Seznamka
Daniel Kvasnička
Autor: Danielkvasnicka.info
S hledáním vhodné osoby na Hrad se český člověk pouští do definic toho, co vlastně potřebujeme. Sneste mne, když budu chvíli přemítat nahlas. Sliby dosluhujícího prezidenta, že bude provozovat tichou diplomacii, bude prezidentem sjednocujícím a zprostředkujícím (16.8.2012) se prostě nenaplnily. Taky proto, že si společnost podle průzkumů žádné sjednocení a spojení nepřála. A současný prezident velmi dobře čte průzkumy a koná podle dat. Proč? Protože 30.1.2013 zveřejnila agentura Median průzkum, který říkal, že lidé chtějí ze sedmdesáti jednoho procenta aktivního prezidenta, který bude vstupovat do práce vlády, že chtějí v naprosto stejném procentu prezidenta s důrazem na vlastenectví. Spojovatele chtělo jen jedenačtyřicet procent respondentů.
Přesto se hodilo dále pokračovat v rétorice spojovatele a prezidenta dolních deseti miliónů. Na opakování takových frází nepotřeboval současný prezident žádné poznámky k projevům. A také to nebylo žádné řečnické umění. Úplně stejně bude jednat každý politik podobného stylu. Bude tvrdit, že je hybnou silou EU a přitom bude vymrzovat se svými názory. Bude si žádat peníze z dotačních titulů a napomínat státy, které stály svými financemi za velkou většinou akcí spojených s rozšířením. Důležité je totiž, co se káže a co je slyšet. Na tom sejde, vůbec pak nezáleží, podle čeho se žije. Káže se voda, pije se víno. To sedne přesně na nálady lidí kolem nás.
Jakého tedy prezidenta potřebujeme? Pokud bude na Hradě stejně populistický člověk, jako současný prezident či premiér, nemá smysl tenhle článek číst dál. Bez ohledu na to, jak to dopadne, je ale třeba opakovat teď i potom: Potřebujeme člověka, který bude pít vodu a kázat vodu, a pokud bude mít v číši víno, bude jej pít a jasným pohledem nám sdělí, jak je to víno výborné. Potřebujeme přiměřené množství pravdy. Nezbytně nutně.
Nepotřebujeme sjednotitele. Sjednotit obyvatelstvo naší země nejde (nikdy ani jednotné nebylo). Není to ani třeba. Je nutné dát šanci každému svoje svébytné stanovisko rozvíjet, zkoušet a třídit. Potřebujeme tedy člověka, který nám pomůže žít v pravdě. Potřebujeme člověka, který nám ukáže dost trpělivosti a pevnosti, které potřebujeme k naslouchání a pevným stanoviskům. Nebojím se napsat, že potřebujeme člověka s prorockým charakterem. Proroctví nebylo nikdy předpovídáním budoucnosti, to je doména věštců. Proroci (a odpusťte, je to biblický pojem) ukazovali, jak přežít současnost a jak jí porozumět, jak v současnosti naplnit svůj úkol. Často proti současnosti mluvili a někdy v ní i pokládali životy. A když se dívali do budoucnosti, povzbuzovali současníky věrností Boží. Žili jistotou, že jsou budoucí věci v rukou toho, který člověka neopouští.
Já si nemyslím, že je třeba, aby byl prezident náboženský člověk – i když dnes se k víře hlásí kdekdo. Stačí, když bude mít cit pro více informací, než je obsaženo v průzkumech veřejného mínění.
Daniel Kvasnička je kazatel Církve bratrské v Litomyšli, fotograf a publicista.
Se souhlasem autora převzato z jeho blogu.
