Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org / Creative commons
Tak jako každý rok se i letos uskutečnil Národní pochod pro život a rodinu, který pořádá organizace Hnutí pro život, jež si vzala za cíl vrátit respekt k nenarozenému životu a obnovovat ve společnosti kulturu života. Jsou body, které Hnutí pro život akcentuje a s nimiž je nutné souhlasit. Tvrdí-li například Hnutí pro život, že je nepřijatelné, aby ženy chodily v bohaté zemi uprostřed Evropy na potrat jen z ekonomických důvodů, má samozřejmě úplnou pravdu. Stejně tak je neakceptovatelné, aby neexistovala žádná sociální služba pro nečekaně těhotné ženy, na což poukazuje například Saša Uhlová (zde). Když se ale podíváme na argumentaci členů a sympatizantů Hnutí pro život, bohužel musíme nabýt dojmu, že o (ne)narozený život tady jde až v poslední řadě.
Čí život má cenu?
Tématem letošního Pochodu pro život jsou tzv. třetí děti. Cílem je upozornit na situaci, kdy se ženy, které mají stabilní vztah a už dvě narozené děti, rozhodují pro potrat z ekonomických důvodů. Podle Hnutí pro život je takových žen každý rok zhruba pět tisíc. Na argumentaci, kterou najdeme například v tiskové zprávě, je nejvíce vidět, jak moc je hodnota lidského života pro organizátory Pochodu variabilní.: „Považujeme za nepřijatelné, aby kvůli ekonomickým obavám přišlo každý rok o život skoro pět tisíc počatých dětí jenom proto, že stát neumí ocenit demografický přínos ekonomicky aktivních rodin s více dětmi.“ Aby to bylo ještě víc zřejmé, je možné citovat z Bulletinu, ve kterém jsou představeny kroky, jak pomoct rodinám se třetím dítětem: „ V případě bydlení by každá rodina při narození třetího a dalšího dítěte měla nárok na příspěvek ve výši 200 000Kč. Týkalo by se to pouze rodin, které nepobírají sociální dávky na bydlení. To proto, aby pomoc směřovala k ekonomicky aktivním rodinám.“ Hnutí pro život tady jasně deklaruje, že nenarozený život má cenu jen a pouze tehdy, když má potenciál přinést ekonomický zisk. Nenarozené děti chudých rodičů šanci prostě nedostanou. Ostatně jeden z titulků dalšího Bulletinu hlásá: „ Třetí dítě? Cikáni? Ne, především vzdělání.“ Autor Matyáš Zrno v něm představuje názory ekonoma Vladimíra Pikory a snaží se na statistice dokázat, že více dětí mají především vzdělaní a zaměstnaní lidé a že jsou tedy tyto rodiny opět pro stát přínosem. Zdá se, že všechno tohle je pouhá taktika, jak přesvědčit stát, aby investoval do dětí pocházejících z větších rodin, ale bohužel si při pročítání materiálů Hnutí pro život nelze vzpomenout na smutné paralely z minulosti: „ Již v roce 1931 nacisté přišli do parlamentu s návrhem zákona, který vyžadoval, aby kdokoliv, kdo se pokusí uměle zmenšit plodnost německého národa, byl poslán do vězení za zradu rasy(….). Sterilizace i potrat u zdravých Němek zůstaly zákonem zakázány po celou dobu vlády nacistů a i přístup k veškerým antikoncepčním prostředkům byl značně omezen. Zároveň však nacisté nebránili potratům u žen považovaných za rasově méněcenné.(a v některých případech je dokonce požadovali) “ (Robert N. Proctor, Rasová hygiena. Lékařství v době nacismu, Praha 2009, s 138.)
Ekonomický potenciál nenarozených dětí představitelé Hnutí pro život zdůrazňují vždy a všude jako například v rozhovoru předsedy Radima Ucháče nebo v rozhovoru, který dala tisková mluvčí Zdeňka Rybová Echu 24. Nutno podotknout, že Hnutí pro život bojuje za to, aby šanci dostaly i nenarozené děti, u nichž se prokázalo nějaké postižení. Jenže tím, že z pomoci vylučují děti z chudých rodin, tak pouze nahrazují jedna kritéria výběru jinými.
Nenarozené děti jako štít?
Dalším bodem, které Hnutí pro život často akcentuje, je migrace. Podíváme-li se opět do jejich tiskové zprávy, tak proti sobě staví finance vynaložené na migranta a nenarozené dítě. Když pomineme, že nedává úplně smysl srovnávat to, tak to opět svědčí o hluboké neúctě k lidskému životu. Opravdu tu opět budeme přepočítávat, čí život má větší cenu? Navíc se tím dostáváme k etickému problému. Hodnotu nenarozené dítě získává jako jakýsi štít proti migraci. Nejen, že se tohle objevuje v oficiálních dokumentech Hnutí pro život, v článcích na jejich stránkách, ale naprosto explicitně to stále dokola opakují lidé, kteří se Pochodu pro život zúčastnili nebo ho na internetu alespoň podporují. Za všechny bych uvedla dvě citace. Jednou z nich je reakce diskutujícího na facebooku A2larmu: „ Národ vymírá a co jiného dělat, než chránit život? Pokud toto nepochopíme, tak nás převálcují národy, které mají průměrně 8 dětí na matku.“ Podobně uvažuje i politik Alexandr Vondra, když v reportu k Pochodu pro život na svém facebookovém profilu píše: „V době, kdy čelíme masivním útokům na tradiční instituce jako rodina nebo církev, je pochod důležitější víc než kdykoli dřív. Budeme-li outsourcovat i naši reprodukci, nemáme jako civilizace nárok na přežití.“ Nutně si pak musíme klást otázku, jestli tedy jde o život nenarozeného dítěte, nebo o to, abychom z ještě nenarozených dětí vytvářeli živé štíty.
Úcta k nenarozeným ano, ale co k již narozeným?
Pochodu se zúčastnilo také množství kněží a biskupů. V čele průvodu tradičně kráčel kardinál Dominik Duka. Mimo jiné jako pozvánka k Pochodu pro život jako každý rok vyšel pastýřský list za Úctu k nenarozenému životu. Podle mých informací se četl ve všech diecézích mimo Plzeňské, kde biskup Holub vydal svůj vlastní list, který se týkal sexuálního násilí v církvi. Oba listy vyšly zhruba týden poté, co televize Seznam zveřejnila reportáž o sexuálním násilí v církvi. Vím o více lidech, kterých se čtení Pastýřského listu o Úctě k nenarozenému životu dotklo, protože doufali, že někdo projeví také úctu obětem sexuálního násilí a nebude mlčet. Nejde tu ale zdaleka jen o oběti sexuálního zneužívání, není nutné připomínat nenávistné kázání P. Piťhy nebo výroky některých kněží a biskupů k uprchlíkům. Ráda bych se jen zeptala, bratři biskupové, jak chcete dokázat, že máte úctu k nenarozenému životu, když zcela evidentně pohrdáte již narozenými lidmi? Bohužel to působí tak, že projevovat úctu k nenarozenému životu je pro vás výrazně jednodušší - jako mužů žijících v celibátu se vás prakticky netýká. Projevovat respekt již narozeným lidem je samozřejmě těžší, třeba proto, že si dovolí s Vámi nesouhlasit.
Závěrem si neodpustím osobní poznámku. Jsem matka, manželka a moje rodina je pro mě velmi důležitá. Národní pochod pro život a pro rodinu mě uráží. Moje děti nejsou val proti multikulturalismu, budoucí daňoví poplatníci ani někdo, kdo by zajistil přežití naší vlasti. Život mých dětí má mnohem větší cenu než strach z budoucnosti nebo migrace. Stejně tak odmítám, aby moje rodina byla rukojmím v diskuzi, jestli má být uzákoněné homosexuální manželství nebo jestli má být přijata Istanbulská úmluva.
Autorka je lektorka češtiny pro cizince, momentálně na mateřské dovolené, vystudovala kulturní historii.
Články v rubrice Areopag vyjadřují osobní názory autorů.
