Zpočátku mě ani nenapadlo, že se budu zabývat jedním bizarním sloganem. Reklama může být vtipná či nepovedená, celkem vkusná nebo nevkusná, zachovávající pravidla etiky nebo na ně nedbat. V každém případě ovšem pracuje s lidskými emocemi, přáními, iluzemi, frustrací – prostě s naším podvědomím. Osvěta je ještě cílenější, ta už více méně přímo nabádá k určitému jednání. Hranice mezi osvětou a reklamou není přesně určena, psychologicky mají mnoho styčných bodů a vyjadřují se podobným jazykem. Je zlé, když v něm převládá nevkus a agresivita. „Bůh pravděpodobně neexistuje, přestaňte si dělat starosti a užívejte života“ – toto vpravdě zásadní sdělení může být na první pohled považováno za jeden z mnoha blábolů; stačí zabrousit na některé internetové diskuse, tam se to podobnými moudry jen hemží. Jenomže tady se jedná o víc: tak zvaní sekulární humanisté se hodlají zviditelnit a prožít pocit uspokojení ze své pravdy. Plakáty, nápisy a palcové titulky v novinách mají moc, mysl je donucena nějakým způsobem zpracovat vnucenou informaci, člověk vždy nějak reaguje, může souhlasit, nebo být znechucen, uražen, ovšem také znejistěn – a právě o to iniciátorům kampaně jde.

Nejen děti, ale i někteří dospělí lidé uvažují zkratkovitě: co je psáno, to je dáno. A když za tím stojí renomovaný vědec, tak to bude nepochybná pravda. Když mi bylo deset let, představovala jsem si, že jednoho dne přinesu ze schránky noviny a na jejich titulní straně uvidím tučný nápis: Bůh existuje. Hrozně moc jsem si to přála, protože na mé otázky, jak to vlastně s Pánem Bohem je, mi nikdo nedokázal odpovědět. Vědci na to přijdou, uvažovala jsem, noviny to otisknou a všichni budou mít jasno.

Vtíravou kampaň inspiroval významný biolog, a to je smutné. Richard Dawkins si zřejmě nepřipouští, že zneužívá vědu a hlásí se tím k odkazu totalitních demagogů. Už samotný titul jeho knihy God is delusion, Bůh je halucinace, je přímo mrazivý. Připomíná mi strašidlo mého dospívání, ředitele gymnázia, který se oháněl vědou na každém kroku . Vážně, jako by od sebe opisovali, pan Dawkins má jen po ruce víc přírodovědných argumentů, kdežto náš soudruh řídící (ne)blahé paměti měl všechno hezky zastřešené ochrannými křídly jedině správného učení, marxismu-leninismu.

Jistě, můžeme si položit otázku, kdo to vlastně je ateista. Na to není tak snadná odpověď, vždyť už Faust odpovídá Markétce:“kdo smí se k tomu znáti – já nevěřím v Boha?“ Ale víme, kdo je antiteista (to je termín biskupa Trochty, na adresu těch, s nimiž byl nucen jednat.) – to je ten, kdo by popřel Boha i při setkání tváří v tvář, třeba prohlášením, že jde o halucinaci.

Marxismus dnes už bezpochyby není moderní, dokonce i samotný termín ateismus je poněkud zprofanovaný, jeho stoupenci si raději cudně říkají sekulární humanisté. Je to zavádějící, vždyť na jejich postojích a jednání není humanistického pranic. Všichni hlasatelé totality vycházejí z existenciální úzkosti, v lidumilném zápalu přinášejí lidstvu ráj na zemi. A nepadá v úvahu, že by se snad do tohoto ráje někomu nechtělo. Richard Dawkins naštěstí žije v demokratické společnosti a nemá k dispozici mocenské páky k usměrnění neuvědomělých jedinců. Přesto není možné přejít kampaň jím inspirovanou jen tak mávnutím rukou. Hnědá i rudá totalita jsou (snad!!!) už opravdu neaktuální, ale sekularizovaná společnost má v sobě jiné nebezpečí: ekonomický tlak a zájmy různých lobistických skupin. Sekulární humanisté se mohou začít ohánět blahem celé Evropy, výsledky vědy, globalizací a multikulturním prostředím. Evropa popře své židovsko-křesťanské kořeny a zrodí se totalita konzumu – užívejte si života.. Proto považuji ten zdánlivě tak hloupý slogan za nebezpečný.

Autorka je lékařka