Byl čtvrtek 22. ledna krátce po 13 hodině. Vzduch byl svěží tak jako bývá na přelomu pozdní zimy a časného jara. Kráčel jsem zlínským parkem směrem k náměstí. U tržiště mne překvapil nezvyklý neklid. Záhy jsem spatřil spadlý strom a pod ním ležící osoby. Začaly se rozbíhat záchranné práce. V televizi sice vidíme tragické události denně, ale takto zblízka, na dosah ruky, je to něco jiného, a přece skutečného.

Možná to s tím souvisí pouze okrajově, ale v následujících dnech mi padla do ruky nová kniha z myšlenek otce Pia z Pietrelciny. Četba to také není jednoduchá, vyžaduje jistou vnitřní spoluúčast. „Uvědomme si zcela jasně, že údělem vyvolených duší je to, aby trpěly…,“ to je jedna z mnoha myšlenek sv. Padre Pia. Jeho myšlenky nyní vyšly ve výboru s názvem 365 dní s Otcem Piem v Karmelitánském nakladatelství v r. 2008. Na každý den si tak můžeme vzít určitou pasáž z duchovního poselství otce Pia z Pietrelciny a meditovat nad ní. „A proč vlastně žijeme? Po zasvěcení, které jsme vykonali při křtu, cele patříme Ježíši Kristu. Mělo by tedy platit, že každá křesťanská duše by měla vnímat jako svůj vlastní výrok apoštola Pavla: Můj život je Kristus,“ čteme například v úryvku na 23. ledna. Anebo myšlenka z 28. května: „Zaměřuj svůj zrak k oné velmi výmluvné lekci, která si opravdu zaslouží, abychom ji dobře uchopili: Přítomný život nám byl dán jenom proto, abychom skrze něj získali život věčný. Pokud nám schází toto poznání, pak z toho vyplývá naše citové přilnutí k věcem tohoto světa, jimiž pouze procházíme... Nemysli na to, k čemu dojde zítra, protože nás nebeský Otec, který se o tebe dnes stará, se stejným způsobem bude starat také zítra. On ti přece nikdy neudělá nic zlého. Pokud nějaké zlo dopouští, pak ti sesílá také sílu a odvahu, abys to vše dokázala snášet.“

Kniha myšlenek otce Pia je plná podobných duchovních povzbuzení, která jsou přístupná a sdělná čtenářům, kteří v ní v každé době touží nalézt povzbuzení v duchovním životě. Čtenáři ovšem zůstává rozum stát nad tím, proč překladatel Ctirad Václav Pospíšil cítil potřebu trapně „dovysvětlovat“ způsob myšlení a psaní otce Pia a podrobovat jej jakési teologické jurisdikci. Hovoří o „zátěži dobové mentality jihoitalského katolicismu dané doby“, který je prý „na hony vzdálen svatému Františkovi z Assisi“. Snad už ani nepřekvapí, že ediční lapsus této Pospíšilovy předmluvy pochválilo ještě rádio Proglas. Kam se poděla františkánská pokora překladatele – řeholníka?

Možná až skutečný návrat k duchovnímu a nikoli jen akademickému pohledu na život a úděl a člověka nás přivede k porozumění významu myšlenek a dopisů světců. Možná jsou to všední detaily z každodenního prožívání věcí, radostných i bolestných. Možná je to strom poznání dobrého a zlého, který byl jen semitskou bájí, a proto by se nikdy nemohl vyvrátit z kořenů...

Autor je redaktor časopisu Moravsko-slezské křesťanské akademie Dialog Evropa XXI.