Charismatická moravská metropole

Ohlédnutí za Katolickou charismatickou konferencí

České církve / Hana Farná / 13. července 2017
Charismatická moravská metropole

Ilustrační foto - Katolická charismatická konference 2015
Autor: Facebook.com / Dominik Bouma

Brno, jak známo, je hlavním městem Moravy. A v průběhu posledních jedenácti let se stalo i domovským městem Katolické charismatické konference. Ta letos oslavila dvacáté osmé narozeniny. Vyrostla z dětských střevíčků i nemocí a dnes je v krásném mladém dospělém věku.

Její začátky v různých městech (Třebíč, České Budějovice, Ostrava) šly mimo mě. Je to právě deset let, kdy jsem se poprvé vypravila na Výstaviště, pouze na jednodenní vstup, a to jen na přání kolegů z redakce. O rok později jsem už jela ráda! Přijíždím vždy tak, jak mi to dovolí služby na klinice a domácí povinnosti. I letos jsem přišla o zahájení, dorazila jsem až ve čtvrtek, rovnou na mši s P. Vojtěchem Kodetem. Večer jsem nakoukla do pavilonu V, nasála pohodovou atmosféru ochutnávky moravských vín za doprovodu cimbálovky a v pátek ráno už pak hladce vplula do rozjetého programu.

„Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím svého Ducha.“

Pojem „Duch svatý“ může být i pro mnohé křesťany těžko uchopitelný. Nejde o nějaké neosobní duchovno, není to synonymum pro spiritualitu nebo snad životadárnou energii. Duch svatý je osoba. Tak jako Bůh Otec a Bůh Syn: Otec je „ten, který je“, Syn je Logos, Slovo, které Bůh vyslovil a jímž poznává sám sebe (proto „zrozený, ne stvořený, přede všemi věky“). A Duch svatý je vztah Otce a Syna, jejich vzájemná láska, která je pevně spojuje. Bůh se neuzavírá do sebe, proto vylévá Ducha i na nás a tam, kde se mu otevřeme, spojí i nás ve společenství lásky.

Vyhnanci v Babylóně byli šokováni nejen zajetím v cizí zemi, ale především zničením chrámu. Tuto katastrofu jim vysvětlil prorok Ezechiel. Zničení chrámu neznamená, že Hospodin byl přemožen jiným božstvem, Bůh neztratil svou moc – jen splnil, čím hrozil. Potrestal, ale nezavrhl. „Toto praví Hospodin: Nechci smrt hříšníka, ale jeho obrácení.“

V pátek toto téma rozvinul P. Kamil Obr. „Očistím vás...“ (Ez 36,26: Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot...“) Pustil se rovnou do praxe svátosti smíření. Nejde o odříkávání hříchů podle seznamu ani o psychoanalýzu. Jde o pokropení čistou vodou, očištění a o výměnu srdce, přesně podle konferenčního motta „Dám vám nové srdce a do nitra vám vložím svého Ducha“. Dobrý krok k Pánu je jako navigace v autě. Má správný cíl, ovšem výchozí bod můžeme zadat chybně. Nepustíme-li do svého srdce Boha, pak se svého problému, hříchu, nezbavíme. A to je živná půda pro Zlého. Buď odrecitujeme své hříchy podle seznamu a příště zase, nebo propadneme malomyslnosti, že se stejně nezměníme. Proto je tak zásadní začít od Boha, od jeho dobroty – a ne od naší špatnosti. Napřed tedy Bohu v důvěře svěříme své úzkosti, starosti a hříchy. Pak následuje modlitba a teprve po této přípravě samotná svátost smíření. K jejímu průběhu P. Kamil Obr řekl několik bodů, které se prakticky shodují se známou přednáškou P. Aleše Opatrného „Jak potěšit zpovědníka“

Po obědě měl přednášku hlavní host konference P. Daniel Ange. Byl naším hostem už podruhé.. Je to francouzský benediktin, narozený v roce 1932, ale svou vitalitou strčí do kapsy i mnohé mladší ročníky. V roce 1984 založil první mezinárodní katolickou školu modlitby a evangelizace Jeunesse-Lumiére. Poprvé byl u nás v Brně  r. 2012. Šťastnou náhodou (nebo snad řízením Ducha svatého?) volně navázal na tehdejší téma “Máme se proč veselit a radovat“, o návratu marnotratného syna k odpouštějícímu Otci. Setrvávání ve hříchu rovná se duchovní smrt a odmítnutí Boha znamená ocitnout se v pekle - o tom se lidstvo přesvědčilo v minulém století (nacismus, komunismus). Obě jeho přednášky byly jedním slovem poutavé. Nemám zde dost prostoru, abych je podrobně rozebírala, budou přístupné i na DVD, proto se omezím jen na několik charakteristik: leitmotivem jeho přednášky byla věta, že důvěra je silnější než strach. A stejně jako v roce 2012 zaujal své posluchače evším názorností, která připomíná mluvení v podobenstvích. Tak třeba příběh o holčičce uvězněné v hořícím domě. Její jediná šance byl skok z okna. Pro dým neviděla tatínka, který na ni volal: „Neboj se, skoč, já jsem tady!“ Dívenka skočila. Sice ne do tatínkovy náruče, ale do záchranné plachty, kterou rozestřeli hasiči. Letěla z výšky, a tak se odrazila jako od trampolíny a tatínek ji chytil. P. Daniel Ange vysvětluje, že milující taťka je jako Bůh Otec a Panna Maria je tou plachtou hasičů, od které se můžeme odrazit, abychom měkce přistáli v Otcově náruči. Podle mě je to ta nejvýstižnější definice mariánské úcty a zdravého vztahu k Panně Marii.

Charismatická moravská metropole

Chvály na letošní Katolické charismatické konferenci
Autor: Christnet / Hana Farná

Jinému příběhu sice příliš nerozumím, nicméně se skláním před hlubokou vírou P. Daniela Ange a jeho zakotvením v Bohu. Mladík byl smrtelně zraněn ve výtahu, nemohl být hned vyproštěn a bezmocně umíral. Jeho maminka, zrovna tak bezmocná, ho povzbuzovala: „Můj chlapečku, neboj se, Ježíš je s tebou.“ Přiznávám na rovinu, že tohle je nad moje chápání. Něčeho podobného bych nebyla schopna ani omylem, dokázala bych jen křičet, omdlívat a zhroutit se v naprostém zoufalství.

V pátek večer probíhaly paralelní programy. Volba byla těžká, jako vždy. Vybrala jsem si Modlitbu za místa postižená zlem, se skvělou Katkou Lachmanovou. Stálo by to za samostatný článek, je to úžasné téma. Modlitba Božího lidu má duchovní moc. Duchovními silami pohne Bůh, ne my. Ovšem bez naší modlitby, pokání a prosby za odpuštění by se nic nezměnilo. Neřešíme-li tíhu zla minulosti, je prakticky jisté, že zlé věci se budou opakovat. Týká se to nejen Lidic, ale i viny Čechů vůči Němcům v roce 1945, problému Sudet. Dále si nelze nevzpomenout na výpady některých „tradičních“ katolíků vůči Janu Pavlu II. a jeho omluvám za zlo způsobené církví, především židovskému národu. Židovství je totiž ten kořen, který nese nás, křesťany. Křesťanský antijudaismus (který se snadno přehoupne v rasový antisemitismus) je důsledkem zcestné teologie: „oni jsou zavrženi a my jsme místo nich“. Je v tom převlečené nepřátelství vůči plánu Boží spásy.

Sobotu po ranních chválách následovala přednáška P. Vojtěcha Kodeta „Vložím do vás nového Ducha“. Jeho přednášky mě vždy doslova připoutaly k židli a ani letos tomu nebylo jinak. Zmíním aspoň několik myšlenek: Apoštolové se mohli setkat s Duchem svatým v Ježíši. I my se s ním můžeme setkávat v některých lidech – jsou lidé, skrze které Bůh jedná, v nich je Duch svatý. Učíme se s Duchem žít, otevírat se mu. Někdy ovšem chceme Ducha svatého uchopit, a to je chyba. Duchovní pýcha je ze všech nejhorší. Pokud příliš usilujeme o zážitky, mimořádné dary, dostaneme je – ovšem od Zlého („ďábel je opice Boží“). My si nevíme rady s Duchem svatým, ale on s námi ano. Spojení života s Kristem nám dává víc než nějaký zážitek. Proti apoštolům máme výhodu: my už víme, že slib byl naplněn.

V polední pauze jsem si spolu s několika podobnými nadšenci obohatila program o výstup na věž kostela svatého Jakuba. Málem jsem spadla ze spirálových schodů, měla jsem totiž hezké, leč nesportovní střevíčky a navíc jsem se zamotala do šatů, poněkud nevhodných pro končiny věže, běžným prohlídkám nepřístupné. Ale ten výšlap stál za to. Pohladila jsem srdce zvonu Jakub a byla uchvácena vyhlídkou na Brno, s panoramatem Pálavských vrchů na obzoru.

Odpoledne opět P. Daniel Ange s úchvatnou přednáškou „Co je v troskách, bude vystavěno“ a potom mše svatá s  P. Alešem Opatrným. Její začátek zpestřilo hlasité pískání, které zcela zjevně nebylo v programu. Kdosi nás chtěl poučit o té jedině pravé církvi. Nemohu tvrdit, že vím, kdo to mohl být, i když to tak trochu tuším. Ale oni to nemysleli zle, jak nás poučila Katka Lachmanová.

Zastavím se ještě u homilie P. Aleše Opatrného. Navázal na výzvu Otců biskupů (a na své přednášky z minulých konferencí) o předávání víry v rodině. Hodil do pléna otázku, kdo z nás si přeje, aby naše děti a přátelé našli víru, vytrvali v ní, anebo se k ní vrátili. Pochopitelně se zvedl celý les rukou. Monsignore nás vyzval, abychom se tedy nad naší vírou zamysleli. Ježíše učila víře Maria. Zní to možná zvláštně, ovšem je nutno mít na paměti, že Ježíš byl nejen Bůh, ale i člověk, zrovna tak jako my. A jaká byla víra jeho matky? Její „ano“, jak je vyslovila už při Zvěstování, pak o 12 let později v chrámu, kde nalezla ztraceného synka a uvěřila jeho slovům. A po dalších letech na svatbě v Káni a nakonec pod křížem. Naštěstí pryč jsou doby, kdy dítě věřilo ze strachu („tohle nesmíš, tohle musíš, jinak přijde trest“). Mariino „ano“ je něco docela jiného – a právě tohle „ano“ by mělo být i naše a musí být na nás poznat.

Nedělní loučení mi usnadnila svěží přednáška P. Vlastimila Kadlece „Budete mým lidem a já budu vaším Bohem“ (Ez 36,278). I o té by se dalo referovat na několika stránkách, zde mohu jen přiblížit její závěr: přiblížil se čas sestoupit z hory. Nemůžeme si v Brně postavit tři stany (nebo spíš zabrat tři pavilóny). Ani Petr, Jan a Jakub nemohli zůstat na hoře. Křesťan je ten, kdo se vydá na cestu. V křesťanství se posvátnost prolomila do všednosti, slovo se stalo tělem. Proto nám nemusí být líto, že naše krásné setkání končí.

A potom už Otec biskup Vojtěch Cikrle při mši svaté shrnul v homilii myšlenky konference: Duch svatý pojí Otce a Syna. Pokud se mu otevřeme, bude i naším „lepidlem“. Duch svatý z nás tvoří církev, vede nás, abychom pochopili smysl kříže – symbol Velkého pátku je i předzvěstí velikonočního jitra. Ježíš vítězí proto, aby i nás připojil ke svému vítězství nad zlem. Pak vidíme kříž jako symbol svého vykoupení.

Na závěr několik statistických údajů, které ale neznamenají nudu. Naopak, jsou pozoruhodné: pavilón F těžce praskal ve švech, protože registrovaných účastníků konference bylo 7720 a spolu s jednodenními vstupy se tato cifra vyšplhala na 8000. Dětí bylo celkem 1200, těch starších v dětské konferenci 945. Staralo se o ně 166 pomerančů v oranžových tričkách z celkového počtu 180). Žlutých triček, neboli citronů bylo 90. Bez obětavé práce těchto mladých lidí by konference snad ani nemohla proběhnout. Není zrovna lehké zabezpečit takovou masovou akci.

Dík patří i zdravotníkům, kteří ošetřili drobné úrazy, kolapsové stavy z horka, odebírali krev potenciálním dárcům kostní dřeně – přihlásili se snad úplně všichni, kdo splňují nezbytná zdravotní kritéria, aby s Boží pomocí zachránili chlapce, pro kterého se zatím nenašel vhodný dárce. Zdárně byl ošetřen i jeden z citrusů, který neodolal pokušení a spolu s dětmi si zaskákal ve skákacím hradě a poněkud tvrdě dopadl.

Náš „sestup z hory“ doprovázela konferenční hymna: Ja sem Boži děcko, v Kristu zmožu všecko. A to je velká naděje a povzbuzení do všedních dnů.

 


Autorka je spolupracovnice magazínu Christnet.

 

 

 

 

 

 

 

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Souhlasíte se zákazem nošení šátků do škol?
Ano
60%
 
Ne
39%
 
Nevím
1%
 
(Počet hlasů celkem: 124)