Seznamka
Sestra Birgit Weilerová
Autor: KNA
Birgit Weilerová pochází z Duisburgu a je zdravotní sestrou v misiích. Od r. 1995 učí na jezuitské univerzitě „Antonio Ruiz de Montoya“ v hlavním peruánském městě Lima, mimo to je poradkyní latinskoamerické rady biskupů CELAM. Na pozvání papeže Františka se účastnila ve Vatikánu regionální synody o budoucnosti Amazonie.
Na konci synody 26. října biskupové přijali 33 stránkový závěrečný dokument, na jehož základě papež do konce tohoto roku vydá definitivní rozhodnutí.
Sestro Birgit, tři týdny jsou za vámi. Jste spokojená se závěrečným dokumentem?
Jsem velmi spokojená, protože dokument dobře odráží i intenzivní rozhovory v malých skupinách na chodbě nebo o přestávkách na kávu, nejen důležité příspěvky během plenárních zasedání. Věrně zrcadlí témata, do nichž bylo vloženo nejvíc energie. Jedná se o témata, která byla záležitostí nejen synodních otců, nýbrž i více než 80 000 lidí, kteří se účastnili konzultačního procesu. I nám přece záleželo na tom, aby prosby těchto lidí našly na synodu cestu. Sledovali to i zástupci amazonských domorodců.
Co myslíte, že je nejdůležitějším bodem závěrečného dokumentu, z čeho mají teď lidé v Amazonii největší radost?
To, o co se domorodí muži a ženy na konci synody naléhavě modlili, aby církev sama sebe chápala jako partnerského spojence všech skupin obyvatel v amazonské oblasti. Právě v situaci, kdy je Amazonie v ohrožení svého dalšího bytí. Abychom jako církev tento historický okamžik rozpoznali a věděli, co je ve hře, a společně o něm pomáhali vytvářet silnější povědomí. Jsou potřeba ještě pevnější systémy jak uvnitř katolické církve, tak ekumenicky s jinými křesťanskými církvemi i se všemi lidmi dobré vůle a jejich organizacemi.
Bylo tu i velmi silné vědomí toho, že když se Amazonie ekologicky zhroutí, bude to mít strašné následky nejen pro lidi v amazonské oblasti a Latinské Americe, protože to s sebou ponese silné negativní klimatické změny; bude to mít katastrofální následky pro celosvětové klima. To je okamžik, v němž jsme povoláni se opravdu probudit a říct: Je-li ohrožen důstojný život lidí na této planetě, je třeba spojení všech lidí dobré vůle. Musíme změnit něco ze své konzumní kultury a způsobu, jak chápeme hospodářství, a navzájem se v tom podporovat. Myslím, že přesně to je teď na pořadu dne.
Podívejme se na úlohu žen na synodě. To, co usneseno nebylo, je diakonát žen. Toto rozhodnutí bylo odloženo. Jenže teď je v Amazonii slyšet volání explicitně po ženách ve vedení obcí. Jste spokojená s kompromisem, nebo jste si přála víc?
Není to tak, že by to bylo odloženo. Jelikož naše synoda byla regionální synodou pro Amazonii, nepřísluší nám právo činit rozhodnutí v otázce týkající se světové církve. Ale máme právo předložit svůj hlas. V mnoha konzultacích v amazonské oblasti prosili muži i ženy výslovně o to, aby se dál zkoumala otázka diakonátu pro ženy. Teď se to přece zastavilo, protože Františkem ustanovená komise nedospěla k žádnému konkrétnímu výsledku. Je tu přání, aby tato práce pokračovala. Stálý diakonát pro ženy si přeje mnoho lidí. A to je silný hlas, který pak vyústí v rozhodnutí vedle jiných hlasů světové církve. Papež nám to výslovně přislíbil. Také řekl, že chce posílit úlohu žen v církvi a že si přeje, aby nezůstalo jen u funkcí, nýbrž že to, co jako ženy můžeme a chceme do této církve vnést, zaslouží mnohem vyšší hodnocení. To platí pro různé oblasti.
Ale existují i možnosti spolurozhodování mimo úřad svěcení, ne?
Proto pro nás bylo důležité, aby nebylo jen konstatováno, kolik ženy v Amazonii do církve vnášejí. To udělali už biskupové ve svých příspěvcích. Církev je na mnoha místech živá jen díky působení žen. Jinak by často ani nebyla přítomná. Jestliže ženy vnášejí tolik samy ze sebe, je také důležité, aby byly zapojeny do přípravy rozhodovacích procesů, do rozhodovacích procesů samotných i do rozhodnutí, která pak padnou. Je tolik oblastí, kde mohou ženy docela dobře převzít vedení a nepotřebují k tomu svěcení ani kněžský úřad. To v Amazonii ještě chybí. Bylo vidět, že i mnoho z přítomných biskupů bylo pro, že říkali: Ano, máte naši podporu, chceme, aby ženy přebíraly vedení, které nepředpokládá kněžský úřad. Jakmile bude rozhodnuto o diakonátu pro ženy, je to samozřejmě další krok.
Myslím, že je důležité říci, že ženy ve vedení mají možnost spoluutvářet církev rovnocenným způsobem, aniž by byly nositelkami svěcení. To je vlastně to podstatné a bylo to na synodě i zdůrazněno. Musíme si uvědomit, že jsme společně sestry a bratři ve víře. Přijali jsme svátost křtu a v nás všech působí Kristův Duch. Je k dobru církve, uplatní-li ženy lépe své dary a schopnosti a způsob, jak chápou vedoucí úřad.
Které to jsou, ty zvláštní schopnosti, které ženy uplatní?
Uznává se, že ženy mají velkou schopnost stavět mosty. Vnášejí svoji intuici i do procesu duchovního hledání a rozhodování. Profesor Schellenhuber, který tu s námi byl, řekl, že má ve svém týmu hlavně ženy. A to je přece velmi uznávaný vědecký pracovník. Řekl: Velmi si toho cením, protože ženy dovedou myslet systémově. Mnoho věcí vidí ve vzájemných souvislostech. Nevidí je odděleně a zlomkovitě, nýbrž mají schopnost vytvářet spojení. - A to je něco velmi naléhavého a důležitého. Papež František přece v ”Laudato si” zdůraznil, že musíme ještě víc poznávat, že všechno souvisí se vším. Tato myšlenka je implicitní u mnoha žen na vedoucích pozicích a je důležité vnést ji do církve ještě intenzívněji, a to způsobem, jak se k sobě navzájem chováme a jak společně postupujeme v duchovním hledání. Musíme vedení chápat tak, že různí lidé dostávají možnost přinášet svůj vhled a dary pro dobro celku.
Z německého originálu přeložila Pavla Holíková.
