. V roce 2014 došlo celkově k 591 útoku, z toho 467 směřovalo proti křesťanským objektům (tj. 79 % z celkového počtu útoků), 64 proti židovským objektům (10,8 %) a 60 proti muslimským objektům (10,2 %). Zajímavá je nepochybně motivace těchto útoků. Badal o ní nic neuvádí a ve výzvě předsednictva ČBK z 29. července se mluví o žhářství a vandalismu. Podle údajů francouzského ministerstva vnitra mezi 467 útoky proti křesťanským objektům bylo 9 charakteru satanistického, 28 mělo souvislost s rasismem, 19 s anarchismem a ostatní měly charakter zištný, tj. jednalo se o krádeže, což byl zcela převládající motiv. Zpráva zdůrazňuje, že tyto činy policie systematicky sleduje a vyšetřuje, neboť zasluhují jasné morální odsouzení a exemplární potrestání. Zároveň se dočteme, že v lednu 2015 byl zřízen zvláštní úřad prefekta pro koordinaci ochrany náboženských objektů. Badalovo tvrzení o nečinnosti politiků a státních orgánů ve Francii se tedy evidentně nezakládá na pravdě.

Kdybychom šli ještě dál a uvažovali nad těmito čísly, dojdeme k závěru, že z většinového podílu útoků na křesťanské objekty není možné tak snadno usuzovat na projev perzekuce pouze křesťanů. Vezmeme-li dostupný údaj jen o počtu kostelů a mešit ve Francii (připomínám, že do počtu útoků jsou zahrnuty i útoky na hřbitovy), tj. přibližně 2500 mešit a 40 000 kostelů, je podíl útoků na muslimské stavby dokonce větší než na křesťanské (napadeno by bylo 2,5 % z islámských staveb oproti cca 1,2 % z celkového počtu staveb křesťanských). A to ani nezohledňujeme převažující zištný motiv útoků na křesťanské objekty, které jsou většinou starší, tudíž cennější. Nejde mi o zlehčování těchto útoků, ať už mají jakoukoliv motivaci. Ale je nepoctivé, troufám si tvrdit nepravdivé a propagandistické, argumentovat útoky proti křesťanům a zamlčovat útoky proti muslimům. Naopak je velmi závažné, že podobné útoky narůstají vůči všem představitelům náboženství a vzbuzování vášní proti kterémukoliv náboženskému směru je pouze přiléváním oleje do ohně a roztáčení spirály nekončící nesnášenlivosti a násilí.

 

Absurdní divadlo schopného a ambiciózního sekretáře

Je tudíž zřejmé, že jsme svědky absurdního divadla. Ředitel odboru vnějších vztahů a kardinálův osobní sekretář podle svých slov vystupuje v médiích „sám za sebe“ a „prezentuje vlastní názory“. Zároveň z pozice své funkce, coby spoluautor a poslední korektor tiskových výstupů pana kardinála, v jiném textu sám sebe hájí jeho jménem. Smutný pohled je na kardinála Duku, podle Badala „příčetného šéfa“. Je zřejmě zcela závislý na svém sekretáři a jeho lidech. Veřejně se ztrapňuje tím, že ve svých prohlášeních cituje jeho chybné informace. Chápu, že v dnešní složité době kardinál potřebuje schopného člověka. Milan Badal umí navazovat kontakty (např. ve vybrané společnosti Lions Clubu), umí se pohybovat mezi politiky (v 90. letech byl asistentem místopředsedy poslanecké sněmovny a kontaktem mezi církevní hierarchií), zná prostředí médií, a to církevních (1996–2002 byl šéfredaktorem Katolického týdeníku, 2002–2005 pravidelným přispěvatelem Magazínu ChristNet, s tehdejším šéfredaktorem Tomášem Zdechovským, dnešním europoslancem, je stále v kontaktu) i světských (2003–2009 byl členem Rady České televize, od roku 2010 členem Rady Českého rozhlasu). Dobrými kontakty zajistil okamžité vydání kardinálova zamyšlení v Parlamentních listech, které do hodiny sdílel na svém twitteru prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček v 6:18 místního času z olympiády v Rio de Janeiru s poznámkou „Kardinál Duka pro PL: Islám v sobě skrývá násilné tendence. Přestaňme nálepkovat a ničit ty, kteří mají obavy.“

Badalova současná mediální prezentace může být snahou získat díky protiimigrační a protimuslimské rétorice pozornost veřejnosti a sympatie politiků. Letos na podzim mu končí šestiletý mandát v Radě ČRo, což je placená funkce s odměnou přes 20 000 korun měsíčně. Jeho kariéra na pražském arcibiskupství s velkou pravděpodobností skončí s odchodem kardinála Dominika Duky, který se kanonického věku (75 let) dožije již za dva roky. I s ohledem na svého drahého koníčka (kulinářskou turistiku) musí Milan Badal uvažovat pragmaticky. Znovuzvolení do Rady ČRo na dalších šest let by nepochybně uspokojilo jak jeho potřeby materiální, tak jeho touhu po vlivu, kontaktech s mocnými tohoto světa a možnosti prosazovat své přátele na různé pozice. Jeho dlouholetý vztah s pracovníkem odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství „Pepém“ alias Josefem Nerušilem je podle mne skandální svojí provázaností s pracovními povinnostmi. Stačí pohled na profil Josefa Nerušila na LinkedIn, abychom viděli, že kde působil Milan Badal, tam později nastoupil i Josef Nerušil. Platí to i v případě odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství, kde je od dubna 2013 Josef Nerušil přímým Badalovým podřízeným. Na místě je nejenom podezření, že se tak kolem pražského arcibiskupa vytváří názorově homogenní prostředí, ale že osobní vztahy Milana Badala příliš ovlivňují činnost pražského arcibiskupství. V pozadí obvinění Katolického týdeníku ze strany arcibiskupství z údajné neochoty uveřejnit zamyšlení pana kardinála může být obyčejná pomsta za neúspěch Josefa Nerušila v loňském konkurzu na post šéfredaktora Katolického týdeníku. Nerušil v něm neuspěl i přes intenzívní podporu svého ochránce a člena výběrové komise Milana Badala. Jen připomínám, že v tomto výběrovém řízení byla na 103. plenárním zasedání ČBK v listopadu 2015 na základě podkladů výběrové komise vybrána Kateřina Koubová, stávající šéfredaktorka Katolického týdeníku. Tehdy kardinál Dominik Duka komentoval její zvolení slovy: „Jsme rádi, že do listu českých a moravských diecézí přichází osobnost, jakou je právě paní Kateřina Koubová.“

O ambicích Milana Badala můžeme jen spekulovat. Na kariéru v církevních službách to nevypadá. Jeho mediální aktivita kontrastuje s „péčí“ o svěřenou farnost v Hostivicích. Výmluvně to ilustruje skutečnost, že poslední aktualizace farního webu proběhla v září minulého roku. Myslím si, že za stávající konstelace může se znovuzvolením do Rady Českého rozhlasu téměř jistě počítat. Předsedou volebního výboru poslanecké sněmovny, která vždy provede výběr kandidátů do rady a na základě jejího doporučení se většinou zbytek sněmovny rozhoduje, je Martin Komárek, římský katolík z hnutí ANO s dlouholetými přátelskými vztahy s kardinálem Dominikem Dukou. Podle informací z červnového jednání tohoto výboru mezi jeho členy převažují protiimigrantské postoje. Např. místopředseda výboru, Vítězslav Jandák, prohlásil, že celou kauzu TV Prima považuje za naprostou pitomost. V poslanecké sněmovně se také napříč parlamentními stranami formuje platforma proti multikulturalismu, kterou organizuje poslanec hnutí ANO Zdeněk Soukup. Je celkem jasné, že kdyby Milan Badal do tohoto prostoru vstupoval s výroky papeže Františka na rtech (Srov. např. papežova slova z modlitební vigilie v Krakově: „My dospělí dnes potřebujeme vás, abyste nás učili – jako to činíte dnes – žít v různosti a dialogu, sdílet multikulturnost nikoli jako hrozbu, ale jako příležitost. Vy jste příležitost budoucnosti.“), neměl by zřejmě žádnou šanci na volební úspěch.

Každopádně Milan Badal není vůbec hloupý, naopak má schopnost trefné charakteristiky situace i lidí a v případě změny společenské situace dokáže svůj názor patřičně přizpůsobit. Uvědomíme si to při četbě jeho prvního článku pro Magazín ChristNet z roku 2002 s názvem Halík for president: „Pro církevní představitele je totiž Tomáš Halík zázračným dítětem českého katolicismu pro schopnost komunikovat s nevěřícími o víře a Bohu normálním srozumitelným jazykem. Jako zázračným dítětem se jím proto rádi pochlubíme, když přijede nějaká ta návštěva ze zahraničí, ale hrát si s ním nechce nikdo. Je totiž nechutně inteligentní a schopný, což se v zapařené českomoravské katolické kotlině těžko odpouští.“

 

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora.

Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský na článek Martina Vaňáče reagoval textem Kritika, nebo snaha očernit Milana Badala?

 

Drobné upřesnění k první reakci pracovníka pražského arcibiskupství

Krátce po zveřejnění mého textu napsal na facebookovém profilu magazínu Christnet.eu svoji reakci Josef Nerušil, zaměstnanec odboru vnějších vztahů – tiskového střediska arcibiskupství pražského, o kterém byla v článku řeč:

„Vskutku velkolepé dílo, za které by se vskutku nestyděl žádný bolševik. Je vidět, že Martin Vaňač poté, co to s ním nevydržela ani jeho manželka a ze sebezáchovných důvodů od něj raději prchla, nemá Vaňač do čeho rejpnout.“

S odkazem na slova kardinála Dominika Duky („Namísto dialogu, poctivého hledání pravdy nálepkujeme protivníky jako blázny, vylučujeme je ze společenství slušných lidí a útočíme na jejich čest prostřednictvím pomluv.“ ) si dovoluji upozornit na skutečnost, že manželka ode mne neprchla. Bezprostředně po narození syna jí lékaři diagnostikovali rakovinu. Zemřela v domácím prostředí po deseti měsících náročné léčby.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Porta libri
Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Mají představitelé církví přímo podporovat prezidentské kandidáty?
Ano
31%
 
Ne
31%
 
Mohli by alespoň naznačovat :-)
36%
 
Nevím
2%
 
(Počet hlasů celkem: 131)