Seznamka
Německéá teoložka, pedagožka a občanská aktivistka Dorothee Sölle
Autor: Brigitte Friedrich
Je to poezie smutku, která vás nadlouho rozbolaví až do konečků prstů. Je to poezie naděje, která vám pomůže překonat špatné dny. Je to poezie sociální, jež žaluje na ty, kteří dělají z druhých žebráky. Je to poezie ženská, které muži nebudou ještě dlouho rozumět. Je to poezie smrti, která přijde a ukončí trápení. Je to poezie života, jímž je Kristus. Je to poezie nadnáboženská, protože míří k bratrům a sestrám bez podmínek. Je to poezie křesťanská, neboť se dovolává Ježíše, ale necítí se už být jeho nevěstou. Je to poezie revoluce, která musí proměnit svět. Je to poezie solidarity s trpícími, kteří sami nezmůžou nic. Je to poezie modlitby, s níž se ještě dá volat k Bohu, který dělá, že není. Dorothee Sölle: Daruj mi dar plačícího boha.
Výbor básní německé teoložky, pedagožky a občanské aktivistky Dorothee Sölle (1929–2003) vás překvapí svou aktuálností. Ačkoliv se řada motivů váže ke konkrétním historickým událostem a údobím, o nichž toho, řekl bych, víme pramálo (války v Latinské Americe, bída v Africe, ekologické katastrofy třetího světa), lze je vnímat, tak jako biblickou poezii, v jejich nadčasovosti. Objevuje se v nich totiž typos člověka, který je ujařmován společností a systémem přejícím zvláště těm, kteří mají ostré lokty a s nějakými etickými pravidly se příliš nepářou. Nesejde na tom, o jakou dobu a civilizační okruh se jedná. Předkládaným veršům porozumí každý, kdo si uchoval třebas jen drobné reziduum sociálního cítění, prožil nějakou velkou osobní formativní událost, souzní s jejich přístupem k Zemi a životnímu prostředí, není mu cizí levicové smýšlení, jak se vyvinulo v poválečné západní Evropě, má blízko k nejlepší tradici ženské emancipace a feminismu, i ten, kdo stojí na straně utlačovaných, slabých, žen a dětí. V dřevní demokracii zemí za bývalou železnou oponou, které mají žalostnou zkušenost s pseudolevicovými režimy a totalitami, mohou být její básně možná považovány za příliš radikální, neboť v etapě divokého budování kapitalismu, která po roce 1989 kontinuálně navázala na etapu budování socialismu, se sounáležitost s různě bolavými a prekarizovanými pokládá za zbytečnou, směšnou, až diskvalifikující. Urvi si, co můžeš, a na druhé se neohlížej. Svou cílovou skupinu básně ale neminou a přinesou jí nepochybně radost a naději, a to tím spíš, že autorem silně rozechvívajících veršů, v nichž nechybí melancholie, zklamání a beznaděj, je žena a matka, jejíž teologické dílo inspirovalo po celém světě lidi bez ohledu na jejich víru a světonázor.
Dorothee Sölle: Daruj mi dar plačícího boha
Autor: Biblion / obálku navrhla Marie Zandálková
Civilní verše bez jakýchkoliv ornamentů a jazykových kudrlin by bylo možné přeložit tak jako každý jiný německý text – přesně, jasně, strojově, dokonale. Scházela by tu ale hloubka duchovní intimity, zkušenost podobných prožitků, teologie, která vychází z akademické uzavřenosti a stává se veřejnou. Tohoto úkolu se zhostila Magdalena Šipka (nar. 1990), žena mnoha talentů, kterou – kdyby ovšem nebyla proti – musíme nazvat teoložkou. Ne snad nutně pro její nesporné teologické vzdělání, nýbrž proto, že teologii nechápe jako profesi, ale cestu, a víru ne jako znak výlučnosti, ale dar, který jí pomáhá porozumět druhým i sobě samé. Otisky překladatelčina světa jsou v recenzovaném výboru básní patrné v každé sloce. Její překlad není jen, odpusťte mi to hranaté slovo, kongeniální. Podstatné je, jak moc se v něm zračí blízkost autorky a překladatelky, jejich duchovní sesterství, jak zrcadlivě jsou si podobné v základním duchovním nalazení a citech, aniž by se však Šipka do své starší a slavnější kolegyně jakkoliv stylizovala. Nevím, překládala-li verše hned napoprvé, nebo zda překlad dostával postupně konečný tvar, ale buď jak buď, na knižní podobě není třeba měnit ani jedno jediné písmenko – tak dobře vše sedí pohromadě, je čisté, bez sebemenšího jazykového napětí a obav, že to mohlo být ještě o něco lepší.
Teologie Dorothee Sölle není jednoduchá a veselá. Uvažovat o smrti křesťanského Boha, což si v protestantském, katolickému a ortodoxním prostředí dovolil málokdo, musí na člověku zanechat těžko vyhladitelné vrypy. Na rozdíl od informační a navíc okleštěné zkušenosti lidí v tzv. sovětském bloku měla Sölle dost možností poznat západní evropskou a americkou společnost. Skutečnosti, o nichž jsme měli jen kusé nebo přímo mylné zprávy, viděla na vlastní oči; a bylo to zjištění leckdy tragické. Měla výhodu pohledu bez klapek komunistické zotročující ideologie na oba politicko-kulturní okruhy Západu a Východu, na země třetího světa a ty, o které se bojovalo jako o kořist. Setkávala se s těmi, které nelze nazvat jinak než – oběti tohoto světa.
Trojí bolest se objevuje v jejích verších: 1. bolest z utrpení lidí postižených válkou, terorem a chudobou; 2. bolest z toho, jak člověk zachází se Zemí, 3. bolest z Boha, který neslyší nářek utlačovaného, a je-li tou utlačovanou žena a zvláště žena-matka, pak jako by takový Bůh jel na dovolenou. Po přečtení knihy máte křehkou, ale jinak statečnou ženu Dorothee Sölle chuť obejmout, protože její poezie, to je vlastně jeden dlouhý, nekončící žalm, mizmór, jímž lidé ve svých vnějších a vnitřních exilech volají k Hospodinu a přitom pláčou: „z hloubky své obyčejné beznaděje volám bože.“
Bylo to dobré rozhodnutí vydat část básnického díla německé teoložky a pedagožky, která je mimo úzké společenství našich evangelíků stále dosti neznámá. Zčásti se to snaží napravit erudovaná předmluva Ivana Štampacha, zčásti rozprava, která o tomto titulu již běží na sociálních sítích. Kniha, jak to ostatně bývá v nakladatelství Biblion zvykem, vyšla v pěkném grafickém aranžmá. Není to samozřejmé, neboť u nás stále vítězí pohřební zpracování teologických publikací, u nichž to má snad umocnit již tak nesnesitelnou míru vážnosti. Daruj mi dar plačícího boha, jenž by dokázal, že má s člověkem v jeho všednodenním životě ještě vůbec něco společného. Má? Nemá?
Autor je křesťanský teolog, vycházející z katolicky orientovaného prostředí, inspirovaný českým evangelickým porozuměním a světem umění.
