Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet

Je genderová ideologie skutečně okrajovou záležitostí?

Areopag / Jiří Horák / 21. ledna 2019
Je genderová ideologie skutečně okrajovou záležitostí?

PhDr. Jiří Horák, Ph.D.
Autor: Archiv autora

Rád bych se připojil k probíhajícím diskusím o genderové problematice, která v českém křesťanském prostředí již několik měsíců probíhá. Otevření tohoto tématu mnozí přivítali a objevila se řada článků, které poukázaly na nebezpečí zjednodušujících a zavádějících úvah o genderu a oboru gender studies. Někteří srozumitelně popsali přínosy studia genderu jakožto sociální a kulturní role žen a mužů. Autoři poukázali na kulturní stereotypy, které s sebou gender někdy nese, a oprávněně kritizovali diskriminaci, která z těchto předsudků často reálně vyplývá. Genderová diferenciace, se kterou se v naší kultuře setkáváme, bývá vůči ženám skutečně často nepříznivá (u jiných kultur a civilizací je to většinou ještě horší). Domácí násilí, mzdová nerovnost a další negativní jevy jsou do značné míry smutným následkem těchto stereotypů. Diskuse o těchto problémech je legitimní a jistě prospěšná, pojem gender zde může posloužit jako jeden z analytických nástrojů.     

Genderová problematika je však složitější. Gender studies neboli genderová studia jsou poměrně nekonzistentní mezioborovou (vědní) disciplínou, která se skládá z textů různých autorek a autorů. Některé teorie vycházejí z vědeckých poznatků, jiné z filozofických nebo politických přesvědčení a názorů. Teoretická roztříštěnost a nekonzistentnost není náhodná. Gender studies se do značné míry rozvíjela v rámci různých feministických proudů, které jsou taktéž značně roztříštěné a často dokonce protichůdné. Své teorie totiž staví na odlišných ideologických základech liberalismu, socialismu, respektive marxismu a radikalismu, případě postmoderny nebo psychoanalýzy (srov. Andrew Heywood, Politické ideologie).   

Některé genderové teorie tak mohou být intelektuálně obohacující a mohou prokázat dobrou službu v boji proti stereotypům, které jsem zmínil výše. Řada významných teoretiček a teoretiků však přináší koncepty, které lze považovat přinejmenším za kontroverzní. Jedná se například o radikálně konstruktivistické teorie (viz například hojně citovanou Judith Butler). Tyto teorie velmi zjednodušeně tvrdí, že gender je konstrukt zcela nezávislý na pohlaví, respektive není nijak biologicky determinován. Zpochybňováno je i rozdělení mužského a ženského pohlaví. Jako nepřirozený konstrukt je pak touto optikou nahlížena taktéž heterosexualita. Pohlavní odlišnost mezi mužem a ženou je tedy podle této teorie pouze kulturním konstruktem, který nepřirozeně vnucuje jedincům jejich sexualitu. Tato teoretická větev gender studies pochopitelně zásadně odmítá výsledky vědeckého poznání na poli biologie nebo genetiky a představuje pak skutečně spíše genderovou ideologii než seriózní vědeckou disciplínu. Vtipně o tom referuje norský komik, sociolog a dokumentarista Harald Eia.        

Mnozí mohou namítnout, že se v rámci gender studies jedná o jeden z okrajových názorových proudů, který nemá významnější společenské dopady. Po bližším prozkoumání situace (zejména v některých západních zemích a institucích) se nám však vynořuje poněkud odlišná skutečnost, kterou ve svém textu Křesťanská antropologie a genderová teorie velmi výstižně popsal biskup Vlastimil Kročil. Někteří však tento jev bagatelizují. Přání se tak stává otcem myšlenky, což neumožňuje objektivní diskusi. Například Jiří Pavlík v příspěvku Zamyšlení nad diskusí o genderu a křesťanství věnoval velkou část textu kritice Kročilova tvrzení o ideologické zaujatosti univerzitního prostředí, respektive genderových studií. Zpochybnění této skutečnosti je pro někoho, kdo se daným problémem alespoň okrajově zabývá, samo o sobě jen těžko uvěřitelné. Použít k argumentaci pouze jeden nereprezentativní (jak uvádějí samotní autoři!) „průzkum“ z Georgetownské univerzity je opravdu zavádějící. Podíváme-li se na některá relevantní data, například na politické postoje vysokoškolských pedagogů v USA, ukazuje se nám poměrně jasný obrázek. Výzkum postojů amerických vysokoškolských pedagogů z roku 2007 uvádí, že v sociálních vědách se považuje 58,2 % vyučujících za liberály, 4,9 % za konzervativce, u dalších humanitních oborů je poměr liberálů a konzervativců 52,2 % ku 3,6 %. Co se týče nehumanitních oborů, poměry jsou dle výzkumu vyváženější. Podobně dokládají R. Stark, L. R. Iannaccone a R. Finke (Religion Science and Rationality, 1996) ve vztahu k náboženství. Čím více jsou obory humanitní, tím méně jsou jejich studenti nábožensky založení. Naopak studenti nehumanitních oborů, jako např. fyziky, mají k náboženství podstatně méně nepřátelský vztah než studenti humanitních oborů. Ideologická orientace amerických, respektive dalších západních vysokých škol je nesporná, výzkumů a publikací je celá řada. Pro odlehčení doporučuji něco od Tuvia Tenenboma, který se ve svých textech dotýká i univerzitního prostředí (např. Všechny jejich lži, 2017).     

Příkladem prosazování nových „posvátných pravd“ v univerzitním prostředí může být pak případ Angelose Sofocleouse z Durhamské univerzity z minulého roku. Ten byl vyloučen z univerzitních časopisů, kam přispíval, a byl nucen rezignovat na post předsedy studentské asociace Humanist Students (která má mimo jiné hájit svobodu slova) kvůli svému příspěvku, ve kterém zpochybňoval, že by ženy měly penis. Neuvěřitelné, že? Není už pak zdaleka překvapující, že například švédský profesor Germund Hesslow, neurolog z Lundské univerzity, je školou vyšetřován za antifeminismus a transfobii poté, co na přednášce prohlásil, že existují biologické rozdíly mezi mužem a ženou a gender není pouhým konstruktem. Základní pilíř univerzitního vzdělání, tedy svobodná a otevřená výměna názorů, jak se zdá, bere někde za své. Nejedná se však o ojedinělý případ postihů za „zpátečnické postoje“, podobných najdete celou řadu. Některé případy se dají dohledat například ve výročních zprávách Observatory on Intolerance and Discrimination Against Christians, ale i jinde. Stačí využít „kouzla“ internetových vyhledávačů. Rešerše a analýza podobných událostí by byla velmi zajímavým námětem nějaké diplomové práce. Genderová ideologie však nezasáhla zdaleka jen západní univerzity, ve Skandinávii pronikla jak do školních osnov, tak do předškolního vzdělávání. Výsledkem jsou pozoruhodné genderově neutrální školky, kde se cíleně vyhýbá pojmům „ona“ a „on“, neutrální jsou pochopitelně i obrázky na stěnách a výukové materiály, děti se v takových školkách učí z příruček pohádky a písničky o zvířecích stejnopohlavních rodičích atp. Zatím není takových školek mnoho, pozvolna ale přibývají, a to i v dalších zemích.        

Podobných příkladů šíření genderové ideologie, která pod rouškou vědeckého poznání hlásá novou doktrínu o uspořádání rodiny a společnosti, se dá samozřejmě najít celá řada, ačkoliv někteří zpochybňují rozsah a závažnost tohoto jevu. Potřebu vyjádřit se k ní měl ale i papež František v dokumentu Amoris laetitia (a nejen tam), kde mimo jiné píše: 56. Další výzva vyvstává v různých formách ideologie obecně zvané „gender“, „která popírá přirozenou rozdílnost mezi mužem a ženou a jejich vzájemnost. Vykresluje pohlavně nerozlišenou společnost a vyprazdňuje antropologický základ rodiny. Tato ideologie zavádí výchovné projekty a legislativní usměrnění, jež prosazují identitu osob a citovou intimitu v naprosté oproštěnosti od biologické rozdílnosti mezi mužem a ženou. Lidská identita se ponechává na individuální volbě, jež se může časem i měnit.“ Je zneklidňující, že některé ideologie tohoto typu si nárokují odpovědi na určité, někdy pochopitelné aspirace, se snaží prosadit jako uniformní myšlení, které má ovlivňovat také výchovu dětí. Netřeba ignorovat, že „biologické pohlaví (sex) a sociálně-kulturní role pohlaví (gender) se mohou rozlišovat, stejně jako duše a tělo, ale nikoli oddělovat“.

Cílem mého textu nebylo plně obsáhnout genderovou problematiku nebo přispět k teologické rozpravě (nejsem teolog). Snažil jsem se však poukázat na problematiku genderové ideologie, kterou se zde předešlí autoři zabývali doposud jen okrajově, a někteří tento jev jednoznačně bagatelizovali. V tuto chvíli ještě není zřejmé, zda bude tento další sociálněinženýrský projekt pouze okrajovou záležitostí krátkého trvání, nebo bude nabývat na síle a intenzitě se všemi politickými a sociálními dopady. Uvidíme. Je však jistě legitimní se touto problematikou zabývat.                

 

Autor je sociolog, starosta města Bučovice a zastupitel Jihomoravského kraje za KDU-ČSL.

V rubrice Aeropag dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?