Seznamka
Květnov
Autor: Helena Kalendová
Poutní místa. Malá či velká, všechna mají jedno společné – cosi zvláštního, člověka přesahujícího. Boží dotyk. Spíše než slavná a známá nás mnohdy osloví menší či pozapomenutá. Jedním z takových je krušnohorský Květnov.
Květnov (Quinau) nalezneme v Ústeckém kraji pouhých sedm kilometrů severně od Chomutova. Nevelký poutní areál s kostelem Navštívení Panny Marie se rozkládá na malém návrší za vsí. Sem chodívali poutníci prosit o pomoc Pannu Marii Květnovskou nazývanou „Perlou Krušnohoří“. Milostnou mariánskou sošku objevil prý kdysi v těchto místech malý pasáček.
Důvěryhodné zprávy o počátcích poutního místa chybí, a tak se musíme spolehnout na legendy. Ty nás odkazují do poloviny 14. století, konkrétně k roku 1342. První písemná zpráva pochází však teprve z r. 1592, kdy Adam z Lobkovic s manželkou Margaretou obdarovali květnovskou kapli mešním rouchem s vyšitými jmény dárců a letopočtem. Právě ve století šestnáctém vešlo místo v širší známost po zázračném uzdravení slepého při zdejší bohoslužbě.
Kaple brzy nedostačovala náporu příchozích a postupně byla rozšířena v kostel. Přibyla sakristie, věž, „růžencové schodiště“ s padesáti stupni a do poutního areálu, nově obehnaného ohradní zdí, i malá kaplička Narození Panny Marie. Počátkem 18. století vyjednali chomutovští jezuité u Benedikta XIII. odpustky pro zdejší chrám na dobu sedmi let, papežským breve Pia IX. z 15. května 1856 pak získal květnovský svatostánek dokonce odpustky „pro všechny časy“.
A samotná legenda? V místech dnešního kostela sháněl kdysi malý pasáček své stádo. Příliš se mu nedařilo, a tak ošklivě zaklel. Tu se z nedalekého křoví ozval tajemný hlas, který ho napomenul. Pasáček rozhrnul keře a nalezl malou mariánskou sošku. Pokorně se omluvil a vystavěl pro ni malou kapličku z větviček a kamení, kam denně přicházel k modlitbám. Když onemocněl a v horečce vyzradil své tajemství, sedlák, u něhož hoch sloužil, sošku vzal a uschoval (podle jiné verze ji odnesl samotný pasáček). Avšak Panna Maria zmizela z uzavřené truhly a znovu se objevila na místě nálezu, což se opakovalo několikrát. Vesničané se rozhodli zbudovat zázračné sošce kapli přímo v obci, ale situace se opakovala – stavební materiál přes noc zmizel, aby ho ráno lidé nalezli na pahorku za vsí. Květnovští se tedy podvolili a kapličku vystavěli tam.
Květnov
Autor: Helena Kalendová
Dřevěná pozdně gotická soška je datována do poloviny 15. století. Jedná se o ikonografický typ Panny Marie v Naději (Mater Gravida), v našich zemích nepříliš obvyklý. Zpodobňuje Madonu s Kristem coby novorozenětem či batoletem inkorporovaným v matčině břišní dutině. Panna Maria je znázorňována ve zřetelném stupni těhotenství, dítě je občas nahrazeno christogramem IHS. Slavný obraz Madony Karlovské z pražského chrámu Panny Marie a Karla Velikého na Karlově, navštěvovaný i císařovnou Marií Terezií, je právě znázorněním Panny Marie v Naději. Další plastiku tohoto typu najdeme v barokním kostele Navštívení Panny Marie v Horní Polici. Čeští poutníci docházeli i na Bogenberg v Dolním Bavorsku s podobnou mariánskou sochou z počátku 15. století.
„Druhý dech“ nabralo krušnohorské poutní místo koncem 18. století, zrovna když mělo namále díky josefínským reformám, které - jak známo - poutím právě nepřály. V letech 1784 -1785 se jednalo o uzavření kostela a přenesení mariánské sochy do nedaleké Blatné. Tehdy vypukla v Chomutově a okolí epidemie tyfu. Zoufalí obyvatelé prosili o pomoc a houfně proudili za Pannou Marií Květnovskou. Přes zákazy místních úřadů a nevelkou vstřícnost duchovenstva se Květnov-Quinau znovu probudil k životu. Protože však úřednický šiml není z nerychlejších, bylo teprve v srpnu 1807 vládním dekretem potvrzeno, že kostelík smí zůstat otevřený.
Mimo krušnohorského existuje ještě jeden Květnov – v německém Trutzhainu. Do obce v Hesensku, vzniklé ze zajateckého lágru, se dostali někteří z odsunutých krušnohorských Němců po druhé světové válce. S bývalými osadníky se přestěhoval i květnovský kult. Kopii zdejší Madony uchovávají v mariánské kapli zdejšího kostela, který náleží k poutní stezce sv. Alžběty, tzv. Elisabethpfad. Na čelní stěně kaple můžeme vidět i jednu z votivních květnovských tabulí – Maria hat geholfen. Hlavní pouť zdejší farnosti „Quinauer Wallfahrt“ se koná každoročně v červenci.
A v Quinau českém? Mše svatá je na Květnově sloužena každou první a třetí sobotu v měsíci ve 14 hodin, samozřejmě „v závislosti na horském počasí“, jak trefně ujasňuje informační server. Nadmořská výška poutního místa je totiž pěkných 627 metrů. Kromě tří hlavních červencových se koná ještě pouť jarní a podzimní neboli Růžencová. Milostnou sošku sice spatříte jen o poutích, přesto stojí za to přijet se podívat, pomodlit a na vlastní kůži zažít zvláštní kouzlo tohoto místa.
Další informace na stránkách http://www.kvetnov-quinau.cz/
