Seznamka
Marie Kolářová
Autor: archiv Marie Kolářové
Václav Klaus mladší nedávno předložil návrh zákona proti omezování svobody slova na sociálních sítích. Podpisem se k němu připojily asi tři desítky poslanců včetně několika, kteří se veřejně hlásí ke křesťanství. U Václava Klause tento počin nijak nepřekvapuje. Je znám dlouhodobou urputnou snahou hlásat kdekoliv cokoliv, a hlavně na sebe vždy strhnout pozornost. Proč ale tomuto návrhu, který nejenže nemá nic společného s křesťanstvím, ale právě naopak, dělají stafáž ti, kdo se za křesťany prohlašují?
Byl jsem smazán
Některým uživatelům internetu se svoboda tohoto prostředí zredukovala na možnost psát libovolné příspěvky na Facebook. Podstata fungování internetu je naprosto minula. Nerozlišují mezi přístupem na internet jako takovým, možnostmi provozovat webové stránky a používání Facebooku či jiných sociálních sítí. Facebook je zadarmo, mám tam účet a s ním si můžu nakládat podle svého přesvědčení. Pokud mně správce smaže můj příspěvek nebo dokonce zablokuje, porušil moji svobodu projevu. Alespoň takto uvažuje řada rozhořčených uživatelů.
Facebook vůbec není zadarmo. Uživatelé mu odevzdávají množství osobních dat a byznys spočívá v jejich profilování a následném cílení reklamy. Facebook využívá řadu algoritmů, jak vytvořit uživatelům komfortní prostředí a nabízet jim v souladu s jejich profilem různé nabídky. Jeho byznysem je prodej reklamy. Uživatelé jsou pro Facebook zdrojem příjmu, jeho rozvoj je zaměřen na zvyšování jejich počtu. Podobně platí i pro další sociální sítě.
Určitě není v zájmu Facebooku naštvávat uživatele anebo dokonce snižovat jejich počet. Jen ladí pravidla, aby seděla pokud možno všem. Je právem podnikatele stanovit si obchodní politiku. Dotčení uživatelé pomíjejí fakt, že se jedná o dílo vytvořené kreativitou zakladatele, který má právo rozvíjet svoje podnikání podle vlastních záměrů a ve svém prostoru stanovit svoje pravidla hry. Pocit ztráty svobody vzniká ze sobeckého soustředění na vlastní právo plácat a sdílet kdejaký nesmysl bez respektu k právům ostatních. Namísto zodpovědnosti za šíření nepravdivých zpráv se prosazuje právo na urážky a lži.
Moje platforma můj kodex
Respekt k vytvořenému dílu patří mezi křesťanské ctnosti. Návrh zákona však hrubým způsobem zasahuje do podnikání. Už jen způsob, jakým byl představen, svědčí buď o velké zlovolnosti anebo naprosté neznalosti internetového prostředí. Václav Klaus se oháněl tvrzením, že zákon by se týkal jen největších sociálních sítí, přičemž ale do návrhu zahrnul všechny sociální sítě či jiné platformy s více jak 100 000 uživateli. To je nesmyslně nízké číslo, které nikdo nezdůvodnil. Jen pro představu, i když tato čísla se průběžně mění, u Facebooku se celosvětově udává více jak 2 miliardy uživatelů a v České republice více jak 5 miliónů.
Nelze přesně stanovit, kterých všech českých sociálních a platforem by se Klausův zákon týkal, patřily by sem nejspíš velké zpravodajské servery, které umožňují diskuse pod články, stejně jako zájmově servery typu ČSFD anebo i takový Mimibazar. Pokud by byl zákon v navrhované podobě přijat, vážně by zasáhl, případně zcela paralyzoval, provozování těchto serverů. Server pro filmové fanoušky by tak například musel strpět všechny nesmyslné komentáře, které by neměly nic společného s filmem, producenti by vychylovali hodnocení filmů, aniž by provozovatel měl jakoukoliv možnost tomuto zamezit, až by nakonec server úplně přestal sloužit svému účelu. A pokud jsme u tohoto křesťanství, byť můžeme být skeptičtí k popularitě křesťanských webů, mohlo by se některému z těch úspěšných stát přesně totéž. Byl by zahlcen záplavou urážlivých a lživých výroků bez možnosti provozovatele jakkoliv zasáhnout.
Facebook je v jiném postavení než tyto zmiňované sítě a vzhledem k jeho dominantně se diskutuje o možných formách regulace. Vlastnictví zavazuje a je legitimní vlastníkům klást omezení ve veřejném zájmu. Vždy však musí být pečlivě zvažována míra těchto omezení a vyváženost mezi svobodou podnikání a veřejnými omezeními. Takovouto argumentaci však Klaus nepředkládá.
Křesťané na síti
Při hájení svobody na sítích vychází křesťanský postoj ze zodpovědnosti za provozování vlastních aktivit. Křesťanský web podobně jako jiné hodnotově orientované platformy definuje kodex chování uživatelů a správce webu má pak plné právo mazat příspěvky nebo blokovat uživatele, kteří kodex porušují. Je zcela oprávněné vyžadovat od provozovatelů sociálních sítí a platforem, aby postupovali v souladu s vlastními kodexy. Předkládaný zákon však ničemu takovému neslouží. Naopak, takovéto jednání chce trestat, a to vysokými finančními pokutami, a dokonce i odnětím svobody. Zákon, jak byl představen, nesleduje ochranu svobody slova, ale právo na šíření dezinformací. Zcela absentuje respekt k právu založit si platformu za účelem podpory sdružování a diskusí podle hodnotové orientace zakladatele. Pokud by se počet uživatelů platformy rozšířil, provozovatel by díky zákonu ztratil kontrolu nad svým webem. V navržené podobě představuje zákon vážný zásah proti stávajícím českým platformám. Facebooku se rozhodně nedotkne, vůči němu je totiž nevymahatelný.
Křesťané by měli pečlivě zvažovat, jak se chovají na sítích a zda náhodou bez přemýšlení nepřitakají něčemu, co v konečném efektu má výrazně destruktivní účinky. Tím by se zamotali do sítě, z které není úniku. Osmé přikázání může v internetovém prostředí znít třeba takto: „Nebudu šířit falešné a manipulativní zprávy. Před každým sdílením se nejdříve přesvědčím, z jakého zdroje zpráva pochází.“
