Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / Creative commons
Jsem farářem v Praze-Lhotce, odkud pochází čtyři z těch, kteří se momentálně připravují na kněžství. Mezi nimi je i Tomáš Sixta, autor zde uveřejněné Krátké poznámky k některým ze stereotypů, které kolují o současných bohoslovcích.
Daný text oproti názvu není až tak krátký, o to více je jasný a výstižný a Tomášovi za něj moc děkuji. Jistě, čiší z něj mladistvá nadšenost, optimismus a zápal. Je to ale na závadu? Nebylo by divné, kdyby tento entuziasmus postrádal? To, co zvlášť oceňuji, je, že se Tomáš zachoval jako chlap. A to bude ve své kněžské službě hodně potřebovat. Jsem rád, že se umí ozvat a pokouší se nabourat určitá klišé. Inspirován Tomášovým textem se pokusím velmi stručně pojmenovat šest klíčových témat, která jsou dle mého názoru důležitá pro pochopení, co se vlastně děje v oblasti kněžských povolání. První tři se týkají obecně církve, další pak přímo formace ke kněžství a bohoslovců.
1. Krize identity
Jsem, jsem muž, jsem katolík, jsem kněz. Tyto pojmy nemohou plně vystihnout celou mou osobnost, a bylo by špatně se nezdravě identifikovat s nějakou rigidní představou o tom, co znamená, že jsem tím či oním. Přesto mají velký význam v procesu sebepoznání, sebepřijetí a v seberealizaci. Pokud nevím, kdo jsem, tak jak mohu být nápomocen druhým?
2. Krize katolictví
Všimněte si, v předchozím bodě jsem neuvedl „jsem křesťan, jsem katolík“, ale jen „katolík“. Protože mé „katolictví“ není nástavbou obecného křesťanství, ani výsečí nějakého univerzálního křesťanství. Pro mne se život s Kristem odehrává v plnosti právě v katolické církvi. Říct jasně svůj názor není projevem netolerance, ale pouze realizací toho, co umožňuji druhým. Proč se pořád krčíme? Mám dokonce dojem, že vedeme věřící k tomu, aby se ve společnosti cítili provinile a omlouvali se za to, že si dovolují být katolíky.
3. Neláska k Nevěstě Kristově
Když někoho dobře znám a miluji ho, tak samozřejmě vím i o jeho chybách a nedostatcích. K lásce patří i utrpení způsobené nedokonalostí, nebo dokonce zlým jednáním milovaného. Kdo máte manželku, děti, jistě moc dobře víte, o čem mluvím. Já mám rád katolickou církev, přestože vím o mnoha chybách a nedostatcích jejích členů. Ale ruku na srdce, vždyť i já jsem součástí církve, tedy její chyby jsou i ty mé. Milujeme dnes vůbec církev?
4. Nefunkčnost formace ke kněžství
Současná podoba formace má své nedostatky a je třeba na nich pracovat. Ale představa existence nějaké ideální, která „dokáže pořádně připravit na život“, je lichá. Formace může dát dobré předpoklady, mnohé naučit, ale sám život pak tříbí a pomáhá zrát. Jestliže bohoslovec není schopen unést dle něho nesmyslný řád nebo „nemožné“ představené, jak pak unese tolik pestrosti, nepředvídatelnosti a frustrace všeho druhu, které přináší pastorace?
5. Konzervativnost bohoslovců
Souhlasím s Tomášovým tvrzením, že dnešní bohoslovci jsou skutečně různí. Ale tolik bych se nebránil označení „konzervativnější“. Co totiž tohle označení znamená? Kdo ho nejčastěji používá? Když pominu extrémy, neznamená dnes označení „konzervativní“ v našem euroamerickém prostoru vlastně „přijímající nauku katolické církve v její plnosti“? Co je divného a špatného na tom, že bohoslovec je ukotven v katolické víře? Že se brání trendu zredukovat ho na jakéhosi sociálně-psychologicko-pedagogického poradce? Rovnítko mezi „konzervativní“ a „tvrdý k lidem“ může, ale nemusí platit. Nenechme se zmást mediálním obrazem. Lidé, a opakovaně se setkávám s tím, že i „nevěřící“, očekávají od kněze, že bude dělat to, co jako kněz má dělat, cituji, „že bude věřící“. Dovolím si zpochybnit i další klišé, že bohoslovci nemají zkušenost z okolním světem. Odkud asi přišli? Nemalá část z nich už při svém rozhodování o vstupu do semináře prošla ohněm od svých nevěřících příbuzných a kamarádů. Nemalá část nevstupuje do semináře hned po střední škole, přibývá bohoslovců konvertitů.
6. Nevíra v povolání
Z mnoha diskuzí na téma současných bohoslovců a jejich formace mám dojem, že už se nevěří v to, že je to Bůh, kdo si povolává. Podívejme se do Písma. Kolik nedostatků a chyb měli ti, které si Pán povolal, aby z nich učinil rybáře lidí. Každý, kdo jsme knězem, máme příběh svého povolání. Nevím, jak mí kolegové, ale pro mne je jednou z nejtěžších věcí na kněžství vědomí propastného rozdílu mezi mou malostí a mezi láskou a důvěrou, kterou mi Pán Ježíš projevil a stále projevuje. I o tom se „svými“ bohoslovci mluvím a nezatajuji jim nic z obtíží kněžské služby. Ale nemohu si pomoci, když Pán zavolal, bylo by největší naší životní prohrou na toto povolání neodpovědět. Každá životní cesta má své kříže, má je tedy i kněžství. Ale pokud On nás povolal, když mu to v tom nebudeme bránit, On se postará.
Přeji a vyprošuji Tomášovi i všem bohoslovcům, aby byli na prvním místě Kristovi. To ostatní je sice důležité, ale ne prvořadé. Nejdříve hledejte Boží království a ostatní vám bude přidáno.
Autor je farářem ve farnosti Praha-Lhotka. Je konvertitou, původním zaměstnáním lékař, knězem je devět let.
