Těsno na slovenské konzervativní pravici

Alojz Hlina
Autor: Pravda / Robert Hüttner

Na slovenské konzervativní politické pravici jsme v těchto týdnech svědky zajímavých posunů. Dosavadní vůdčí subjekt tohoto proudu, Křesťansko-demokratické hnutí (KDH), prochází od března 2016 zásadními změnami. Tedy od doby, kdy jej potkal v parlamentních volbách stejný ostud jako u nás KDU-ČSL v roce 2010, tj. vypadnutí ze zákonodárného sboru. Navíc se na politické orbitě objevují nové planetky. To, zda jsou pouze z prachu a plynu, anebo skýtají podmínky pro dlouhodobý život, ukáže čas. Způsob jejich vzniku a orientace ale stojí za úvahu již teď.

Fenomén Hlina

V červnu 2016 se šéfem KDH stal v důsledku reflexí volebního neúspěchu někdejší občanský aktivista a podnikatel Alojz Hlina. Už tato volba byla zajímavá. Jednalo se totiž o nově příchozí tvář, která do té doby nebyla s KDH bytostně spjata. Křesťanští demokraté tedy zkusili někoho nového, nepříliš okoukaného. I když ne zcela prostého politických zkušeností. Ještě i dnes lze na webu Národní rady Slovenské republiky najít výroční finanční zprávu „Strany mladých demokratů“ z března 2004, kde byl podepsán její předseda: tehdy 33letý, širší veřejnosti v podstatě neznámý, Alojz Hlina. Později šéfoval tento muž marginální politické straně „Občané Slovenska“, přičemž ještě předtím, v roce 2012, kandidoval do parlamentu na kandidátce strany „Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti“ (slov. zkr. OĽANO), která je i v současnosti zastoupena v parlamentu. Hlina byl jistou dobu jejím poslancem.

Nyní předseda KDH, který loni svůj mandát v hnutí obhájil, zakouší krušné chvíle. Po několika dekádách řady hnutí opustila jedna z jejích nejvýraznějších tváří, europoslankyně Anna Záborská, jejíž dlouhodobou agendou byl a je boj proti tzv. gendrové ideologii, umělým potratům a právům neheterosexuálních osob. Důvod? Ztráta pocitu, že její názory a pohledy jsou v hnutí akceptovány.

Ve skutečnosti to byly ale spíše její pře s předsedou, co posílilo její rozhodování. Loni v únoru na něj totiž podala návrh na disciplinární stíhání za údajné porušení stanov KDH. Vytýkala mu také způsob jeho interní komunikace se členy. Navíc, na loňském volebním sněmu podporovala jeho protikandidáta, konzervativního poslance Richarda Vašečku, který opustil řady OĽANO, aby mohl kandidovat na předsedu KDH. Nakonec neúspěšně.

Dalším důvodem Anny Záborské, proč odejít z KDH, mohl být také fakt, že předseda Hlina zavedl zásadu, podle níž žádný již třikrát úspěšně zvolený kandidát hnutí nemůže za KDH víckrát kandidovat. A do této kategorie spadá i ostřílená politička Záborská. Kvůli tomu by se nedostala na kandidátku ve volbách do Evropského parlamentu, které členské země EU čekají letos v květnu. Není bez zajímavosti, že k tomuto odchodu dochází v čase, kdy KDH, zdá se, znovu nabírá dech a v řadě průzkumů se opět objevuje nad pětiprocentní hranicí vstupu do parlamentu. A navíc v době, kdy hnutí nepostaví vlastního kandidáta do březnových prezidentských voleb, ale pouze podpoří jednoho ze stávajících.

Fenomén Matovič

Již zmíněný poslanec slovenského parlamentu Vašečka, který se zviditelňuje zejména tématy v bioetické oblasti – nejnověji návrhem na výrazné omezení umělých potratů – nevyloučil, že společně s Annou Záborskou a konzervativním europoslancem Branislavem Škripekem (do EP kandidoval za OĽANO) připravuje založení nové strany. Ač je pořád – na rozdíl od Záborské – formálně členem KDH. O tom, že „vše je v tuto chvíli otevřené“, informoval na svém facebookovém profilu 22. ledna.

Několikrát zmiňované OĽANO, jež má nyní v poslaneckém klubu parlamentu celkem 16 zástupců, může být pro českého čtenáře poněkud tajemným politickým subjektem. Jeho čelní osobností a zakladatelem je Igor Matovič. Bývalý podnikatel a vydavatel postavil své politické působení na silné kritice vládnoucí strany SMER – sociální demokracie a zejména jejího předsedy a do loňského roku také předsedy vlády Roberta Fica. Kromě toho slovenskou veřejnost zaujal i svým osobitým politickým stylem, hraničícím někdy s veřejnými „performances“ – adekvátnější než tento anglický výraz snad ani nelze použít. Což je styl, který byl, mimochodem, velice blízký i Alojzu Hlinovi.

Samotné OĽANO, počtem členů spíše komornější, založené v roce 2011, je uskupením s výraznou konzervativní orientací. I když na sebe v době svého vzniku „nabalilo“ i centrističtější politiky, které v něm nyní tvoří spíše menšinu. Na evropské úrovni patří ke skupině Evropských konzervativců a reformistů (kam se řadí třeba ODS), na rozdíl od KDH, které je členem Evropské lidové strany (z ČR tam patří KDU-ČSL a TOP 09).

Slovenská politička Anna Záborská
Autor: Zaborska.sk

Poslanecký klub této strany zažil personální otřes kromě Vašečkova odchodu také předloni, kdy z něj odešli dva členové (Oto Žarnay a Viera Dubačová), ač nadále zůstali poslanci parlamentu. Odešli do nově vzniknuvšího středopravého (nikoli však konzervativního) uskupení s názvem „SPOLU – občanská demokracie“, které má i díky nim své parlamentní zastoupení. A které, mimochodem, časem aspiruje na ukotvení ve strukturách Evropské lidové strany. Další osudy OĽANO bude jistě zajímavé sledovat. Nejenom proto, že specifický styl jejího předsedy je pro mnohé brzdou opoziční spolupráce, případně integrace, ale také pro vnitřní ideologickou fragmentárnost a postupné odchody některých výrazných tváří směrem k jiným projektům.

Postávají noví bojovníci

Vraťme se však opět ke KDH. O tom, že už pro mnohé své členy přestalo být dostatečně konzervativní, svědčí fakt, že loni v létě byl ohlášen vznik jiného křesťansky orientovaného hnutí s názvem „Křesťanská demokracie – život a prosperita“ (KDŽP). Půdu pro něj připravili bývalí členové KDH Peter Molda, Miroslav Vetrík a Tibor Pénzeš. Jeho program by měl dle „otců zakladatelů“ sestávat z jedenácti bodů. K těm dominantním by měla patřit podpora rodiny a života a eliminace vlivu EU v bioetických otázkách. I proto měli zakladatelé zájem naverbovat – bez úspěchu – do svých řad výše zmiňovaného europoslance Škripeka, a to podle jeho vlastních slov, které řekl nedávno v jednom z rozhovorů. Již teď je ale možné toto uskupení na základě programových priorit a sebeidentifikace zařadit k hnutím konzervativního typu, s nimiž se poslední dobou v Evropě doslova roztrhl pytel.

Dne 9. února přinesla státní tisková agentura zprávu o tom, že toto uskupení si v jednom z nejvýznamnějších poutních center republiky, mariánském Šaštínu (vybraném jistě ne náhodně), zvolilo své vedení. V čele stanul Štefan Kuffa, bývalý poslanec parlamentu za OĽANO. Ten se během svého mandátu proslavil nejedním kontroverzním legislativním návrhem či výrokem. A netajil se svým konzervativním, o katolickou víru opřeným světonázorem. Pokud je někomu toto příjmení povědomé, nemýlí se. Jedná se totiž o bratra známého slovenského kněze, kazatele a občanského aktivisty Mariana Kuffy, jehož veřejně užívaný slovník má blízko k oněm neslavným loňským vyjádřením Mons. Piťhy.

Jenom pro zajímavost zmiňme, že ustavujícího sněmu hnutí KDŽP se účastnil poslanec maďarské etnické strany Most-Híd Eduard Adamčík, který vzniku subjektu gratuloval. Jeho bratr usedl ve vedení KDŽP.

Prakticky v ten samý den sněmovala i další nová politická strana s dvousmyslným názvem „Doprava“. Do jejího čela se postavil taktéž bývalý poslanec Ondrej Matej. Ten kdysi „poslancoval“ za dnes již prakticky bezvýznamnou, přesto však formálně existující a kdysi vlivnou pravicovou stranu SDKÚ-DS, jejíž snad nejvýznamnějším představitelem byl bývalý premiér Mikuláš Dzurinda. Nová strana se profiluje jako pravicová, konzervativní a proevropská.

Uskupení vznikající oddělením od KDH, podobně jako KDŽP, ale nebudou na Slovensku pionýry. Už v minulosti zažilo KDH celou řadu odchodů výrazných osobností, které se dále osamostatnily a šly vlastní, ne vždy úplně úspěšnou politickou cestou. Z dlouhé plejády osobností zmiňme například Mikuláše Dzurindu nebo někdejšího ministra vnitra a spravedlnosti Daniela Lipšice. Oslovit konzervativní část slovenského voličstva se pokoušela dnes již zaniklá strana „Konzervativní demokraté Slovenska“ (KDS). Bez výraznějších volebních úspěchů partaj existovala mezi lety 2008 a 2014. Tedy v době, kdy už existovala jiná podobně profilovaná partaj pod zkratkou OKS – více níže v textu. Výraznou tváří KDS byl například jeden z nejhlasitějších slovenských katolických konzervativců a někdejší ministr vnitra (nepřekvapivě za KDH) Vladimír Palko nebo také „věčný“ prezidentský kandidát František Mikloško. Letos kandiduje na prezidenta již potřetí ve svém životě. Pokud se divíte, proč musela existovat KDS, když už předtím existovala podobně nevýrazná OKS, asi nejste jediní. Podobně, jako se mnozí podivují opakovaným prezidentským kandidaturám Františka Mikloška.

Konzervativec vpravo, konzervativec nalevo

Jako další z řady zajímavostí bychom mohli uvést stranu „Svoboda a solidarita“ (SaS). Ta se sice profiluje jako liberální, ale dnes už se jedná prakticky převážně o ekonomický liberalismus. S tím společenským to už tak jasné není. Zásluhu na tom mají názory a vyjádření jejího předsedy a poslance Evropského parlamentu Richarda Sulíka za posledních pár let. A například také evropské ukotvení strany ve strukturách již zmíněné skupiny Evropských konzervativců a reformistů. Sebedeklarující se liberální strana hájící zájmy v tričku konzervativců je dostatečně výmluvný fakt. Přidejme k tomu ještě, že ze strany odešel ke konci roku 2017 jeden ze spoluzakladatelů, poslanec Národní rady SR Martin Poliačik. Hodnotově se totiž považuje spíše za liberála. Přešel proto k nově vzniknuvší liberálně orientované politické straně Progresivní Slovensko, ač zůstal nadále poslancem.

Není bez zajímavosti, že za SaS se na její kandidátce v roce 2010 do slovenského parlamentu dostal Igor Matovič a další spoluzakladatelé OĽANO. A také, že její řady reprezentuje v parlamentních lavicích Ondrej Dostál, předseda „Občanské konzervativní strany“ (OKS), která sice vznikla již v roce 2001, ale nikdy v žádných volbách neuspěla. Konzervativně orientovaný Dostál se do parlamentu „dostal“ na kandidátce SaS. Díky této straně sedí v parlamentu i Peter Osuský, lékař a akademik, jeden ze spoluzakladatelů OKS, který měl být před několika lety kandidátem SaS (!) na prezidenta, ale kandidatura byla vzhledem k nízkým preferencím revokována.

A aby nebylo málo zmatku v tom všem, kdo se považuje na Slovensku v politice za konzervativce, zmiňme aspoň ve zkratce, že v současném složení parlamentu se ke konzervativní a (přinejmenším také verbálně) křesťanské hodnotové politice hlásí celá plejáda uskupení: „SME RODINA – Boris Kollár“ podnikatele, otce devíti potomků s osmi ženami a plniče bulvárních titulek Borise Kollára, „Kotleba – Lidová strana Naše Slovensko“ Mariana Kotleby, jehož jméno jistě není třeba zvlášť představovat, „Slovenská národní strana“ nedávno usvědčeného plagiátora diplomové práce a předsedy parlamentu Andreje Danka, již zmiňované OĽANO, část poslanců SaS a také část přestavitelů strany „Most-Híd“. Dlouhodobě (úspěšně) oslovuje konzervativní voliče i sociálně-demokratický SMER-SD Roberta Fica.

Na konzervativní straně spektra je tedy dnes, zdá se, docela plno. Ale patrně ne tak plno, aby se tam nemohlo usídlit ještě několik dalších subjektů. Podle uvedeného výčtu to tedy vypadá tak, že snad 90 % slovenských voličů jsou hodnotoví konzervativci. Anebo to jenom současná politická móda odvolávání se na „krev, půdu a Boha“ motivuje víc a víc wanna-be politiků hrát touto kartou.

„Malé zvrácenosti“

Právě zmíněný poslanec Fico se nedávno během poslaneckého vyslýchání před kandidaturou na post soudce Ústavního soudu SR, kam plánuje odejít, nechal na základě přímého dotazu poslance z řad pravicově-extremistických Kotlebovců slyšet, že například adopci dětí homosexuálními páry považuje za „malou zvrácenost“. Místy se zdá, že kdyby neheterosexuální osoby neexistovaly, musely by si je konzervativní politici vymyslet. Jinak by asi neměli žádnou jinou agendu. A nejenom na Slovensku. Každopádně, kdoví, za jaký typ zvrácenosti považuje docent Fico fakt, že na Úřad vlády SR osobně nechal proniknout osobu personálně provázanou na italskou mafii, jejíž jedinou kvalifikací pro vysokou byrokratickou funkci byla její předchozí kariéra modelky.

Stejně tak je otázkou, nakolik „zvrácené“ jsou opakované, výše popsané, „bratrské“ rozbroje, které se dlouhodobě uskutečňují uvnitř KDH. Kde, mimochodem, Natália Žembová, někdejší mluvčí hnutí a mediálně výrazná bojovnice za „tradiční rodinu“ z kampaně před referendem o „tradiční rodině“ v únoru 2015 oznámila předloni svůj rozvod. Ano, ano. Ty tradiční, osvědčené konzervativní hodnoty…

Autor je politolog. Text je rozšířenou a přepracovanou verzí článku, který vyšel v Katolickém týdeníku č. 6/2019.