Seznamka
Petr Kukal
Autor: archiv autora
Akční rádius tvorby Petra Kukala je neobyčejně rozsáhlý. Především je básníkem! Věnujme pozornost nejen jeho poslední básnické sbírce Prsten v břiše (Akropolis 2017, 64 stran, 99 Kč). Hned úvodem zazní jeho osobní, ožehavé téma “Některou úzkost znají jenom děti/a potom chlapi v pětačtyřiceti.“ Navazuje tak na Hejna ptáků a všechno (Protis 2011). Sugestivní je část s podtitulem 40 roků coby drásavým refrénem, zejména pro muže, možná nejen pro ně. Když autor přislíbil a uskutečnil její čtení na evangelické faře, jako by se styděl a zlehčoval to komentářem ve svém deníku vieweghovského stylu (Deník muže ve středních letech, 2013). Zdá se, že ekuména je mu vzdálena. Přitom překvapí verši „Hrob protestanta: Pod způsobou chleba/pod způsobou vína…/Popel dávných sporů leží na dně Rýna./Poklidně dnes každý vyznáváme svou/rozdrobenou víru, na prach semletou…“.
Byla to již drobná sbírka Služský hřbitov (Ostrov, 2003), procházkou kolem místních hrobů, kde přichází ke slovu neuralgický bod pomíjivosti, nenaplněného života. Kristova léta přinesou dotek „Achillovy paty“ středního věku. Později je v kompozici 40 roků pojednáno s noblesou. Jde o nanejvýš osobní téma předělu v době, kdy již nejsme pětatřicátníci, chlapci jako květ. Mezi verši se vždy vrací sugestivní refrén „Je mi 40 roků…“. V mezidveří toho, co bylo a mělo přijít: „Na ulici se zvedá prach/je to můj čas/mám ho všude v nose s v uších/pálí mě v očích a svědí ve vlasech/čas mých dědečků se sesypal jako ořechy/v půlhodinách/opadával z bicích hodin/které se jednou týdně seřídily/Já znám odjezdy metra s přesností na vteřiny/jedno nestihnu – a z krovu odpoledne/vypadne svorníkový čep.“ Skladba 40 roků je celistvá, magicky znějící, nejosobnější, nanejvýš zdařilá autorova výpověď. Podobně i Konec sezóny a další verše sbírky. Hejna ptáků souzní s rozsáhlejší kompozicí 52 slok (2009; 2014). První vydání vyšlo anonymně, zdá se, že s podobným záměrem jako Nezvalových 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida.
Je třeba nepominout nevyřčené zákulisí básníkova života. Jedním z jeho předělů je bezesporu konverze ke křesťanství římskokatolického, konzervativního střihu. Násobena tím, že býval veden výborným a přísným knězem, rovněž konvertitou. Poslední sbírka je mu mj. také věnována. Dostát takovým nárokům pro člověka v plně civilním, ba světáckém prostředí, to bývá nadmíru náročné. Ilustruje to i báseň Petře: „Někdy je mi tak smutno, lidi,/že to možná i Pánbůh vidí./Lehce mne vezme za rameno/a do tmy řekne moje jméno./A do tmy tiše řekne, Petře,/Bůh jednou každou slzu setře./Než se to stane, ještě pořád/se každý večer/můžu ožrat.“
Životní ukotvení Kukalovo je dáno Polabím: „Polabí. Můj kraj. Domov můj./Můj Nazaret. Můj Betlém./Zem přehlížená – jak ten hnůj/co Krista hřál svým teplem“. (Polabské evangelium; Brandýs, 2006). Ovšem také Prahou, včetně rytmu pendlování vlakem i MHD. Ve sbírce Předposlední vlak nalezneme verše nadepsané jako SC 5202 Pendolino, Večerní vlak do Čelákovic, City Elefant. Ve sbírce Bůh mezků (Akropolis, 2015) nalezneme skvělé verše - Černý Most: „Příští stanice Černý Most,/hlásí mi kdosi cizí./Já, vy a každý jsme tu host/a čeká nás černý most,/za kterým všechno mizí./Za sto let nebo do hodiny/budeme na řadě./Chvíli jsme ale přes své stíny,/přes ty nejhlubší hloubětíny/pobyli v rajské zahradě.“Vedle pulzujícího života oblibuje básník i rozjímání v pohřebním ústraní: „Hrob, který tu není /Jednou tu bude vztyčen další kříž,/jemuž jsem každým dnem a dechem blíž./Hrob mezi hroby, článek do řady rytířů/Řádu tiché zahrady“.
Obálka knihy Znamení ďábla
Autor: archiv autora
Vedle básnických sbírek vyšlo i několik Kukalových knížek, po nichž by mohli se zájmem sáhnout nejen učitelé, ale i rodiče, vychovatelé, faráři a katecheti. Nejsou školometské, doktrinářské, nýbrž neotřele a hravě civilní. Nechceme naznačit, že by církevní pracovníci a kantoři byli jen suší a nezáživní. O opaku nás již přesvědčil o dvě generace dozadu Dominik Pecka, blahé paměti. Náš dnešní autor najde jistě ohlas také u ekumény i širší veřejnosti. Tímto směrem spějí již vydané tituly: Hovory a hrátky, se zvyky a svátky (spolu s Janem Vinduškou, Portál, 2010). Příznačné jsou kapitolky jako – Jak na Nový rok, tak po celý rok; Tříkrálová koleda; Plesová sezóna; Květná neděle; Velikonoční kokrhání, Velikonoční beránek; Dušičky; Adventní věnec; Štědrovečerní nadílka; Silvestr – a 35 dalších. Pozoruhodná jsou zejména témata v každé z nich. Popis zvyku, náměty pro rozhovor s dětmi, náměty a činnosti, „Co dodává odborník Honza“ a 35 dalších.
A mimořádné je vyprávění Tajemství Panské zahrady (Kostelní Vydří, 2008); fantaskně přitažlivá zahrada, plná tajemství, pro dorůstající děti. Jak pro jejich četbu, tak k předčítání pro ně. Dětská představivost si přijde na své. Jejich vnímání obohatí ilustrace Markéty Laštůvkové. Dětskou obrazivost pomáhá rozvíjet i titul Říkejme si přísloví (Portál, 2005) pro děti od 4 do 8 let. Ilustrace Jany Kudličkové děti určitě potěší. Bylo naznačeno, že autorovy publikace jsou většinou doprovázeny výbornými ilustracemi a fotografiemi řady autorů. V uvedené knize čtenáře překvapí, kolik přísloví běžně používá: "Žádný učený z nebe nespadl", "až se zima zeptá, co jsi dělal v létě", "spěchej pomalu", "stará láska nerezaví" a 56 dalších. Je třeba ocenit, že naznačeným směrem spěje i další knížka Povídání a hry s českými příslovími - pro děti od šesti do deseti let (Grada, 2007). Nalezneme zde 50 českých přísloví, říkanky a rýmovačky, náměty pro práci s dětmi. Ilustrováno dětskými kresbami.
Konečně zmiňme pozoruhodnou, vtipnou publikaci pro mládež i dospělé, O počítačích převážně nevážně (Grada, 2007), podobně se Svatavou Janouškovou Znamení ďábla a jiné záhady pro mladé chemiky (Computer press, 2006). K vyluštění detektivních záhad s otevřeným koncem a nápovědou přispěje znalost chemie osmých a devátých tříd. A není náhodou, že Petr Kukal byl angažován na Ministerstvu kultury v tiskovém oddělení i jako správce jeho sítí. Aby nebylo všeho dost, vydal ještě se Svatavou Janouškovou učebnici Environmentální výchova v příbězích (Fortuna, 2008). Úloha pedagoga je bezesporu na pováženou a bylo to naznačeno i ve verších Řídící učitel ze Sluh: „Říkával dětem, co se nemá, /a říkal jim, i co se má. /A dnes jsou jeho ústa němá /a z nás to nikdo neříká…“
Uvedli jsme tvorbu učitele i básníka. Díla prvého oboru jsou pro veřejnost přehledná a přístupnější. Knížky veršů, jak to bývá, jsou více rozsety v čase, drobnější a méně dostupné, od již prvotních Krápníky krasových jeskyň; Dávnočas (1994 a 1997) až po zde zmíněný Prsten v břiše (2017). Pomalu je na čase, aby autorovy verše vyšly souborně, v jednom svazku.
