Seznamka
Detail z obálky knihy
Autor: knihy.abz.cz
Nemám jiného Boha než Boha
„Jeden z těch vojáků popadl jednoho muže za ucho a řekl: „Přísahej, že Bašár al-Asad je tvůj Bůh.“
Ten muž odpověděl: „Nemám jiného Boha než Boha.“
Zastřelili ho a hodili na hromadu těl.
Ten voják se na nás podíval a vzdorně řekl: „Asad je váš Bůh.“
(Janine di Giovanni: To ráno, kdy si pro nás přišli)
Známá válečná zpravodajka Janine di Giovanni zpracovala svědectví obyvatel Sýrie z roku 2012, kdy v zemi začala občanská válka. Novinářka v té době pobývala v Sýrii a snažila se mluvit s tolika lidmi, s kolika to jen bylo možné, A to jak s Asadovými přívrženci, tak i se stoupenci opozice. Mnoho vzdělaných úspěšných lidí odmítalo připustit, že by Asadův režim byl diktátorský, mučil a vraždil politické odpůrce. Žili totiž v prosperující zemi, vydělávali velmi slušné peníze a mohli si dopřát víc než komfortní životní standard. Nechtěli se vyrovnávat s myšlenkou, že komfortní život jim garantuje režim, který brutálně porušuje lidská práva.
Obálka z českého vydání knihy
Autor: knihy.abz.cz
Autorka dokumentuje období od června do prosince 2012. Tedy rok poté, kdy propukly demonstrace známé jako arabské jaro. Ty byly zpočátku nenásilné, ale první výstřely Syrských bezpečnostních složek do demonstrantů rozpoutaly neuvěřitelně rychlým tempem občanskou válku, která zasáhla celou zemi. Z rozhovorů vyplývá, že mnoho demonstrujících Syřanů si přálo změnu režimu autoritářského režimu, rozhodně však odmítali použití síly. Asadův režim rozpoutal ozbrojený boj. Pokojní političtí odpůrci byli vražděni. Stačilo, že se jednalo o město známé působením opozičním sil, aby Asadovi vojáci povraždili všechny dospělé muže, jen kvůli podezření z případného rebelství. I když násilí propuklo na obou stranách, autorka dochází k závěru, že větší podíl byl na straně Asadových bojovníků.
Při čtení knihy můžeme se zármutkem pozorovat, jak se moderní syrská města s veškerým civilizačním komfortem během pár týdnů změnila v trosky, ve kterých hrozila smrt na každém kroku. Nefungovala elektrika, netekla voda, nebylo možné zajít k lékaři, koupit léky, všude prach, odpadky, venku ostřelovači a občas padají bomby. Jediné, co vás zajímá je, jak přežít.
Kniha obsahuje mnoho svědectví z míst hrůzy, ve kterých se ocitli lidé, kteří měli smůlu, že žili v zemi, kde se jeden diktátor snažil za každou cenu udržet moc. Nechybí záznamy krutého mučení. Při čtení těchto pasáží jsem si uvědomila, že některé metody Asadových pochopů se ničím nelišily od praktik Islámského státu. Jen ta videa neumisťovali na YouTube. S tím přišel až Islámský stát, který se mezitím zformoval. Násilí nabralo další rozměr.
Svědkem události popsané u úvodu byl Husajn, věřící sunnita. Kdo byl muž, který odmítl uznat Asada za boha, není známo. Při vědomí všech rozdílů mezi křesťanstvím a islámem mě zamrazí. Obdivuji odvahu muže, který se hrdě přihlásil k Bohu čelem k vojákům s namířenými samopaly. Ten muž musel být hluboce věřící. Mám i já tolik pevné víry a odvahy?
