Seznamka
Uprostřed předseda Polské biskupské konference a poznaňský arcibiskup Stanisław Gądecki
Autor: Episkopat.pl
Při tiskové konferenci, která se konala ve Varšavě v polovině března, vedení Polské biskupské konference seznámilo veřejnost s údaji o počtu nahlášených případů sexuálního zneužívání nezletilých ze strany duchovních.
Jak vyplývá z údajů, které sekretariátu Polské biskupské konference poskytly jednotlivé diecéze a řeholní společnosti, jedná se celkem o 382 ohlášených případů. Z toho se jich 198 týkalo osob mladších patnácti let a 184 osob starších patnácti let; všechny ohlášené případy spadají do období od 1. ledna 1990 do 30. června 2018. Údaje zpracoval Institut statistiky katolické církve a Centrum pro ochranu dětí. Celkově však mělo být zneužito 345 osob mladších patnácti let, naproti tomu obětí starších patnácti let bylo 280, z toho 58,4 % chlapců a 41,6 % dívek. Jedná se tedy o 625 obětí v průběhu 28 let. Údaje se samozřejmě týkají jen nahlášených případů, obětí bude patrně ještě více.
Ovšem z hlediska mediální prezentace byla tisková konference polských biskupů totální katastrofou. Na tom se shodli nejen zástupci světských, ale i katolických médií. V Polsku se tak v současné době dokonce mluví o biskupech „dvou rychlostí“. Autorem tohoto výrazu je šéfredaktor časopisu Więź Zbigniew Nosowski, člen varšavského Klubu katolické inteligence a mimochodem i laický auditor na dvou vatikánských biskupských synodách (2001 a 2006).
Co se vlastně stalo?
Podle Nosowského dva arcibiskupové – předseda Polské biskupské konference a poznaňský arcibiskup Stanisław Gądecki, stejně jako jeho zástupce, krakovský arcibiskup Marek Jędraszewski – hovořili tak, jako by si vůbec neuvědomovali, že na jejich přístupu k prezentaci těchto faktů může záviset „být či nebýt v církvi“ pro řadu katolíků rozčarovaných laxním přístupem biskupů. Tisková konference, která trvala několik hodin a kterou mohlo sledovat celé Polsko, ukázala, že vysoká míra ignorance v této oblasti dosahuje až do nejvyšších pater vedení Polské biskupské konference. Další dva účastníci: polský primas a hnězdenský arcibiskup Wojciech Polak, stejně jako jezuita Adam Żak – od června 2013 koordinátor pro ochranu dětí a mládeže při Polské biskupské konferenci – naštěstí hovořili jiným jazykem.
Arcibiskup Jędraszewski, jenž se v mládí věnoval francouzské filozofii dialogu, je dnes tváří onoho názorového směru v církvi, který ve světě kolem nás tuší jen samá nebezpečí. Během konference prezentoval projev papeže Františka na vatikánském summitu o zneužívání takovým způsobem, jako by de facto obviňoval všechny kolem – kromě církve. Kdyby to slyšel papež, napsal Nosowski, nejspíš by se hrůzou chytal za hlavu. Krakovský arcibiskup, který na summitu místo nemocného arcibiskupa Gądeckého zastupoval Polsko, ale opustil Řím ještě před projevem Svatého otce a před kající bohoslužbou, protože měl domluvené kázání ve Fatimě. V Polsku se to setkalo s kritikou a rozčarováním. Arcibiskup prohlásil, že papežova formulace „maximální rozhodnost“ je něco jiného než „nulová tolerance“. Tento termín prý používají média, která jsou nepřátelsky zaměřená proti církvi. Termín „nulová tolerance“ ale poprvé použili američtí biskupové v souvislosti se zneužíváním nezletilých ze strany duchovních. Všichni papežové posledních let, Jan Pavel II., Benedikt XVI. i František, tento termín používali. A teď si arcibiskup Jędraszewski dovolí tvrdit, že princip „nulové tolerance“ vede buď k nacistickému holokaustu Židů, nebo sovětskému vraždění nepřátel lidu. Co tahle myšlenka vůbec znamená? Zbigniew Nosowski to řekl jasně: „Kdyby měl povědomí o zásadách komunikace, musel by vědět, že zpochybňování termínu ʼnulová toleranceʼ bude nezávisle na jeho záměru vnímáno jako zpochybňování principu samotného. Tím spíš, že on sám měl přece podíl na utajování zneužívání moci v souvislosti se sexuálními výstřelky bývalého poznaňského arcibiskupa Juliusze Paetze v případě místních bohoslovců (arcibiskup Jędraszewski byl tehdy pomocným biskupem; média psala např. o jeho angažmá při lámání svědomí kněží, které nutil, aby podepisovali petice na obranu metropolity před „velmi škodlivou propagandou“).“
Naprosto nepochopitelná je pak citace papeže způsobem, který přístup papeže Františka relativizuje a omezuje jen na nářky týkající se sexualizace dětí, jež se děje mimo církev. Arcibiskup Jędraszewski v komentáři papežova projevu také zcela pominul nesmírně důležitá slova: „Ve spravedlivém hněvu lidí totiž církev spatřuje odraz hněvu Boha, který byl zrazen a potupen těmito hanebnými duchovními. Ozvěna tichého křiku maličkých, kteří v nich namísto otcovské lásky a duchovního vedení našli trýznitele, otřese srdci uspanými pokrytectvím a mocí. Jsme povinni pozorně naslouchat tomuto přidušenému, tichému volání.“
Bohužel i arcibiskup Gądecki se nechal zlákat k slovní ekvilibristice, která skončila naprostou mediální, ne-li morální katastrofou. Prohlásil, že zneužívání nezletilých v církvi je okrajový problém. A že tento pojem má „ideologické pozadí“ a je „dost šikovně zvolený tak, aby na jednu stranu sice poukázal na reálně existující problém, na druhou stranu však současně zpochybnil autoritu církve.
Tiskové konference se naštěstí účastnil i polský primas Wojciech Polak, který hovořil o postižených osobách, zametání jednotlivých kauz pod koberec (upozornil na informaci, že až pět procent ohlášených případů nebylo vyšetřováno v souladu s kanonickými ustanoveními). Hovořil o bolesti, studu a pocitu viny za příkoří způsobené každé z bezbranných obětí těmi, kteří je měli „přivádět ke Kristu jménem církve“. Arcibiskup Polak jako jediný hierarcha dal najevo, že problém „spočívá nejen v samotných skutečnostech krutého sexuálního násilí, ale také ve falešných postojích představených k informacím o událostech, které se k nim dostávaly: více se soustředili na to, aby zabránili veřejnému pohoršení, více se věnovali ochraně pachatelů, obviňování obětí, ničení dokumentace, mediálním manipulacím“. Ano, konference ukázala, že v Polsku máme co dělat s biskupy i s církví různých rychlostí.
Závěrem bych ještě upozornil na čtyři následující body:
Za prvé: Od podzimu minulého roku shlédlo v Polsku film „Klérus“ Wojciecha Smarzowského na pět milionů diváků. Film vypráví o polských duchovních, včetně jednoho biskupa. O jejich životě a morálních pádech, přetvářce a kastovním systému. Část veřejnosti ho vnímá jako antiklerikální, část jako oprávněnou a potřebnou kritiku. A také jako zpytování svědomí duchovních, jako zrcadlo nastavené kněžím, které by jim mohlo poskytnout zpětný pohled. Vychází z událostí, které se v životech konkrétních kněží skutečně staly. Film řadě katolíků připomněl jejich vlastní, často nepříjemné zkušenosti s jejich duchovními. Mnoha lidem dodal odvahu, aby hovořili o církvi v duchu papeže Františka, kriticky a s palčivou starostí současně.
Za druhé: Kauza legendárního kněze Solidarity Henryka Jankowského, který zemřel v roce 2010. Když mu nedávno v Gdaňsku postavili pomník, ozvaly se protesty obětí, které pohlavně zneužíval. Pomník nejprve v noci někdo strhl, potom byl znovu vztyčen a nakonec ho na základě rozhodnutí místní samosprávy rozebrali a odklidili. Místní biskup arcibiskup Głódź neprojevuje žádný zájem, aby celou záležitost vyjasnil. Místo toho mlčí, což způsobuje pobouření mezi věřícími, takový postup jde proti duchu papeže Františka. Záležitost byla předána do Vatikánu (laiky) s žádostí, aby působení preláta Jankowského bylo objasněno.
Za třetí: Polsko má svého zástupce v Papežské komisi pro ochranu nezletilých. Je jím bývalá předsedkyně vlády, ministryně spravedlnosti a dlouholetá velvyslankyně Polska u Svatého stolce Hana Suchocka. Posláním komise je mimo jiné navrhovat takové úpravy v oblasti církevního práva, aby se včas předešlo zneužívání nezletilých.
Za čtvrté: V Polsku vznikla laická iniciativa „Zranění v církvi“ – telefonická linka důvěry nabízející obětem odbornou, psychologickou, právní i čistě lidskou pomoc. Linka pracuje v nepřetržitém provozu a je stále obsazená.
Autor je dominikánský kněz a publicista. Spoluautor knižního rozhovoru s Dominikem Dukou: Tradice, která je výzvou.
