Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Clovekavira.cz
„Naši naději vidím v tom, že nám volby pomohou prosadit umlčovanou většinu. Jen tak naplníme úsilí o demokratickou společnost v demokracii bez přívlastků. Jen tak nebude většina manipulována a ovládána rozmary různých menšin,“ řekl arcibiskup pražský a primas český ve svém kázání v Den české státnosti ve Staré Boleslavi. Pustil se tak do kvazi-politologické úvahy. A už se našli i takoví, kteří se pustili do něj. Jako například komentátor Martin Fendrych.
Není to s podivem. Kardinál Duka pravděpodobně formuloval svou sváteční řeč s úmyslem, aby se dostala pokud možno k co nejpočetnějšímu auditoriu. Aby se o ní možná i veřejně debatovalo. Dovolím si tedy využít tohoto podnětu, nepřímo vyjádřeného mužem loni oceněným Řádem Bílého lva.
Co je to „demokracie bez přívlastků“?
Začněme s myšlenkově provokativním voláním po „demokracii bez přívlastků“. Muselo znít lahodně uším bývalého presidenta republiky Václava Klause, který byl slavnostní mši přítomen. Ponechme stranou sympatie, které v posledních letech tento podporovatel radikálně pravicové německé AfD projevuje onomu „spolku zahrádkářů“, jak před léty tituloval svatou římskou církev. Podstatné je, že taky nemá příliš v lásce „přívlastky“. Třeba dlouhodobě obhajuje tzv. trh bez přívlastků. Kardinál Duka i profesor Klaus mají zjevně k sobě blízko. Přinejmenším rétoricky.
Považuji za nebezpečné, že v jistých církevních kruzích, nejenom v České republice, se poslední dobou objevuje flagrantní opovrhování liberální demokracií. Protože o to tu jde. O liberální demokracii a despekt vůči ní. Již předloni jsem pro slovenský webový portál napsal komentář o jistém nepříliš vlivném katolickém periodiku, jehož redakce automaticky spojila liberální demokracii s „mravním relativismem“, „hodnotovou destrukcí“ a „civilizačním úpadkem“.
Nelze vkládat kardinálu Dukovi do úst to, co neřekl. Jelikož však byla jeho výše citovaná slova (úmyslně?) vágní a nejasná, lze je vykládat i takovýmto způsobem. Zkrátka a dobře: my tady v Čechách, my „utlačovaná většina“, nemáme zájem o liberální demokracii. Způsobuje totiž morální rozvrat. Onu „zhoubu genderových teorií“, proti níž se společně modlili věřící přítomni letošní svatováclavské bohoslužbě v průběhu přímluv. Mimochodem, aby bylo dosaženo sugestivního momentu a významnějšího rétorického dopadu, byla tato přímluva pronesena nezletilým chlapcem. Podobně jako v případě anonymem vytvořeného videa, které agitovalo u Slováků za jejich účast na „referendu o rodině“ v únoru 2015, a které výkonný sekretář Konference biskupů Slovenska označil svého času na sociální síti jako „silné video na podporu referenda“.
Nepochybně zde není čas na detailní politologické analýzy, co je a není liberální demokracie. Zájemce lze odkázat na řadu odborných publikací, které se tomu zevrubně věnují. Snad již ale vstoupilo v obecnou známost, že je to ten typ demokracie, který zaručuje rovnost všech občanů před zákonem. Ten, který zajišťuje základní lidská práva a svobody. Na rozdíl třeba od takové tzv. lidové demokracie, jejíž pokřivenost měl možnost na vlastní kůži zažít kardinál Duka. Tato sice také byla „s přívlastkem“ (i když poněkud nadbytečným, jelikož slovo lid je zahrnut už v samotném termínu demokracie), ale s takovým, který ani zdaleka nezajišťoval to, co demokracie liberální. Která kromě výše zmíněných standardů nabízí také ústavní ochranu menšin. Ale o těch ještě bude řeč.
Připomeňme také, že Evropská unie, tedy nadstátní spolek, jehož je Česká republika na základě dobrovolného rozhodnutí většiny svých občanů členským státem, explicitně předpokládá, že liberální demokracie je tím, co tvoří hodnotový rámec všech členských zemí. Tak například usnesení Evropského parlamentu (EP) z loňského října vysloveně počítá s „evropskými liberálními demokraciemi“, jejichž páteří je právní stát.
Rovněž také další z loňských usnesení EP „vyjadřuje politování nad ruskou podporou protiunijních sil v EU s ohledem zejména na strany krajní pravice, populistické síly a hnutí, která popírají základní hodnoty liberálních demokracií“. Mimochodem, propagandistické síly útočící proti Unii mají až podezřele blízko k popírání liberálního prvku v demokraciích. Rovněž také s velkou razancí bijí na poplach před údajnou mravní zkázou a společenským rozkladem. A rádi operují i s rétorikou nepříliš odlišnou od té, kterou použil kardinál Duka.
Rozhodně z toho nelze dovozovat, že právě první muž české partikulární církve patří mezi ony rozvratné síly podporované Moskvou. A také by bylo naivní si myslet, že „argument Unií“ může přesvědčit pochybující nebo ty, kteří mají blízko k tomuto, řekněme „antiliberálnímu“, stylu myšlení. Nepochybné ale je, že to, co dává i té české demokracii „tvář“, co tvoří její obsah, je právě onen liberální prvek, zaručující osobní svobody a občanská práva všem bez rozdílů. Ano – i menšinám.
„Umlčovaná většina“ Opravdu?
Mimochodem, menšiny. Tak, jako kardinál Duka neřekl, které menšiny v této republice tyranizují většinu, nesdělil také ani to, kdo tvoří tuto kýženou a ideální většinu. Jsou to snad ateistky české národnosti bílé pleti? Protože to by tak nějak odpovídalo, alespoň statisticky, obrazu většiny v České republice. Většinu tvoří ateisté české národnosti ženského pohlaví. Z toho jaksi logicky plyne, že menšinou jsou třeba křesťané. Což je, samozřejmě, fakt. Jsou tedy křesťané snad tou menšinou, která tyranizuje většinu? Silně pochybuji, že právě takto to kardinál Duka myslel.
Pochybovat o tom lze i proto, že sám řekl, že i „my, katolíci, jsme součástí národa, součástí společnosti. (…) Je naší povinností nejen se projevovat, kriticky hodnotit, ale též se společně podílet na životě této země. Proč nám v tom někdo chce bránit a vyloučit nás?“ Jak a kdo nám v tom brání? Kdo nás vylučuje? V zemi je náboženská svoboda. Nejenom formálně. Biskupská místa jsou obsazována papežem, stát do toho nijak nezasahuje. Biskupové autonomně spravují své diecéze. Věřící mají bezpočet možností, jak veřejně projevovat svou víru. Nikdo je za to neperzekvuje. Existuje křesťanská televize a rozhlasová stanice. Primas český veřejně bloguje. Několikrát tuto zemi navštívila hlava katolické církve. Prezidenti i další politici se účastní významných náboženských slavností. Vždyť i ten sv. Václav je nakonec státním svátkem!
A kdo je tedy tou tyranizující menšinou v České republice? Ukrajinští dělníci? Slovenští studenti na českých univerzitách? Vietnamští prodavači ve večerkách? Gayové a lesby? Romové? Nebo snad… muslimové? Má některá ze zmíněných menšin práva větší, než ona „většinová“ společnost? Pokud ano, jaká přesně? O jakých „rozmarech menšiny“ kardinál mluví? Proč je údajně většina „umlčována“? Jsou tu snad ženy – ateistky české národnosti (pokud se držíme striktně statistického pojímání) ochuzeny o nějaká práva? Kdo je umlčuje? A jakým způsobem?
Spolek zahrádkářů
Bylo by zajímavé udělat nějaký typ veřejné ankety. Obsahovala by několik otázek. Za prvé: „Chcete demokracii omezit jenom na volby, nebo máte zájem i o práva a svobody zaručené již teď v Ústavě ČR?“ První pojímání by totiž odpovídalo arcibiskupově touze po „demokracii bez přívlastků“. Šlo by o demokracii jenom jako o proceduru, způsob výběru volených zástupců. Nic víc a nic míň. Za druhé: „Cítíte se být utlačovanou většinou ve společnosti? Pokud ano, jak se toto utlačování projevuje?“
Jelikož je takováto adekvátně reprezentativní anketa zřejmě neproveditelná, nezjistíme, zda se slova kardinála Duky zakládají na reálném stavu věci, anebo jsou pouze projekcí jeho subjektivních (politických) názorů. Pokud je druhé pravdou, pak se lze legitimně tázat, jakou že to „většinu“ reprezentuje muž stojící v čele lokálního „spolku zahrádkářů“, jak by ještě před pár lety řekl Václav Klaus starší.
Zajisté, je povinností katolíků projevovat se kriticky, jak řekl kardinál. Rád jsem uposlechl jeho výzvu.
Autor je politolog.
