Změnit rozporuplné vnímání sociální práce

Sociální kurátor a odborník na sociální prevenci PhDr. Pavel Pěnkava, Ph.D.
Autor: ETF

Sociální kurátor a odborník na sociální prevenci PhDr. Pavel Pěnkava, Ph.D., si na nedostatek práce stěžovat nemůže. Po studiu sociální patologie a prevence (Bc.) a sociální pedagogiky (Mgr.) se vypracoval na uznávaného odborníka. Jaká je současná situace v sociálních službách? A jak na tuto náročnou profesi připraví zájemce studium na VŠ?

Zabýváte se v prvé řadě sociální prevencí, na Úřadu městské části Praha 1 vedete stejnojmenné oddělení. Jste hodně v terénu, nebo spíš papírujete?

Moje „já sociálního pracovníka“ touží a potřebuje pracovat v terénu. To znamená vyhledávat lidi, kteří potřebují pomoc, doprovázet je na úřady, chodit do jejich rodin nebo do institucionálních zařízeních, jako jsou věznice, nemocnice, léčebny. Důvod, proč to nejde tak často, jak bych si představoval, je v enormním počtu lidí, kteří nás navštěvují. Vzhledem k tomu, že pracuji na centrální městské části, míří do naší kanceláře velké množství osob. Jsou to lidé, kteří odcházejí z místa svého trvalého bydliště do Prahy. A netýká se to pouze našich občanů, ale rovněž Slováků, Poláků, Ukrajinců, Lotyšů, Litevců a občanů dalších tzv. postsovětských zemí.

Kolik vlastně evidujete klientů? 

Pokud bych to měl vyjádřit v číslech, tak od roku 2003, kdy vedeme elektronickou databázi, evidujeme necelých 15 tisíc klientů. V úředních hodinách nás v průměru navštíví od 100 až do 250 klientů denně. Tyto počty nenasvědčují tomu, že bychom mohli vykonávat sociální práci tak, jak ji vyučujeme na vysoké škole. Na druhou stranu mohu na základě vlastní zkušenosti studentům barvitě a názorně uvádět příklady různých forem a obsahu výkonu sociální práce v praxi. 

To jsou naprosto šílená čísla! Kolik lidí ve vašem týmu vlastně je?  

V oddělení sociální prevence jsme tři sociální kurátoři. 

Na svých sociálních sítích píšete, že sociální práce „je jednou z psychicky nejnáročnějších pomáhajících profesí.“ Jak na ni adepty připravuje studium na VŠ?

V iniciačním předmětu, kterým je úvod do sociální práce, začínám slovy, že pravděpodobně jednou z prvních významných zkušeností sociálního pracovníka bude neúspěch, pocit vlastní nedostatečnosti nebo rozčarování z vlastník chyb. Mým záměrem není studenta zmalomyslnit nebo odradit od oboru jako takového, naopak se snažím o maximálně objektivní představení celého spektra povahy a charakteristik sociální práce a podpořit jejich zájem o praxi. Psychická náročnost a vysoké požadavky na odborné dovednosti však mohou studenty zaujmout a třeba i mohou být hnací silou pro to, aby se chtěli sociální práci věnovat v budoucnu.  

Jak se ale na tuto náročnost připravit? 

Zájem zvládnout náročné povolání vyvolává potřebu dalšího studia, ať už při doplňování kvalifikace anebo v rámci celoživotního odborného vzdělávání. Přijmout tento přístup je další z mých cílů přípravy nadcházející generace sociálních pracovníků.  

Studium je především o teoretické přípravě, nicméně pro přípravu na náročné situace mohou poměrně dobře zapůsobit i odborné praxe. Pro představu psychické náročnosti může student díky nim získat barvitou zkušenost i průpravu. Studenti Katedry pastorační a sociální práce na Evangelické teologické fakultě UK, kde vyučuji, například mohou vykonávat odbornou stáž přímo na našem pracovišti, na oddělení sociální prevence. 

A co výuka naopak dává vám?

Toto je otázka, na kterou jsem si musel odpovědět právě v době, kdy jsem nabídku od Evangelické teologické fakulty dostal.

Předně nejsem zcela spokojený se současnou situací ohledně úrovně sociální práce u nás a také s přístupem sociálních pracovníků k prezentaci oboru na veřejnosti. Lidově řečeno, i já sám mám máslo na hlavě, protože nedokážu dostatečně prezentovat sociální práci jako významný obor pro řešení společenských problémů a vyvažování společenských rozdílu v důsledku ekonomických změn nebo - a to především - pomáhat klientům překonávat vlastní nedostatečnost, která jim brání v sociálním začleňování. 

Možnost ovlivňovat budoucí sociální pracovníky vyplývá z potřeby předávat letité zkušenosti. Zasazovat své poznatky a zkušenosti do teoretické průpravy studia souvisí s nutností lépe připravovat budoucí generaci, která, jak věřím, má potenciál postupně změnit převážně rozporuplné vnímání našeho oboru. 

Jsou to právě tyto aspekty, které ve mně vyvolávají silný pocit uspokojení. Z individuálního hlediska je to potom vlastní rozvoj, který díky výuce dialogu se studenty a s kolegy nabývá na dynamice a seberůstu. 

V čem je studijní program sociální práce ETF UK specifický? 

Nabídka ETF UK přednášet předměty týkající se sociální práce mě velmi potěšila, ale zároveň mě to vedlo k pokoře. Odborný a morální kredit, který jsem již před nástupem poznal u řady vyučujících na katedře, mě velmi lákal. Navíc studenti, kteří k nám chodili na odborné praxe, mně imponovali svým komplexním přístupem k vnímání člověka a jeho potřeb. 

Sociální práce je velmi komplexní obor, který využívá poznatky klíčových oborů, jako jsou medicína, psychiatrie, psychologie, sociologie, pedagogika, právo, ekonomie nebo teologie. Na jiných školách mi právě teologický aspekt znatelně chybí. Jsem hluboce přesvědčený, že je klíčovým oborem pro vnímání celé řady souvislosti s životem člověka ve společnosti, jeho nedostatků nebo potřeby pomáhat. 

Když přednáším pro studenty na jiných školách nebo samotné sociální pracovníky, musím velmi pečlivě vysvětlovat, proč uvádím některé podobenství (třeba o marnotratném synu) jako příklad, abych neupadl v podezření, že je chci přesvědčovat o víře v Boha. Na druhou stranu mi záleží na tom, aby studenti pochopili, že sociální práce je svébytný obor, který z teologie pouze využívá určité poznatky. A to se na ETF UK daří.

 

Více informací k tématu naleznete na webu ETF UK.