Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet

Uklidní biskupové se svým podílem na nelichotivém obraze církve své ovečky?

Dopis aktivního laika katolickým biskupům, kněžím i laikům

Areopag / David Smyčka / 29. ledna 2019
Uklidní biskupové se svým podílem na nelichotivém obraze církve své ovečky?

Ilustrační foto: autor se účastnil i tichého protestu proti odvolání arcibiskupa Bezáka na Velehradě v r. 2017
Autor: archiv autora / David Smyčka

Závěrem ledna se scházejí biskupové Římskokatolické církve na svém pravidelném zasedání. Snad budou hovořit též o stavu naší církve v poslední době, na kterém mají také podíl. Totiž od jara svým pastýřským listem, propagací letáčku Podpořme manželství v kostelích a kázáními (např. biskup Vlastimil Kročil na charismatickém setkání v Brně) povzbudili „boj proti genderu“. Mnoho kněží je svými výstupy od ambonů následovalo argumentačně nevyváženou kampaní, což vyvolalo protireakce ostatní společnosti či vlády, kam kampaň též směřovala. Vyhrocené aktivity však zaktivizovaly i vlastní členy církve, kteří kampaň mírnili s tím, že genderové problémy je nutné posuzovat jednotlivě, korektně atd. Nejkřiklavějším případem přehnané kampaně bylo svatováclavské kázání pana Petra Piťhy, následně obhajované kardinálem Dominikem Dukou, pohoršenou veřejností zažalované pro šíření poplašné zprávy s rozsudkem, že kázání dezinterpretovalo smysl Istanbulské úmluvy a používalo účelové a absurdní argumenty. Nekorektní argumenty v protigenderové kampani vyvraceli např. „odborní věřící laici“ Daniel Soukup, Jaroslav Šotola či Jiří Pavlík a kampaň průběžně mírnili i biskupové Tomáš Holub  a Václav Malý. Zájem médií o vyjasňování stanovisek byl dostatečný a záznamy výstupů obou stran v rámci církve pobíhají po internetu doposud.

Média vyzývala k vyjádřením i kněze – zastánce vyhrocené kampaně i „mírniče“ (nikoliv aktivisty za prosazení genderových legislativních změn!). Za mírnící stranu opakovaně vystoupili s nesouhlasem s vedením kampaně Tomáš Petráček a Tomáš Halík. Následovalo poněkud chaotické napomenutí obou kněží pražským arcibiskupem, jednoho oficiálně, druhého neoficiálně. O napomenutí se vědělo již od říjnového jednání České biskupské konference, popřípadě následného kněžského dne v Praze, přičemž ústřední části oficiálních církevních textů museli vzhledem k dodatečným úpravám na arcibiskupství do médií vynášet i pracovníci arcibiskupství.

Uklidní biskupové se svým podílem na nelichotivém obraze církve své ovečky?

David Smyčka
Autor: archiv autora

Tolik časové shrnutí. Z něj vyplývá několik momentů, nad kterými by se biskupové jako podílníci celé anabáze měli zamyslet:

Nekorektní kampaň nás jako církev před ostatní společností či vládou znevěrohodnila. Už nás neberou v debatě o genderu vážně.

Nekorektní kampaň rozštěpila i samotnou církev, která místo pozitivního ovlivňování vně církve musí vstřebávat pohoršení mezi vlastními členy.

Biskupské napomínání kněží za veřejný nesouhlas s vedením antigenderové kampaně nutně vyslalo potenciálním kritikům z řad kněží signál, že za kritiku biskupa, a to i ve věcech politicko – společenských, mohou mít problémy s církevní mašinérií. Biskupové by velmi měli dbát, aby kněží nebyli zastrašováni projevit svůj názor. 

Též okolnosti uplatnění církevního práva volají po ujasnění. Nelze například církevní právo uplatňovat selektivně. Arcibiskupstvím udávaný kánon 1339 o pohoršení a rušení veřejného pořádku nebyl uplatněn na ty, kteří veřejný pořádek rušili až k soudnímu řízení, nýbrž na ty, kteří s tím nesouhlasili!

Nelze napomenutí nedoložit „spáchanými“ skutky, a to navzdory výhradám Tomáše Halíka, který si na tuto skutečnost veřejně stěžoval. Nelze ani napomenutí odůvodňovat pouze obecně prohřeškem proti disciplíně, doslovně jako urážku vně i uvnitř církve, když je v případě Tomáše Petráčka zřejmé, že by ona urážka měla vyplývat z nesouhlasu s vedením kampaně vyřčeným ve dvou mediálních výstupech, dodnes přístupných na internetu, které se nijak nevymykají běžným standardům vymezování se.  Vzniklo tak podezření, že úředně vedené napomínání je motivováno osobním pocitem uraženosti, tedy přemrštěným vnímáním důležitosti sebe sama v rámci církevního úřadu, navíc v době opakovaných papežových apelů proti klerikalnímu pojímání církve.

Napomenutí kněží nesouhlasících s vedením antigenderové kampaně bylo arcibiskupstvím zdůvodněno též slovy „gender je otázka věroučná – viz papežovy výroky“. Biskupové by neměli vydávat za věrouku libovolná témata. Gender ve svém různorodém celku, natož způsob vedení antigenderové kampaně u nás, věroučná otázka není, vždy by bylo nutné upřesnit, které konkrétní záležitosti má kdo na mysli. Odkazovat se přitom dokonce na papežovy výroky je manipulování papežem, který naopak vyzývá k rozpovídávání: "Jsou tu nové ideje, a já se ptám, zda za těmito novými idejemi, jako je genderová ideologie, ve skutečnosti není strach z odlišnosti.“  Po otázce redaktora, zda má papež na mysli popření jinakosti v jejich nesčetných formách, papež upřesňuje: „Byla to otázka. A vyzývám badatele, aby se tím zabývali.“ (Papež František: O společnosti a politice, str. 205). To jsme ovšem jako církev měli udělat před zahájením kampaně!

Během kauzy si jedna napomenutá strana stěžovala, že ten, kdo ji napomenul, dlouhodobě nepřistoupil na osobní rozhovor o jejich vzájemném osobním potýkání. Nabízí se logické vyřešení tohoto zádrhele v pavlovském duchu, že by se biskupové mohli pokusit uspořádat schůzku obou aktérů a umožnili by jim si věci bratrsky urovnat před nezaujatými svědky. Je s podivem, že se role mediátorů tohoto neutěšeného vztahu biskupové doposud neujali.

Biskupové by si také již konečně měli vyjasnit opakující se nepravdivá odvolávání se na názor „všech společně“. V minulosti se proti takovým praktikám ohradil kardinál Miloslav Vlk a i v této kauze bylo arcibiskupství po prvotním vydávání napomenutí za odsouhlasené všemi biskupy nuceno pod tlakem okolností upřesnit, že šlo o „konzultování s některými“.

Arcibiskupství několikrát žehralo na zveřejňování informací z kauzy napomínání. Kromě toho, že se na něm samo podílelo, je vůbec na místě úvaha, zda je dnes v době internetových médií a sociálních sítí možné záležitosti s více účastníky tajit. Zda by naopak církevní instituce pravděpodobnost úniku jakýchkoli informací na veřejnost neměla brát jako výzvu k serióznímu zdůvodňování svých kroků a zveřejňování brát jako standard doby. Každé následné mlžení totiž nutně musí vyznívat nevěrohodně a nebo i arogantně.

Závěrem shrňme, že biskupové na popsaném stavu církve nesou svůj podíl zodpovědnosti. Podpořme je důvěrou, že se jí snad již na blížícím se setkání zhostí jako pastýři a že své ovečky dostatečně vypovídajícími kroky uklidní. 


Autor je aktivní laik katolické církve, otec pěti dětí. Obnovil farní zahradu a starou venkovskou faru. Na faře a v přilehlém kostele poskytuje prostor pro evangelizaci. Pracuje jako zahradní architekt.

Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autora a nemusí vyjadřovat názor redakce.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?