Seznamka
Jan Jun
Autor: archiv autora
Tato země je naše. Toto heslo zřejmě sehrálo rozhodující roli při prezidentské volbě. Stop imigrantům. Stop Drahošovi. Prostějov je těmito plakáty dodnes celý polepený. Pokouším se pochopit, co tento úderný citát „tato země je naše“ vlastně znamená. První asociace: takhle přece reagují malé děti. „Moje, moje,“ když rvou z rukou hračku druhému dítěti. Dále uvažuji: kdo si naši zemi přivlastňuje? O imigranty opravdu nejde (přišlo jich k nám 12 a ani nemají zájem k nám další přicházet). Text zadali přátelé Miloše Zemana. Konkrétně lidé kolem Mynáře, Nejedlého, ale i Veleby a SPO… Tedy těm to tady má patřit? Potom mám ale nepěkný pocit, že mě z toho vylučují.
Text má ještě další a širší souvislost. Miloš Zeman, navzdory zdání lidového prezidenta, vzhlíží k lidem nahoře: hájí zájmy především oligarchů. Napomáhá jim ke kšeftům v Číně, Rusku… A vůbec vydatně napomáhá k oligarchizaci naší země. Například - co všechno z „naší země“ dnes spadá pod přímou moc Andreje Babiše. Má se naše země stát majetkem několika agresivních oligarchů? Ovšemže je to přímý důsledek ideologie volné ruky trhu, divoké privatizace, u jejíhož vzniku v 90. letech stal Václav Klaus. „Václave, kamaráde, pojď na skleničku,“ oslovoval jej Miloš Zeman bezprostředně po volbách. Tito dva si dobře rozumí již velmi dlouho. Na rivaly na demokratickém pozadí pravolevého spektra si jen hráli a mnozí jim to uvěřili…
Tato země je naše. Má-li mít tento výrok smysl, pak jej chápu jako apel na naši, na mou osobní odpovědnost. Je-li tato země opravdu naše, pak nemohu držet ústa a krok (tohle také zaznělo po volbách z úst prezidenta: ti ostatní ať teď pěkně sklapnou, drží ústa…). Nemůžeme se zemí nakládat svévolně. Zcela konkrétně a zemitě: tato země nám dává potravu. Jak je možné, že se úrodná černozem, na které se kdysi s úctou po generace hospodařilo, ničí nesmyslnými stavbami (příklad: obchodní centrum s obrovitým asfaltovým parkovištěm tady u nás v Prostějově za Albertem na Plumlovské ulici, nyní tam vše zeje prázdnotou… a děje se cosi podobného na opačném konci, při výjezdu na Bedihošť: stržená ornice černozemě, namísto ní vyrůstá cosi betonového a obrovitého). Je nám to jedno, v jakém stavu předáme naši zemi dalším generacím, nebo po nás potopa? Ekologie však má ještě bytostnější a bezprostřednější význam, na který bychom neměli zapomínat. V původním významu řeckého slova znamená: správa domu, vztahy uvnitř domu. Jaké vztahy tedy mezi sebou máme, pěstujeme, chceme vytvářet? Chceme žít v prostředí nenávistném, či přátelském? Lhostejném, nebo pozorném? Dám přednost strachu, či důvěře? Velkodušnosti, nebo malosti? Agresivnímu, nebo pokojnému jednání? Tohle přece ovlivňuje kvalitu našeho života nejvíc a nebezprostředněji! A každý z nás to může ovlivnit, neboť tato země je všech nás. Jde o životní prostředí tvoje, ale i moje. Všech nás.
Bilboard z předvolební kampaně
Autor: repro: www.hanackyvecernik.cz
Autor je farář Českobratrské církve evangelické v Prostějově. Převzato se souhlasem autora z Hanáckého večerníku.
Celostránkový leták Stop imigrantům a Drahošovi, tato země je naše se v rámci zemanovské (ne)kampaně objevil ve volebním týdnu i 2x v deníku Blesk s nákladem až 300 tisíc výtisků, dokonce i v pátek v den voleb. Vytištěn byl i v síti Deníků Bohemia ale s vysvětlujícím textem, jak se vyrábějí manipulace. Řada lidí leták dostala i do schránek.
SEZNAM ČLÁNKŮ MAGAZÍNU CHRISTNET VYDANÝCH PŘED VOLBAMI:
Rozhovor s Jiřím Drahošem: Vytvořit pro štěstí lidí co nejlepší podmínky
Benedikt T. Mohelník: Evangelium formuje společnost, ne že společnost chrání křesťanské hodnoty
Předvolební manipulace MF Dnes se strachem
Zamyšlení Daniela Kvasničky: Kázat vodu a pít víno
