Ad „Existuje rozumná alternativa?: Předvolební zamyšlení“

Pavel Svoboda na sjezdu KDU-ČSL ve Zlíně
Autor: Kdu.cz

Článek Jiřího Fuchse v časopisu Monitor (č. 18, roč. XIV, 2017) „Existuje rozumná alternativa?: Předvolební zamyšlení“ nelze přejít mlčením. Autor tohoto článku se považuje za zástupce rozumu, prozkoumejme tedy jeho článek právě z tohoto pohledu. Zastánce racionality by měl postupovat logicky, vidět věci v kontextu, nemanipulovat fakty a pokud možno svá tvrzení dokazovat.

Vlastní článek začíná východiskem, že „hlavním tématem voleb v zemích EU je jejich islamizace.“ Toto tvrzení je třeba prokázat, protože na internetu lze nalézt analýzy, podle nichž ani v Německu (např. zde), ani ve Francii (např. zde) tomu tak nebylo (v obou zemích žijí silné muslimské komunity!) a žádná analýza, kterou jsem viděl, islamizaci jako téma voleb nezmiňuje. Nabízí se vysvětlení, že toto téma je skryto pod tématy migrační krize či bezpečnosti, ale i tuto skrytost je třeba prokázat. To proto, že např. kancléřka Merkelová prohlásila, že islám patří k Německu (zde), načež vyhrála počtvrté volby způsobem, o jakém se u nás nesní ani Andreji Babišovi. To také svědčí spíše o tom, že islamizace hlavním tématem německých voleb nebyla. Bez dalších důkazů tak východisko celého článku padá.

Ve Fuchsově článku následuje dále otázka: „Jak se k ní [islamizaci] staví zmíněné strany?“- TOP09, ODS, ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Autor - zastánce racionality přeskočil meziotázku, která se po východisku o islamizaci logicky přímo vnucuje, a to jestli má být islamizace tématem voleb i u nás, když muslimů je u nás nepatrně a migrační vlna se nám vyhýbá obloukem? Nebo jde spíše o problém umělý, jen účelově vyvolávající strach? (Mimochodem, máme opravdu být hrdi na to, že k nám ani ze zanedbaných afrických zemí nikdo nechce?). Nicméně autor tuto logickou otázku překvapivě nepoložil.

Pan Fuchs si na svoji otázku o postoji stran k islamizaci odpovídá takto: „Odmítají kvóty, ale je důvodné podezření, že to na voliče jen hrají. Proč? Protože je jejich vedení neochvějně přesvědčeno, že naše příslušnost k EU nemá rozumnou alternativu.“ Takže si to rozeberme:
(1) Problém islamizace nelze zúžit na kvóty, protože v případě ČR jsme měli převzít cca 2500 osob (převzali jsme celkem 12), což není počet, který by mohl u nás způsobit islamizaci. Navíc kvóty nejsou jen pro muslimy, ale pro kohokoliv, a jde o osoby předem prověřené českými bezpečnostními orgány.
(2) Autor se nenamáhá dokázat tvrzení, že zmíněné strany to na voliče s kvótami hrají, tj. že jsou skrytě pro kvóty. Alespoň v KDU-ČSL vím, že odpor ke kvótám je dlouhodobý postoj.
(3) Souhlasím s tím, že i podle KDU-ČSL „naše příslušnost k EU nemá rozumnou alternativu.“ Ostatně sám autor žádnou rozumnou alternativu nenavrhuje, kdyby ji znal, tak ji jistě nabídne. Proto nechápu, proč vytýká někomu postoj, k němuž nemá protiargument. Pokud se má čtenář implicitně dovtípit, že z EU je třeba vystoupit, pak upozorňuji, že platí „čím méně Bruselu, tím více Kremlu.“ A pro Monitor z hodnotového pohledu dodávám, že „český proruský katolík“ je protimluv - postavením katolíků v Rusku počínaje a důstojností člověka tamtéž konče.
(4) Jsme členy EU, takže zaprvé, neplatí my v. EU a zadruhé, není-li alternativa k EU, pak je naším zájmem přetvářet naše dílčí zájmy v zájem EU (ale k tomu bychom v případě kvót potřebovali např. ministra vnitra, který se se svými kolegy domluví nějakým jazykem), anebo demokraticky přijmout situace, kdy jsme přehlasováni, resp. najít spojence ke změně pravidel, která nám nevyhovují.

Dál autor píše: „Proč by ale nemohly přijít bruselské elity k rozumu? Protože jsou už nejméně čtvrt století fanaticky oddány multikulturalismu, který je spolu s feminismem, politickou korektností a agendou podvržených lidských práv součástí totalitní ideologie neomarxistů.“ Takže:
(1) Nelze než souhlasit s odmítáním multikulturalismu, politické korektnosti a zmutovaným systémem lidských práv, ale je lež tyto fenomény přisuzovat jen EU. Ta nemůže být lepší, než jsou její členské státy, protože se skládá ze členských států a jejich zástupců – zatímco autor se tváří, jako by v Bruselu přistáli ideologičtí marťani. Nejprve si proto zameťme si před vlastním prahem. Nedávno navržená liberální koncepce rodinné politiky od ministryně Marksové (kterou rozhodně nelze přičíst „Bruselu“) nesla všechny znaky, které autor kritizuje, a je zásluhou KDU-ČSL, že v navržené podobě neprošla. Anebo proveďme srovnání české ústavy a Smlouvy o EU. Máme snad v české ústavě zmínku o náboženských kořenech, jak to má EU (bod 3 preambule Smlouvy o EU zde)? Má český stát povinnost vést „otevřený, transparentní a pravidelný dialog“ s církvemi a náboženskými povinnostmi, jako to má EU (čl. 17 Smlouvy o fungování EU; zde)? Takže kde jsme na tom s křesťanstvím hůře – v Česku nebo v EU? Až bude Evropská unie zdržovat Česko na jeho křesťanské cestě, tak si stěžujme, zatím je to naopak.
(2) Snad se se mnou autor shodne, že kancléřka Merkelová patří k těm, kdo významně ovlivňují politiku EU, tedy k jeho „bruselským elitám“ (v „Bruselu“ nerozhodují úředníci, ale zástupci států a Evropský parlament). V zájmu pravdivosti by tedy měl autor poznamenat, že kancléřka odsoudila multikulturalismus již v r. 2010 (zde) nebo se to nehodí do krámu?

Pan Fuchs dále pokračuje: „Když mluvil Jan Pavel II. o nové, zákeřnější ideologii Zla, která staví lidská práva proti člověku, měl na mysli ideologii, která řídí politiku EU.“ Zde bude autor muset vysvětlit své tvrzení ve světle následujících výroků tohoto papeže: „Ve své rozmanitosti a na základě specifické identity každé z nich prosazují evropské instituce jednotu kontinentu a, hlouběji, jsou ve službách lidstva.“ (zde); „Evropské instituce mají za svůj deklarovaný  cíl obranu práv lidské osoby. Při plnění tohoto úkolu přispívají k budování Evropy hodnot a práva.“ (zde), „Radujeme z úspěchu a pokroku EU ... Jsme povoláni, abychom zintenzívnili naše úsilí, abychom sjednocení Evropy mohlo být završeno.“ (zde) atd. atd. 

A tak bych mohl článkem pokračovat dál a dál. Autor nám například také „zapomněl“ sdělit, že eticky nejcitlivější oblasti, jako je rodinné právo (např. otázky manželství) či zdravotnické systémy (euthanásie, umělé přerušení těhotenství) nejsou v pravomoci EU, takže v nich legislativu přijímají jen členské státy. Přes EU mohou pronikat jen nepřímé odkazy na nediskriminaci či nezávazná prohlášení apod.

Dál ať si laskavý čtenář dá tu práci a prověří si zbytek Fuchsova článku. Bohužel musím konstatovat, že článek nevyhovuje nejen kritériu rozumu (logika, kontext, průkaznost – viz shora), ale ani pravdivosti a spravedlnosti. Ostatně s těmto kritérii jsou na štíru i ti, které nám Fuchs doporučuje volit. Stejně jako některé kousky z jím doporučené literatury (např. Lvi přicházejí). Navrhuje nám volit stranu, jejíž představitel přivítal výsledek AfD v německých volbách. Ano, té AfD, z jejíž řad zazněla nejen prohlášení rasistická, ale i chvála na adresu německých vojáků ve Wehrmachtu za Druhé světové války a požadavek na zrušení Benešových dekretů. Není proto divu, že se v úvodu autor ptá, kdo že je vlastně extrémista, protože on sám svůj vlastní extrémismus zjevně nevidí.

 

Autor je europoslanec (KDU-ČSL).