Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Flickr.com / Giuseppe Milo / Creative commons
V přírodě je běžné, že útočící zvíře se zaměřuje na nemocného a slabšího jedince, aby ho snázeji mohlo ulovit. Něco podobného se objevuje i v oblasti pohlavního zneužívání. Agresor si pečlivě vyhlédne svoji oběť: vybírá jedince, který pochází z problémové rodiny, ve které nepoznal životní jistotu a lásku, cítí se osamocen, je sexuálně a citově neukojen, nedokáže najít důstojné místo ve společnosti, nemá dostatek peněz, často cítí pocit meněcennosti, není přiměřeně sociálně zralý, neumí se dostatečně bránit, je poslušný a většinou je o mnoho let mladší. Svoji roli hraje také sociální postavení agresora, které mu dává určitou společenskou moc. Tento asymetrický vztah je typický mezi rodičemi a dětmi, učitelem, vychovatelem a žáky, lékařem a nemocným a mezi duchovním a jemu svěřeným lidem.
Jak bylo řečeno v pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo“ dne 11. dubna 2019, za rok je v ČR evidováno asi sedm set případů pohlavního zneužití, přičemž jednu desetinu tvoří příbuzní obětí.
Někdy je sexuální zneužívání spojeno s fyzickým násilím, tedy jedná se o čin znásilnění, ale mnohdy se agresor představuje jako hodný, laskavý a pozorný člověk, který se snaží uspokojit všechny potřeby své oběti. Rafinovaně vstupuje do jejího života, aby u ní vytvořil psychickou závislost. Děje se tak prostřednictvím peněz, různých dárků, udělením funkcí, privilegií a hlavně věnováním svého času, kterým dokazuje přátelství. Nechybějí ani časté sms zprávy a telefonování.
U profese duchovního, považovaného jako prostředníka mezi Bohem a lidmi, přistupuje i rozměr nadpřirozena. Tím je manipulátor zvlášť nebezpečný, protože bývá často přijímán u lidí na základě své autority a postavení a lidé se obecně domnívají, že přece hlásá vysoké etické hodnoty, šíří lásku, modlí se… je strašně moc hodný. Proto mu praktikující věřící bezmezně důvěřují. To dosvědčuje i malé šetření, které bylo uskutečněno na rušné třídě v Miláně, kde se různé osoby s kasičkou obracely na kolemjdoucí s prosbou o finanční pomoc: mladý hezký muž podnikatel v krásném obleku s kravatou, svůdná krasavice v minisukni, slušně oděný důchodce a důchodkyně, voják, policista, bezdomovec, kněz a jeptiška. Nejvíce peněz vybrala jeptiška, což ukazuje důvěryhodnost této profese v italské společnosti. I když by v českém prostředí toto šetření asi dopadlo jinak, přesto zejména v katolictví mají osoby duchovní zcela výjimečné postavení, které ovšem, jak ukazují fakta, bývá zneužíváno.
Poté, co agresor, „pseudomisionář lásky“, vytvoří silné emoční vazby a oběť mu bezmezně důvěřuje, začíná se přibližovat i fyzicky. Nejprve se jedná o hlazení, objetí, laskání, až se postupně zaměřuje na intimní části těla a posléze přistupuje k sexuálnímu styku. Zatímco u sexuálního zneužívání, které je spojeno s násilím, kdy jednoznačně je agresor viděn jako negativní a zlý, oběť se snaží utéct, v případě tzv. „láskyplného“ agresora dochází k vytvoření obrovského neurotického konfliktu a zmatku v psychice oběti. Racionálně ví a cítí, že se jedná o něco zakázaného, co by nemělo být, ale současně je to děláno osobou zasvěcenou Bohu, která je láskyplná, štědrá a pozorná. Často je oběť neschopná se hýbat a jakkoliv se bránit. Vnitřní konflikt je o to silnější, čím větší je v oběti zkušennost orgastické slasti a potěšení, kterou mu agresor vyvolává. Tím dochází v jakémusi vnitřnímu rozdvojení a rozpolcení psychiky oběti, neboť jedna část její osobnosti to nechce a té druhé se to vlastně líbí. Čím více je vztah asymetrický, tím více se cítí oběť paradoxně důležitá a vyvolená. V tom spočívá jádro psychického a sexuálního poškození oběti, která není schopna se bránit, a vytvoří se návyk, který často trvá mnoho let, kdy musí vše tajit, jinak ji slast a další výhody budou „odebrány“ a bude potrestána. Často je jí vyhrožováno: autoritativní agresor používá taktiku cukru a hole. A pak: stejně jí nikdo nebude věřit, pokud by se na někoho obrátila. Veřejné katolické mínění většinou zasvěcenou osobu hájí. Trestní oznámení či stížnost na církevní autoritu nastává až v momentě, kdy oběť zjistí, že není sama, že pan farář se pravidelně stýká i s jinou osobou či osobami a již není tak pozorný jako dříve. Žárlivost a rozzlobení na agresora pak vede k rozhodnodnému kroku, kdy se oběť agrese začne konečně bránit.
Ve své psychoterapeutické praxi jsem řešil desítky obětí sexuálního zneužívání duchovními katolické církve. Vzpomínám na jednu mladičkou saleziánku, která - ještě než vstoupila do tohoto řeholního společenství, začala být pravidelně sexuálně zneužívána jako nezletilá jednou lesbickou jeptiškou, a to trvalo celých sedm let. Teprve těsně před ukončením vysokoškolského studia tato sestra dostala odvahu tento konflikt řešit. Ani po vystoupení z řeholního společenství se však necítila na to, aby podala na svoji bývalou starší spolusestru trestní oznámení…
Mnohdy k prvnímu pokusu o sexuální zneužití dochází pod vlivem alkoholu, kdy pan farář ochotně nalévá své oběti jednu sklenku alkoholu za druhou, až je jeho oběť natolik otupělá, že je ochotná ke všemu. Dva takoví budoucí „spolubratři v kněžské službě“ se o to pokusili i v mém případě, když mi bylo dvacet let. Naštěstí se jim to nepodařilo, neboť kdo uteče, ten vyhraje… Jeden z nich ještě donedávna působil v pastoraci.
Je dobře, že se o této problematice mluví. Není to vůbec žádná hysterie, jak kdosi trapně prohlásil v interview pro italskou TV a poškodil už i tak chatrnou pověst katolické hierarchie ještě více. Církev o těchto zločinech nikdy sama nemluvila. Těch obětí může být v ČR několik stovek. A kolik je těch, kteří ještě mají strach se přihlásit a mluvit? Všem těmto psychicky zraněným a zmrzačeným lidem je třeba dát naději a novou důstojnost. Ovšem nestačí pouze mluvit, nýbrž je nutné reálně situaci řešit. Jak pachatel, tak i církevní autority by se měli každé oběti osobně omluvit a finančně ji také důkladně odškodnit. Peněz na to má římskokatolická církev z restitucí více než dost. Diecéze by rovněž měly financovat zdravotní psychoterapeutickou léčbu těch, kteří byli sexuálně postiženi. Při formaci nových řeholních osob a kněží, na rozdíl od minulosti, kdy se o tomto tématu naprosto mlčelo, by se této problematice měl věnovat dostatečný prostor a pozornost. A už žádné překládání z fary na faru a z kontinentu na kontinent těchto manipolátorů a agresorů v beránčím rouchu. Tedy jasně nulová tolerance,
V ostatních křesťanských církvích, kde duchovní mohou žít v manželství, je výrazně méně obětí sexuálního zneužití než v církvi římskokatolické. Povinný kněžský celibát, neboli sexuální abstinence, a emoční nedoplnění zasvěcené osoby považuji za významný faktor, který přispívá u některých duchovních ke vzniku těchto zločinů. To však „boží funkcionáři“ nechtějí pochopit…
Lze odpustit, ale nikoliv zapomenout. Sexuální zneužití může vážně zdeformovat psychiku a podmiňovat a ovlivňovat život obětí až do smrti.
Autor je klinický psycholog-psychoterapeut a sexuolog, vyučuje na katedře psychologie FF UK.
