Seznamka
Ilustrační foto
Autor: Unsplash.com / Allef Vinicius
"Volej z plna hrdla, bez zábran! Rozezvuč svůj hlas jako polnici! Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy. Den co den se mne dotazují, chtějí poznat moje cesty jako pronárod, jenž koná spravedlnost a řád svého Boha neopouští; na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko. Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí? Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky. Postíte se jenom pro spory a hádky, abyste mohli svévolně udeřit pěstí. Nepostíte se tak, aby bylo slyšet váš hlas na výšině. Což to je půst, který si přeji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Tehdy vyrazí jako jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlivost , za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva." (Iz 58, 1-8)
Dnes je Popeleční středa. Je to den, kterým se v západní církvi začíná odpočítávat čtyřicet dní do Velikonoc. Je počátek doby přípravy na Velikonoce. S nadsázkou můžeme říct – takový „velikonoční advent“. A Popeleční středa je také jedním z dní nejpřísnějšího půstu. Jenže – jak se správně postit? Nejíst maso, hladovět, pít jen vodu, odříct si televizi? Nebo je to snad jedno? A proč je vlastně pro křesťana dobré, nebo snad dokonce nezbytné, se postit? Může mít půst vůbec nějaký smysl, když moc proměňovat lidská srdce má jen Hospodin?
Izajiáš jde ve svých slovech takříkajíc na dřeň, jeho výroky jsou přímočaré a také přesně mířené. Na člověka klade Hospodin Izaijášovými slovy dva jasné nároky: jednak má rozevřít okovy, rozvázat jha. Ano, Bůh hovoří o tom, že máme usilovat o osvobození. „Dát ujařmeným volnost“. Ale nemá zcela jistě na mysli jen osvobození fyzické, uplatnění práva na svobodu pohybu, projevu atp. Člověk má – podle Izaijáše – v postu usilovat předně o osvobození duše. Nedokážeme-li se osvobodit od blahobytu a vymožeností tohoto světa, nejsme svobodní. Nedokážeme-li se osvobodit od vlastního ega, nejsme svobodní. Nedokážeme-li se osvobodit od ignorance, bezohlednosti, pokrytectví, svévole, nejsme svobodní. Nejsme svobodní, to znamená nemáme otevřené srdce a mysl k tomu, abychom mohli přijímat našeho Pána. Naše duše je sevřena okovy.
Druhý Izaijášův apel, jímž míří jako ostrou čepelí přímo do našich srdcí, je taktéž přímý a břitký: Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez příštřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Izaijáš tím míní: K čemu je dobré nejíst maso anebo se trýznit žízní, když nepomůžeme chudákovi ležícímu u našich nohou? Ježíš jasně říká: „Milosrdenství chci, ne oběť.“ Půst není sebespasitelný. Půst není cíl. Aby se člověk správně postil, musí pochopit, že věci se nemění postem, ale skrze půst. Půst nás má osvobodit. Má osvobodit naši mysl od nepravostí, naše smysly od upírání pozornosti ke zbytečnostem, naše srdce od tvrdosti. Když se postím, měl bych mít čistou hlavu a měl bych být otevřen nejen Pánu Bohu, ale i svému okolí. Na otázku, zda má člověk něco aktivně dělat – v tomto případě dodržovat půst – anebo se jen spoléhat na Hospodina, tak dává Izaijáš jednoznačnou odpověď: ano, má se přičinit, ale skrze běžné, neokázalé činy. Podstatou izaijášovského půstu není dělat nějaké speciální, a už vůbec ne okázalé náboženské úkony, ale dělat pořádně, svědomitě a upřímně to, co se týká křesťanské každodennosti. Izaijášův důraz, myslím, nemíří k tomu, že by křesťan neměl držet půst od něčeho konkrétního. Odříct si maso, sladkosti nebo jiné požitky je jistě šlechetné a posiluje to ducha, ovšem pokud se člověk nepostí upřímně, srdcem, nic mu to neprospěje.
Právě dnes začíná předvelikonoční postní období. Je to čas, kdy se můžeme soustředit na to, abychom osvobodili své nitro od nepravostí a zbytečností. Je to možnost něco v sobě změnit. Něco v sobě nechat změnit. Eckhart píše: „Kde člověk v poslušnosti vyjde ze svého já a zbaví se svého, tam musí v tomtéž okamžiku nutně vejít Bůh.“
A tak, když se budeme letos nebo jindy postit, až budeme přijímat znamení popelem, mysleme na to, že nás nemá svazovat, ale naopak osvobodit. Abychom mohli osvobozeni od nánosů nepravostí, svévole a malověrnosti přijímat skrze krev Pána Ježíše nový, svobodný život. Osvoboďme své nitro, aby do něj mohl přijít. Amen.
Proneseno jako kázání na studentské ekumenické liturgii na ETF ve středu 26. února 2020.
