Náboženský hlas pro Donalda Trumpa

Role náboženství v amerických prezidentských volbách 2016

Křesťanství v zahraničí / Miloš Mrázek / 11. srpna 2017
Náboženský hlas pro Donalda Trumpa

Donald Trump, 45. prezident Spojených států amerických
Autor: Flickr.com / Gage Skidmore / Creative commons

Pozorovatelé se vesměs shodují v tom, že loňské presidentské volby ve Spojených státech amerických byly jedinečné a plné překvapení, a to co se týče stranických primárek, vlastní kampaně i konečných výsledků. Zajímavá byla i role náboženství, která je tradičně v amerických volbách a vůbec v politice velmi výrazná.[1]

Religiozita prezidentských kandidátů je v USA pro voliče poměrně důležitý faktor rozhodování se pro jednoho z nich. I když je tento trend spíše na ústupu, stále platí, že proklamovaný ateismus by většinu voličů spíše odradil.[2] Faktem je, že případ, že by se jeden ze dvou hlavních kandidátů nepovažovali za věřícího, ještě nenastal. Ze všech amerických prezidentů se pouze tři nehlásili ke konkrétnímu (až na katolíka J. Kennedyho k protestantskému) vyznání (poslední přitom nastoupil do úřadu 1865)[3], ale ani tito nebyli vyložení ateisté. Naopak, proklamovaná zbožnost a dovolávání se Boží ochrany pro Ameriku je součástí kampaně, inaugurace (při níž nový president přísahá na Bibli) i funkčního období.

Volby však nyní vyhrál kandidát, který byl v průběhu primárek veřejností vnímán jako ze všech nejméně religiózní, dokonce méně než otevřený socialista a ateista Bernie Sanders.[4] A právě tohoto kandidáta podpořil nejvýznamnější náboženský voličský blok, kterému na uchovávání tradičního místa náboženství či křesťanství ve společnosti záleží nejvíce, tedy evangelikálové. Byla to přitom podpora relativně velmi vysoká. To, že se Donaldu Trumpovi, který svým veřejným vystupováním i soukromým životem ztělesňoval spíše opak obrazu konzervativního křesťana, podařilo oslovit tyto voliče, je jedním z paradoxů loňských voleb. Jak se to mohlo stát?

Tradiční role evangelikálního elektorátu

Zastavíme se tedy především právě u evangelikálů. Určit exaktně (před volbami i po nich) jejich volební chování není snadné už jen proto, že záleží na tom, jak termínu „evangelikál“ rozumí jednak dotazující se sociolog[5] a jednak samotný respondent, je-li tázán na svou religiózní sebeidentifikaci, jelikož se (na rozdíl od katolického nebo mormonského voliče) nejedná o příslušníka jedné konkrétní denominace, nýbrž věroučně, organizačně i sociálně velmi rozmanitého hnutí. Vezmeme-li v úvahu pouze data Pew Research Centre (PRC), byť i ta nebyla vždy získávána zcela totožnou metodou, tak v roce 2000 volilo republikána 68 % evangelikálů, v roce 2004 78 %, 2008 73 % a v roce 2012 to bylo 79 %. Letos dalo Trumpovi hlas 81 % evangelikálů.[6]

Spojenectví republikánů a evangelikálů, považované dnes za samozřejmé, však nemá zase tak dlouhou tradici. Zprvu totiž  „znovuzrození“ (born again) protestanté tíhli spíše k demokratům, byť po dlouhou dobu rovněž platilo, že se do „špinavé politiky“ příliš nezapojovali. Jerry Falwell, jedna z nejvýznamnějších postav pozdější tzv. nové křesťanské pravice, jež měla své stoupence právě mezi evangelikály, ještě v 60. letech brojil proti politické angažovanosti křesťanů.[7] Podobně jeho pozdější spolubojovník na barikádách kulturních válek Pat Robertson v této době prohlašoval, že “aktivní stranická politika je špatnou cestou pro pravé evangelikály.“[8]

V politické aktivizaci evangelikálů sehrál významnou roli demokrat Jimmy Carter – baptista, jenž sám o sobě hovořil jako o znovuzrozeném křesťanu, a který zdůrazňoval odpovědnost křesťanů za veřejné dění.[9] Cesty demokratů a evangelikálů se začnou radikálně rozcházet v době, kdy americkou společnost začnou rozdělovat témata tzv. kulturních válek[10], k nimž patří především po jeho legalizaci v roce 1973 otázka umělého ukončení těhotenství, a později otázka sňatků osob stejného pohlaví. A tak i původně apolitický J. Falwell bude nakonec vysílat studenty své Liberty University, aby ode dveří ke dveřím agitovali ve prospěch konkrétních kandidátů.[11]

Téma hodnot se stalo hlavní motivační silou nastupují New Christian Right, díky níž se evangelikálové, tvořící více než pětinu amerického voličstva[12], stali nejvěrnější oporou Republikánské strany, kterou chápou jako obhájce tradičních hodnot.[13] V době, kdy se většina voličů rozhodovala především podle ekonomických a politických kritérií, tak pro evangelikály hrály stejnou ba větší roli právě (rodinné) hodnoty.[14]

Religiozita kandidátů loňských primárek

Na republikánské straně nebyly v průběhu stranických primárek oproti minulým létům co se náboženské příslušnosti týče výrazné výjimky: nalezneme zde pluralitu typickou pro tradičně křesťanskou Ameriku, a to i v případě jednotlivců: Typickým evangelikálem mezi nejváženějšími kandidáty byl zvl. Ted Cruz, pevně spjatý s Jižní baptistickou konvencí (největší samostatná evangelikální a vůbec protestantská  denominace v USA), na náboženské voliče se obracel i born again adventista Ben Carson, bez přízně této části elektorátu nebyl ani katolík s vazbami na mormonskou i jižní baptististickou církev M. Rubio či v rané fázi primárek Carly Fiorinová (bývalá šéfka Hewlett-Packard s protipotratovým programem), za hluboce zbožného (aniž by to ovšem dával příliš na odiv), byl považován John Kasich, naddenominační křesťan s vazbami na konzervativní anglikány – oba posledně jmenovaní podobně jako B. Carson prožili duchovní znovuzrození v náročné životní situaci. Na první pohled by se zdálo, že to má u evangelikálního voličského bloku jasné jeden z nich. Ale nebylo tomu tak, čemuž jistě přispělo i to, že těch křesťanských kandidátů bylo přece jen hodně.

Naopak D. Trump, jak již bylo řečeno, byl vždy velmi vzdálen obrazu ideálního konzervativně křesťanského kandidáta. Majitel kasína rozvedený víckrát, než všichni američtí prezidenti dohromady[15], který se nejen v krátce před volbami zveřejněné nahrávce s oplzlými poznámkami, ale již dříve chlubil svými milostnými avantýrami i s vdanými ženami, a v otázce umělých potratů se ještě před několika lety označoval za „velkého stoupence svobodné volby“, přičemž se v jednom rozhovoru nechal slyšet, že nikdy neměl potřebu žádat o odpuštění[16] a ještě na začátku primárek označil osobní svědectví svého rivala B. Carsona o jeho konverzi ke Kristu za „blbost“.[17]

V klání v roce 2016 se přesto evangelikálnímu voliči představil jako „hrdý křesťan“ a sběratel Biblí coby nejdůležitější knihy na světě. Ovšem k poněkud trapné situaci došlo, když při vystoupení v lednu 2016 na Liberty University založené J. Falwellem, citoval novozákonní verš 2Kor 3:17 jako „dva Korinťané tři sedmnáct“, což vyvolalo mezi evangelikálními posluchači postřehnutelné pobavení, jelikož tím jasně ukázal, že není s listováním v „nejdůležitější knize na světě“ příliš zběhlý. Nicméně právě toto vystoupení patří k těm, kdy si na svou stranu konzervativní protestanty dokázal získat svým prohlášením, že jako president bude bojovat za to, aby křesťané byli v Americe svobodní a nemuseli se např. bát na veřejnosti někomu popřát politicky nekorektně „veselé Vánoce“. Když pak J. Falwell Jr. přirovnal Trumpa ke svému otci, který se podle něj také nebál říkat nahlas nepohodlné věci, upevnil si Trump mezi skalními evangelikály svou pozici.

Ale toto vystoupení, které mu jistě mezi konzervativními protestanty pomohlo, se událo už v době, kdy podle některých průzkumů mezi tímto voličským segmentem voličstvem vedl[18], případně držel krok se vzorově evangelikálními kandidáty (Cruz, Carson). Své sliby evangelikálům začal konkretizovat např. tím, že nechá odvolat zákaz pastorům vměšovat se do politiky (Johnson Amendment z roku 1954), že na uprázdněné místo v Nejvyšším soudu jmenuje konzervativce nebo že nechá přesunout ambasádu s Tel Avivu do Jeruzaléma, což je velké téma pro křesťanské sionisty[19] (mezi některými z nich se tak zvýšila apokalyptická očekávání).

Je ovšem třeba pamatovat, že evangelikálové v primárkách nikdy nejsou jednotní, ovšem letos mezi nimi nastala vyloženě politická roztržka. Tak např. bývalá hlava Morální většiny Michael Farris za zmíněnou podporu Trumpovi J. Falwella Jr., tedy syna zakladatele tohoto hnutí, ostře kritizoval. Evangelikální autor Philip Yancey pak i po republikánské nominaci Trumpa prohlašoval, že „tento člověk stojí proti všemu, čemu křesťané věří.“[20] Zajímavá čísla ukázal průzkum mezi evangelikálními vůdci v době primárek, z nichž pouze 5 % uvedlo, že budou volit Trumpa[21], což v kontrastu s podporou Trumpa u řadových evangelikálů ukazuje buď na jistou krizi náboženské autority[22], nebo prostě na fakt, že náboženství v těchto volbách nehrálo velikou roli, případně obojí.

Náboženský hlas pro Donalda Trumpa

Ačkoliv příslušníci menšinových náboženských komunit volili spíše Clintonovou, i mezi nimi našel své podporovatele. Za Trumpa se postavila např. Republikánská hinduistická koalice, která nechala vyhotovit plakát zobrazujícího republikánského kandidáta coby jogína.
Autor: Hindus for Trump

Katolický hlas pro Trumpa

A nešlo jen o evangelikály: 28 % amerických voličů, kteří nakonec odevzdali své hlasy v prezidentských volbách, jsou katolíci. Tvoří tak největší náboženskou komunitu v USA a tradičně se na jejich podporu mohla spoléhat Demokratická strana. Vloni však Trumpovy preference mezi katolickými voliči stoupaly navzdory bezprecendentní intervenci v USA velice populárního papeže Františka, který prohlásil, že Trump není křesťan[23], což vzhledem k výše zmíněnému požadavku amerického voliče na prezidentovu zbožnost je poměrně závažné tvrzení. Podle jednoho výzkumu uskutečněného šest týdnů po papežově „exkomunikaci“ Trumpa však vyplynulo, že miliardářovy preference dokonce vzrostly. [24] 52 procent amerických katolíků, navzdory velkému zastoupení hispánské menšiny většinově volící demokraty pak nakonec hlasovalo pro Donalda Trumpa.[25]

Frustrace amerického voliče

V kampani totiž letos náboženství, a tím se dostáváme k naší klíčové otázce, nehrálo zase tak velkou roli. Výsledky voleb i průběh kampaně je třeba chápat v kontextu všeobecné frustrace Američanů. Pocit, že Amerika jde (např. co se životní úrovně týče) špatným směrem, bylo před volbami typické pro většinu z nich, konkrétně se tak vyjadřovalo 72 % občanů USA.[26] Proto byla tak vysoká podpora kandidátům, kteří vystupovali proti establishmentu – ať už zleva (Sanders), nebo zprava. A nejvíce tento pocit, že se Amerika ocitla na šikmé ploše, vyjadřují právě evangelikální křestané – 93% z nich! U nich k této „blbé náladě“ přistupuje i frustrace z toho, že jejich hodnotová témata hrávala roli pouze před volbami, a pak se nic nezměnilo. Trump změnu slíbil – učinit Ameriku „znova skvělou zemí“ – a k tomu ještě to, o co se zvláště evangelikálové nyní nejvíce bojí – náboženskou svobodu. tak, jak jí rozumě jí křesťanští konzervativci.

Politická komentátorka Elizabeth Bruenigová to ještě v době primárek vyjádřila slovy: „Od dob Ronalda Reagana republikáni slibovali svou věrnost víře a slibovali evangelikálům, že jejich sociální agenda půjde kupředu, když budou zvoleni. Avšak o více než 30 let poté, co se v osmdesátých letech začal shromažďovat evangelikální voličský blok, nebyl rozsudek Roe v. Wade zrušen, v zemi jsou uzákoněna stejnopohlavní manželství a federální  financování sexuální výchovy ke zdrženlivosti je pod palbou. Není divu, že někteří evangelikálové cítí, že je republikáni opustili. A tak není překvapivé, že se takové pocity mohou přenést k podpoře takových postav, jakou je Trump, jehož sliby jsou méně orientovány na konkrétní otázky, jsou tematičtější a vehementněji revanšistické.“[27]

Mormonský problém

Jedním z výsledků minulých – pro republikánského kandidáta neúspěšných – voleb bylo sblížení evangelikálů s mormony. Tehdy zpočátku existovaly obavy, že evangelikálové Romneyho nepodpoří kvůli jeho aktivnímu členství v Církvi Ježíše Krista svatých posledních dnů. V době primárek to bylo pro mnohé evangelikály skutečným problémem. Např. vlivný baptistický pastor Robert Jeffres v době primárek prohlašoval, že pravověrný křesťan nemůže volit představitele „nekřesťanské sekty“. Po té, co Romney získal republikánskou nominaci, však podporu evangelikálů získal, a to i od samotného R. Jeffrese, který nyní hovořil o potřebě volit „menší zlo“ s tím, že podpora kandidáta, který je mormonem, neznamená podporu jeho falešného náboženství. Když se pak v září 2012 konala konference o volbách a hodnotách Values Voter Summit, nebyl už Jeffres raději vůbec pozván. A prezident jedné z nejvýznamnějších organizací nové křesťanské pravice Family Research Council, Tony Perkins, zde naopak Romneyho mormonismus označil za výhodu, protože právě v době, kdy jsou ohrožené náboženské svobody, může být mormonská zkušenost s pronásledováním výhodou: „Nevolíme vrchního pastora, nežádáme jej, aby vedl národní církev – nechceme žádnou národní církev, chceme náboženskou svobodu.“[28] Příznačné bylo, že kritika mormonismu tehdy zmizela i z oficiálních stránek nestora amerického evangelikalismu Billyho Grahama.[29] A evangelikálové volili republikánsky stejně, ba více, než v minulých letech.[30]

Letos o sobě mormoni dali slyšet coby voliči. Utah, kde mormoni stále tvoří většinu populace, patří k těm státům, kde mají republikáni vítězství téměř jisté. Trump byl však pro mnohé z nich tak nepřijatelný, že mnozí raději podpořili „svého“ nezávislého kandidáta Evan McMullina, který tak měl teoretickou možnost v Bílém době zasednout. Důvody pro odpor proti Trumpovi shrnul např. jeden z hlasitých mormonských odpůrců newyorského magnáta Gayle Ruzicka: "V církvi […] jsme vyučováni volit morální a moudré lidi a slovo 'morální' prostě nejde dohromady s Trumpem“. Přesto podle PRC celonárodně získal Trump 61 % mormonských hlasů, což zní jako veliké číslo, nicméně ve srovnání s 78 procenty, které od nich dostal Romney nebo dokonce 80 % pro G. W. Bushe v roce 2004 je to výrazný pokles; v Utahu samotném Trump zvítězil pouze s méně než 45 procenty.[31]

Závěr

Když ve svém nominačním projevu Trump vyjmenovával skupiny, na něž se obrací, jako poslední zmínil evangelikální komunitu a poděkoval jim za jejich „úchvatnou podporu“, kterou si snad ani nezasloužil, ale bez ní by nedokázal zvítězit. A věděl, co říká. Evangelikálové, byť zdaleka ne jednomyslně, vyslali do klání o Bílý dům může, který nebyl jedním z nich, ale který je dokázal přesvědčit, že bude kromě povznášení Ameriky v ekonomické oblasti hájit právě jejich práva a požadavky – konkrétně např. tím, že v Nejvyšším soudu posílí hlasy zastánců nenarozeného života. Pro ty, kteří mu nadále nedůvěřovali, si pak jako svého společníka, kandidáta na viceprezidenta, vybral Mikea Penceho, který je svým vystupováním i názory přímo ztělesněním konzervativního republikána i křesťana – sám se označuje za born again katolíka. Ten týden po inauguraci spolu s Trumpovou poradkyní katoličkou Kellyanne Conwayovou promluvil na tradičním protipotratovém Pochodu pro život, což bylo vůbec poprvé, kdy na akci organizovanou povětšinou konzervativními křesťany napříč denominacemi takto vysoce postavený politik osobně vystoupil, navíc předal pozdrav od samotného Trumpa, což bylo oceněno bouřlivým potleskem (i když mnozí pro-life aktivisté v době kampaně republikánského kandidáta ostře kritizovali jednak za jeho původní schvalování potratů a jednak za výrok, že by ženy měli být za potrat trestány). Mnozí křesťanští voliči tak cítí jisté zadostiučinění, že jejich hlas je slyšet.

 

Religiozita D. Trumpa

Trump sám se hlásí k presbyteriánské církvi, i když svůj třetí sňatek uskutečnil v episkopálním kostele. V mládí navštěvoval sbor Americké reformované církve[32] Marble Collegiate Church na Manhattanu, kde se v roce 1977 uskutečnil i jeho první sňatek s Ivanou Zelníčkovou. V tomto sboru působil slavný kazatel Vincent Peale, autor několika komerčně úspěšných děl, jejíž obsah se obvykle řadí k theologii prosperity s kořeny v hnutí Nového myšlení[33], zdůrazňující bohatství jako projev Božího požehnání. Právě tento duchovní měl Trumpa značně ovlivnit. Ten sám vzpomíná, jak se nechával uchvacovat Pealeovými kázáními a jeho bestseller s výmluvným názvem Síla pozitivního myšlení označil za „skvělou knihu“. Její obsah koresponduje s Trumpovým životním postojem, který jej doprovázel i na cestě dovedl až do Bílého domu, totiž že „mysl může překonat veškeré překážky“[34]. Za stoupenkyni theologie prosperity je považována rovněž neocharismatička Paula Whiteová (na obrázku) označována také jako duchovní poradce či osobní pastor nově zvoleného presidenta. Úspěšná teleevangelistka a milionářka patří k raným Trupovým podporovatelům coby kandidáta na presidenta a zprostředkovávala jednak jeho přijetí v křesťanských kruzích, a naopak údajně i křesťanství jemu samotnému. Na počátku minulého roku jeden z nejvlivnějších evangelikálních vůdců James Dobson prohlásil, že Trump je „baby Christian“ a že to byla právě Whiteová, která ho k víře přivedla.[35] Sama prohlásila, že zcela věří tomu, že Trump je křesťan, který roste ve víře.[36] Nikoliv náhodou se právě ona stala první ženou s duchovenskou hodností, která pronášela modlitbu při lednové inauguraci.


Autor je religionistka, externě vyučuje na Univerzitě v Pardubicích.

Text původně vyšel v časopisu Dingir.

 


[1] M. Mrázek, „Víra a volby,“ Dingir 2013/3, 38-40.

[2] „Faith and the 2016 Campaign,“ Pew Research Center, 27. 1. 2016, URL: http://www.pewresearch.org/fact-tank/2016/02/12/what-voters-want-in-a-president-today-and-how-their-views-have-changed/

[3] T. Jefferson, A. Lincoln a A. Johnson. „The Religious Affiliations of U.S. Presidents.“ Pew Research Center, 2009, dokument online, URL: http://www.pewforum.org/2009/01/15/the-religious-affiliations-of-us-presidents/

[4] Výzkum Pew Research Center z ledna 2016, „Faith and the 2016 Campaign,“ Pew Research Center, 27. 1. 2016, URL: http://www.pewresearch.org/fact-tank/2016/02/12/what-voters-want-in-a-president-today-and-how-their-views-have-changed/

[5] Srov. pozn. 26.

[6] PRC, URL: http://www.people-press.org/2004/12/06/religion-and-the-presidential-vote/ a http://www.pewforum.org/2012/11/07/how-the-faithful-voted-2012-preliminary-exit-poll-analysis/

[7] Barry Hankins, Lanham 2009, American Evangelicals: A Contemporary of a mainstream religious movement, s. 139.

[8] Tamt., s. 150.

[9] K. Wald, Religion and Politics in the United States, Lanham 2003, s. 238, srov. Barry Hankins, op. cit., s. 143.

[10] James D Hunter, Culture Wars: The Struggle to Define America, New York 1991. Pro diskusi o platnosti této teze  viz např.  J. D. Hunter – Alan Wolfe, Is There a Culture War? A Dialogue on Values and American Public Life, Washingtiön D. C. 2006.

[11] Barry Hankins, op. cit., s. 146n. Viz např. film A. Penelosiové Friends of God (2006).

[12] Přijmeme-li pojem evangelikála, jak s ním pracuje PRC.

[13] J. L. Guth, „Religion and Republicans: The Presidental Election of 2012,“ Srpen 2012, APSA 2012, Annual Meeting Paper., dostupné online: http://ssrn.com/abstract=2107991, s. 4.

[14] K. Wald,  op. cit., s. 238.

[15] Jak si všiml např. R. Joch v přednášce „Presidentské volby v USA 2016, Občanský institut 17. 3. 2016, URL: http://www.obcinst.cz/roman-joch-o-americkych-primarkach-2016/

[16] Viz např. článek in The Christian Post, 20. 7. 2015, URL: http://www.christianpost.com/news/donald-trump-im-not-sure-if-i-ever-asked-gods-forgiveness-141706/

[17] Viz např. zprávu in Christian Post, 13. 11. 2015, URL: http://www.christianpost.com/news/trump-mocks-carsons-christian-. conversion-calls-him-scary-pathological-enigma-149971/

[18] Podle průzkumu NBC News z počátku ledna Trumpa podporovala třetina bílých evangelikálů, Cruze 21 %, Carsona 12 % a Rubia jeden z deseti. URL: http://www.nbcnews.com/politics/2016-election/poll-donald-trump-still-leads-gop-field-n490116

[19] O něm viz Stephen Sizer, Christian Zionism: Road-map to Armageddon?, Downers Grove, 2004 (a následná vydání).

[20] Citován v článku in Christian Today (CT), 26. 9. 2016, URL: http://www.christiantoday.com/article/christian.author.philip.yancey.trump.stands.against.everything.christianity.believes/96353.htm

[21] LifeWay Research z ledna 2016. URL: http://www.christianitytoday.com/gleanings/2016/january/donald-trump-protestant-pastors-undecided-president-iowa.html

[22] Výzkum PRC z dubna 2016: Osm z deseti Američanů se při závažném rozhodování spoléhá na „vlastní hledání“, jedna čtvrtina na radu odborníků. Pouze 15 % se obrací na duchovní vůdce, u vysoce religiózních je to třetina. Přitom 86 % z nich v takových situacích důvěřuje „modlitbě a vlastní náboženské reflexi“. Srov. starší výsledky Values Surveys na základě dat let 1981–2001, kde celonárodně 72 % respondentů uvedlo, že „náboženské autority poskytují adekvátní odpovědi na sociální problémy, se kterými se naše země potýká.“ Viz Pippa Norris a Ronald Inglehart, Sacred and Secular: Religion and Politics Worldwide, Cambridge 2004, s. 104–105.

[23] A naopak nepřímo podpořil Sanderse, který byl v dubnu pozvaný na konferenci ve Vatikánu, kde se s ním papež krátce sešel (a těm, kteří to považovali za podporu Sanderse prý vzkázal, ať navštíví psychiatra, viz článek in Reuters, 16. 4. 2016. URL: http://www.reuters.com/article/us-usa-election-sanders-pope-airplane-idUSKCN0XD0RE

[24] Viz článek in CT, 21. 4. 2016. URL: http://www.christiantoday.com/article/trumps.popularity.among.catholics.has.risen.since.pope.francis.suggested.hes.not.christian/84494.htm

[25] Viz článek in CT, 5. 1. 2017. URL: http://www.christiantoday.com/article/catholics.won.it.for.trump.says.influential.conservative.pundit/103607.htm

[26] Podle Barna Group, která evangelikály definuje úžeji, než je obvyklé, viz „Voters Want a Different America,“, 11. 5. 2016, URL: http://www.barna.com/research/voters-want-a-different-america/

[27] „How Ted Cruz Lost the Evangelical Vote,“ New Republic, 24. 2. 2016, URL: https://newrepublic.com/article/130422/ted-cruz-lost-evangelical-vote

[28] Cit dle: T. Grant, „Evangelical Vote Republican – Mormon or No Mormon,“ CT, září 2012, URL: http://www.christianitytoday.com/ct/2012/september-web-only/will-evangelicals-vote-for-mormon.html

[29] „After Romney meeting, Billy Graham website scrubs Mormon ‘cult’ reference,“ Religion News Service, 16. 10. 2012, dostupné online: http://religionnews.com/2012/10/16/after-romney-meeting-billy-graham-website-scrubs-mormon-cult-reference/

[30] Steven P. Miller, „Between Hope and Despair: Obama and Evangelical Politics,“ in Mathew A. Sutton a Darren  Dochuk (eds.), Faith in the New Millennium, Oxford 2016, s. 208.

[31] Viz článek in The Salt-Lake Tribune, 18. 11. 2016, URL: http://www.sltrib.com/home/4573783-155/while-mormons-nationally-stuck-with-trump

[32] Americká větev holandské kalvinistické církve.

[33] Resp. Mind Cure, jehož křesťanskou verzi hlásala Mery Baker Eddyová, zakladatelka denominace Křesťanská věda.

[34] Cit dle článku „Trump’s religion and its popular appeal,“ Religion News Service, 1. 6. 2016, URL: http://religionnews.com/2016/06/01/trumps-religion-and-its-appeal/

[35] Viz článek in The Christian Post, 29. 1. 2016, URL: http://www.christianpost.com/news/james-dobson-says-paula-white-led-donald-trump-to-jesus-christ-165844/

[36] Viz exkluzivní rozhovor pro The Christian Post, 28. 7. 2016, URL: http://www.christianpost.com/news/paula-white-on-donald-trumps-christian-faith-exclusive-i

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Jste spokojeni s výsledky voleb?
Ano, bude líp!
10%
 
Ne, ale neuhneme!
70%
 
Komunistům odzvonilo!
4%
 
Klidná síla se Starosty!
13%
 
Pustili jsme je na ně!
3%
 
(Počet hlasů celkem: 350)