Seznamka
Titulní strana prvního vydání Kapitálu z roku 1867 (Ústřední knihovna v Zurichu)
Autor: www.wikipedia.org / Wikipedia Commons
Proklínal jsem kdysi dávno nekonečné hodiny „marxáku“, kde Karla ovívali kadidlem, ale neodvažovali se ani náznakem udělat to, co dělal on, postavit se proti vládnoucím poměrům. Po Listopadu se pak zase o Marxovi moc nemluvilo, a když, tak jenom špatně. Co by se dalo říct pozitivního dnes, když má 200. narozeniny?
Marx nechtěl světu jenom porozumět, ale chtěl ho změnit. Byl opravdu fenomenálně úspěšný jako inspirátor revolucí – ale režimy, které z těchto revolucí vznikly, v lepším případě nenaplnily jeho sen o rovnosti a v horším případě to byly naprosté katastrofy. Takže to moc pozitivní není.
Co do samotného porozumění Marx vlastně také nebyl jednoznačně na špičce. Vrchol jeho teoretického díla, Kapitálu, se opírá o pracovní teorii hodnoty (= věc má takovou hodnotu, kolik se do její výroby obvykle musí vložit práce). A právě v době psaní Kapitálu už byla tato stará Smithova a Ricardova teorie v posledním tažení – moderní ekonomie ji přenechala „hlodavé kritice myší“, jak by mohl říci Marx, kdyby mu bývalo došlo, že jede na mrtvém koni.
Kdybych byl levičák, mohl bych Karla s Bedřichem pochválit, že se jim podařilo vybudovat přesvědčivou ideologii, za kterou se většina tehdejších levičáků dokázala sjednotit a pustit se společně do boje za lepší zítřky. (Teoreticky sice byl marxismus od začátku překonaný, ale stejně byl přesvědčivější než různé mělké, pomatené či moralizátorské socialistické teorie starší.) Levičák ani marxista však nejsem, takže mi to moc neimponuje.
Přesto pár věcí jako pozitivní vnímám:
1. Marx sice až příliš lpěl na svém vynálezu, že „základna“ (jak lidé vyrábějí a směňují hmotné statky) určuje „nadstavbu“ (duchovní svět, politiku a tak dál). Tím pádem si marxisté zakazovali všímat toho, že i nadstavba ovlivňuje základnu. Ale zůstává důležitá a pravdivá myšlenka, že ekonomika a způsob výroby a materiální zájmy lidí podstatně přispívají k celkovému charakteru společnosti, tedy i k její „duchovní“ stránce.
2. Revoluční marxismus se ukázal jako velmi sporný přínos, ale někteří Marxovi následovníci se Karlova jakobínství zřekli a vytvořili smířlivější verzi marxismu, sociální demokracii. Ta sice má své mouchy, ale i nesporné zásluhy jako zastánkyně pracujících. Dnes považujeme některé vymoženosti za samozřejmé – státem garantované pracovní podmínky, pracovní dobu, dovolenou, pojištění, důchod, ochranu proti šikaně na pracovišti – ale samozřejmost to není. Mnohé z toho buď kdysi prosadili sami sociální demokraté, anebo to udělali pravičáci ze strachu před sociálními demokraty. Totéž platí i o některých politických právech, která dnes máme.
3. A vůbec patří k zásluhám dávných levičáků, že nemoralizujícím způsobem obrátili pozornost k potřebám a problémům nejspodnějších společenských vrstev. Ukázali, že dobročinnost nestačí, že je často potřeba systémový, politický zásah. Například i v kontextu katolické církve od konce 19. století přišly papežské sociální encykliky (první Rerum Novarum roku 1891) a zájem o odborové hnutí – vše nemarxisticky pojaté, ale marxismem podnícené.
Takže šťastné narozeniny, Karle!
Autor je sociolog a šéfredaktor časopisu Getsemany.
Související odkazy: film Mladý Marx na stránkách České televize
Článek Dominika Duky: Tragikomická oslava Karla Marxe. Quo vadis, Evropo?
Článek I.O. Štampacha: Marx v českém rybníčku
Projev Václava Klause na protestní akci AfD v Trevíru
KDU-ČSL považuje účast Jeana-Claudea Junckera na oslavách narození Karla Marxe za nepřijatelnou
