Ej, moja paranoia

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org / Manolo Gómez / Creative Commons

Ne, nechci se uchylovat k bulvárnímu stylu, ale události posledních dní mi opakovaně evokují verš z písně Jana Vodňanského a Petra Skoumala:

Kdybych plakal jako malé nemluvně / mávli by nade mnou rukou omluvně / ale že sa smeju od ucha k uchu / tak vraj mám duševnú poruchu - ejchuchu.

Ej, moja paranoia / ej, moja paranoia / kebych bul somnambul, navštívil bych Istanbul / duša moja, duša moja...

Jan Vodňanský při psaní textu písně jistě netušil, že slova paranoia a Istanbul naleznou zcela nový kontext. Nechci se však vracet k dezinterpretaci Istanbulské úmluvy a konstrukci jejích “alternativních” výkladů, to již ve zdejších diskusích probráno bylo. Chtěl bych se však zastavit u příčiny, proč se tato asonance objevuje - v situaci, kdy českou kotlinu zachvacuje nová epidemie - epidemie paranoie.

Realita již tak poeticky nezní. Vyhlazovací tábory. Vypálení Lidic jako spravedlivý trest za rouhání. Podobně povodeň zpustošivší New Orleans jako odplata za existenci potratových klinik ve městě. Židozednářské spiknutí stejně jako Protokoly siónských mudrců je už vcelku trvalkou, leč - nedosti na tom - objevuje se i Kalergiho plán - stále tyto premisy, byť spolehlivě vyvrácené, nacházejí v ultrakonzervativních kruzích odezvu. 

Nezvládnutá evoluční výhoda?

Určité rysy lidské psychiky, které by mohly vést k rozvoji paranoidních symptomů, jsou pravděpodobně vlastní druhu Homo sapiens jako celku. Bezpochyby tato možnost myšlenkových konstrukcí překračujících empirické zkušenosti, a jak je známo nám jakožto lidem moderního věku, vymykající se racionálnímu uvažování, měla spolu s kmenovou a společenskou kohezí svůj nesporný význam v podobě evoluční výhody, která zvyšovala pravděpodobnost přežití. Původně se myšlení vykazující paranoidní rysy vyvinulo jako obranná reakce, a ježto přinášelo díky zmíněnému evoluční výhodu, bezpochyby, pokud vedlo k obezřetnosti, mělo svůj význam.

I dnes se projevy vykazující paranoidní rysy obhajují v souvislosti s pudem sebezáchovy. Nelze si ovšem nevšimnout, že reakce bývá disfunkční. U cíleně vyvolaného strachu podněcovaného poplašnými zprávami dochází často k opačnému jevu, k celkové dezorientaci. Jak už jsem psal dříve, teroristickým uskupením mimořádně vyhovuje vyvolání strachu, neboť na rozdíl od kmenových společenství se člověk stává zranitelnějším. Při účelově vyvolaném strachu pak člověk ztrácí schopnost racionální obranné strategie a pak zůstává dezorientován i při skutečném nebezpečí. Hromadné rozesílání poplašných zpráv pak může mít i horší dopad než čin Jaromíra Baldy. 

Kde bych paranoidní symptomy nečekal

 Překvapilo mě, že na opravdu podivné paranoidní postoje jsem narazil i v prostředí, kde bych to opravdu nečekal - u technicky vzdělaných lidí, tedy v prostředí, kde by kritická racionalita opravdu měla být doma. Paradoxně i zde jsem slyšel o spiknutí farmaceutických firem na ovládnutí a postupném zničení lidstva, o mafii darwinistů a samozřejmě ani vážně braný Protiproud nechyběl.

Kde se tento fenomén bere? Technicky vzdělaní lidé se pohybují kolem exaktně popsatelných funkčních mechanismů. Setkal jsem se s nedomyšlenou generalizací, kdy své zkušenosti přenášejí i do situací, které jsou diametrálně odlišné a mimo jejich obor. Nemám dostatečný vzorek, aby mohl být statisticky interpretován, ale i u technicky vzdělaných lidí jsem se potkal s projevy fundamentalismu. Kde se to bere? 

Verbální projev a jeho regrese

Mám archivovány mnohé diskusní souhrny vybraných diskutérů nejen zde na Christnetu. Mnozí z nich, dokud nebyli naočkováni strachem natolik, že se u nich projevily paranoidní symptomy, reagovali logicky, věty měli racionálně zformulovány a komentáře byly trefné a vtipné. Stačilo krátké sledování dezinformačních médií a verbální projev diskutujících se zásadně proměnil. Tatam je logická struktura vět, tytam jsou argumenty a verbální projev se mění v sérii argesivních výštěků. Kromě toho, že tyto výštěky nepřinášejí vcelku žádnou relevantní informaci, vyznačují se i bezmyšlenkovitým přejímáním bezobsažných newspeakových nálepek (jako příklad může sloužit "sluníčkář" či "vítač").

Zajímalo by mě, zda psychologové či sociologové najdou společný jmenovatel pro současnou dobu - lze tu nějak charakterizovat současné kolektivní povědomí? Jistě na to má vliv znefunkčnění sociálních vazeb (viz poznámku recenzenta, kterému touto cestou ještě jednou děkuji).

Výhled do budoucna

Máme za sebou zkušenost dvou totalitních režimů, v obou případech nastartovaných volbami ovlivněnými dezinformacemi a propagandou. Iracionální předsudky typu hilsneriády či  ještě hloub do historie čarodějnických procesů se objevovaly periodicky a téměř vždy to stálo lidské životy. Dnes víme o psychopatogii mnoha vůdčích typů v politice či komerční sféře, ostatně projevů anetických psychopatů máme plná média. Dokážeme se poučit?

Pokus o evangelijní závěr

Docela trefně popisuje myšlenkové pochody blízké paranoie podobenství o uzdravení slepého. Je na něm patrné, že nedomyšlené vkládání neexistujících kauzalit je něco, co bylo i v Ježíšově době rozšířeným fenoménem. “Zhřešil on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?” Vidíme zde, že myšlenkové pochody Ježíšových souputníků nebyly až tak nepodobné těm, kdo jsou dnes, v 21. století, schopni stejnou chybnou kauzalitu vložit i do vypálení Lidic či katastrofě v New Orleans. O to víc je nadějná a inspirativní Ježíšova reakce, který podobným spekulacím okamžitě činí přítrž. Následný text o uzdravení slepého je již jen potvrzení toho nejpodstatnějšího - postižený si svůj handicap nevysloužil svou hříšností, ale je výzvou k prokázání skutku milosrdenství. Což je poselství určené pro nás všechny - při všech neuvěřitelně absurdních konspiracích, kterých jsou plná média, vidíme, jak svěží zvěst evangelia je...

Odborná poznámka:

Paronoia patří mezi „obranné“ reakce člověka, který se cítí v nebezpečí. Jistě přehnaně přísná výchova a obsedantní kontrola v rodině může výrazně příspět ke vzniku této poruchy. Jeden pacient mi vykládal, že na záchodech saleziánských institutů v Itálii kdysi býval obrázek trojúhelníku s okem uvnitř, který znázorňoval Boží trojici. Chlapci při vykonávání své potřeby četli: „Pozor, Bůh se na tebě stále dívá“! Dnes lidé z Boha nemají strach. Boží oko je ale nahrazeno okem kamer, které nás neustále snímají, jak jedeme rychle po silnici, co děláme na ulici, na co jsme se dívali na internetu, apod. Vnímat to začneme, když dostaneme pokutu anebo si nás „zavolají“ a vědí o nás všechno. V USA již začínají experimentálně vkládat čip pod kůži ruky, čímž se kontrola stane ještě větší. Mluví se o tom, že to bude pro každého občana USA povinné. Ztráta privátní vrstvy přispívá ke vzniku úzkosti, která pomalu ale jistě vytváří podezřívavost, jež se promění v chorobné nutkavé paranoické projevy, které postrádají racionální zvážení a brzdu. Paranoie také nahrává úpadek mravnosti v mezilidských vztazích, které jsou rozbity. Lidé si nevěří a mají strach jeden z druhého. K tomu technika agresivně proniká do soukromí každého z nás. Vědomí možného terorismu a jaderného zničení civilizace také hrají svoji velkou roli. Je to společnost s neustále vzrůstající úzkostí a depresí. S úpadkem tradičních náboženství se začíná člověk cítit nahý a paradoxně ještě více nezajištěný. Jeden pacient se mi svěřil, že najednou dostal email, kde mu nějaký hacker vyhrožoval, že pokud mu nezaplatí, uveřejní na sociáních sítích video, které natočil automaticky jeho vnitřní kamerou v počítači, jak dotyčný chlapec při sledování pornografie masturboval. Toto vše je živná půda pro vznik a rozvoj paranoické poruchy osobnosti. 
 
Řešení vidím ve vytváření skupin s hodnotovou a výraznou mravní orientací, která by též byla přítomna ve školství (etická výchova) a v umění (filmy, knihy, divadelní představení, apod.) Ty dnes mají více bavicí než výchovnou funkci. Jistě je těžké si představit současného člověka bez internetu, mobilního telefonu a dalších sítí, ale současně by měly existovat určité mechanismy a meze, které by uživatele chránily. A rozhodně žádný čip pod kůži, jenž by vedl naprosto ke ztrátě jakékoliv svobody člověka, který by se proměnil v jakéhosi robota. To by mohl být pokus o jakousi prevenci paranoidních onemocnění, které ovšem mají svůj organický základ v přecitlivělé percepci jedince a v patologickém zpracování informací o sobě i světě.
 
PhDr. Petr Živný, Ph.D., psycholog-psychoterapeut, katedra psychologie FFUK