Seznamka
Chrámová hora v Jeruzalémě, posvátné místo Židů i muslimů. V popředí Zeď nářků. Část vpravo, určená pro modlitby žen, je jen zhruba třetinová oproti části určené pro může
Autor: Wikipedia.org / Wikimedia Commons
Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) schválila na návrh arabských zemí rezoluci k památkám ve východním Jeruzalémě, která zcela ignoruje vztah Židů k jejich posvátným místům, mezi něž patří Zeď nářků a Chrámová hora. Stejně je přehlížena i křesťanská tradice spjatá s tímto městem, které považují za svaté stoupenci tří hlavních světových náboženství, judaismu, křesťanství a islámu.
Muslimové nepřekvapili
Ze strany muslimů však nejde o překvapivý krok. Již v roce 2000 na mírových jednáních mezi Izraelci a Palestinci v americkém Camp Davidu šokoval přítomné tehdejší palestinský vůdce Jásir Arafat, který prohlásil, že Židé nemají žádný historický nárok na Chrámovou horu a jejich původní chrám stával údajně v Nábulusu. Toto tvrzení je ovšem nesmyslné a vyvracejí jej i archeologické nálezy, které potvrzují židovský původ Chrámové hory, kde se v současnosti nacházejí dvě islámské svatyně, Skalní dóm s výraznou zlatou kupolí a mešita Al – Aksá. Ta je považována za třetí nejvýznamnější z hlediska islámu.
Zeď nářků
Zeď nářků, neboli v hebrejské tradici správněji Západní zeď, je pozůstatkem vnějších hradeb židovského chrámu, který nechal postavit král Šalomoun v 10. století před Kristem, tedy asi 1600 let předtím, než vznikl samotný islám. Chrám, který byl ústředním centrem judaismu, byl zničen v roce 70 po Kristu, kdy jej po potlačení židovského povstání rozbořily římské legie vedené vojevůdcem Titem. Po potlačení další židovské vzpoury proti okupantům vedené rabínem Akivou a Šimonem Bar Kochbou v roce 132 zakázal římský císař používat název země Judea a ta se nyní nazývala Sýrie-Palestina.
U Zdi nářků se Židé nepřetržitě modlí už od začátku 4. Století. První svědectví o tom poskytl v roce 333 francouzský poutník z Bordeaux. To je o zhruba 300 let dříve, kdy muslimští Arabové dobyli Jeruzalém. Podle rabínských výkladů totiž šechina (Hospodinovo přebývání) není vázána na existenci chrámu, ale i po jeho zničení zůstala právě na místě Zdi nářků. Pro Židy je to proto pořád jejich nejposvátnější místo. Po roce 1967, kdy Izrael v tzv. Šestidenní válce proti Egyptu, Sýrii a Jordánsku znovu obsadil východní Jeruzalém včetně Starého města, byly domy muslimů ve čtvrti Mugrabi přiléhající ke zdi zbořeny, a na jejich místě vznikl volný prostor pro modlící se Židy.
Křesťanská posvátná místa
Rovněž křesťané uctívají pro ně posvátná místa v Jeruzalémě, jako chrám Božího hrobu nebo Křížovou cestu již od smrti Krista v prvním století. Přitom první mešita na Chrámové hoře byla postavena až na konci 7. století, stejně tak jako proslulý Skalní dóm se zlatou kupolí. Je tedy jasné, že křesťanské a judaistické tradice jsou v Jeruzalémě starší než islámské.
Islámský nárok na toto místo je více než sporný. Podle muslimského výkladu měl prorok Mohamed během nočního putování z Mekky do Jeruzaléma přivázat zázračného koně Buráka právě ke zdi nářků a to dříve, než se z místa, kde nyní stojí mešita Al-Aksá, údajně vznesl na nebesa. Problém je, že tuto teorii nepotvrzují žádné hodnověrné důkazy.
Úroveň náboženské svobody
Izrael nemá ústavu, avšak svoboda náboženského vyznání je zakotvena v příslušném zákoně. Právní postavení nežidovských komunit v modifikované podobě vychází z ještě dob osmanské a britské správy Palestiny. K náboženstvím, jež jsou v Izraeli oficiálně uznána, patří římskokatolická církev, arménská apoštolská církev, arménská katolická církev, syrská katolická církev, chaldejská katolická církev, melchitská řeckokatolická církev, maronitská katolická církev, pravoslaví, syrská pravoslavná církev a judaismus. K nim později přibyli tři náboženské komunity Drúzové, evangelická episkopální církev a Bahá'í víra. Je pravdou, že mezi nimi nejsou muslimové. To však má původ ještě z doby osmanské nadvlády, kdy vyznavači islámu patřili k vládnoucímu náboženství a nepotřebovali mít svá privilegia právně ošetřena. I oni však mohou svobodně praktikovat svoji víru. To dokazuje mimo jiné fakt, že Chrámová hora je pod jejich správou a na pořádek zde dohlíží palestinská chrámová policie.
Na vlastní oči jsem se při své návštěvě Svaté země přesvědčil, že Izrael je země velkorysé náboženské svobody. Muslimům nikdo nebrání v přístupu na jejich posvátné místo - Chrámovou horu. Ti sem přicházejí zcela svobodně na své náboženské obřady, a sami určují, kdy bude přístupná pro nemuslimy. V pátek jsem viděl tisícihlavé zástupy, které po modlitbách v den posvátný pro vyznavače koránu odcházely nijak neomezovány z tohoto místa. V místech, kde žijí muslimové, jsou mešity, do kterých mají zcela volný přístup.
To je velký rozdíl proti letům 1948–1967, kdy Staré Město v Jeruzalémě bylo pod jordánskou okupační správou a Židé ke svému posvátnému místu Zdi nářků nesměli.
Izrael je jedinou zemí v oblasti, která zaručuje místním náboženstvím volné vyznávání jejich kultu. V islámských zemích jsou Židé a křesťané maximálně trpěni a často i pronásledováni. V Iránu je například trestná konverze z islámu ke křesťanství, a některé arabské země ani netolerují jinou než muslimskou víru. Problémy mají křesťané i na izraelských územích, které jsou pod kontrolou palestinské samosprávy.
Jan Ziegler je publicista.
Mezititulky redakční.
