Nekonformní farář, který pobuřoval státní moc

Pražský rodák Karásek se k Bohu dobral sám, ačkoliv silnou evangelickou víru přinesla do rodiny jeho maminka. Když mu poslala na internát Nový zákon, odložil jej s tím, že ho stejně nikdy číst nebude. Pak ale knížku otevřel. "A tenkrát to na mě sedlo," vzpomíná. "Opravdu mě ovlivnili beatnici a Nový zákon," řekl v jednom z rozhovorů. Zájem o křesťanství ho dovedl až ke studiu Komenského evangelické bohoslovecké fakulty.

Ještě před tím však navštěvoval zahradnickou školu v Děčíně a, po vyloučení kvůli kázeňským problémům, vinařskou školu v Mělníku, kde se spřátelil s pozdějším hudebníkem Vratislavem Brabencem. Problémy s kázní měl již na základní škole, po které dostal na vybranou mezi hornickým, hutnickým a zahradnickým učilištěm. Vybral si zahradnické, hornickou profesi si však také vyzkoušel, když po prvním neúspěšném pokusu o přijetí na teologii pracoval v kladenských dolech.

Farář bez souhlasu

Po ukončení bohoslovecké fakulty (studium přerušil kvůli vojenské službě, z které byl nakonec propuštěn po pobytu na psychiatrii jako neschopný přizpůsobit se vojenskému prostředí) začal působit v roce 1968 jako kněz, mimo jiné ve Hvozdnici u Prahy. Když mu v roce 1971, po třech letech farářování, vzali státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, skončil na hradě Houska jako správce depozitáře. V těch letech se sblížil s prostředím undergroundu kolem kapely The Plastic People of the Universe: "Tenkrát jsme mysleli, bolševik tu bude napořád, a tak jsme chtěli žít aspoň jako svobodní v nesvobodném státě".

Na kazatelnu nesměl, a tak začal dělat zpívaná kázání. Mezi kamarády, v hospodě, ve vlaku, kdekoliv. V září 1974 vystoupil na Prvním festivalu druhé kultury v Postupicích na Benešovsku. Zpíval a hrál na kytaru víc expresivně než muzikantsky a sám se ani nikdy za hudebníka nepovažoval. Říkalo se mu zpívající farář, undergroundový farář, ale taky "sprostej farář". Kdysi k tomu řekl: "V mé etice není nejdůležitější, jestli řeknu hovno nebo hovínko. Pro mě je zásadní, jestli někdo někoho udá nebo přisluhuje násilí".

Svými písněmi a sepětím s undergroundem pobuřoval tehdejší státní moc. Od roku 1975 byl veden v evidenci StB v kategorii "nepřátelská osoba". V roce 1976 byl souzen v procesu s Plastic People of the Universe. Dostal osm měsíců za údajné výtržnosti a nemravné písně. Soudní proces s Plastic People se stal důležitým impulsem ke zrodu Charty 77, kterou podepsal. Pak pracoval jako myč oken. Párkrát si ještě poseděl ve vyšetřovací vazbě a ačkoli úvahám o emigraci dlouho odolával, nakonec - pod policejním nátlakem - v osmdesátém roce i s manželkou Stáňou a třemi dětmi odcestoval z republiky.

Ve Švýcarsku mi chyběl underground

Pomohli mu švýcarští protestanté, díky nimž mohl po letech opět dělat faráře. Působil v malé vesnici u Curychu, pak ve velkém curyšském sboru. Díky své vstřícnosti, originálním kázáním a smyslu pro humor si i přes jazykovou bariéru a svůj nekonformní vzhled získal přízeň Švýcarů. "Chyběl mi tam samozřejmě underground, chyběla mi ta velká, perzekucemi daná propojenost mezi faráři a kamarády, ale další rozdíly jsem necítil," hodnotil později svůj život v exilu.

Zpívající pražský farář

Krátce po listopadu 1989 vyrazil do Čech. Pak přijížděl pravidelně, kázal, zpíval... V roce 1997 do Prahy přešel natrvalo. Stal se farářem největšího pražského evangelického sboru U Salvátora. V té době zemřela jeho žena Stáňa. Později se podruhé oženil, se svou nynější ženou Pavlou vychovává dvě děti.

Zpívat nepřestal. Sám či se skupinami Pozdravpámbu a Svatopluk vystupuje po hospodách, klubech i festivalech. Kromě toho vydal řadu publikací s církevní tematikou, sbírek písňových textů a kázání i hudebních alb (Řekni ďáblovi ne, Řek’s už ďáblovi ne?).

Karásek politik

Angažoval se i ve veřejném životě. V roce 2001 pět měsíců působil v Radě České televize. Z funkce odstoupil, když Rada zvolila ředitelem televize Jiřího Balvína. V roce 2002 byl jako nestraník na kandidátce Koalice KDU-ČSL a US-DEU zvolen do Poslanecké sněmovny, kde čtyři roky působil v klubu US-DEU a mimo jiné byl místopředsedou výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. V letech 2004 až 2006 byl vládním zmocněncem pro lidská práva. V letech 2006 a 2008 neúspěšně kandidoval do Senátu.

Letos v únoru mu ministr kultury Daniel Herman udělil titul Rytíř české kultury.