Šťastný válečník Smith, první katolický prezidentský kandidát a guvernér New Yorku

Pomník Ala Smithe v jeho rodné čtvrti Lower East Side
Autor: archiv autora / Bohumil Petřík

Al Smith patřil k nejvýznamnějším katolickým politikům v USA. V době, kdy vzniklo Československo, před sto lety, ho zvolili za prvního katolického guvernéra státu New York a později kandidoval za prezidenta opět jako první katolík vůbec. Jeho život je příkladem splněného amerického snu a dosud si ho v jeho rodném městě připomínají na slavné charitativní večeři, která se letos konala již po třiasedmdesáté.

Alfred Emanuel Smith se narodil ve východním Manhattanu na jih od čtvrtě, kterou tradičně obývali čeští a slovenští imigranti v New Yorku. Jako malý kluk přišel o otce, tudíž začal brzy pracovat a postupně se vypracoval na vyšší pozice ve státní správě.

 

Šťastný válečník na nešťastném politickém bojišti

V roce 1918 byl zvolen za guvernéra státu New Yorku jako první katolík a celkově sloužil čtyři volební období. „Byl excelentní a velice populární guvernér. Byl považován za schopného správce, dobrého organizátora a ekonomického konzervativce, který prosazoval rozumné sociální zákonodárství a reformy,“ napsal Florence Cohalan v Lidových dějinách newyorské arcidiecéze.

V té době se ve Spojených státech amerických vybírali prezidentští kandidáti v rámci jednotlivých politických stran, přičemž volba u demokratů padla v roce 1928 na Alfreda Smithe. Kandidoval na post prezidenta jako první katolík v historii USA, i když kandidaturu měl na dosah již o čtyři roky dřív, jenomže tehdy nedosáhl nutnou dvoutřetinovou většinu.

Nominoval ho stranický kolega a episkopální křesťan Franklin Roosevelt, který označil Smithe za Šťastného válečníka. Nicméně nebyl příliš známý po celé zemi a vnímali ho jako produkt mašinerie Demokratické strany z velkého města. Největší překážkou však mohl být stále přetrvávající antikatolicismus, přítomen již od počátku kolonizace USA. Dle Cohalana bylo v té době 18 milionů katolíků v celkové americké populaci čítající kolem 115 milionů. Smithova nominace podnítila ostrou propagandu, jelikož úspěšný newyorský guvernér, po matce Ir, svou víru neskrýval.

Dobový tisk a literatura se šířily na protismithovské vlně, otevřeně říkajíce, co si o katolické církvi myslí: „Je to brutální mocnost zrozena z pekla a její kněží jsou ničemové honící se za penězi,“ křiklavě citoval z listu jedné křesťanské denominace ve státě Arkansas historik Cohalan. Novinářské kachny prý varovaly, že papež má novou rezidenci v USA a buduje se tunel, kterým bude papeženec Smith chodit do Vatikánu a tak dále.

Kromě tradiční nedůvěry a podezíravosti vůči římskokatolické církvi byla ve Spojených státech ve dvacátých letech 20. století na vzestupu xenofobie. Přijaly se zákony omezující imigraci, přičemž v Americe stále řádilo rasistické, antisemitské a protikatolické tajné hnutí Ku Klux Klan (KKK), které mělo podle odhadů až několik milionů členů. Smithova kandidatura na post prezidenta ještě v roce 1924 neprošla mimo jiné proto, že sjezd Demokratické strany byl rozdělen právě v otázce KKK, který Smithe nazval katolíkem „z Jew Yorku“ (Židovského Yorku).

I když se v roce 1928 kandidátem stal, v kampani mu nepomohlo, že otevřeně vystupoval proti prohibici alkoholu, která v Americe měla nejen silné politické krytí, ale rovněž aktivní podporu hnutí, kde bylo mnoho žen, konzervativců a protestantů. Jeho protikandidát z Republikánské strany Herbert Hoover prohibici naopak označil za „velký sociální a ekonomický experiment s ušlechtilým motivem a dalekosáhlým vlivem ve svém účelu.“

Taky proto ve volbách zvítězil Hoover, schopný a úspěšný quaker s bohatými zahraničními zkušenostmi a vůbec první příslušník této křesťanské denominace v Bílém domě. Prezidentem, který se hlásil ke katolicismu, se stal až John Fitzgerald Kennedy na začátku šedesátých let minulého století.

 

Smith jako inspirace pro lidi i pro Roosevelta

V roce 1928 však slavil úspěch Franklin Roosevelt, kterého zvolili za guvernéra státu New York poté, co mu kandidaturu doporučil Smith, připomněl Terry Golway, autor knihy „Frank a Al: Franklin Delano Roosevelt, Al Smith a nepravděpodobné spojenectví, které vytvořilo moderní Demokratickou stranu“ (Frank and Al: FDR, Al Smith, and the Unlikely Alliance That Created the Modern Democratic Party).

Al byl v mnohém učitelem a Franklin studentem. „Mnoho Rooseveltových životopisců nikdy nepochopilo tuhle dynamiku, neboť se jednoduše podívali na to, že Rooosevelt chodil na Harvard a Smith nedokončil školu nižšího stupně. Alespoň dle mého soudu se v něčem stal Franklin Roosevelt vynikajícím politikem díky tomu, že pozoroval Smithe,“ citoval list Catholic New York novináře Golwaye na říjnové konferenci v Sheen Centru o tomhle významném katolickém politikovi.

„Uměl komunikovat s lidmi velice unikátním a výrazně osobním způsobem. Lidé plakali, když mluvil. Chodili za ním a prostě plakali. To nedělali při Franklinovi Rooseveltovi, který byl velice oblíbený. Al prostě věděl, že tahle země se skládá z různých lidí a všechny třeba ocenit,“ řekl Robert Slayton v Sheen Centru, autor knihy Newyorský státník: Vzestup a spása Al Smithe („Empire Statesman: The Rise and Redemption of Al Smith“).

Později se oba rozešli politicky i osobně, a zatímco Roosevelt vyhrál v prezidentských volbách čtyřikrát, Al již nepřekonal své dřívější úspěchy.

 

Večeře a cena Ala Smithe

I po smrti si jej rodné město nadále připomíná na velkolepé Pamětní charitativní večeři Alfreda Smithe (Alfred E. Smith Memorial Foundation Dinner). Často ji navštěvují prominentní osoby z byznysu a politiky a odevzdává se při ní Cena Šťastného válečníka (Happy Warrior Award).

„Doufám, že jsme na začátku procesu, kdy přineseme Ala Smithe zpět k životu a připomeneme lidem, proč má tahle večeře v názvu Al Smith a proč by jeho jméno mělo být důležité nejen pro katolíky a Newyorčany, ale pro všechny Američany,“ řekl Golway na konferenci při 100. výročí zvolení Smithe za guvernéra.