Seznamka
Premonstrátský Klášter Teplá
Autor: Wikipedia.org / karelj / Wikimedia Commons
V Čechách, na Moravě a ve Slezku působí přes tři desítky řádů a kongregací, k nejznámějším patří cisterciáci, klarisky, boromejky, dominikáni, trapisté, františkáni, premonstráti, benediktini nebo voršilky, mnohé z nich mají mnohasetletou tradici. Vedle asketického života a konání kněžských povinností patří k náplni života řádových bratří a sester i charita a rozvíjení vzdělání a vědy.
Počty řeholníků v České republice ovšem stále klesají. Podle břevnovského arciopata Prokopa Siostrzonka důvodem může být to, že mladí lidé mají širokou nabídku možností a těžko se rozhodují. "Vidíme, že váhají, zda vstoupit do manželství, váhají tedy i s rozhodnutím pro zasvěcený život," řekl ČTK. Mužských řeholníků je v ČR 669, sester je skoro dvakrát více, 1138.
Některá společenství jsou živější, některá se spojují se silnějšími. "Pokles je podmíněn také počtem stabilních a věřících rodin, které duchovní povolání podporují," míní sestra. Také ona se domnívá, že u lidí kolem 35 let je velká váhavost a strach k uzavření jakéhokoliv odpovědného závazku. "Potěšující je, že v poslední době dorůstají mladí lidé, kteří touží po opravdovém duchovním životě a hodnotách. Tito mladí nezažili kompromisní dobu komunismu a jsou zdravě sebevědomí," řekla.
Mladé lidi často přitahují kontemplativní společenství, taková, která jsou intenzivně zaměřena na modlitbu a omezují komunikaci s okolním světem. "Je to právě pro tu radikalitu a totální změnu života. Ne všichni ale pak zůstávají v této specifické formě života. Kromě klasických řeholních komunit máme dnes v naší zemi i nové formy zasvěcení, jako je Komunita blahoslavenství, Emannuel, Chemin Neuf nebo hnutí Fokoláre," uvedla.
Situace bývalého Československa je podle ní v Evropě ojedinělá. "V ostatních zemích východního bloku, pokud vím, kláštery zrušeny nebyly. Komunisté svezli řeholní sestry dohromady ze všech společenství, rozdělili je podle věku a sestry pracovaly společně v továrnách, přádelnách a na polích, bez rozdílu řádu. To umožnilo vzájemnou pomoc a hluboká přátelství, která si dále střežíme jako vzácný poklad," uzavřela.
Hledání nových cest v tisícileté klášterní tradici
Kláštery sice v Čechách, na Moravě i ve Slezku existují víc než 1000 let, stále však kromě tradičních úkolů a poslání nacházejí nová pole působnosti. Částečně je k tomu nutí právě proměňující se vnímání řeholních společenství ve společnosti. Například řeholníci a řeholnice v brněnské diecézi se věnují práci s mládeží, péči o nemocné, ale vedou také třeba prodejnu nebo restauraci s francouzskou kuchyní. Někde také nabízejí ubytování. Nové možnosti i starosti přinesly některým řádům restituce církevního majetku.
Aktivity řeholních společenství se jinak zpravidla odvíjejí od myšlenek a cílů jejich zakladatelů. Salesiáni pečují o děti, mládež a lidi na kraji společnosti, v Brně působí na sídlištích Žabovřesky a Líšeň. Milosrdní bratři se starají o nemocné, v Brně mají nemocnici i mateřskou školu, jezuité jsou zase pověření pastorační péčí o studující mládež. Kongregace Milosrdných sester pod ochranou Svaté rodiny má střední zdravotnickou školu v Grohově ulici v Brně a vede domov mládeže, Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje má základní školu, gymnázium a střední odbornou školu pedagogickou v Lerchově ulici.
Ke společenstvím vzniklým po roce 1989 patří klášter klarisek v Soběšicích. Novostavba vyrostla na okraji Brna v roce 1997. "Tento prostor ticha a modlitby opouštíme jen když je to nutné. Nemáme tedy ani žádnou apoštolskou či charitativní činnost. Bůh nás svedl dohromady jedině proto, abychom ho hledaly a snažily se zůstat ponořeny v modlitbě," uvádějí klarisky na svých webových stránkách.
Jiné historické budovy ale dál leží ladem. Například z bývalého klášterního pivovaru v Rajhradě zbyla jen sladovna, která je v dezolátním stavu a klenby jsou podepřené výdřevou, aby nespadly. Obnovit vaření piva v klášteře se letos podaří zřejmě v areálu Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Místní podnikatelé vytvořili s klášterem cisterciaček novou společnost, která opraví bývalé stáje a začne s výrobou piva.
Svízená situace je také v Královéhradeckém kraji. Zde působí v přibližně deseti řeholních komunitách dohromady něco přes 40 mužů a žen. Zájem o kněžský způsob života je tu malý a v posledních letech spíše klesá. Klasický klášter v regionu není, většinou jde o nepočetné řeholní instituty zaměřené na pomoc v sociální oblasti či péči o nemocné. Vyplývá to z informací královéhradeckého biskupství a představených řeholních komunit v kraji.
"V Královéhradeckém kraji žádný živý klášter v pravém slova smyslu není. Několik řeholních komunit však tady působí," řekl ČTK pomocný biskup královéhradecký Josef Kajnek. Nejvýznamnějším dochovaným klášterem v kraji je Broumovský klášter, který byl založen ve 14. století. I když patří benediktinům, není funkční, není řeholníky obsazen. "Bylo by i mým přáním, aby se mniši vrátili, ale v dohledné době se to očekávat nedá. Má to několik rovin, třeba je méně povolání do služby a i řád benediktinů má málo členů," řekl ČTK broumovský farář Martin Lanži.
Benediktinský klášter v Rajhradě
Autor: Wikipedia.org / Fojsinek / Creative Commons
Proč klesá zájem o život v klášterech?
Většina řeholníků a řeholnic v hradeckém kraji patří ke starší generaci a zájem o tento způsob života neroste, spíše klesá. Do tohoto trendu se v posledních letech promítá i více úmrtí ve starší generaci. Podle některých duchovních nezájem o život v klášterech souvisí s rostoucí životní úrovní. "Je pravda, že v chudých zemích je mnohem více duchovních povolání než tam, kde je životní standard vysoký. Nelze generalizovat, ale je to jedno z vysvětlení. Jsou i názory, že v chudých zemích hledají v tomto způsobu života i určitou jistotu," míní Kajnek.
Podle něho to má i historické paralely. V Polabí, kam spadá Královéhradecko, se vždy žilo pohodlněji než v horských oblastech Orlických hor či v podhůří Krkonoš, což prý lidi od víry spíše oddalovalo. "V Polabí bylo v minulosti relativně bohato, proto tento kraj nebyl tak religiózní, jako třeba chudé podhůří, kde se lidé více dívali k nebi a prosili, aby se jim alespoň něco urodilo," míní.
Nedobré vyhlídky má řeholní život i jinde na východě Čech. Ještě v polovině 90. let minulého století pracovalo v tehdejším Ústavu sociální péče ve Slatiňanech na Chrudimsku 11 řeholních sester Kongregace Školských sester svatého Františka. Postupně však dnešní Domov sociálních služeb vybudoval pro své mentálně postižené klienty dvojdomky a byty a klášter opustil. V něm dnes žije komunita již pouze pěti sester a budoucí osud klášterní budovy je nejistý.
Klášter ve Slatiňanech byl před čtyřmi lety na prodej, nyní pro něj kongregace hledá jiné využití. "Chtěli bychom, aby budova nezůstala prázdná," řekla ČTK bez bližšího upřesnění provinční představená Baptista Nožková. Podle ní je zájem o vstup do řádu znatelně nižší, než byl před rokem 1950 a než by přivítala všechna řeholní společenství.
Aktivnější je komunita stejné kongregace na zámku v Hoješíně na Chrudimsku. Kromě duchovní činnosti tři řádové sestry připravují programy pro děti, seniory, ženy, otce s dětmi nebo manželské páry. Vyjíždějí rovněž do okolí se vzdělávacími programy pro školy a důchodce.
Jiné fungující kláštery již v Pardubickém kraji nejsou. Kostel a klášterní budovu na Hoře Matky Boží v Králíkách na Orlickoústecku, kterou v minulosti spravoval řád redemptoristů, převzalo před lety hradecké biskupství. Řeholníci jej nevyužívali a nesloužily se ani bohoslužby.
Podobný trend dosvědčuje také situace na jihu Čech. I zde je počet řeholníků v mužských klášterech poměrně nízký. Na hranici minima se drží počet petrínů, kteří žijí v Kongregaci bratří Nejsvětější Svátosti v Českých Budějovicích a Písku. "Dohromady je nás devět, což je podle mého soudu minimální únosná hranice. Ještě před deseti lety nás bylo 20," řekl ČTK generální představený kongregace petrínů Cyril Tomáš Havel a doplnil, že každý rok se ozvou tři noví zájemci. Čeká je pak více než čtyřleté období, v němž se připravují na vstup do kongregace. Ale zdaleka ne každého petríni přijmou. "Ovšem s někým pak zůstáváme v kontaktu, protože věříme, že by v budoucnosti vstoupit mohl," uvedl Havel.
Stejná situace panuje u premonstrátů v Milevsku. Nyní zde vykonávají službu čtyři členové. "Bývalo nás tu více. Ale bohužel v současnosti lidé nemají moc o podobné služby zájem," řekl ČTK představený kláštera Mikuláš Selvek.
Kláštery se opravují, mnišské komunity ale spíše stagnují
Ne všude je ovšem situace beznadějná. Rozsáhlé opravy a přípravy nových expozic za zhruba 300 milionů korun čekají letos a v příštím roce tři velké kláštery v Plzeňském kraji. Kláštery v Chotěšově, Plasích na Plzeňsku a Kladrubech na Tachovsku uspěly se žádostmi o dotace EU. Všechny tři jsou národními kulturními památkami a chystané opravy budou možná největší v jejich novodobé historii. Kladruby a Plasy spravuje Národní památkový ústav (NPÚ), Chotěšov patří obci.
V regionu podle biskupa plzeňské diecéze Tomáše Holuba působí řeholníci, například salesiáni, pauláni, dominikáni či františkáni. "Bohužel v současné době takový ten pravý klášter na osamělém místě, kde žijí lidé zasvěcení Bohu, tady nemáme. To nám chybí, ale třeba bude," doufá biskup (nezapomněl biskup Tomáš na trapisty v Novém Dvoře? - pozn. editora).
Klášter ve Vyšším Brodě
Autor: Wikipedia.org / Ptrantina / Wikimedia Commons
Velká obnova čeká v následujících letech také areál Sázavského kláštera na Benešovsku. Rekonstrukcí projde několik budov a zároveň se rozšíří využívaná plocha. O klášter je mezi veřejností velký zájem, loni byla návštěvnost lehce vyšší než v roce 2016. ČTK to řekla kastelánka Jaroslava Matoušová.
Sázavský klášter v současnosti žádní řeholníci neobývají. Jednou za čas do něj podle kastelánky zavítá zástupce benediktinů. Podle ní je ale reálné, aby řádově za desítky let klášter začal částečně opět fungovat jako sídlo řeholníků." V květnu 2016 získala církev od státu v rámci restitucí část areálu zpět do svého vlastnictví. Šlo o kostel svatého Prokopa, který je ústřední budovou areálu Sázavského kláštera, torzo gotického trojlodí s věží a faru. Všechny tyto tři budovy projdou v následujících letech rekonstrukcí. "Tato část už má přiznané dotace na opravy. Předpokládá se, že koncem letošního nebo začátkem příštího roku se začne s realizací," řekla Matoušová.
Také ve středních Čechách je podle Matoušové velmi málo funkčních klášterů. Velice úspěšným je podle ní ženský klášter trapistek v Poličanech na Benešovsku. Jde o nově postavený klášter, jeho stavba byla zahájena v roce 2008. Trapistky přišly do Čech na pozvání kardinála Miloslava Vlka z Itálie. Zakládající komunita měla při založení kláštera při započtení novicek a postulantek 16 členek.
Na lepší časy se blýská také dalším klášterům. Například v Jablonném v Podještědí pomáhají dominikánům s opravami kláštera a baziliky sv. Vavřince a sv. Zdislavy i příspěvky od turistů. V sezoně na prohlídky přicházejí tisíce lidí, další využívají možnosti se v klášteře ubytovat. Pro veřejnost je k dispozici šest pokojů. ČTK to sdělil Augustin Prokop, jeden ze čtyř řeholníků žijících v klášteře.
V plánech dominikánů je přestavba vnitřních prostor kláštera, aby mohli ubytovaným nabídnout lepší podmínky. Vylepšit je potřeba hlavně sociální zázemí. Druhým důvodem k přestavbě jsou podle Prokopa zbytečně velké pokoje, které dnes řeholníci obývají. V rámci přestavby by je tak uvolnili pro hosty a přestěhovali se do jiné části kláštera. Kolik bude přestavba stát, ještě dominikáni nevědí. "Rozpočet budeme teprve připravovat," uvedl Prokop. Už letos ale nové využití získá chodba v sousedství knihovny. "Přepažíme ji. Jedna část bude sloužit jako přednáškový sál a druhá jako herna pro děti," uvedl řeholník.
V Libereckém kraji jde o jeden z mála klášterů, kde řeholníci ještě žijí. Pouze v Liberci jsou ještě františkáni u kostela sv. Antonína Paduánského. Klášter v Jablonném je podle Prokopa jedním ze čtyř v zemi, které obývají dominikáni. Zájem o řeholní život podle něj není velký. "Žít jako řeholník znamená žít podle nějakých pravidel. To znamená, že si nemohu sám rozhodovat o všem. Na spoustu věcí si musím vyžádat souhlas od představeného. Je tady určitý režim, to znamená společné modlitby, společné úkony," uvedl Prokop. Společný je třeba i fond, kam chodí platy řeholníků. "Když někdo něco potřebuje, tak se to z něj kupuje," uvedl Prokop.
Podobně se rozhodly více otevřít veřejnosti i další řeholní komunity. Posedět u šálku dobré kávy či čaje, pohovořit s řádovými sestrami nebo se pomodlit tak můžou návštěvníci malé kavárny Õde, která již osmým rokem funguje v přízemí klášterní budovy v historickém centru Olomouce. Kavárnu v klidné postranní uličce otevřely františkánky, které vlastními silami zajišťují její provoz i obsluhu hostů. V nabídce kavárny jsou tradiční položky a také estonské speciality, které si sestry přivezly ze svých misií v této pobaltské zemi.
"Máme radost z toho, jak kavárna funguje. Jsme řádové sestry a chceme žít s lidmi a pro lidi. Kavárna nám přišla jako zajímavá forma jak lidem, kteří chtějí určité přijetí, nabídnout možnost setkat se s námi i duchovními hodnotami," řekla ČTK sestra Vojtěcha. Kavárna v přízemí kláštera Sester Neposkvrněného Početí Panny Marie nemá o hosty nouzi. "Lidé k nám rádi přichází. Pořádáme tady i výstavy, literární večery, rodinné oslavy, promoční oslavy, zásnuby či křty," podotkla Vojtěcha, podle které kavárnu Õde navštěvují lidé všech generací.
Rozmanitý je život pražských komunit. Mezi čtyřmi desítkami klášterů jsou otevřená společenství s programy pro nejširší veřejnost i kontemplativní řády žijící více méně uzavřené před okolním světem. Lidé si zvykli chodit do Salesiánského divadla, mnohé pražské kláštery slouží kulturním účelům, jako třeba Klementinum nebo Anežský klášter pro výstavy Národní galerie. Břevnovský klášter, první mužský klášter v českých zemích, si nedavno připomněl 1025 let od založení. Právě ten v lednu získal nového arciopata, kterým se stal Petr Prokop Siostrzonek. Arciopatstvím je břevnovský klášter od roku 1993, kdy ho vedl opat Anastáz Opasek.
Zpracováno podle zpravodajství ČTK
