Hledá se nový pražský arcibiskup

České církve / Martin Vaňáč / 10. května 2018
Hledá se nový pražský arcibiskup

Kardinál Dominik Duka
Autor: Wikipedia.org / Roman Albrecht / Creative Commons

Otázka setrvání pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky v úřadu se těší velké mediální pozornosti. Dychtivé očekávání dalších zpráv ohledně jeho osudu je pozoruhodné v zemi, kde se k náboženské víře hlásí velmi málo lidí a v průzkumech důvěryhodnosti institucí veřejného života se církve dlouhodobě umísťují na nejnižší příčce. Jak je vidět, kardinálu Dukovi se prostě daří na sebe strhávat mediální pozornost.

Odložené rozhodnutí

V případě zveřejněné reakce Vatikánu na povinný rezignační dopis kardinála Duky v podstatě o nic nejde. Pouze se konstatuje, že pražský arcibiskup zůstává ve svém úřadu do doby, než bude učiněno další rozhodnutí. Formule „donec aliter provideatur“ („dokud nebude stanoveno jinak“) je obvykle užívaným vyjádřením, které znamená odklad rozhodnutí na dobu neurčitou. Byla použita např. v reakci na podání rezignace německého kardinála Karla Lehmanna (1936–2018) v roce 2011. Mohučským biskupem zůstal ještě dalších pět let. Také rezignace arcibiskupa z Kolína nad Rýnem, kardinála Joachima Meisnera (1933–2017), byla přijata až v roce 2014, tj. po dovršení 80. narozenin. Naopak loňská rezignace pařížského arcibiskupa kardinála André Armanda Vingt-Trois (nar. 1942) byla přijata měsíc po oslavě 75. narozenin s ohledem na jeho závažné akutní onemocnění (tzv. Guillainův-Barrého syndrom). V případě mexického arcibiskupa kardinála Norberta Rivery Carrera (nar. 1942) došlo k přijetí rezignace po půl roce. Poměrně neobvyklý postup byl zvolen u kardinála Roberta Zollitsche (nar. 1938), arcibiskupa ve Freiburgu a tehdejšího předsedy německé biskupské konference. Jeho rezignace byla přijata měsíc po dovršení 75. narozenin v září 2013. Byl pověřen dalším vedením arcidiecéze již jen jako její apoštolský administrátor. V březnu 2014 byl zvolen jeho nástupce v čele biskupské konference (kardinál Reinhard Marx), v květnu 2014 nástupce ve Freiburgu (Stephan Burger).

Ze stručného přehledu je zřejmé, že praxe je rozmanitá. Důležitou roli hraje nejen zdravotní stav biskupa, ale také proces výběru nástupce. Svojí roli může sehrát i ohled na další aktivity biskupů, např. kardinál Dominik Duka byl v dubnu 2015 zvolen na druhé pětileté období předsedou české biskupské konference (tj. do dubna 2020).

Diskuse ohledně dalšího působení kardinála Dominika Duky, do které se svým dopisem papeži zapojil i prezident Miloš Zeman, se míjí se současnou církevní praxí obsazování církevních úřadů v katolické církvi. Případné rozhodnutí o setrvání v úřadu nemůže být chápáno jako „privilegium, osobní triumf nebo projev přízně, k němuž by zavazovalo přátelství či blízkost, ani jako vděčnost za poskytované služby“. To znovu připomněl papež František v dokumentu motu proprio s názvem „Učit se odcházení“, zveřejněném v únoru 2018.

Věkový limit 75 let, který platí pro diecézní biskupy od ledna 1967, neznamená automatické ukončení jejich působení v úřadu. Rozhodnutí o jejich dalším osudu náleží podle církevního práva papeži (kánon 401 § 1). Podklady pro papežovo rozhodnutí připravuje Kongregace pro biskupy především na základě zpráv z místní církve, které shromažďuje apoštolský nuncius. Ten od biskupů, vybraných kněží a laiků sbírá návrhy nebo názory na navržené kandidáty. Tradiční praxí bývá sestavení tzv. terna, tj. návrhu tří nejvhodnější kandidátů, z nichž může ale nemusí dojít ke konečnému výběru. Ke zveřejnění jmenování dojde až poté, co s ním vybraný kandidát vysloví souhlas. V opačném případě se celý proces opakuje.

Generační obměna biskupů v ČR

O délce setrvání Dominika Duky v úřadu pražského arcibiskupa rozhodne především průběh procesu výběru jeho nástupce. S ohledem na přísné utajení tohoto procesu není možné získat spolehlivé informace a pohybujeme se jen na rovině spekulací. Dlouhodobým problémem katolické církve v České republice je nedostatek vhodných osobností, z nichž by bylo možné vybrat kandidáty na budoucí biskupy. Při zdlouhavém procesu výběru pražského arcibiskupa začátkem roku 2010 přiznal plzeňský biskup František Radkovský, že nuncius biskupům vyčítal, že dostatečně nepřipravují mladší generaci, z níž by vyrostly nové osobnosti (viz článek Nový arcibiskup je zatím v nedohlednu. Katolický týdeník, 2010, č. 7, s. 2). Tehdy se očekávalo, že nástupcem kardinála Miloslava Vlka se stane některý z méně známých kandidátů. Nakonec se jím v únoru 2010 stal poněkud překvapivě královéhradecký biskup Dominik Duka. Prodloužení mandátu Miloslavu Vlkovi na dva roky nakonec trvalo téměř tři roky. Nejednalo se o výjimečný případ a probíhající generační obměna biskupů v českých zemích vázne především na hledání vhodných kandidátů.

Hledá se nový pražský arcibiskup

Mons. Josef Socha (vlevo)
Autor: Bihk.cz

Moravské diecéze tato obměna teprve čeká: olomouckému arcibiskupovi Janu Graubnerovi bude v srpnu 70 let, biskup ostravsko-opavské diecéze František Václav Lobkowicz je o půl roku starší (70. narozeniny oslavil v lednu, potýká se však se zdravotními problémy), brněnskému biskupovi Vojtěchovi Cikrlemu bude v srpnu 72 let. Za určitou přípravu na tuto obměnu je možné považovat jmenování pomocných biskupů v uplynulých letech: Pavla Konzbula (nar. 1965) v Brně, Martina Davida (nar. 1970) v ostravsko-opavské diecézi, Antonína Baslera (nar. 1956) a Josefa Nuzíka (nar. 1966) v Olomouci. Pokud se pomocní biskupové osvědčí, je možné je považovat za vážné kandidáty na biskupské stolce.

Naopak ve většině českých diecézí již k obměně došlo, i když v některých případech panují rozpaky nad učiněným jmenováním. Například nástupcem Dominika Duky v královéhradecké diecéze byl v roce 2011 jmenován biskupem Jan Vokál (nar. 1958), který v 80. letech emigroval do Itálie a až do svého jmenování působil jako úředník ve vatikánské kurii. S ohledem na neznalost svěřené diecéze se musel spolehnout na své dva generální vikáře, Josefa Sochu (nar. 1943) a pomocného biskupa Josefa Kajneka (nar. 1949). Působení prvního z nich vzbuzuje pochybnosti, neboť na biskupství působí již od poloviny 80. let, kdy se stal sekretářem kapitulního vikáře Karla Jonáše, kterému komunistický režim svěřil správu královéhradecké diecéze. Jeho jméno bylo navíc uvedeno ve svazcích bývalé Státní bezpečnosti s krycím označením Houslista (vystudoval kroměřížskou konzervatoř, obor housle). V roce 1994 Městský soud v Praze rozhodl, že byl v centrálním registru StB veden jako tajný spolupracovník neprávem (proti obvinění ze spolupráce s StB se Socha ohradil v roce 2003 i v článku pro magazín Christnet - pozn.red.). Jenže toto rozhodnutí byla založeno na výpovědi bývalého náčelníka církevní správy StB v Hradci Králové, tj. Sochova nadřízeného, což byla v 90. letech poměrně běžná praxe, jak obejít lustrační zákon. Více než 30leté působení Josefa Sochy na biskupství (generálním vikářem diecéze je od roku 1997) je smutným dokladem pochybné personální politiky královehradeckých biskupů, ale i názornou ukázkou neschopnosti obměny „starých struktur“.

Nové biskupy mají diecéze českobudějovická a plzeňská. Biskupem v Českých Budějovicích se v roce 2015 stal Vlastimil Kročil (nar. 1961), jehož personální politika je terčem kritiky (např. když novým generálním vikářem jmenoval svého bývalého ministranta Davida Henzla), stejně jako některé jeho finanční a organizační kroky v rámci diecéze. V Plzni byl biskupem jmenován v roce 2016 Tomáš Holub (nar. 1967), první český vojenský kaplan a od roku 2011 generální sekretář české biskupské konference. Přestože je Tomáš Holub věkem i délkou služby nejmladším diecézním biskupem (ze všech biskupů je ještě o tři roky mladší pomocný biskup Martin David), je nepochybně nejvýraznější postavou v biskupském sboru.

Hledání Dukova nástupce

Jak už bylo uvedeno, proces výběru kandidátů je držen v tajnosti a osobám v něm zainteresovaným hrozí přísné tresty za únik informací. Nad případnými kandidáty je možné pouze spekulovat. Jednou z variant by byl výběr budoucího arcibiskupa z dosavadních biskupů české církevní provincie.

Hledá se nový pražský arcibiskup

Ilustrační foto - Jan Baxant
Autor: dltm.cz / Karel Pech

V této souvislosti bývá často uváděn plzeňský biskup Tomáš Holub, který má z doby svého pětiletého působení v pozici generálního sekretáře biskupské konference velké zkušenosti s komunikací a s řešením nelehkých úkolů (např. když musel obhajovat zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi). Proti jeho jmenování mluví nízký věk (v srpnu oslaví 51. narozeniny, mladším byl při svém jmenování arcibiskupem naposledy 49letý Paul Huyn, ale to bylo v roce 1916, kdy arcibiskupy ještě vybíral císař; Josefu Beranovi bylo při jmenování 58, Miloslavu Vlkovi 59 let) a také krátká doba od jmenování biskupem v Plzni (dva roky).

Výhrady proti jmenování českobudějovického biskupa Kročila pražským arcibiskupem jsou podobné jako u Holuba, i když je o sedm let starší. K tomu přistupují výše uvedené výhrady a méně zkušeností. Ve prospěch královéhradeckého biskupa Vokála sice mluví jeho jazykové znalosti, dobré vztahy s lidmi v římské kurii a mezinárodní kontakty (v březnu byl zvolen jedním ze čtyř místopředsedů komise biskupských konferencí zemí EU, tzv. COMECE) a v neposlední řadě také tradice, že z šesti pražských arcibiskupů po roce 1918 byli hned dva biskupové této diecéze (Karel Kašpar a Dominik Duka). Naproti tomu již zmíněná personální politika a také pastorační působení jsou často terčem kritiky (někteří věřící v diecézi o něm mluví jako o biskupu-yettim; tj. mýtické postavě, o které mnozí mluví, ale málokdo ho viděl).

Za takové situace by mohl být kompromisním kandidátem litoměřický biskup Jan Baxant (nar. 1948). S ohledem na svůj věk (v říjnu mu bude 70) a zdravotní problémy (vloni na jaře prodělal srdeční příhodu) by se mohlo jednat o provizorní řešení na několik let, což by umožnilo dorůst dalším kandidátům (např. šance Tomáše Holuba by byly mnohem větší). Přesto je otázkou, zda by na exponovaný pražský stolec stačil. K dobré pověsti nepřispěla ani jeho účast v kauze odvolání trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka v roce 2012 (v lednu konal vizitaci v trnavské arcidiecézi, při které zjišťoval možné reakce na jeho chystané odvolání; k němu poté došlo počátkem července).

Na rozdíl od moravské církevní provincie nedisponuje česká dostatkem pomocných biskupů, ze kterých by bylo možné vybrat budoucího arcibiskupa. Pomocní biskupové Josef Kajnek (nar. 1949) z Hradce Králové a Pavel Posád (nar. 1953) z Českých Budějovic nepřicházejí v úvahu. Jmenování pomocného biskupa pražského Václava Malého (nar. 1950) arcibiskupem by mohlo být výraznou a prospěšnou změnou ve veřejném vystupování pražského arcibiskupství. Jeho dosavadní působení je mnohem více pastorační a spojené s dobrou znalostí farností v arcidiecézi, navíc se nezdráhá veřejně a kriticky vyjadřovat. Na druhou stranu je plně vytížen pastorační péčí o krajany v zahraničí a komisí Iustitia et Pax. V lednu 2018 jmenovaný druhý pomocný biskup v Praze Zdeněk Wasserbauer (nar. 1966) je v úřadě teprve krátce, ale za několik let bude jistě patřit k vážným kandidátům na arcibiskupský stolec. Má kvalitní „římské“ vzdělání (vystudoval obor spirituální teologie) a deset let byl spirituálem v pražském arcibiskupském semináři.

Ostatně z prostředí semináře by mohl rovněž vzejít kandidát na pražského arcibiskupa, jak se už v minulosti stalo v případě bývalého rektora Josefa Berana (v roce 1946). Současný rektor semináře Jan Kotas (nar. 1970) byl sekretářem kardinála Miloslava Vlka, studoval na Papežském liturgickém institutu v Římě a na Katolické teologické fakultě přednáší liturgiku. S ohledem na jeho nízký věk a krátké působení ve funkci je momentálně jeho jmenování nepravděpodobné, ale za několik let je třeba s ním počítat. Totéž platí o Stanislavu Přibylovi (nar. 1971) současném generálním sekretáři české biskupské konference.

Jak je zřejmé, zainteresovaní lidé stojí před nelehkým úkolem výběru nového pražského arcibiskupa. Zatím není zřejmé, kdy bude tento proces ukončen a jaký bude jeho výsledek.


Autor je členem římskokatolické církve a odborným asistentem na Ekumenickém institutu ETF UK.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?

Timotej.cz
Immanuel

 

Bankovní spojení

Nový účet bez poplatků: 2900316130/2010 Starý účet 267841001/5500 stále platí.

Rubriky

Anketa

Souhlasíte s ratifikací Istanbulské úmluvy?
Ano
50%
 
Ne
46%
 
Nevím
4%
 
(Počet hlasů celkem: 24)