Seznamka
Bible kralická
Autor: ČCE / Tomáš Najbrt
Přesně před čtyřmi sty dvaceti lety, v roce 1596, byla vydána tiskem jednodílná Bible kralická. Z historického hlediska zůstává poněkud ve stínu své „předchůdkyně“ a první edice Kralické bible vůbec, tzv. Šestidílky, protože se od ní kromě rozsahu příliš neliší. Přesto však Jednodílka plnila nejen v dějinách českých protestantů důležitou roli, neboť právě díky ní kralický překlad proniknul do širšího okruhu čtenářů. Jednodílka stojí až na konci celého příběhu původní Bible kralické, sluší se tedy připomenout, co jejímu vydání předcházelo.
Prolog: vydavatelské zákulisí
Vydat vlastní bibli, tedy Bibli kralickou, byl jeden z největších projektů Jednoty bratrské. Vyvrcholilo tím úsilí Jednoty bratrské vytvořit vlastní věroučné texty, nezávislé na katolické tradici. Na realizaci tohoto velkého projektu se podílela celá skupina lidí, především vynikajících odborníků ‒ na erudici si čeští bratři velmi zakládali.
Samotnému vydání bible předcházely rozsáhlé a pečlivé přípravy, které spočívaly mimo jiné i ve vyškolení mladé bratrské inteligence na zahraničních univerzitách nebo ve vybudování rozsáhlé knihovny. Protože byla Jednota bratrská ilegální konfesí, bylo pro fyzické zhotovení bible také třeba vybudovat vlastní tiskárnu. Jejím působištěm byly zprvu Ivančice u Brna. Zde bylo mezi léty 1562 a 1578 vydáno velké množství náboženské literatury, a to nejen věroučných knih, ale také protestantské zpěvníky ‒ mezi nimi nejslavnější Ivančický kancionál, který vyšel hned třikrát v letech 1564, 1569 a 1576. Ilegální ivančická tiskárna, utajovaná krycím názvem insula hortensi (ostrov zahrad), se původně měla stát i pomyslným rodištěm nové bratrské bible, tento plán byl ale zmařen jejím prozrazením. Bratři se tak, ze strachu, aby nebyla tiskárna zničena, raději kvapně přesunuli jinam, do vedlejších Kralic, od Ivančic jen několik kilometrů vzdálených. Zde se bratrské tiskárně dostalo nejen ochrany zámožného Jana ze Žerotína, jenž byl sám protestant, ale hlavně příznivých podmínek k práci, neboť přímo ve vsi sídlil bratrský sbor a vedle tiskárny byla umístěna velká knihovna překladatelů biblických textů.
Skupina, která Bibli kralickou připravovala, byla početná. Byli tu nejen jazykovědci, tedy překladatelé přímo z původních jazyků hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny (i v tom, že byla přeložena podle originálu, Bible kralická vyniká), a teologové, ale i tiskaři, kteří dohlíželi na řemeslnou kvalitu knihy. Bratřím se pro jejich dílo podařilo získat i některé osobnosti, které patřily k soudobým špičkám ve svém oboru, jako například hebraistu Mikuláše Alberta z Kaménka, později prvního řádného profesora hebrejštiny na pražské univerzitě, nebo znalce řečtiny Esroma Rüdingera, který musel z náboženských důvodů opustit univerzitu ve Wittenbergu. Na tisk dohlížel Zachariáš Solín Slavkovský, vynikající tiskař, právě jemuž vděčíme za mimořádnou grafickou vyvedenost jednodílné Bible kralické, která je zároveň jeho posledním tiskařským dílem.
Zcela zásadní roli pak sehrál při vzniku Bible kralické všestranný vzdělanec a biskup Jan Blahoslav. Jeho práce je velkolepá; právě on založil ivančickou tiskárnu a dohlížel na její provoz, sám zde vydal i některá svá díla, jako například teoretický spis Musica (1569), ale hlavně Nový zákon, který sám kompletně přeložil, takže ještě v Ivančicích stihl být vydán dokonce dvakrát (1564 a 1568). Podílel se také na redakci Ivančického kancionálu a sepsal Gramatiku českou (dokončeno 1571), jež měla sloužit překladatelům bible jako jazyková příručka.
Šestidílka: kralické „dokonáno jest“
Jako první vydali kraličtí bratři Bibli kralickou v šesti svazcích, vycházejících průběžně mezi lety 1573‒1593, které se proto začalo přezdívat Šestidílka. Důvodem, proč bible vyšla v šesti dílech, byl prostý; text nového překladu byl doprovozen velmi podrobným a rozsáhlým poznámkovým aparátem a komentářem po okrajích stránky, díky čemuž nabyla kniha velkých rozměrů a musela být rozdělena do několika samostatných svazků. Výkladový komentář Bible kralické tvořil s textem jediný promyšlený a zamýšlený celek. Zahrnoval především tzv. kritický aparát, tedy překladové varianty jednotlivých slov, na které Kraličtí v použitých (hebrejských, řeckých a dalších) pramenných textech narazili. Kromě toho však komentář obsahoval i poznámky exegetické, biblické reálie, poznatky z dějepisu, zeměpisu, přírodopisu, lékařství, ale i z mytologie a filozofie, a to nejen popisné, ale i hodnotící.
Kraličtí do každé rodiny!
Šestidílka, jakkoliv je vrcholným dílem bratrské tiskárny a bratrské vzdělanosti vůbec, svou monumentalitou však nebyla příliš praktická pro širokou veřejnost. Šestisvazkové vydání bylo nejen objemné, a tedy špatně skladovatelné (což nejen v době ilegality Jednoty bratrské bylo pro vlastníka takové knihy velmi relevantním parametrem), ale především drahé. Běžní čtenáři také neocenili většinou velmi podrobný, hutný a až nesrozumitelný poznámkový aparát, který tvořil značnou část výsledného textu. Kraličtí se proto rozhodli pro vydání čtenářskému plénu přístupnější, a to nejen finančně, ale i obsahově. Pro tuto edici zvolili příruční osmerkový formát (tj. přibližně 25 cm na výšku) bez výkladového aparátu, ale zato s bohatými rejstříky, usnadňujícími orientaci v textu (rejstřík starozákonních citátů obsažených v Novém zákoně, výklad cizích jmen, rejstřík perikop pro celý církevní rok). Vzniklo tak nové, jednosvazkové vydání, tzv. Jednodílka, poprvé vydané roku 1596, tedy právě před 420 lety.
Výjimečnost Jednodílky spočívá především v jejím grafickém zpracování, jež je zásluhou již zmíněného Zachariáše Solína a talentovaného kralického výtvarníka Václava Elama. Ten do jednosvazkové Kralické bible, podobně jako do šestého dílu Šestidílky, zavedl výzdobu na evropské grafické rovině. Ta se stala trnem v oku nepřátelům Jednoty bratrské, protože zařazení výzdoby této povahy do knihy s tak výsostným náboženským textem bylo v dosavadní české knižní tvorbě něco nevídaného.
Jinak v sobě Jednodílka zachovává standardy prvního, šestisvazkového vydání: precizní překlad, vycházející z původních jazyků (čímž se bratři vyhnuli chybám, které byly v latinské verzi, jež byla obvyklou předlohou českých biblických překladů), rozdělení kapitol na verše, výborné tiskařské zpracování (minimum tiskařských chyb, jako např. nesprávné použití literky v textu), ale také jazyková stránka bible.
Kraličtí se drželi zásady, že bible má mít vysoký a svébytný, tedy exkluzivní styl. Pro potřebu takového jazykového stylu, tzv. bibličtiny, se vyjádřil právě už Jan Blahoslav ve své Gramatice. Důsledkem tohoto biblického stylu je jazyk již v té době mírně archaický, na druhé straně ale lexikálně velmi bohatý a syntakticky přesný. Kraličtí se nebáli do bibličtiny zahrnout i některé moravské dialektismy.
Třetího autentického vydání se Bible kralická dočkala ještě roku 1613, a to opět v jediném svazku a bez poznámkového aparátu, ovšem tentokrát ve velkém, kvartovém formátu (tj. výška přibližně 35 cm). Vydána byla jednak proto, že náklad první Jednodílky již nestačil, a také byla pociťována potřeba po větším, lépe čitelném formátu. Podle této třetí edice se ‒ s některými textologickými zásahy ‒ řídí všechna pozdější kralická vydání, jež mnozí z nás mají i dnes ve svých knihovnách.
Zdroje:
ČAPEK, Vladimír: Historie bible. 3. vyd. Praha, Kalich 1997.
KOL. AUTORŮ: Dílo tiskařů jednoty bratrské. Brno, Moravské zemské muzeum v Brně 2002.
KYAS, Vladimír: Česká bible v dějinách národního písemnictví. Praha, Vyšehrad 1997.
Wikipedie. <www.cs.wikipedia.org>
